Pedagogická psychologie a speciální pedagogika

 

Otázka: Pedagogická psychologie a speciální pedagogika

Předmět: Psychologie, Pedagogika

Přidal(a): luc12

 

Pedagogická psychologie je vědecká disciplína, která využívá poznatky z psychologie a pedagogiky a zaměřuje se na psychologické aspekty výchovy a vzdělávání; v praxi souvisí hodně s motivací a stanovením cílů. Úzce souvisí také s vědní disciplínou, která je zaměřena na výchovu a vzdělávání jedinců postižených různými tělesnými, duševními a smyslovými vadami a poruchami, tj. se speciální pedagogikou (dále jen SP).

 

Speciální pedagogika

• Zkoumání zákonitostí výchovy a edukace jedinců se speciálními potřebami
• Předmětem zájmu je sociálně znevýhodněný jedinec= jedinec s handicapem, který potřebuje podporu
• Cílem SP je snaha o začleňování jedince se speciálními potřebami do společnosti → socializace.
• Maximální rozvoj osobnosti s postižením a jeho uplatnění v různých oblastech života (osobní, pracovní, společenské)

SP čerpá z věd: pedagogika, psychologie, sociologie, logika, estetika, právo, psycholingvistika,…

 

základní pojmy:  

• Normalita
• Defekt = vada, chybění, ztráta, nedostatek v anatomické stavbě organismu a poruchy v jeho funkcích, je neupravitelný a nezvratný

dědičnéX vrozené X získané

 

stupně socializace:

• Integrace – úplné začlenění člověka do společnosti
• Adaptace – přizpůsobení se znevýhodněného jedince společenského prostředí za určitých podmínek
• Utilita – užitečnost, spotřebitelnost defektního jedince- možnosti rozvoje jsou omezené
• Inferiorita – vyčlenění ze společnosti

 

Metody speciální výchovy:

• Reedukace – znovu výchova
• Kompenzace – vzájemná náhrada
• Rehabilitace -úprava společenských vztahů, vychází z reedukace a kompenzace
• Depistáž – vyhledávání postižených jedinců

 

Diagnostika

• Obecná – zjišťuje příčiny a dobu vzniku defektu
• Speciální – zjišťuje druh a rozsah defektu (provádí ji lékaři, PPP,…)

Diagnostické metody – rozhovor, testy, kazuistika (osobní a rodinná anamnéza, lékařské zprávy, zprávy spec. pedagogů,…)

 

Členění speciální pedagogiky

1)Psychopedie – SP mentálně postižených (souvisí s IQ)

Příčiny: vrozené X získané

Stupně postižení

• lehká mentální retardace
• středně těžká mentální retardace
• těžká mentální retardace
• hluboká mentální retardace

 

výchova a vzdělávání

• stacionáře
• speciálně pedagogická centra
• speciální školy
• ústavy sociální péče

 

2)Tyflopedie – SP zrakově postižených 

příčiny:

• vrozené- nevyvinutá rohovka, duhovka, sítnice, šedý zákal, barvoslepost, tupozrakost
• získané- úrazy a nemoci

 

klasifikace:

• refrakční vady (krátkozrakost, dalekozrakost, astigmatismus)
• postižení šíře zrakového pole
• okulomotorické poruchy
• problémy se zpracováním zrakových podnětů
• poruchy barvocitu (barvoslepost)

 

zrakové vady:

1. 1. barvoslepost – porušení schopnosti vnímat či rozlišovat barvy
   2. tupozrakost – funkční vada zraku, snížená zraková ostrost jednoho oka, čímž dochází k porušení vidění oběma očima (binokulární vidění), šilhání
   3. šilhavost – porušení rovnovážného postavení očí, někdy náprava operací
   4. slabozrakost – orgánová vada zraku, projevuje se částečným nevyvinutím, snížením nebo zkreslující činností zrakového analyzátoru očí, postižený nemůže číst běžné velikosti písma
   5. zbytky zraku – orgánová vada zraku, člověk se otáčí za světlem a silné světlo upoutá jeho pozornost
   6. slepota – neschopnost jedince vnímat zrakem, slepota praktická – zachován  světlocit (určité zrakové čití), slepota totální – úplná absence vidění

