Otázka: Paměť a psychické vlastnosti
Předmět: Společenské vědy
Přidal(a): lukisek
Paměť
- Je to soubor procesů, které umožňují osvojení informací, jejich uchování a vybavení.
- Základní procesy paměti:
- kódování (zapamatování): Přeměna informace do formy, kterou pamět dokáže uchovat. Vzniká paměťová stopa.
- Zapamatování může být:
1. bezděčné – informace které nás upoutaly. Často souvisí se silným emočním zážitkem.
2. úmyslné – zapamatování informací, jež souvisí s vytyčením cílů a vůlí.
- uchování: zapamatované informace přebývají v paměti
- vybavení: znovupoznání a reprodukce uchovaných informací
- V průběhu času dochází k zapomínání. Dochází k němu ze 2 důvodů:
–Rozpad paměťové stopy.
–Narušení paměťové stopy jinou
- Většinou zapomínáme to, co nepoužíváme. A abstraktní informace zapomínáme rychleji než konkrétní.
- Délka uchování obsahů:
- krátkodobá paměť: několik sekund, max minut. Nejčastěji pracuje se sluch. a zrak. vjemy. Lze tyto informace přenést do dlouhodobé ale je to podmíněno opakováním.
- dlouhodobá pamět: Delší dobu (měsíce, roky) Uchování a vybavení informací pak závisí na tom, jakým způsobem byla informace osvojena.
- Kognitivní hledisko:
- Deklarativní paměť: ukládá vzpomínky: a faktické znalosti. Tuto pamět rozdělujeme na Sémantickou – znalosti a fakta o světě, úzce souvisí s jazykem. Epizodickou – Informace o událostech z našeho života, autobiograf. paměť
- Nedeklarativní paměť: Motorické návyky, zručnost,…
- Způsoby ukládání do paměti:
- mechanická paměť: Základ v memorování. Vznik řeťězce paměťových prvků, při zapomění jednoho z prvků řetězce je vybavování přerušeno.
- logická paměť: Utřídění látky a její pochopení. Vznikají síťová schémata ve kterých jsou jednotlivé prvky uspořádány do struktury.
- Rozdělení dle druhu vnímání: paměť zraková, sluchová, pohybová,…
- Na výkonnost paměti má vliv mnoho faktorů.
- Rozlišujeme různé poruchy paměti. Např:
- Hypomnézie: snížení výkonnosti paměti, buď částečné nebo celkové (únava, léky,…)
- Hypermnézie: Nadměrná výkonnost paměti.
- Amnézie: úplná ztráta paměti. Časově ohraničená porucha paměti. Např.: dětská amnezie, nebo vzpomínky před prožitým traumatem.
Vlastnosti
- Relativně trvalé charakteristiky, kterými se jedinec vyzančuje.
- Schopnosti
- Jsou to vlastnosti, které jsou obecným předpokladem pro úspěšné vykonání určité činnosti.
- Jsou pouhým předpokladem
- vyvíjejí se
- Úrovně schopností:
- nadání: Souhrn schopností urč. druhu, které umožňují nadprůměrné výkony v urč. oblasti
- talent: vysoce rozvinuté nadání, umožňuje dosáhnout vynikajících výsledků v oboru.
- genialita: mimořádně rozvinutý talent. Člověk je schopen tvořit vrcholná díla.
- Schopnosti jsou obecné (obecná inteligence, úspěšnost vykonávání mnoha činností) a specifické (hudební, matematické, atd.)
- Dle typu činností které se uplatňují rozlišujeme např. Schopnosti:
- Smyslové: (zrakové, sluchové,…) Schopnost rychlého postřehu, rozlišování barev,…
- Psychomotorické: Schopnost pohybové rychlosti, koordinace dvou a více současných pohybů, přesnost pohybů.
- umělecké: spojují smyslové a senzomotorické schopnosti. důležitou roli hraje i nadání a talent.
- intelektuální: schopnost orientovat se v nových situacích, řešit problémy.
- Inteligence
- Schopnost učit se ze zkušenosti, přizbůsobovat se prostředí, řešit problémy, atd.
- Komplexní schopnost v níž se uplatňují různí činitelé:
- Dobrá orientace a myšlení (soudnost, přesné vyjadřování)
- Přesné vnímání a dobrá paměť
- Schopnost koncentrace na objekt činnosti
Rozvoj inteligence závisí na dědičnosti a také na vlivu vnějšího prostředí.
2 základní druhy:
- Fluidní: vrozená. Nejvyšší kolem 20let.
- Krystalická: Zkušenosti, vědomosti. Více ovlivnitelná než fluidní. Stimulací lze zlepšit.
Dle oblastí:
- teoretická: operace na úrovni znaků, lze měřit pomocí iq testů.
- praktická: schopnost řešit každodenní problémy. operace s objekty.
- sociální: specifické operace se soc. signály. Obecně: schopnost rozumět soc. vztahům a přiměřeně v noch jednat.
První IQ test použil v roce 1905 franc. psycholog Albert Binet.
