Otázka: Podstata a smysl filozofie
Předmět: Základy společenských věd
Přidal(a): kacenka.955
1) Podstata a smysl filozofie, počátky antické filozofie
2) Největší osobnosti a směry antické filozofie
„Filozofie ukazuje mouše, která uvízla v lahvi cestu ven“ – Wittgenstein
definice: filein, sófia; 3 důvody, proč se stát filozofem + filozof usiluje o moudrost, není vyhraněná metoda ani předmět
vědy reálné / formální, které se z FI vyčlenily
FI DISCIPLÍNY:
- ontologie – Co je jsoucno a bytí? – Aristoteles (jsoucno – konkrétní bytosti + jejich vlastnosti = vše, co existuje, bytí – společné pro všechna jsoucna): rozdíl mezi tím je základním tématem filozofie
ČASTO SE ZTOTOŽŇUJE S METAFYZIKOU (Adronik Rhodský), dělení
DĚLENÍ
- gnozeologie – Jak poznáme bytí? Je bytí poznatelné? – senzualismus, empirismus, racionalismus
- filozofická antropologie – vymezení pojmu člověk, smysl lidského života
- filozofie dějin – smysl dějinného vývoje
- etika – praktická FI
filozofie a náboženství: filozofie se stává služkou náboženství – pomáhá vysvětlovat (např.: středověk – T. A.), Marxistická filozofie byla proti náboženství
POČÁTKY ANTICKÉ FI
6. -7. st. př. n. l.: kvetl obchod po moři -> bohatství -> začali se zajímat i o jiná vysvětlení než mýty
1) I. proud je antická filozofie
od mýtu k logu: snaha přejít od víry k rozumu (Homérovy báje – vyčítalo se mu, že bohové mají podobu a lidské vlastnosti)
3 pilíře evropské civilizace: antická filozofie, křesťanství, římské právo
2) II. proud je z Asie
východní zdroje se prolínají díky obchodu i do antické FI, zabývají se reinkarnací (vliv buddhismu, konfucianismu, taoismu)
OBDOBÍ ANTICKÉ FI
1) KOSMOLOGICKÉ – hledání arché = pralátku, ze které Země vznikla
2) ANTROPOLOGICKÉ – obrat k člověku
3) SYSTEMATIKA – snaha o systém věd
4) HELÉNISMUS (až do nástupu křesťanství) – smysl lidské existence
1) Kosmologie
MÍLEŤANÉ
-Tháles z Mílétu: fyzik, přírodovědec: Thaletova kružnice; jako pralátku měl vodu
-Anaximandros: pralátka apeiron (z něj protiklady), Země původně kapalina, vysoušením pevniny
-Anaximenes: pralátka vzduch (i dech duše) – zhušťováním voda, zředěním oheň
PYTHAGOROVCI
-Pythagoras ze Samu: matematik, astronom, filozof
matematický náhled: bere svět jako realitu, neměnnou jistotu – záleží jen na úhlu pohledu
filozofický náhled: jak vznikl svět?
-svět kolem nás je kosmos, funguje na harmonii čísel
astronomický náhled: Vesmír funguje na základě harmonie čísel (závislé na rychlosti a velikosti planet)
ČÍSLO (středem jeho filozofie) – neměl pralátku, ale prazákon (zákon čísel)
MYŠLENKA METEMPSYCHÓZY (=přenášení duší)
založil NÁBOŽENSKÝ SPOLEK v Itálii (Cotrone) – asketická pravidla
ELEATÉ
-Xenofánes z Kolofónu: v Elei (Itálii) založil filozofickou školu – kritika polyteismus (jak může mnoho bohů vládnout všemu?) a kritika antropomorfismu (zobrazování bohů s lidskou podobou a vlastnostmi)
-jeho žák Parmenides z Elei – kritika všeho, co je v rozporu s rozumem – to je jen mínění
-jeho žákem Zenon z Elei – popření mnohosti (hlava plešatého / porostlá – kdo určí, co je mnoho?)
