Otázka: Syndrom vyhoření a profesionální deformace
Předmět: ZSV/Psychologie
Přidal(a): pauleen.xp
SYNDROM VYHOŘENÍ (syndrom vyhasnutí, Burn out syndrom)
- Psychický stav objevující se často u lidí pracujících v profesích, které vyžadují každodenní mezilidskou komunikaci
- Duševní stav popisovaný jako naprosté vyčerpání, vyhasnutí
- Beznaděj, bezmoc, nedostatek radosti ze života
Fáze
- Fáze nadšení
- Elán a energie
- Ochota pro svoji práci mnoho obětovat
- Nachází v práci uspokojení a naplnění, zapomíná na své koníčky a volnočasové aktivity
- Fáze stagnace
- Počáteční nadšení opadá, jedinec zjišťuje, že ne vše je až tak ideální
- Potřeba vykonávat volnočasové aktivity
- Fáze frustrace
- Pochyby o smyslu práce (v důsledku špatných zkušeností, nespolupracujícím pracovním kolektivem)
- Fáze apatie
- Po delší době frustrace
- Přirozené východisko z pocitu frustrace
- Vykonávání pouze nejnutnější povinnosti
- Zaměstnání je pouhý přísun peněz pro obživu
- Fáze vyhoření
- Období emocionálního i tělesného vyčerpání
- Viditelné příznaky syndromu vyhoření
Příznaky syndromu vyhoření
- Psychické
- Nechuť, lhostejnost k práci, ztráta nadšení a pracovního nasazení, potíže se soustředěním a koncentrací, může vyvrcholit v agresivitu a popudlivosti vůči okolí
- Pocit nedoceněnosti odvedené práce, emocionální změny (cynický přístup ke klientům, chladný vztah ke kolegům a emocionální problémy v osobním životě
- Tělesné
- Poruchy spánku, ztráta chuti k jídlu, zvýšená náchylnost k nemocem, svalové napětí, vzestup krevního tlaku
- Sociální
- Pokles angažovanosti, snížená snaha pomáhat, omezení kontaktu s kolegy, přibývá konfliktů v soukromí, nedostatečná příprava k práci
Prevence syndromu vyhoření
- Mechanismy, pomocí kterých se člověk snaží o navrácení psychické rovnováhy
- Asertivní jednání = schopnost sebeprosazení, realizace plánů, umět říci ne, nenechat se přetěžovat, odpočívat
- Obranné reakce = popření racionalizace, regrese, identifikace, projekce a rezignace
- Stanovení priorit – soustředit se jen na podstatné činnosti
Rizikové faktory
- Hlavní spouštěč – stres a frustrace v práci
- Je možní rozdělit příčiny vzniku do 3 základních oblastí:
- Individuální faktory
- Neschopnost požádat jiné o pomoc, sklony k workoholismu, vysoké nároky na sebe sama, zvýšená náchylnost k prožívání stresových situací
- Pracovní faktory
- Predispozice konkrétního zaměstnání, tam, kde je každodenní rutina
- Důležitý je přístup vedení (málo motivace + konflikty= riziko syndromu vyhoření)
- Organizační faktory
- Nedostatky ze strany managmentu, kumulace a zvyšování nároků na pracovníky, nedostatek odpočinku
Léčba syndromu vyhoření
- začít co nejdříve
- Ve fázi vyhoření – svěřit se do péče psychologů či psychiatrů, kognitivní terapie, logoterapie (zdravý životní styl, posílení mezilidských vztahů, získání realističtějšího postoje k zaměstnání)
- Léčba ze strany zaměstnavatele (snížení požadavků, nesoutěživé prostředí)
- Změna pracovní pozice, vymezení povinností
- Samoléčba – odpočinek, relaxace, pravidelný pohyb, kontakt s přáteli, příjemné nesoutěživé pracovní prostředí, hlídat své hranice (umět říkat NE), drobné změny (např. prac. Prostředí – zlepšení osvětlení, pohodlné sezení, příjemná teplota)
PROFESIONÁLNÍ ADAPTACE