- Úroveň obecné inteligence se vyjadřuje hodnotou inteligenčního kvocientu (IQ)
- Průměrná hodnota je 90-100. Hranice 70 je hraniční pásmo defektu. Nad 120 se značí nadprůměr.
Tvořivost
- (kreativita) je zvláštní soubor schopností, které umožňují tvůrčí činnost, jejímž výsledkem je něco nového, originálního, příp. tvůrčí řešení problémů.
- Tvořivá osobnost:
- tvořívé a flexibilní myšlení.
- vnímání a asociace směřují k menší všeobecnosti a typičnosti.
- projevuje zájem o eleganci, není svázána pečlivostí a přesností
- intuitivní, empatická, psychicky náladová
- otevřená, vnímavá, zalíbení v nových přístupech
- esteticky, emocionálně a sociálně senzitivní (citlivá).
Temperament
- Soubor vrozených vlastností, které určují dynamiku prožívání a chování osobnosti. Projevuje se zvláště způsobem reagování člověka a zejména tím, jak snadno reakce vznikají, jak jsou silné a jak rychle se střídají.
- Je vrozený, i když se dá do určité míry výchovou a sebevýchovou měnit.
- Nejstarší typologie temperamentu vypracoval Hippokrates a upravil ji Galenos. Ten zařadil lidi do skupin podle souvislostí temperamentu se stavbou a činností těla. V obměněně je používáme dodnes.
- sangvinik: převládá krev, čilý, veselý, společenský, nestálý
- cholerik: žluč, rychlý, samostatný, vzteklý, rozčílí se lehce ale i rychle uklidní
- flegmatik: hlen, klidný, lhostejný, netečný, pomalý
- melancholik: černá krev / černá žluč, vážný, svědomitý, bojácný, zodpovědný.
- Vztahem mezi temperamentem a tělesnou konstitucí se zabýval německý psychiatr Ernst Kretschmer.
- Ve své konstituční typologii popsal 3 základní typy:
- pyknický typ: jedinec malého vzrůstu se sklonem k hromadní tuku, větší břicho, krátké končetiny. Odpovídá mu cyklotymní temperamentový typ – je otevřený, přizpůsobivý, jeho reakce jsou jednoznačné a srozumitelné.
- astenický typ: vyšší, štíhlý, malá hlava a dlouhé hubené končetiny. Odpovídá mu schizotymní temperamentový typ – člověk uzavřený, nepřizpůsobivý, obrácený sám do sebe. Reakce ne vždy zcela srozumitelné a jednoznačné.
- atletický typ: sportovní postava, silná kostra, vyvinuté svalstvo. Odpovídá mu viskózni temperamentový typ – důkladný, pomalý, nedostatek tvořivosti a fantazie.
Temperament byl také často vykládán ve vztahu k fyziologickým vlastnostem organismu. Klasickou temperament. typologii, založenou na vlastnostech nervových procesů, vytvořil ruský fyziolog, psycholog a lékař Ivan Petrovič Pavlov. Dle jeho výzkumů probíhají v mozku 2 základní procesy: podráždění a útlum. Pavlov se zaměřil na sílu, vyrovnanost a pohyblivost těchto procesů. Vytvořil 4 typy temperamentu:
- slabý: neschopen přizpůsobit se, zvládnout silné podněty, bázlivý, plachý, převládá útlum (vlastně melancholik)
- silný, vyrovnaný a pohyblivý: vyrovnaný, přizpůsobivý, nervové procesy jsou silné a vyrovnané. (sangvinik)
- silný, vyrovnaný, nepohyblivý: k aktivitě potřebuje silnější podněty, nervové procesy jsou málo pohyblivé. (flegmatik)
- silný, nevyrovnaný: impulzivní, převládá u něj vzruch (cholerik)
Carl Gustav Jung rozlišoval 2 typy temperamentu:
- introvert: člověk zaměřený do svého nitra, plachý, nejistý, málo průbojný, intenzivní vnitř. život a silné city.
- extravert: člověk zaměřený na vnější svět, společenský, přístupný, otevřený, aktivní, snadno přizpůsobivý.
Na starořecké pojetí temperamentu a Pavlovovy výzkumy volně navázal psycholog Hans Jürgen Eysenck. Charakterizoval temperament (resp. osobnost) skrze kombinaci 2 dimenzí: introverze a extraverze, k nimž přidal labilitu a stabilitu.
Charakter
Charakter je souhrn psych. vlasností, které se projevují v mravní stránce lidského chování a jednání. Projevuje se ve vztahu člověka k ostatním lidem, k práci, k přírodě i k sobě samému.
Kontroluje a reguluje jedincovo chování podle spol. norem a požadavků. Je řídící složkou jedince.
Formuje se především výchovou a dalšími společenskými jevy. Těsně spjat s temperamentem, motivací a intelektem člověka.
Souvisí s ním pojem svědomí – systém morální kontroly a autoregulace. Přináší člověku uspokojení když jedná ve shodě s ním a výčitky, pokud jeho zásady porušuje.