MLADŠÍ FYZICI
-Empedokles – eklektik (vyběrač z myšlenkových teorií), učení METEMPSYHÓZY, studoval na VÝCHODNÍCH univerzitách: titul mága (uznávaná profese)
-správa polis by měla být založena na rovnoprávnosti občanů – lid ho miloval
-princip spojující – láska, princip oddělující – svár
-Anaxágoras – vše vzniklo homoiomérií (=semena): je jich nekonečně mnoho, dají se stále dělit – princip, který semena spojuje ve věci: NÚS (rozum / duch, který hýbá světem)
ATOMISTÉ
-Démokritos – vše vzniká na základě nedělitelných částí (atomů)
2) Antropologie
Perikles – tvůrce athénské demokracie: doteď se každý v soudních sporech každý obhajoval sám: LOGOGRAFIE (5 STOL.): řečníci + schopni napsat plamenné projevy (díky tomu lidé spory vyhrávali) – etický relativismus
ð začalo se jim tak říkat: SOFISTÉ – 1. zkoumali, jak daleko jsme schopni myslet, nasměrování na člověka
-Georgias z Leonti: skepticismus – nic není, kdyby něco bylo, tak by to nebylo poznatelné a kdyby to bylo poznatelné, nebylo by to sdělitelné
-Sokrates – nic nenapsal, ale jeho význam spočívá hlavně v praktičnosti: chodil mezi lidmi a hlásal, jak to má být (čest, spravedlnost) => odsouzen na kraj společnosti, nepohodlný pro politiky (kazí mravy mládeže).
říkal: „Ale já vím, že nic nevím.“ – na rozdíl od vás
Daimonion = nemůžeš jednat jinak, než co ti říká tvůj hlas
3) Systematika
-žák Sokrata Platon: z aristokratické rodiny, chtěl do politiky, ale byl znechucen poměry v Athénách – stal se filozofem: založil školu – AKADEMII
-popsal ideální fungování státu – chtěl aristokracii – vládci (nejmoudřejší)
-strážci (obrana státu)
-řemeslníci (prak. stránka)
=>měli by mít společný majetek, měli by mít společné děti – ty schopné oddělit – budoucí vládci: studium matematiky, geometrie, politiky – 50leté vzdělání
-špatné formy vlády: oligarchie (vznik působením bohatství), demokracie (jak může vládnout lid?), tyranie
–duše – 3 části (rozumová = hlava = moudrost, vznětlivá = hruď = statečnost, žádostivá = podbřišek = žádostivost) + spravedlnost
— svět jevů – svět smyslově poznatelný, svět idejí (pro něj je skutečný) – jaké by to mělo být (my se mezi nimi pohybujeme), anamnesis: duše se rozvzpomíná na svět idejí, kde dříve byla, metexe: svět jevů se podílí na světě idejí
-dílo Ústava: podobenství o jeskyni – měli bychom se dostat z té jeskyně – odrazy ne stěně – svět jevů, vyjdou ven – svět idejí (skutečný); 2. část – pohrdá uměním
-Aristoteles – žák Akademie, založil školu Likeon (peripatetická), umírá na žaludeční potíže
-Organon, Politika
–systematizaci přírodních věd – důkladné (živá: rostliny, živočichové, člověk – 3 druhy duše / neživá)
–logika (smyslové poznání neodsoudil) – dodnes – pojem je dán definicí – 10 kategorií, podle kterých popisoval pojmy: SUBSTANCE (podstata věci), kvantita, kvalita.
=> po pojmu – soud (premisy, konkluze) – úsudek: sylogismus (ze 2 premis 1 konkluze)
-metafyzika: každá příčina udává látce pohyb, 1 hybatel je bůh – nepohyblivý
-politika: zoon politikon, správné formy vlády: aristokracie, monarchie, politeia (jako demokracie, ale těch předurčených)
Aristoteles × Platon
A: smysly v pořádku, k chybě dochází ve zpracování smyslových vjemů / umění nakloněn
P: smysly klamou (viz. svět jevů je nereálný) / uměním pohrdá
4) Helénismus
dříve polis, kde byli v centru filozofové – nyní – jak prožít život co nejslastněji – lidé se věnují sobě
Stoicismus – existuje přirozené právo, platí pro všechny, zabývali se logikou, fyzikou, etikou – ideál apathea (duševní rovnováha). Např.: Marcus Aurelius, římský císař
-Novoplatónství – návaznost na Platona, pojem EMANACE (prýštění), je zde cyklický pohled (V tradice / křesťanství). Plotinos: BŮH =JEDNO, 1. DUCH, 2. SVĚTOVÁ DUŠE, 3. HMOTA – princip konverze (duše se chce vrátit zpátky do božského)
3) Středověká filozofie
r. 313 EDIKT MILÁNSKÝ – křesťanství zrovnoprávněno
r. 525 (4) – BOËTIUS – 1. filozof středověku – ale byl obviněn z velezrady, vězení + popraven, Útěcha z filozofie (uspokojení duchovní podstaty!)
