Patopsychologie – přehled psychických poruch

Otázka: Patopsychologie – přehled psychických poruch

Předmět: Psychologie, společenské vědy

Přidal(a): Cvrcek55

Normalita

Základní druhy norem

ideální norma – dokonalost
statistická norma – dána největším počtem případů
funkční norma – vymezená chováním jedince, takové projevy funkce, které zaručují optimální životní projevy a uspokojení
sociokulturní norma – normální je to, co je v dané společnosti a kultuře obvyklé, norma je vázána na hodnoty a postoje dané doby, skupiny a místa

Za normální považujeme

přiměřené vnímání reality
schopnost sebepoznání
schopnost ovládat své chování
akceptace a sebeúcta
schopnost vytvářet citové vazby
aktivita, činorodost

Duševní poruchy

je v širším pojetí označení pro některé psychické procesy, projevující se v myšlení, prožívání a chování člověka, znesnadňující jeho fungování ve společnosti
mezi duševní poruchy se řadí ty z poruch, které se prvotně týkají myšlení, prožívání nebo vztahů k ostatním lidem
Příčina:
- 1. Dědičnost
- 2. Vlivy prostředí – somatogenní (úraz, onemocnění) nebo psychogenní

Druhy psychických poruch

1) Postihující jednotlivé funkce

Poruchy vnímání

A/ Kvantitativní: ↑ nebo ↓ vnímavost
B/ Kvalitativní: (Iluze, Halucinace)

Poruchy pozornosti

Aprosexie- neschopnost koncentrace
Hypoprosexie – ↓ schopnost koncentrace
Hyperprosexie – ↑ schopnost koncentrace

Poruchy myšlení

Poruchy FORMY myšlení
- poruchy dynamiky myšlení (bradypsychismus, tachypsychismus)
- poruchy struktury myšlení (ulpívavé myšlení; nevýpravné myšlení; zabíhavé myšlení; plané mudrování – rezonérství; dyslogické myšlení; nesouvislé myšlení; roztržité myšlení; magické myšlení)
Poruchy OBSAHU myšlení (nutkavé myšlení; ovládavé myšlení; autistické myšlení; symbolické myšlení; bludy)

Poruchy pudu

Poruchy pudů sebezáchovy (bulimie; mentální anorexie; pica – požívání nepoživatelných předmětů; sebe poškozování; poruchy spánku; náměsíčnost)
Poruchy sexuálních pudů (homosexualita; zoofilie; gerontofilie; voyerství; exhibicionismus; pedofilie; nekrofilie; fetišismus)

Poruchy vědomí

Kvalitativní (Obnubilace; Delirium; Amence; Agonie; Synkopa)
Kvantitativní (Synkopa; Somnolence; Sopor; Kóma)

Specifické poruchy učení

Dysortografie; Dysgrafie; Dyskalkulie; Dyslexie

Poruchy paměti

Deteriorace – při organickém poškození
Poruchy vštípivosti
Poruchy uchování – retence
Poruchy vybavování

A) Kvantitativní (Hypermnézie – ↑ schopnost paměti; Hypomnézie – ↓ schopnost paměti; Amnézie – ztráta paměti)

B) Kvalitativní (Paramnézie – úprava minulých zážitků; Iluze paměti, vzpomínkové klamy; Halucinace paměti; Konfabulace; Bájná lhavost)

Poruchy vůle

částečné poruchy vůle
Hypobulie – ↓schopnost se rozhodnout
Abulie – ztráta schopnosti začít činnosti
Hyperbulie – ↑ rozhodnost

Poruchy jednání

Abulie
Útlum jednání
Záraz jednání
Hyperagilnost – ↑ aktivita

Poruchy emotivity

Poruchy citové dráždivosti (Patický afekt; Patická vášeň; Patická nálada; Apatie; Tupost)
Poruchy průběhu citů (Vystupňovaná citová labilita; Citová pomalost; Chorobná citová ambivalence)
Poruchy obsahu citů (Averze; Fobie; Komplex)

2) Postihují celou osobnost

Organické duševní poruchy

u organických poruch známe příčinu vzniku nemoci
nejčastější příčinou je – atrofie, zánět, nádor, zranění mozku, proces stárnutí

Demence

je označením pro syndrom, jehož nejvýznamnějším projevem je úbytek komplexu kognitivních funkcí, především inteligence a paměti
při demenci dochází ke ztrátě již rozvinutých intelektových funkcí
za průkazné je považováno snížení inteligence o 20%
v rámci tohoto syndromu bývají v různé míře postiženy i další psychické funkce, postupně dochází k degradaci celé osobnosti
může k němu dojít až po dosažení určitého stupně rozumového vývoje, demenci lze diagnostikovat až po druhém roce života
do té doby vzniklý defekt je posuzován jako mentální retardace
demence vzniká na základě organického poškození CNS
prognóza závisí na typu a závažnosti základního onemocnění

1) Demence u Alzheimerovy choroby

je nejčastějším typem demence
Alzheimerova choroba je pravděpodobně heterogenní kategorií, zahrnující různé subtypy onemocnění
jedním z kritérií pro její diagnózu je časová lokalizace počátku onemocnění
podle tohoto kritéria se rozlišuje typ s časným začátkem (do 65 let) a typ s pozdní dobou vzniku (nad 65 let)
většina případů se rozvíjí až ve věku 65- 80 let

