Otázka: Pedagogika 17., 18. a 19. století
Předmět: Pedagogika
Přidal(a): Barbora Horvatová
Pedagogika 17., 18. a 19. století
- výchovné cíle tohoto období
- nejznámější osobnosti pedagogiky tohoto období
17. a 18. století
- V průběhu 17. a 18. století prochází Evropa hlubokými proměnami.
- V několika revolučních vlnách se postupně mění hospodářství, sociální struktura i kultura
- Velká francouzská revoluce (1789) je signálem k revolučnímu hnutí, které postupně projde celou Evropou. Demokratický ideál se stává podstatným znakem nové kultury i nové koncepce výchovy.
John Locke (1632-1704)
- filosof, liberální politik, pedagog
- absolvent oxfordské univerzity, později na ní učil rétoriku
- byl také soukromí vychovatel
- nelíbil se mu způsob jak byl vychován, a tak se snažil řídit podle sebe
- věnoval se především výchově chlapců z vyšší společenské vrstvy
- na sklonu života se začal zabývat výchovou chudých dětí ® doporučil zřizovat školy pro chudé, kde se naučí pracovat a nebudou muset žebrat
- byl zastáncem výchovy mravní, tělesné a rozumové
Těžiště výchovy = zdravý duch ve zdravém těle (hygiena, otužování, střídmost, vhodný oděv)
- tělesná výchova – správná životospráva, důležité je střídání odpočinku a práce
- mravní výchova – důležitá je kázeň, disciplína a sebeovládání
- rozumová výchova – vyšší vzdělání nepovažuje za důležité
Hlavní dílo: Myšlenky o výchově (1693)
- cílem bylo vychovat člověka, který je schopen svobodně a samostatně jednat a jehož bude charakterizovat :
- CNOST – určitý způsob chování, aby byl ctěn a milován jinými a snesitelný sám sobě
- MOUDROST – obratně a prozíravě vésti své záležitosti ve světě, spravovat svůj majetek
- DOBRÝ MRAV – nesmýšlet příliš nízce o druhých lidech ani o sobě
- VĚDOMOSTI
René Descartes (1592-1650)
- Filozof, fyzik, matematik
- kritizoval dosavadní vzdělání
- věci máme považovat za pravdivé tehdy, až se o nich sami přesvědčíme
Dílo: Rozprava o metodě, jak správně vést svůj rozum a hledati pravdu ve vědách
Jeho čtyři základní pravidla:
- přijímat jen to, co se mi samo představuje tak jasně a zřetelně, že o tom nemohu pochybovat
- každý problém rozdělit na co nejednoduší části, které lze bezpečně poznat
- postupovat od jednoduchého ke složitému v pořadí
- sestavit úplné seznamy a obecné přehledy, aby bylo jisté, že jsme na nic nezapomněli
Fénelon (1656-1715)
- usilovat o prohloubení výchovy dívek
Dílo: Pojednání o výchově dívek
– zde požaduje právo žen na vzdělání a odmítá klášterní výchovu.
– vzdělávání radostnou formou, bez trestů
Jean Jacques Rousseau (1712-1778)
– kritizuje vymoženosti, výsledky osvícenství
– vychováván dědečkem, do školy nechodil (samouk)
Rozdělení věku dítěte:
- Od narození do 2 let – začíná mluvit, chodit (tělesná výchova)
- Od 2 do 12 let – nedoporučuje tělesné tresty ( smyslová výchova )
- Od 12 do 15 let – vlastní výchova ( rozumová výchova )
- Od 15 do 21 let – ( mravní výchova )
- Výchova ženy – je odlišná od výchovy muže ( výchova tělesná a mravní )
– kapitola Žofie -> žena musí být důstojná partnerka muže, musí být schopna se o něj postarat.
– žena by měla být „ozdobou“ muže
Hlavní dílo: Emil čili o výchově (1762)
– přirozená a svobodná výchova
- Emil byl vychováván na venkově, v přírodě, aby se cnost nesetkala se společností
Odmítá cílené vyučování :
odmítá prostředky – které byly nápomocny ve výchově. Potřeba učit se psát a číst přijde přirozeně (dopis od dědečka) dítě se potom učí nesmírně rychle
přeceňování přirozenosti – reakce na osvícenskou myšlenku
odmítá tresty – dítě si neuvědomuje své chyby (chápe to až 12-15 let)
Princip přirozených následků:
- učí se v přírodě tím, že vidí, co se v ní děje
- vychovatel jemně navozuje výchovné situace (dítě je nemá postřehnout)
- dítě nemá číst knihy = osvojovali by si cizí myšlenky
Pedagogika 19. století
- Evropa – velké ekonomické, sociální a politické proměny
- Rozvoj podnikání, průmyslu a obchodu
- Rozvíjí se síť školských i mimo školských výchovně vzdělávacích zařízení
Cíl výchovy – kalokagathia, ideál krásy a dobra. Pokus o výchovu tělesnou, rozumovou, mravní a estetickou.
Johann Heinrich Pestolozzi (1746-1827)
– budoval výchovné domy pro opuštěné děti
– zřídil učitelský institut Yverton
– vytvořil metodiku elementární výuky, klade důraz na rozvoj žákových schopností a jeho myšlení
– věnoval pozornost elementárnímu vyučování = základ tvoří slovo, číslo, tvar
Johann Friedrich Herbart (1776-1841)
- Filosof, psycholog, pedagog
- obohatil výchovnou praxi, především středoškolskou
Výchovné cíle:
- a) nezbytné = cíle, které jsou zaměřeny na osobnost člověka, jeho charakter, aktivnost, zájmy
- b) možné = vztahují se k určité profesi
Proces výchovy:
- a) vedení = regulace chování jedince
- b) vyučování = rozvoj mnohostranných zájmů j
- c) mravní výchova = vštěpování etických norem
Lev Nikolajevič Tolstoj (1828-1910)
- teoretik a realizátor ideje ,,volné školy“ (koncepce bez učebních plánů a osnov, volnost žáka, bez napomínání a trestů)
Herbert Spencer (1820-1903)
- kritizuje osvojování nepotřebných vědomostí, které poznatky jsou pro člověka nejpotřebnější
- cíl výchovy = příprava k životu
- v rozumové výchově zdůrazňuje jednotu žákova rozumového a tělesného rozvoje a respektování jeho přirozeností (věkových a individuálních zvláštností)
7 dílčích didaktických principů:
- od jednoduchého ke složitému
- od neurčitého k určitému
- od konkrétního k abstraktnímu
- postupovat ve shodě s historickou výchovou lidstva
- vycházet ze zkušeností
- podporovat maximálně soběstačnost
- učení má být radostné
John Dewey (1859-1950)
– představitel pragmatické pedagogiky
– cílem je příprava na život
– napsal spis: „Škola a společnost“
– vytvořil se svými žáky nový vyučovací systém tzv. projektové vyučování
Projekt probíhá ve 3 fázích:
- žáci pracují v dílně, v laboratoři, na školním pozemku, v kuchyni, apod.
- V pracovním procesu narážejí na obtíže o jejich překonávání se musí poučit ( knihovny, školní muzea )
- na základě teoretického poučení pak praktický úkol dokončí