r. 395 – rozdělení ŘÍMSKE ŘÍŠE: Západořímská (Řím), Východořímská (Konstantinopol)
-> 476 – 1453 (rozpad Z) – (rozpad V: dobyli Turci): období středověku
základním prvkem je monoteismus (lineární pohled na dějiny – vznikly stvořením světa, propast mezi Bohem a jednotlivci – do dějin zasahuje: v antice svět Bůh stvořil, ale dál už do něj nezasahuje)
- Patristika
Apologetika – obhajoba křesťanství (2-3)
Dogmatika – vznik dogmat (3-4)
Systematika – křesťanství se formuje jako náboženský systém (5-8)
- Scholastika
Raná (9-12)
Vrcholná (13)
Pozdní (14-15)
Apologetika
Obránci křesťanství chtějí ukázat mravní nadřazenost křesťanství. – život na světě je utrpením, tento svět ale zanikne a přiblíží se boží říši (člověk má být oddán Bohu)
× na rozdíl od antických myslitelů: teoretické vzdělání, kalokagathie, helénismus – smyslový požitek
-Tertullianus -1. Křesťanské spisy v latině – pravda víry je nadřazena smyslovému poznání = teologie je nadřazena filozofii
NEBEZPEČÍ, KTERÉ OHROŽOVALO KŘESŤANSTVÍ – GNOSTICI
–sice to byli křesťané, ale říkali – nějakou vyšší silou (kontemplace) se dokážeme spojit s Bohem – pak by instituce církve nebyla potřebná, mystický směr
–2 bohové: stvořitel: demiurg = stvořitel dobra i zla, toho, jaký svět opravdu je /vykupitel (přináší dobro)
Manicheismus – založil princ Máni z Persie: snaha spojit perské a indické s křesťanstvím
-2 etické principy (i principy života): dobro (světlo), zlo (tma) – tyto spolu bojují a jejich smíšením vznikl svět
-své vyznavače dělí do 2 tříd: vyvolení (askeze) a posluchači (méně ortodoxní)
Dogmatika: dogmata – o boží trojici, evangelia, stanovení Vánoc a Velikonoc…
-Arius × Athanasius (bůh a syn jsou jedna a tatáž osoba): spor a trojjedinost boží – 380: potvrzení trojjedinosti boží (na Nicejském koncilu už to rozhodl Konstantin – císař)
Systematika
-Aurelius Augustinus – jeho podstata
– trojjedinost boží (jednota stvořitele a vykupitele) + propast mezi stvořitelem a člověkem + lineární pohled na svět, nauka o dědičném hříchu (Adam zhřešil, tento hřích je dědičný, jen Bůh to pak určí, zda jsem hodni milosti nebo ne, církev to pak zmírnila), církev – boží zástupkyně na Zemi – skrze ni může dojít k vykoupení
Scholastika
Charakteristická je volnost, studium na VŠ, snaha o vytvoření systému.