Klinický projev (Alzheimerova demence se vyvíjí pozvolna, jednotlivé příznaky se objevují postupně a zpočátku celkem nenápadně):
změny osobnosti a nápadnosti v chování (nemocní postupně přestávají dodržovat společenská pravidla, ubývá motivace k většině činností, postupně ztrácejí zájem i o sebe, negativní osobnostní rysy – sobectví, negativismus, podezíravost)
postupně se zhoršují všechny kognitivní funkce – významná je progradující porucha paměti (na počátku se projevuje jen nápadnou zapomnětlivostí, porucha soustředění)
komplexní porucha paměti vede ke ztrátě schopnosti orientovat se v čase a v prostoru (nemocní netrefí známou cestou na autobus, nevědí že je ráno nebo noc)
postupná ztráta schopnosti logicky uvažovat (nemocní stále hůře chápou, co mají v dané situaci dělat)
upadá schopnost porozumět verbálnímu sdělení, což se projevuje v komunikaci (není se možně domluvit, zhoršuje se slovní vyjadřování, ubývá slovní zásoba, dochází i ke komolení slov
změny nálady mohou být prudší a méně adekvátní situaci (vyskytuje se patická nálada, úzkostná či depresivní nálada, nemocní reagují afektem zlosti)
postupně dochází k apatii

2) Ischemicko – vaskulární demence

je druhou nejběžnější variantou demence
její příčinou je patologie mozkových cév, kterou signalizují mozkové infarkty
choroba začíná po šedesátém roce života
začátek bývá zpravidla náhlý, první poruchy následují po cévní mozkové příhodě
v tomto případě je pro počátek choroby typický sekundární neurastenický syndrom (charakteristický zvýšenou dráždivostí, unavitelností, bolestmi hlavy, závratěmi, poruchou soustředění, nespavostí a úzkostnou a depresivní náladou)
Klinický projev
změny v oblasti paměťových funkcí (nemocný si není schopný zapamatovat nové informace, ale staré vzpomínky zůstávají dlouho vybavitelné)
typickým projevem je emoční labilita, zvýšená dráždivost, plačtivost (nemocní bývají přecitlivělí a vztahovační)
mohou se objevit poruchy korových funkcí (afázie, apraxie)
osobnost nemocných se delší době nemění, k degradaci osobnosti dochází až v pozdních stádiích nemoci

Diagnostický test MMSE – (Mini-Mental State Examination)

test kognitivních funkcí, zjišťují se jím paměťové a další funkce mozku, které bývají postiženy u demence
otázky na orientaci v místě, čase, prostoru, osobě, funkce paměti, schopnost abstrakce, psychomotoriky

Prevence

založena na dodržování zásad duševní hygieny, předcházení a včasné léčby i fyzického onemocnění

Léčba

medikamentózní (sedativa, léky)
psychoterapie (autogenní trénink, sugesce, psychodrama)
psychodezinfekce (úprava sociálního prostředí pacienta)
alternativní terapie (arteterapie, muzikoterapie, hippoterapie)

Mentální retardace

Trvalé snížení rozumových schopností, které vzniklo v důsledku organického poškození mozku

Příčiny vzniku

prenatální – infekce matky během těhotenství, její špatný životní styl, úraz
perinatální – porod může být dlouhotrvající, může dojít k hypoxii
postnatální – po porodu do 2 let dítěte – infekce, úrazy, záněty mozku, špatná výživa
Roli hraje i dědičnost a specifické genetické příčiny – např. chromozomální aberace => Downův syndrom

Pseudooligofrenie

vzniká zanedbaností výchovy
sociální poškození vývoje rozumových schopností
příčinou je nedostatek podnětů, možnost zlepšení podnětnějším prostředím

Dělení mentální retardace

Lehká mentální retardace 69 – 50 IQ

velký vliv má dědičnost a znevýhodněné sociokulturní prostředí
do 3 let je dítě jen lehce psychomotoricky opožděno
mezi 3. a 6. rokem se objevují větší potíže – opoždění vývoje řeči, malá slovní zásoba, dítě je nedostatečně zvídavé a vynalézavé
většina případů se diagnostikuje až ve věku školní docházky – dítě má problémy v oblasti logického, abstraktního a mechanického myšlení, opožděna jemná a hrubá motorika, má slabší paměť
projevuje se afektivní labilita
vzdělání: praktické školy, možno integrovat do běžné základní školy
většinu lze zaměstnat v praktických profesích
mohou se přidružit vývojové poruchy, autismus, tělesné postižení, epilepsie, …

Středně těžká mentální retardace 49 – 35 IQ

výrazně opožděn rozvoj chápání a užívání řeči – přetrvává do dospělosti
omezená a opožděná zručnost, schopnost se o sebe postarat sám
jen někteří jedinci si osvojí počítání, čtení a psaní
vzdělání: dle odpovídajícího vzdělávacího programu – speciální základní školy, dále pak možno ve škole praktické
schopni vykonávat jednoduchou manuální práci, pod dohledem nebo v chráněném prostředí (chráněné dílny)
málokdy v dospělosti vedou samostatný život, ale bývají aktivní a mobilní, schopnost navazovat kontakty a komunikovat
rozvoj senzomotorických dovedností a verbálních schopností je individuální
může se přidružit dětský autismus, tělesná postižení, epilepsie či psychiatrická nemoc

Těžká mentální retardace 34 – 21 IQ

většina trpí značnou poruchou motoriky a jinými přidruženými vadami (špatný vývoj NS)
časté tělesné vady
řeč je jednoduchá, omezena na jednotlivá slova, nebo se řeč netvoří vůbec
vzdělávání: omezené, dle vzdělávacího programu ve speciální základní škole
včasná a systematická rehabilitace a vzdělávání přispívá k rozvoji soběstačnosti, motoriky, komunikace a rozumových schopností