• světloplachost
• šeroslepost
• výpadky vidění
• dvojité vidění
• Braillovo písmo = bodové písmo, šestice bodů, ze kterých lze vytvořit až 63 kombinací, píše se propichováním na Pražskou tabulku a nebo na Pichtově psacím stroji

 

3)Surdopedie – SP sluchově postižených 

• cílem surdopedie je začlenění neslyšící osoby do většinové slyšící společnosti, důležitým faktorem je věk, kdy sluchová ztráta nastala, protože to může ovlivnit naučení mluvené řeči

Příčiny poruch: vrozené X získané (příčinou může být zánět, nádor, úraz, poškození hlukem,…)

Komunikace:

• přirozená gesta, gestikulace, mimika a pantomima
• znakový jazyk
• prstová abeceda a další systémy, které vizualizují mluvenou řeč
• sluchová výchova a reedukace sluchu
• odezírání
• psaná forma majoritního jazyka (čtení a psaní)
• mluvená (hlasitá, orální ) řeč

jak jednat s postiženým:

• neoslovovat zezadu
• navázat pozitivní kontakt
• udržovat vzdálenost 1-1,5m
• možnost opakování
• zřetelná výslovnost
• kratší věty
• přestávky v rozhovoru

kompenzační pomůcky:

• naslouchadla
• zesilovací aparatury
• telefony
• kochleární implantát

 

4)Etopedie – SP osob s poruchami chování 

struktura poruch chování:

• disociální – odchylky od obvyklých způsobů chování
• asociální – porušování společenské normy
• antisociální – protispolečenské

 

péče o jedince s poruchami chování:

• • etopedická péče – speciální výchovná zařízení, věznice
  • léčebná péče – psychiatrické léčebny, poradenská zařízení, terapeutické komunity
  • sociální péče – sociální pracovníci, centrum sociální prevence
• ústavní výchova
• ochranná výchova

 

5)Logopedie – SP osob s narušenou komunikační schopností (nápravy řeči, vady řeči)

členění poruch řeči: organické a funkční

typy poruch:

• opožděný vývoj řeči
• vady výslovnosti
• porucha zvuku řeči
• porucha tempa řeči
• neurotické poruchy řeči
• centrální poruchy

péče o jedince s řečovými nedostatky- logopedické poradny, speciálně pedagogická centra, speciální školy

 

podmínky vývoje řeči:

• vnitřní vlivy – zdravotní stav , zrak ,sluch,…
• vnější vlivy – nedostatek podnětů, výchova a prostředí,…

 

Vývoj řeči:

• přípravné období
• období křiku (0-3 měsíce)
• broukání (kolem 3. měsíce)
• žvatlání ( kolem 6. měsíce)
• období rozumění řeči
• období vlastního tvoření řeči
• období vyjadřování citů
• období přenášení představ a pojmů
• období logických pojmů a gramatické stavby řeči
• období zdokonalování řeči

za normálních okolností je vývoj řeči ukončen kolem 5. roku

6)Somatopedie – SP osob s postižením hybnosti, tělesným a zdravotním postižením

klasifikace pohybových vad:

• vrozené – vznikly např.: při porodu nebo krátce po narození/ mohou být i dědičné 
• získané – úraz , choroby,…
• obrny centrální a periferní – týkají se nervové soustavy (centrální část zahrnuje mozek a míchu, část periferní ostatní nervstvo)
• centrální obrny:

dětská mozková obrna, mozkové záněty, stavy po mozkových nádorech, mozkové příhody, traumatické obrny, roztroušená skleróza…

obrny periferní

• deformace – vady, které se vyznačují nesprávným tvarem některé části těla (např.: důsledky nesprávného držení těla)
• amputace – oddělení části od ostatního organismu.