scholastická metoda = PRO ET CONTRA (pro a proti), pak následovala DISPUTACE (rozprava) – kdy se vyjadřovali odborníci – došli ke KONCENZU
-SPOR O UNIVERZÁLIE (=pojmy, platonské ideje)
Realisté – pojmy existují reálně (pojem strom existuje reálně bez závislosti na stromech v lese)
krajní – pojmy před věcmi (univerzália ante res): Jan Skotus Eriugena (raná scholastika) – 1. otec scholastiky, zabýval se novoplatonismem
umírnění – pojmy ve věcech (univerzália in rebus)
konceptualismus – pojmy existují jen v rozumu
Nominalismus – pokud vůbec existují, tak až po věcech (univerzália post res) : Jan Roscellinus
syntéza nominalismu s realismem: Pierre Abelard –pro Boha un. ante res, ve skutečnosti un. in rebus, pro člověka un. post res
Vrcholná scholastika
-Albert Veliký – snaha o systematizaci věd – Suma teologická (dopracoval Tomáš Akvinský)
-Tomáš Akvinský – jeho význam:
1) rozum už není pronásledovaný (rozum se přibližuje víře)
2) rehabilitoval Aristotela
3) výborný učitel a logik
v nauce o duši říká, že je nezávislá na těle – nemůže být s tělem zničena (duše rostlinná, živočišná, lidská – stupňovité uspořádání světa – rostliny, živočichové, člověk – smrtelný, anděl – nesmrtelný, Bůh)
spojil Platonovo ctnosti s láskou, vírou, nadějí
Pozdní scholastika: staví se proti tomismu
-Roger Bacon
-kritizoval neznalost jazyků (neznali oba řečtinu, zabývali se pouze překlady), minimální znalost matematiky, scholastickou metodu – zabývá se pouze rozborem daných děl, ne experimenty – chtěl metodu založenou na experimentech
-technická idea: idea střelného prachu – předzvěst renesance
-William Occam
-Occanova břitva – odstranit z logiky všechny nesmyslné argumenty – čím jednodušší, tím lépe)
4) Renesanční filozofie (14. -16. století)
Renesance – návrat k antickému člověku – INDIVIDUALITU JEDINCE
-objevy posunuly vzdělání od teorie ke zkušenosti: vynálezy –
kompas (cestování kolem celého světa, objevení Ameriky), střelný prach, knihtisk (Johanes Gutenberg + rozšíření knih)
-měšťanstvo
-nové vědění o přírodě – díky dalekohledu – Koperník, Keller (jednotná zákonitost, kterou se řídí Vesmír, i my bychom se měli tím řídit), Galilei (popis přírodních zákonů a řídit se jimi): přechod od geocentrismu – heliocentrismus
-Michel de Montaigne: Cestovní deník (stát, politika atd.)
Humanismus – humanitas = lidskost, ideál vzdělání zaměřený na antiku (Shakespeare, Boccacio = Dekameron)
(+Pietro Pompanazzi: spor v otázce nesmrtelnosti mezi Aristotelem × Akvinský – křesťanské dogma do této doby – nesmrtelnost, P.P. – smrtelnost, nesmrtelnost otázka víry)
Reformace – potřeba reformace církve – Martin Luther (kritizoval přijímání odpustků): každý může být sám sobě knězem, nepotřebujeme prostředníky
Potřeba nového politického uspořádání – filozofové společnosti:
-Niccolo Machiavelli (z Florencie, myšlenka jednoty Itálie): Vladař – absolutismus
-Thomas Hobbes: Základy přirozeného a politického práva; Leviatan – smluvní pojetí státu – absolutismus, zastánce monarchie
-Hugo Grotius: 3 knihy o právu válečném a mírovém – právo z lidské přirozenosti, zakladatel mezinárodního práva
-Thomas More (O nejlepším stavu státu a o novém ostrově utopii) a Campanella (Sluneční stát) – oba – z našeho pohledu – utopický socialismus: konec vykořisťování nižších tříd: společná výroba a vlastnictví