Hluboká mentální retardace 20 – méně IQ

jedinci jsou imobilní nebo je pohyb velmi omezen, bývají inkontinentní
schopni pouze primitivní neverbální komunikace
automatické stereotypní pohyby – kývavé pohyby
nepoznávají okolí
časté sebepoškozování – snížený práh citlivosti
potřebují stálou péči, nedokáží se o sebe sami postarat
IQ nelze změřit – odhadováno pod 20
lze dosáhnout nejjednodušších zrakově prostorových orientačních dovedností
neurologické a jiné tělesné nedostatky postihující hybnost, epilepsie a smyslová poškození provázejí hlubokou MR
diagnóza zahrnuje hlubokou mentální subnormalitu a hlubokou oligofrenii (idiocii)

Duševní poruchy a poruchy chování vyvolané účinkem psychoaktivních látek

poruchy vyvolané používáním alkoholu, opiátů, konopí, sedativ, hypnotik,…

Schizofrenie, schizofrenní poruchy a poruchy s bludy

Schizofrenie

Skupina závažných duševních onemocnění, při nichž dochází k výraznému narušení většiny psychických funkcí – myšlení, vnímání, vůle, nálady, chování a pozornosti
Dříve byla definována jako rozpad osobnosti. Jde však o rozpad psychických funkcí – patří mezi psychózy.
Onemocnění postihuje 1% populace
V ČR cca 100 000 nemocných
Většina případů mezi 25 – 35 lety
Z hlediska pohlaví 1:1 – u mužů nástup dříve
Prodromy – prvotní fáze – trvá ž 3 roky => nepřichází náhle
Nemoc narušuje běžný život – narušuje práci, školní docházku, kontakt s okolím, …
Příznaky přichází a mizí

Příznaky

Poruchy vnímání – halucinace
Poruchy myšlení – paranoia
Bludy
Inkoherentní řeč – tzv. slovní salát
Pseudofilozofování – plané mudrování
Vychudlé myšlení – holé věty, neschopnost vyjádřit city
Anxieta (úzkost)
Deprese
Emoční plochost- apatie, chlad, bezcitnost
Emoční ambivalence, emoční nepřiměřenost – pojetí smrti jako veselé historky
Abulie
Poruchy spánku, psychomotorický neklid
Agresivita
Porucha identity osobnosti – cítí se být někým jiným
Katatonie – psychomotorická porucha – mechanické, bezúčelné chování se strnulou, křečovitou hybností

Dělení dle průběhu

1. typ: první projev nemoci → postupně se zhoršující příznaky → chronické stádium → rozpad osobnosti

2. typ: první projev nemoci → remise → relaps → remise → relaps → bez léčby obvykle následuje rozpad osobnosti

3. typ: první projev nemoci → úzdrava (možný výskyt poruch osobnosti či kognitivních deficitů)

Základní typy schizofrenních onemocnění

Hebefrenní (dezorganizovaná) schizofrenie

v období dospívání
příznaky: nevhodné, necitlivé chování vůči okolí, chorobná náladovost a především dezorganizace myšlení, nelogická řeč, plané filozofické úvahy => okolí vnímá tyto projevy za projevy adolescence, dále časté halucinace a bludy

Katatonní schizofrenie

vzácná
příznaky: postihující hybnost – nezvyklé až krkolomné polohy, bez hnutí až několik hodin či dní, snové a scénické halucinace, mutismus a negativismus
epizody útlumu střídány epizodami agitovaného a neklidného chování
prognóza velmi špatná, dochází k úplnému rozpadu osobnosti
život ohrožující stav – přistupuje se k ECT – elektrokonvulzivní terapie – elektrošoky

Paranoidní schizofrenie

nejznámější a nejčastější
bludy, pocity pronásledování, halucinace především sluchové
vztahovačnost, tendence zveličovat nepodstatné projevy
chování ovlivněno nadměrným příjmem informací, mezi nimiž nemocný mozek vytváří nesouvislé spoje a asociace

Simplexní schizofrenie

postupné uzavírání do sebe, desocializace
ztráta hygienických návyků
potulování a degenerativní úpadek mysli
pacient polehává, nepřemýšlí, necítí
časté sebevražedné sklony

Reziduální (chronická, zbytková) schizofrenie

chronické stadium
převážně negativní symptomy
podmínkou je alespoň jedna psychotická ataka s přítomnými pozitivními symptomy

Vleklé duševní poruchy s bludy

paranoidní psychóza, paranoia – typický příznak BLUD
Bludy různého charakteru: velikášské – jsem ten nejdůležitější, hypochondrické – jsem nejvíce nemocný, kverulantské – nic se mi nelíbí, nejsem spokojená, …

Afektivní poruchy – poruchy nálady

základním projevem afektivní poruchy je chorobná nálada, která neodpovídá reálné životní situaci nemocného
charakter:
UNIPOLÁRNÍ PORUCHY (buď depresivní, nebo manické nálady)
BIPOLÁRNÍ PORUCHA (střídání patických nálad → maniodepresivní porucha)

