Otázka: Psychologie osobnosti
Předmět: Základy společenských věd
Přidal(a): Eva
1. Osobnost
- uspořádaný systém psychických i fyziologických funkcí v neustálé interakci s okolím
- směřuje k seberealizaci jedince
- široká škála vlastností a rysů např. temperament, dědičný
- není neměnná, spousta ovlivňujících faktorů, projekce chování, prožívání
- části osobnosti: vzhled, charkter, rysy, chování, vztahy, zkušenosti, schopnosti, …
PSYCHICKÉ JEVY
Psychika každého jedince se projevuje ve vztahu k okolí jako jeden celek. Přitom je však složena z jednotlivých kategorií jevů, které se vzájemně ovlivňují. Lze je rozdělit na:
Psychické procesy: relativně krátké psychické děje, kdy jeden může být po několika vteřinách vystřídán jiným
- poznávací
- paměťové
- motivační
Psychické stavy: přetrvávají déle než psychické procesy. Jedná se o celkové psychické prožívání člověka v daném okamžiku či za delší časový úsek odrážející funkční úroveň rozvoje psychických procesů (např. jedinec je v současnosti skleslý, sklíčený atd.)
- citové stavy, nálady
- stavy pozornosti – soustředění nebo rozptýlení
Psychické vlastnosti: dlouhodobý, relativně stálý způsob reagování člověka v podobných situacích. Rozvíjejí se a mění vnějšími vlivy, zkušeností, výchovou i aktuálními stavy
- schopnosti
- temperament
- rysy
- charakter
STRUKTURA OSOBNOSTI
Pojem struktura osobnosti vyjadřuje relativně stálé vnitřní uspořádání osobnosti. Známe-li strukturu osobnosti jedince, lze vyvozovat, co udělá v tu či onu chvíli , jak zareaguje ve stresu atd.
1) Schopnosti
- schopnost se v psychologii vnímá jako souhrn předpokladů pro dosahování vysokého výkonu v určitém oboru , oblasti atd.
- Dimenze vnímání: schopnosti v oblasti vnímání – rozlišování barev, zvuků, udržení pozornosti atd.
- Dimenze psychomotoriky: schopnosti související s anatomickými a fyziologickými vlastnosti motoriky – rychlost, smysl pro rovnováhu, obratnost, síla, koordinace pohybů atd.
- Dimenze inteligence: inteligence jako komplexní schopnost myšlení a zapamatování
2) Temperament – je soubor vrozených vlastností vztahující se k citovému reagování. Určuje intenzitu prožívání dané situace i projevy chování
- Sangvinik (krev): člověk veselý, optimistický, snadno přizpůsobivý, pohotový, nekonfliktní, společenský, čilý, citově nestálý, ale oproti cholerikovi
- Flegmatik (hlen): člověk klidný, někdy až lhostejný, apatický, pomalý, rozvážný, snášenlivý, přátelský, pasivní, málo iniciativní, spolehlivý
- Cholerik (žluč): člověk vzteklý, často podrážděný až agresivní. Se stejnou rychlostí jakou se rozhněvá se i uklidní, prosazuje se v kolektivu, má výraznou mimiku, rychle pracuje
- Melancholik (černá žluč): člověk u něhož převládá ponurá, smutná nálada, je pomalý, zodpovědný, důkladný, s menším množstvím citových projevů, jeho city jsou však hluboké a trvalé
- Rysy – jsou psychické vlastnosti, které se projevují určitým způsobem jednání, chování a prožívání
Extroverze x Introverze
Stabilita x Labilita
Afiliance (potřeba lásky) x Hostilita (nepřátelskost vůči sobě i jiným)
Dominance x Submisivita
Egocentrismus x Altruismus
Maskulinita x Feminita
Aktivita x Pasivita
3) Charakter
- označuje psychické vlastnosti, které souvisí s morálkou osobnosti a které se projevují v mravní stránce chování a jednání
| Vztah k | + | – |
| společenským hodnotám | mravnost, čestnost | cynismus, rasismus |
| lidem | tolerance, ochota, upřímnost | závist, ignorace, pomlouvání |
| sobě | sebevědomí, sebekritika, objektivita | domýšlivost, nadřazenost, zaujatost |
| povinnostem | pracovitost, zodpovědnost | lenost, lajdátství, pedantství |
Typy charakterů
- amorální – nemá morální zábrany ani výčitky svědomí, jedná podle momentálního prospěchu a vždy to dokáže obhájit