- Schopnost adaptace
- Předpokladem adaptace je míra identifikace se společenskou (profesionální) rolí
- Nutnost vytvoření subjektivní emocionální ochrany před psychickou traumatizací
- Např. zdravotní pracovník si zvykne na pohled na nemocné, těžce zranění, umírající, apod., což je pro vykonávání této práce a současné zachování duševního zdraví nezbytné
PROFESIONÁLNÍ DEFORMACE
- Nejčastěji jde o: učitele, vojáky, bezpečnostní pracovníky, soudce, zdravotníky
- Profesní praxe zabírá běžně 8 hod. denně – získané zkušenosti „vejdou do krve“ tak, že se projeví i v nepatřičné situaci, v nepatřičném kontextu
- Zdroj obveselení, někdy shovívavého respektu, někdy naznačí negativní postoj
- Rozvíjí se z tzv. profesionální adaptace
- Otrlost působící na laika jako záměrný cynismus
- Přináší s sebou neuvědomělé neproduktivní chování, možnost neúmyslného poškození stavu pacienta svým chováním
Možné typy chování
Syndrom posledního slova
- Každou diskusi, každé vyprávění musí shrnout, zakončit a vyhodnotit, ať je to kdekoliv
Syndrom repetice
- Opakování stejného slova, necvičící žáci s radostí dělají čárky a mezi třídami soutěží
Syndrom jednoho vtipu
- Opakování stejné historky, vtipu, příkladu: za dobu praxe se stane nějaká historka typickou, učitel ji opakuje, aniž by si uvědomil, v kterých paralelních třídách už to bylo několikrát sděleno. Žáci tuší, o co jde a „napovídají“
Syndrom „3x“
- Nejdříve vymezí cíl a vysvětlí, pak vysvětluje v detailech, pro skupiny, v závěru po třetí shrne, zhodnotí a opět zopakuje. Pro slabší žáky je to snad vhodné (učí to tak i naši didaktikové, ovšem šikovnější se nudí, nedávají pozor a „dělají blbosti“
Syndrom vedení
- Automaticky se staví do čela, řídí, i když řízení, pověřil např. kapitána družstva
Syndrom soutěživosti
- V hodině soutěž žáků nejen organizuje, ale sám se také zapojuje (důvody: vyrovnaný počet hráčů, aby žáky motivoval svým chováním). Ovšem hraje jako o život a jeho tým ta každých okolností musí vyhrát
Syndrom hlasu
- Tělocvikář, zvyklí ovládnout hlasem tělocvičnu, volný prostor, hlasově zvládnout i neukázněnou třídu, obvykle pak řvou i v běžné místnosti a při běžném rozhovoru.
Orientace na chybu
- Někdy učitel číhá na chybu, aby mohl opravovat
Orientace na výkon
- Doprovázena jak verbálně – musíme…, a ještě uděláme…, kdo bude první.., kdo bude nej…., atd.., tak i vlastním hypermotorickým chováním a sestavováním žebříčků, bodování
Orientace na prožitek
- Tělocvik se mění na pouťovou atrakci, všechno je vedeno v barvách, na táborech je po stromech plno obrázků, papírků, všichni relaxují, hrají si s drobnými pomůckami, nebo komunikují ve skupinách, většinou se ani neproběhnou ani nezapotí.
Demotivující praktiky
- Uplatňují je obvykle učitelé znavení za celý den či za celou profesní kariéru. Nemají sil na motivaci sebe sama, natož na motivaci žáků.
- Používají četné výkřiky: ty snad neumíš zabrzdit! Copak nevidíš, kam ten balón letí? Jak to proboha bráníš? Doplňte si sami.
- Výsledek – minimální efekt učení, ztráta zájmu žáků
Syndrom „výborně“
- Tělocvikáři si zvyknou při každé příležitosti vykřikovat „výborně“
- Žák se na svahu válí v kotrmelcích, učitel vykřikuje „výborně“ a pro žáka je to v podstatě demotivující, protože má reálnou zpětnou vazbu o úspěchu.