–Přírodní filozofie:
-Mikuláš Kusánský: O učení nevědomosti – individualita jedince! – 3 stupně poznání (smyslová, rozvažovací, rozum) – vztah našeho vědění a nekonečna – my = nevědění
-Giordano Bruno – sice Dominikán, rychle opouští řád – láska k přírodě – díla pro církev nepřijatelná – kacíř – upálen
PŘEDČIL KUSÁNSKÉHO – spojil znalost Koperníkova díla s dynamickým principem (bůh = souhrn všech protikladů)
-panteismus: S KŘESŤANSTVÍM NESLUČITELNÉ
-Francis Bacon – nakonec se rozhodl místo politiky (obviněn z brání úplatků) pro filozofii
-Nové Organon, Nová Atlantida
-Kritika stagnace vědy – chtěl experimentální metodu, induktivní
-Metoda analýzy lidských idolů (=OMYLŮ): omyly rodu (rozdíl lidských povah), jeskyně (výchova), trhu (problém v komunikaci), divadla (máme zakořeněné teze o kterých se nediskutuje)
-Jakob Böhme: Východ červánků; Mystérium magnum; proč dobro a zlo? – musí být protiklady, nepoznali bychom dobro – každý se rozhodne pro dobro /zlo
5) Filozofie 17. století – baroko
-baroko = velká perla nepravidelného tvaru
-Období protikladů – umění (pompézní) / život v klášterech (odvrácení od vnějšího světa) – Carpe Diem / Memento mori
-Francie – měla navrch, boj katolíků a protestantů
Racionalismus
-René Decartes
M – ostatní vědy ponížil, práva, medicína, voják v 30leté válce
-Rozprava o metodě – jak hledat pravdu ve vědách
-Meditace o 1. filozofii – dokazuje boží existenci a rozdíl mezi lidským tělem a duchem
-Základem myšlenek – skepse – zda jsme schopni racionálního poznání – smysly klamou – jediné, co nelze zpochybnit je naše bytí = Myslím, tedy jsem
LIDSKÁ BYTOST = res cogitans (myšlení) řídí res extensa (rozprostraněnost)
-Baruch Spinoza
Holandský Žid – studium latiny a hebrejštiny, ale vyloučen z židovské obce kvůli svým myšlenkám
-Etika vyložená způsobem užívaným v geometrii
=> obsahuje nezpochybnitelné pravdy – řídit se dle přírodních zákonů, poznat rozumově = být svobodný
-Teologicko-politický traktát – rozebírá bibli – prostí i vzdělaní si najdou to své – spojení národů – nabádal
Bůh, příroda:
! SPINOZA – BŮH NEBOLI PŘÍRODA = PANTEISMUS, člověk je přírodou determinován (omezen k fungování)
DECARTES – BŮH A PŘÍRODA
Lidská bytost se skládá:
SPINOZA – MONISMUS (atribut myšlení, rozlehlost)
DECARTES – RES COGITANS, RES EXTENSA
-Etika=umění žít, návaznost na STOIKY = oprostit se od emocí
-Gottfried Leibnitz
Stejně jako Decartes matematik – ale jeho KRITIK
Snaha o spojení křesťanského světa s nekřes. → neuznaný, trpký život
-Monadologie
Monády = nedělitelné jednotky = individuality (nejsou stejné) → mezi nimi harmonie (dána do vínku)
Monáda může být – síla, bůh, duše…
Stupně – 1. bůh, 2. anorganická – lidská duše, 3. organická – nejnižší – funguje ve stavu snu
Empirismus
-John Locke
odmítá vrozené ideje Decarta – člověk – TABULA RASA
–Rozprava
Pochyboval o poznání rozumem, kam až jdou smysly?
-ČLOVĚK SE RODÍ JAKO TABULA RASA – až do ní se vepíšou zkušenosti →
Ideje jednoduché (vnější – prim – jablko je kulaté, sek (sub) – je sladké / vnitřní zkušeností) – z nich složené, které vytváří rozum – 3 druhy – mody, substance, vztahy
-Etika – myšlenka přirozeného práva, rovnoprávnost muži a ženy
-existence Boha: máme uloženou v rozumu – tady si protiřečí!