- účelově zaměřený – chová se slušně jen pod dozorem, jinak jen dle svého prospěchu
- konformní – chování přizpůsobuje okolí, bojí se odlišit
- s iracionálním svědomím – má morální zásady které se snaží dodržovat, nemá je ale pevně zakotvené, občas selže
- altruistický – pevně stanovené zásady, nezklame
2. TEORIE OSOBNOSTI
- Introgenní TO – vysvětluje osobnost převážně na základě vnitřních, vrozených faktorů člověka a zdůrazňuje vnitřní základ, který je rozhodující pro chování – hledání jádra – Freud, Jung
- Exogenní TO – zdůrazňuje vnější vlivy působící na člověka, tvrdí že osobnost je jimi určována – výchova, společnost – Watson, Pavlov, behaviorismus
Sigmund Freud – Psychoanalýza
Topický model: rozlišuje tři stavy psychiky (model ledovce), spolupráce
- Vědomí – jedinec si plně uvědomuje jak sebe, tak i své okolí
- Předvědomí – zkušenosti, zážitky, myšlenky, které si jedinec dříve uvědomoval, ale pak je zapomněl, obsahy lze s určitým úsilím dostat zpět do vědomí
- Nevědomí – obsahy mimo oblast uvědomování, mají však vliv na chování člověka
Strukturální model: vrstevnatý model osobnosti. Osobnost je podle něj systém, ve kterém se uplatňuje duševní energie neboli libido (povahou sexuální). V tomto systému jsou vymezeny tři subsystémy, které jsou řízený vzájemně odlišnými cíli a principy, což vede k jejich neustálému konfliktu
- ID – ONO: řídí se principem slasti, při usilování o uspokojení se neohlíží na okolí, iracionální, vychází z nevědomí, domáhá se okamžitého uspokojení (př, krádež)
- EGO – JÁ: řídí se principem reality, při uspokojení bere v potaz okolí, vychází z reálných možností dosáhnout cíle, vychází z vědomí, vyrovnává napětí mezi pudy a osobní morálkou
- SUPEREGO – NADJÁ: reprezentuje osobní morálku, omezení a zákazy, které byly zvnitřněny (normy a zákazy dané kultury), část vědomá (vědomě zvnitřněné zákazy), část nevědomá (zákazy z raného dětství)
Carl Gustav Jung – Analytická psychologie
Dle Junga je osobnost slože na ze čtyř subsystémů, nepřikládá sexuálním pudům určující význam
- Osobní nevědomí: nevědomí, které jedinec získává během svého života (zapomenuté, potlačené obsahy z vědomí)
- Kolektivní nevědomí: zděděné nevědomí po prapředcích, které zahrnuje i jejich zkušenosti, jeho součástí jsou archetypy
- Ego – vědomé já: zajišťuje osobní identitu jedince, odpovědné za chování a cítění
- Já – bytostné já: podstata, základ psychiky, spojení vědomých a nevědomých procesů osobnosti
Alfred Adler – Individuální psychologie
Pojetí Alfreda Adlera se odlišovalo os jiných důrazem na začlenění jedince do společnosti. Jsou přirom uplatňovány dvě tendence – k pospolitosti s druhými (sociální cítění) a k sebeuplatnění. Základním principem jeho teorie je pocit méněcennosti vycházející z fyzické slabosti a závislosti dítěte na okolí, se kterým se jedinec po celý život vyrovnává. Ukazatelem postojů a budoucího chováí jedince je dle Adlera sourozenecké pořadí.
Behaviorismus
- Chování je výsledkem vztahu podnětu (S-stimulus) s reakcí ( R-response)
- Duševní dění je chápáno jako černá skříňka
- P.Pavlov – fenomén slintajícího psa, studie o podmíněné reflexi
- věda o chování
Humanistická psychologie
- v opozici proti behaviorismu
- ústředním pojmem je seberealizace člověka
- sehrává důležitou roli v hierarchii potřeb dle Abrahama Harolda Maslowa
- nejprve musí být uspokojeny potřeby nižší, až poté mohou být uspokojeny potřeby vyšší
Doplnění:
temperament je soubor vrozených vlastností vztahující se k citovému reagování, určuje intenzitu prožívání dané situace i projevy chování
animus – muž v nevědomí ženy
anima – žena v nevědomí muže
stín – nerealizované možnosti