Manický syndrom

základním příznakem manického syndromu je patologicky povznesená nálada, spojená s hyperaktivitou a rozjařeností
nejde ovšem jen o vystupňované veselí, pacient bývá křečovitý, v napětí, a ani jeho nápadně dobrá nálada nevypadá příliš přirozeně
nemocný je nesoudný, přehnaně optimistický
stejně tak jako v případě depresivního syndromu ovlivňuje jeho emoční ladění veškeré další prožívání a chování
sebehodnocení nemocného je nápadně a nepřiměřeně zvýšeno
stejně tak bývá nerealisticky pozitivní i hodnocení okolního světa
pacienti v manické fázi jsou zvýšeně sociabilní, někdy až familiární
mívají silnou motivaci k nejrůznějším aktivitám, avšak z charakteru této činnosti je zřejmé, že ztrácejí standardní sociální zábrany
manická nálada, stejně jako deprese, se projevuje i v celkovém vzhledu a chování nemocného. Je patrná v jeho mimice, pantomimice i v ostatních motorických projevech.
tito pacienti vypadají fyzicky omládlí, mívají radostný a živý výraz, pružné držení těla. Pohybují se rychle, jsou neunavitelní, do všeho zasahují. Z jejich hlediska je tento postoj logický, neboť všechno se jeví jako dosažitelné a snadné.
vzhledem k tomu se dopouštějí různých excesů, riskantního a nezodpovědného jednání, např. nadměrně utrácejí, uzavírají podivné obchody, jezdí nesmyslnou rychlostí
také psychická aktivita je zvýšená a zrychlená. Pacient v manické fázi má pocit, že se velice snadno soustředí, ale jeho pozornost bývá často povrchní a roztěkaná. Cítí se duševně čilý, nemá pocit nějakých potíží, např. při vybavování vzpomínek. V záchvatu pracují na 150%, nejí, nespí.
myšlení bývá tak rychlé, že mu řeč nestačí
myšlenkový trysk odpovídá celkovému zrychlení psychický procesů
bludy, které se u některých nemocných objevují, jsou výrazně ovlivněny jejich manickým laděním.
megalomanické bludy- nemocný je přesvědčen o své významnosti a výlučnosti
paranoidní a reformační bludy- nemocný se např. cítí spasitelem všeho lidstva
manická nálada se odráží i ve fyziologických procesech. Nemocní mívají zrychlené a aktivizované fyziologické procesy, mění se jejich tělesné potřeby. Mívají nadměrnou chuť k jídlu, ale na jídlo nemají čas, nepotřebují dlouho spát, a přesto se cítí svěží

Bipolární afektivní porucha

maniodepresivní porucha. Je to porucha nálad, což znamená, že postižená osoba zažívá extrémně dobré nálady (mánie) a extrémně špatné nálady (deprese).
Onemocnění charakterizované opakovanými epizodami narušené nálady. Tato porucha spočívá ve střídání nadnesené nálady, zvýšené aktivity a energie (mánie nebo hypománie), jindy naopak skleslé nálady, snížené energie a aktivity (deprese). Střídání fáze manické a depresivní (mánie 2 týdny až 4 měsíce, deprese déle než 6 měsíců). Mezi jednotlivými fázemi nastává remise. Porucha se často dostavuje po stresující životní události nebo jiném duševním traumatu.

Depresivní porucha

hlavním příznakem je patologicky depresivní nálada, která vzniká bez zjevné příčiny
depresivní porucha není vázána na nějaké konkrétní události
smutek má obecně tlumivé účinky
depresí postižený člověk často nedovede obvyklým způsobem emocionálně reagovat na podněty, které běžně nějakou reakci vyvolávají, je k nim podivně a nepochopitelně lhostejný

Klinický projev

depresivní, resp. melancholické ladění velmi silně ovlivňuje veškeré prožívání, uvažování i chování nemocného.
vede k poruchám psychické regulace, k útlumu potřeb i volní aktivity
důležitým diagnostickým znakem deprese je ranní pesimismus (nejhůře se pacienti cítí ráno)
depresí postižený jedinec ztrácí schopnost prožívat radost, je úzkostný a pesimistický
sebehodnocení je významně zhoršeno. Nemocný mívá pocity méněcennosti a neschopnosti, agresivita bývá obrácena na sebe
jiným projevem deprese je hypochondrizace, která se týká pesimistického hodnocení stavu vlastního těla a jeho funkcí, kdy si pacient myslí, že je nevyléčitelně nemocný
nepříznivé a pesimistické je i hodnocení okolního světa
negativní postoj nezahrnuje jen přítomnost, ale i minulost (stará traumata, vzpomínky)
vztah k budoucnosti- ani pro budoucnost neexistuje žádná naděje na nic dobrého
depresi lze posuzovat i jako postižení, negaci smyslu života nemocného jedince
depresivní nálada se odráží i v celkovém vzhledu a chování nemocného. Je viditelná v jeho mimice pantomimice i v ostatních motorických projevech.
výraz beznaděje v obličeji, ochablé držení těla, nemají žádnou energii, cítí se vyčerpaní a unavení
z jejich hlediska je však tento postoj logický, protože nic nemá smysl a nic je nemůže potěšit
U těžších forem depresí se mohou objevit bludy, které bývají ovlivněny patologickou náladou nemocného.

Nebezpečné jsou suicidální myšlenky a tendence. Riziko, že se nemocný o sebevraždu skutečně pokusí, bývá v tomto případě značně vysoké.
Endogenní deprese (melancholie) – typické ranní pesimismy – ráno se cítí nejhůř, předčasné buzení, sezonní výskyt (jaro a podzim).

Neurotické poruchy, poruchy vyvolané stresem

Neuróza

vzniká poruchou adaptace vůči prostředí i vůči sobě samému
kontakt s realitou je zachován
neurotické potíže mívá čas od času i zdravý člověk
vznikají následkem silně prožívaných a vyčerpávajících konfliktů, frustrací, krizí a stresů
Hlavním příznakem je ÚZKOST

Příznaky

Psychické

poruchy emocí – strach, fobie, deprese
poruchy myšlení – obsese (vtíravé myšlenky), poruchy hodnocení a sebehodnocení
poruchy paměti – amnézie
poruchy pozornosti – porucha koncentrace, snadná unavitelnost, nesoustředění
poruchy autoregulace – kompulze (nutkavé jednání)
poruchy spánku

Somatické (vegetativní)

třes, bolesti, poruchy zažívání či vyměšování aj.
emoční prožívání člověka trpícího neurózou je převážně negativní, a tudíž subjektivně nepříjemné, bývá pro ně typická zvýšená úzkost a strach, které přinášejí jedinci značné utrpení a komplikují život jemu i jeho okolí.