-George Berkeley
Irský biskup, studia v Dublinu, KRITIKA LOCKA
-Pojednání o základech lidského poznání
IDEE NÁM DO HLAVY VKLÁDÁ BŮH
-David Hume
Dobře zajištěn – mohl bádat: Dějiny Anglie
-Pojednání o lidské přirozenosti
-NAVÁZAL NA LOCKA – imprese (reálným odrazem) a ideje (představy) se spojí = vznik složených (vnímání reálného: vidím, slyším se spojí s představou): složené – mezi nimi ODLIŠNOSTI / PODOBNSOTI → ale chyby při spojování
-Kritika kauzality (tehdejší věda vycházela z kauzality – Newtonovy zákony) – věda by se měla zaměřit na PST
-Agnostik – ODDĚLIT VÍRU OD ROZUMU, v boha se věřit dá, ale musíme oddělit
-Etika = zastánce CITŮ – rozhodnou, jak se zachováme
6) Filozofie osvícenství a německá klasická filozofie
-osvítit lidi rozumem
-počátek: anglický empirismus (osvícenství přes Holandsko, Francie, Německo)
Francie
-tvrdý absolutismus
-rysy: preference rozumu (odlišení víry od rozumu), návrat k přírodě, preference demokracie
-utilitarismus = užitečnost – využitelnost vědy v praxi
-Encyklopedie aneb slovník racionálních v. u. ř.
Denis Diderot, Jean DeAlembert, Dietrich von Holbach
-přispěli i M, V, R
-Charles Luis Monteisquie
-kritik společnosti ->
-Perské listy (dopisy perských studentů ve Francii – psali do vlasti a kritizovali francouzskou společnost)
-Úvahy o příčinách, velikosti a pádu Římanů
-Duch zákonů
–ideální forma společnosti neexistuje, každá společnost má jiné podnebí, velikost státu a kulturu (zvyky, náboženství), jemu se líbila ŘÍMSKÁ SPOLEČNOST
–rozdělení moci jako 1.
-Francis Maria Arouet = Voltaire
létající filozof, oblíbený řečník, ale kritika všeho (až skončil v Bastile)
eklektik, odpůrce absolutismu – preferuje svobodu slova a vyznání
-Esej o mravech a duchu národů (vyhoštěn z Francie)
-dějinný vývoj je nepopsatelný, kromě Evropy jsou i jiné kultury (je možno je uznávat) = všichni jsou si rovni -> dílo se nelíbilo
–odmítá církev – kritika okázalosti
-Jean Jack Rousseau
zemřeli mu rodiče brzo, manželka Therese a 5 dětí
-Emil čili o výchově
výchova má, co se týká mravnosti úpadek (máme se vrátit zpět k prostotě)
-Rozprava o původu a základech nerovnosti mezi lidmi
-nerovnost přirozená / mravní (politická) – závisí na vývoji společnosti
-> problém, kdy vzniklo vlastnictví (boh / chudí), vrchnost (vládci / ovládaní), libovůle (páni / otroci) -> východisko je společenská smlouva (moc vychází z lidu, vládce zastupuje jen navenek) -> PODKLAD PRO VZNIK ÚSTAVY
Německá klasická filozofie – Kant, Fichte, Schelling, Hegel
-pruský král Friedrich – nakloněn filozofii
-Immanuel Kant: narozen v dnešním Rusku, Kaliningrad
neduživý člověk, přesný denní režim, učil na UNI Královec – učitel a myslitel
- předkritické období – díla týkající se přírody
- kritické – kritika čistého, praktického rozumu, kritika soudnosti
- pokritické období – kritiky už vytvořili základ pro jeho bádání, dále rozšiřoval
-průkopník pro založení mezinárodní organizace (k mírovému soužití jsou nutné mezinárodní organizace)
ROMANTISMUS
do „rozumové šedi“ osvícenství chtěli vnést CIT: kontrast citu a neukojitelnosti (J. W. G.)
fascinováni nekonečnem a mysticismem (dá se přirovnat k hippies)
-Fichte
-podstatou jeho filozofie = JÁ -> syntéze teze a antiteze: JÁ si uvědomím, že nejsem NEJÁ (uvědomím si své hranice)
-pojednání o státovědě – člověk má spoustu praktických úloh ve společnosti, u něj socialistické pojetí státu
-Schelling
-na rozdíl od Fichteho studia PŘÍRODY
–FILOZOFIE IDENTITY: jednota přírody a ducha! (svět je složen z ducha a přírody – je jedno, kde začneš)
-Hegel: vrchol německé klasické filozofie – čerpal z novoplatonismu
-PRAVDA SE VYVÍJÍ – není žádná nadčasová
-mezi tezí a antitezí je napětí – vytáhnout z nich to nejlepší a vytvořit SYNTEZI