Formy neuróz

úzkostná neuróza – vystupňovaná úzkost
panická porucha – útoky paniky, spojené s bušením srdce, závratí, strach ze smrti
hysterická neuróza – vyvrcholením je psychogenní ochrnutí, slepota, hluchota, třes
obsedantní neuróza – vtíravé, nutkavé myšlenky – stále se vracím, zda jsem zamkla, stále si myji ruce, abych se nenakazila
neurastenie – příznaky simulují onemocnění srdce

Fobie – vystupňovaný strach z určité věci, jevu, zvířete

Fobická úzkostná porucha

charakteristická iracionálním, nepřiměřeným strachem z něčeho, co samo o sobě není nebezpečné
nemocní se snaží svůj strach překonat tím, že vyhledávají příčiny strachu (například když se bojí davu, tak dav vyhledává) to však většinou vede ke zvýšení strachu a následné únikové reakce
uvědomuje si své přehnané chování

Tyto pocity často vyvolávají

agorafobie – strach z davů a otevřených prostranství
klaustrofobie- naopak strach z uzavřených prostor (výtahy, malé místnosti)
sociální fobie – strach ze styku s lidmi a z komunikace, nejčastěji tam, kde by mohl být středem pozornosti, myslí si, že by se choval trapně a ponížil se, mají strach z kritiky a nízké sebevědomí

riziko onemocnění úzkostně fobickou poruchou je zvýšené u lidí, kteří mají sklon reagovat úzkostně, jsou přecitlivělí, trpí stálými obavami a napětím, trpívají pocity méněcennosti, stále očekávají nějaké problémy, katastrofy, v důsledku toho si nikdy netroufají riskovat
lidé s úzkostnou poruchou potřebují být neustále ujišťováni svou oblíbeností a často nezvládají běžné vztahové výkyvy

Obsedantně kompulzivní porucha

typickým znakem je dlouhodobý výskyt vtíravých myšlenek a představ, resp. nepotlačitelných impulzů k jednání, které se za normálních okolností neobjevují
jsou charakteristické svým opakovaným a stereotypním vtíráním do mysli nemocného
nemocní mívají nutkání k určitému, opakovanému a stereotypnímu jednání
takové rituály lze chápat jako symbolický pokus odvrátit subjektivně pociťované nebezpečí
rituály nejčastěji souvisí s dodržováním čistoty, prevencí nákaz, jsou zdlouhavé a mohou trvat i hodiny
pro obsese i impulze je charakteristické magické myšlení
v lehčí formě se může jevit jako pečlivý či pracovitý

Dětské neurózy

V případě dětských neuróz má velký význam faktor vývoje, nadměrně intenzivní, dlouhodobý prožitek strachu a úzkosti může narušovat celkové prožívání a chování dítěte

a) abnormální úzkost ovlivňuje celkovou aktivační úroveň a tím chování postiženého dítěte dvojím způsobem

úzkost tlumí a inhibuje veškeré projevy, jde o stažení do sebe a o únik před kontaktem se světem
úzkost vytváří psychické napětí, a proto může být spojena s neklidem zhoršená funkce pozornosti a paměti, horší prospěch

b) abnormální úzkost je spojena se sníženou tolerancí k zátěži , že potíže se stupňují v době, která přináší větší zátěž např. nástup do školy, stěhování, rozvod rodičů aj.

c) úzkost ovlivňuje postoj k sobě samému i k okolnímu světu, nízké sebehodnocení, nízká sebedůvěra, cítí se stále něčím ohrožovány, jsou si nejisté budoucností, potíže v oblasti spánku, jídla, tiky, a návyky

1) Poruchy příjmu potravy, spánku a somatické poruchy

poruchy příjmu potravy (nechutenství, bolesti břicha, zvracení, přejídání se)
poruchy spánku (poruchy usínání, neklidný spánek, mluvení a chůze ve spánku, noční děs)
somatické stesky (úzkostné děti reagují na zátěž somatickým projevem-zažívací potíže, problémy s dýcháním, kašel, různé bolesti)

2) Neurotické návyky a tiky

neurotické návyky (dumlání prstů a předmětů, okusování nehtů, vytrhávání vlasů, tiky, nadměrná onanie)
tiky (jsou bezděčné, rychlé a neúčelné pohyby různých částí těla, drobných svalových částí těla, zejména obličeje a horních končetin, které se opakují se značnou frekvencí, jsou vůlí neovladatelné)

3) Dětský strach a fobie

fobická úzkostná porucha u dětí rovněž představuje kombinaci úzkosti a nadměrného strachu
školní fobie – nadměrný strach ze školy, příčinou může být strach opustit domov, strach ze selhání a neúspěchu, děti trpící školní fobií mívají často další neurotické obtíže především somatického charakteru, je typické, že obtíže se projevují jen v době, kdy má jít dítě do školy

4) Poruchy vyměšování: mohou se objevit jako reakce na psychickou zátěž a to především v období kdy dítě neovládá dostatečně funkci svěračů, dítě se pomočuje, bojí se výsměchu a tak tuto skutečnost tají

enuréza – porucha funkce vyprazdňování močového měchýře, k níž dochází bez vůle dítěte, o enuréze mluvíme až po 4 roce života, postihuje častěji chlapce než dívky
enkopréza – je porucha vyměšování stolice, vzniká podobným mechanismem jako u pomočování, objevuje se obvykle v komplexu obecné neschopnosti zachovávat čistotu, je to vzácnější porucha

5) Poruchy komunikace a řeči: úzkostné děti, které se bojí separace od matky a nepřiměřené obavy z kontaktu s cizími lidmi, mohou za takové situace trpět poruchami v oblasti komunikace, tzn., že řeč může být emočním napětím nějak postižena

mutismus – nemluvnost, útlum řeči, mluvit umí, ale odmítá, k mutismu mají děti se sklony samotářství, sociálně nezkušené, není vhodné nutit takové dítě k mluvení, je lepší ho nechat, aby si na danou situaci postupně zvyklo samo
koktavost- neboli balbuties, porucha plynulosti řeči, křečovitým vyrážením nebo opakováním slabik či celých slov, vyskytuje se již v předškolním věku, na jejím vzniku se také podílí poruchy pravé či levé hemisféry

6) Smutky a deprese

v dětství se vyskytuje depresivní porucha chování, která je spojena s typickými odchylkami v oblasti prožívání, chování i somatických reakcí
smutek vzniká jako reakce na ztrátu osobně významné hodnoty, pokud je smutek významnější a dominující součást nálady, lze mluvit o depresi pro depresivní poruchu je charakteristické:
- nepřiměřeně smutná nálada- ovlivňuje celkový postoj k světu, vzniká pocit beznaděje a ztráty vlastní hodnoty
- deprese bývá spojena s celkovým útlumem veškeré aktivity-ztráta veškeré motivace, zhoršení koncentrace a pozornosti

Behaviorální syndromy spojené s fyziologickými poruchami a somatickými faktory

Poruchy příjmu potravy

Mentální anorexie – panický strach z tloušťky

vede k odmítání potravy
hmotnost se drasticky snižuje → vypadávání vlasů, zubů, ztráta menstruace
častěji postihuje ženy, nejčastější období → puberta
Průběh: 1. průběh, který končím plným uzdravením nebo 2. infaustní průběh – končí smrtí 15-20%

Bulimie

přejídání a následné zvracení, úbytek váhy není tak znatelný

Poruchy spojené s šestinedělím (Poporodní psychóza – u matky po porodu)

těžká deprese, bludy
hrozí zabití dítěte

Poruchy osobnosti a chování u dospělých

Porucha osobnosti je trvalý stav, projevující se nepříznivými nebo nadměrně zvýrazněnými vlastnostmi osobnosti, odchylkami v oblasti citového prožívání, uvažování i chování, zejména ve vztahu k druhým lidem a společnosti.

Specifické poruchy osobnosti

Paranoidní porucha osobnosti

nadměrná citlivost k negativnímu hodnocení či k předpokládanému negativnímu postoji okolí k vlastní osob
sklon k trvalé zášti
sklon ke zdůrazňování vlastní osoby
podezřívavost a sklon překrucovat a mylně interpretovat neutrální nebo přátelsky laděné chování druhých jako nepřátelské, pohrdavé, záštiplné, urážlivé, perzekuční, apod.
celoživotní nedůvěřivost vůči druhým
neschopnost odpustit reálné či předpokládané bezpráví
brání své soukromí, skrývá své „nedostatky“
opakované neoprávněné podezřívání partnera z nevěry

Schizoidní porucha osobnosti

neschopnost prožívat uspokojení
emoční útlum, chladnost, odstup, oploštěné jednání
nápadná introverze, dominující zaměřenost na vlastní prožívání a uvažování
nezájem o vnější svět:
neschopnost vřelých citových vztahových vztahů a nezájem o takové vztahy, obava z intimity
nezájem o názory a hodnocení okolí
obtíže v adaptaci na společenské normy a zvyky, které jsou pro člověka s touto poruchou subjektivně nevýznamné

Disociální porucha osobnosti

neschopen sociální adaptace, neuznává obecně platné normy
jsou silně egoističtí, nezdrženliví, zaměření na vlastní uspokojení, nezatěžují se úvahami o vhodnosti a přiměřenosti své aktivity
mají potřebu silného vzrušení, těžko snášejí nudu
nízká tolerance zátěže
jsou nezralí a vzrušiví, afektivně výbušní, agresivní, násilní a nejsou schopni přiměřeného sebeovládání
slabě rozvinuto sebevědomí
vidí svět v extrémech, černobíle
omezená schopnost sociálního učení
vztahy k lidem jsou ovlivněny jejich nestálostí, nespolehlivostí a bezohledností
tato porucha bývá diagnostikována již v dětství, s následujícím vývojem problémy narůstají

Emočně nestabilní porucha osobnosti

Typ impulsivní

porucha je typická tendencí jednat impulsivně, jednat bez ohledu na důsledky jednání
nejsou schopni své pocity ani své chování ovládat
bývají neukáznění, neplní povinnosti, nezodpovědní
uspokojení svých potřeb nedovedou omezit nebo odložit
bývají nesnášenliví
mívají konflikty s ostatními, zejména pokud by je chtěl někdo kritizovat nebo jim v něčem bránit
nedovedou systematicky pracovat, mívají promiskuitní a jsou nestálí v partnerském životě
typický důraz na vlastní práva

Typ hraniční

porucha identity, narušená a nejasná představa o sobě samém
sklon k nestálým, ale emočně intenzivním vztahům, které vyúsťují k emoční krizi
impulzivita a sklon k sebepoškozujícímu jednání (např.: sexuální excese, abúzus drog)
chronické pocity prázdnoty
opakované suicidální tendence

Histrionská porucha osobnosti

akceptovaná emocionalita, teatrálnost
emoční labilita, nestálost a povrchnost
zvýšená sugestibilita
nadměrná potřeba vzrušení
důraz na vlastní osobu, egocentričnost, potřeba upoutávat pozornost
nejčastěji u žen

Anankastická porucha osobnosti

porucha emočního ladění, převaha mrzuté nálady, neschopnost dosahovat příjemných prožitků
zvýšený sklon k pochybnostem, nerozhodnosti a opatrnosti
nadměrná sebekontrola
perfekcionalismus, nepřiměřená svědomitost a puntičkářství
zvýšená potřeba respektovat sociální normy, nadměrná sociální konformita
regidita v uvažování i chování
nejčastěji u mužů

Úzkostná porucha osobnosti

porucha emočního prožívání, pocity napětí, obav a ohrožení
zhoršené sebehodnocení, pocity méněcennosti a neschopnosti
nadměrné obavy z kritiky či odmítnutí (nepřiměřený význam hodnocení a názoru okolí)
tendence k izolaci v důsledku obav z odmítnutí
tendence vyhnout se selhání, projevuje se odmítáním takových aktivit a situací, v nich očekávají neúspěch

Závislá porucha osobnosti

zvýšená potřeba závislosti na jiném člověku
submisivita, naprosté přizpůsobení a podřízení této osobě
neschopnost osamostatnění
nízké sebehodnocení, pocity bezmocnosti a neschopnosti
nepřiměřené obavy z opuštění
určitá forma osobnostní nezralosti

Narcistická porucha osobnosti

porucha sebehodnocení (přeceňování vlastní důležitosti, pocit privilegovanosti, víra ve vlastní jedinečnost a výjimečnost), může být spojena se skrytou přecitlivělostí a zranitelností
potřeba obdivu, zaujetí fantaziemi o vlastním úspěchu, moci apod., může být spojena se skrytou nejistotou a nespokojeností
vztahy k lidem jsou typické, chybění empatie, podceňují jiné lidi a využívají je k vlastním cílům arogantním a bezohledným chováním
ve vztahu k lidem mohou převažovat pocity závisti nebo žárlivosti
promiskuita a nedostatek sociálních zábran, mohou být doprovázeny skrytou neschopností navázat uspokojivý citový vztah

Přetrvávající změny osobnosti

Změny, ke kterým došlo po katastrofickém zážitku

Návykové a impulsivní poruchy

Gamblerství

patologické hráčství

Pyromanie

Opakované zakládání nebo pokusy o zakládání požárů bez zřetelného motivu nebo abnormální zájem o předměty se vztahem k ohni a hoření.

Kleptomanie

Porucha‚ při které nemůže osoba opakovaně odolat nutkání ukrást předměty‚ které nejsou získávány pro osobní použití nebo finanční zisk.

Trichotilomanie

Porucha je charakterizovaná patrnou ztrátou vlasů‚ která je způsobena opakovaným selháním snahy odolat nutkání k vytrhávání vlasů.

Poruchy pohlavní identity

Transsexualismus

Žádost žít a být akceptován jako člen opačného pohlaví

Transvestitismus

Nošení šatů opačného pohlaví pro potěšení ze zkušenosti dočasné příslušnosti k opačnému pohlaví

Poruchy sexuální preference

Fetišismus
Exhibicionismus:
Voyerismus
Pedofilie:
Sadomasochismus, Sadismus, Masochismus:

Poruchy psychického vývoje

Specifické vývojové poruchy řeči a jazyka

Vývojové vady – opožděný vývoj, dítě začíná mluvit až kolem 2-2,5 let života nebo později. Příčinou může být zanedbání, častá nemocnost spojená s pobytem v nemocnici, mentální a tělesné onemocnění aj.
Dysartické poruchy (poruchy ve výslovnosti):
- koktavost
- narušení dynamiky, plynulosti řeči, trvalá nebo jen občas ve stresových situacích
- Dělí se: koktavost tonická- dítě se nemůže vyjádřit; koktavost klonická- dítě opakuje první hlásky
- breptavost – rychlá, nepřesná artikulace, polykání hlásek, slabik i slov
- patlavost – chybná výslovnost hlásek, místo hlásky vysloví jinou nebo hlásku vysloví špatně (dyslalie)- ráčkování, šišlavá řeč aj. Příčina- rozštěp patra, předkus, neobratnost jazyka, porucha sluchu, napodobení nesprávné výslovnosti rodičů aj.
- huhňavost – špatná výslovnost (nosová řeč)- při rozštěpu patra, překážce v dutině nosní…
Řečová neschopnost
- mutismus – neboli němota
- Náhlá ztráta řeči na neurotickém podkladě, po afektu, šoku
- Sluchové orgány jsou většinou nepoškozené.
- Dělí se
  - úplný mutismus – rozumí, ale nemluví
  - selektivní (výběrový) mutismus – nemluví jen před některými lidmi, v určitých situacích
- afázie
  - ztráta řeči v důsledku poškození mozku (úraz, krvácení)
  - Dělí se:
  - motorická afázie – nemocný není schopný mluvit. Je narušena artikulace slov, ale rozumí, co mu druhý říká. Schopnost porozumět řeči je zachována.
  - senzorická afázie – nemocný nerozumí tomu, co mu říkáme, ale mluví (tzv. slovní salát- nemá to smysl)

Specifické vývojové poruchy školních dovedností

Specifická porucha čtení – Dyslexie
Specifická porucha psaní (Dysgrafie) a výslovnosti (Dysortografie)
Specifická porucha počítání (Dyskalkulie)

Pervazivní (pronikavé) vývojové poruchy

skupina těchto poruch je charakterizována kvalitativním porušením reciproční sociální interakce na úrovni komunikace a omezeným‚ stereotypním a opakujícím se souborem zájmů a činností
Tyto kvalitativní abnormality jsou pervazivním rysem chování jedince v každé situaci.

Dětský autismus

typ pervazivní vývojové poruchy‚ která je definována přítomností abnormálního nebo porušeného vývoje‚ manifestujícího se před věkem tří let
charakteristickým typem abnormální funkce všech tří oblastí psychopatologie, kterými jsou reciproční sociální interakce, komunikace a opakující se omezené stereotypní chování

Přidružené poruchy

porucha pozornosti
hyperaktivita
emoční poruchy
úzkostné reakce až katastrofického charakteru
poruchy spánku a potravy, fobie

Nerovnoměrnost vývoje

pohybově obratné, dobrá prostorová orientace zraková a prostorová paměť
dyspraktické potíže (při použití osvojených schémat v nových kontextech)
emoční labilita, afektivní výbuchy, někdy tendence k sebepoškozování

Příčiny

genetika
organické poškození mozku (prenatální, perinatální etiologie)

Poruchy chování a emocí se začátkem v dětství

nerespektuje sociální normy
normy chápe, ale neakceptuje
o poruchu se nejedná, když jedinec není schopen pochopit význam hodnot a norem
o poruchách chování mluvíme až ve středním školním věku, ale mohou se objevit dříve
nepřiměřené chování se projevuje neschopností udržovat přijatelné sociální vztahy
typické reagování → agresivita
poruchy v dětství mohou mít přechodný charakter, ale mnohdy fungují jako signál poruchy osobnosti

Faktory zvyšující riziko rozvoje poruch chování

Osobnostní faktory
- Genetika
- Oslabení či porucha CNS
- Úroveň inteligence
Vliv sociálního prostředí
Rizika rodinného prostředí
- Rodiče jsou abnormální osobnosti – neuspokojivá rodičovská role
- Neúplná rodina
- Subdeprivační zkušenost – úplná rodina, ale funguje jen formálně
- Některé subkultury a sociální skupiny poruchové chování tolerují, dokonce je považují za vhodné
- Životní prostředí

Dělení poruch

1) Neagresivní poruchy

Lhaní: způsob úniku z osobně nepříjemné situace, kterou dítě nedokáže vyřešit jinak
Pravá lež
- charakteristická úmyslem a vědomím nepravdivosti
- dítě ví, že nemluví pravdu
- obranný mechanismus, má jasný cíl → vyhnout se potížím, získat výhodu
- ve školním věku je dítě schopno odlišit, co je pravda a ví, že se nemá lhát
Útěky a toulání
- únikové jednání
- řeší tak své problémy
- uniká z nepřijatelného nebo ohrožujícího prostředí
- utíká z domova → nefunkčnost rodiny, bez pocitu jistoty a bezpečí
- neumí problém řešit jinak
- Formy útěků
  - Reaktivní, impulsivní útěky
    - zkratová reakce na nezvládnutelnou situaci doma či ve škole
    - potřeba úniku např. před trestem
  - Chronické útěky
    - plánované a připravené
    - vyplývají z dlouhodobých problémů
    - někdy mívají přesný cíl, např. osoba, u které zůstanou
    - nechtějí se vrátit domů
    - děti také utíkají z dětských domovů a jiných zařízení
  - Toulání
    - dlouhotrvající opuštění domova
    - většinou navazuje na útěky
    - je výrazem nedostatečné citové vazby k lidem či zázemí, které je dysfunkční
    - může se toulat sám nebo s partou
    - toulaví jedinci většinou kradou, prostituují nebo bývají zneužíváni, aby si zajistili živobytí
    - mohou zneužívat drogy či alkohol
    - u dospívajícího je riziko, že se toulavý život stane návykem a nebude schopen stabilně pracovat → bezdomovectví

Krádeže
- omezení vlastnického práva jiného člověka či společnosti
- charakteristické záměrností jednání
- o krádeži mluvíme tehdy, kdy je dítě schopno pochopit pojem vlastnictví a akceptovat normu chování
- u některých sociálních vrstev je krádež tolerována
- Způsoby krádeže:
  - příležitostné – impulzivní reakce
  - předem promyšlené – větší závažnost
  - opakované krádeže v partě – podpora ostatních členů
- Motivace krádeže:
  - Dítě krade samo pro sebe
    - chce získat něco, co nemůže mít normální cestou
    - může jít také o nouzové jednání – krade jídlo, pití, aby přežil → pud sebezáchovy, např. za války
  - Dítě krade pro druhé
    - chce být akceptován mezi vrstevníky a dosáhnout vyšší prestiže
    - typické je, že krádeže se uskutečňují mimo teritorium skupiny, např. doma, v samoobsluze
    - Dítě či mladistvý krade pro partu
    - výraz snahy udržet si svůj postoj v partě nebo souvisí s normami party
    - odmítání v partě by mohlo být potrestáno

Agresivní poruchy

Šikana

násilně ponižující chování jednotlivce nebo skupiny vůči slabšímu jedinci, který nemůže ze situace uniknout a není schopen se účině bránit
závažná porucha nejenom v dětství
bezmocnost oběti agresora posiluje a stimuluje
silný sociální stres
Agresor
- fyzicky zdatný a silný
- neukázněný, chce se předvádět před ostatními
- za své chování se necítí vinen
- nedostatečně vyvinuté sebevědomí

Oběť
- často má nějaký handicap
- tiché, plaché děti s nízkým sebevědomím
- zvyklé se podřizovat
- fyzicky slabé, neobratné
- neumí navazovat kontakt
Šikana má celou řadu variant:
- fyzické nasilí a ponižování – strkání, bití, zavírání do popelnice, …
- psychické ponižování a vydírání – nucení ke svlékání, k posluze, …
- destruktivní aktivity zaměřené na majetek oběti – braní a ničení věcí, trhání sešitů

Projevy šikanování se liší i mírou nutné aktivity oběti.
Oběť snáší agresivní chování pasivně (nechá na sebe plivat) nebo dělá nedobrovolné aktivity (nosí agresorovi tašku, …)
Šikana představuje pro oběť často aktuální ohrožení psychického i somatického zdraví → těžké ublížení na zdraví až sebevražedné skony
Šikana je záležitostí skupiny. Nebyla by možná, kdyby ji ostatní odmítli.
Šikana se stala součástí skupinových sociálních norem např. v armádě.

Následky
- psychické
  - sklon k úzkosti
  - deprese
  - senzitivní vztahovačnost,…
- somatické
  - porucha spánku
  - svalová tenze
  - snížení imunity…