Podstata lidské psychiky

 

   Otázka: Podstata lidské psychiky

   Předmět: Společenské vědy, Psychologie

   Přidal(a): Admin

 

 

Psychika

• Nejzákladnější psychologický pojem, souhrn veškerého duševního dění jedince
• Středem zájmu současné psychologie je lidská psychika.
• Dříve sem spadala i psychika zvířat, ale tou se dnes zabývá poměrně nedávno vzniklý samostatný

 

Biologické vymezení psychiky

• je vázána na stavbu a činnost CNS, závisí na kvalitě a vývoji mozku, umožňuje vytvářet představy. Psychika zahrnuje všechny procesy odehrávající se v mozku. Je to vědomí člověka – stupeň jeho duševního vývoje a zdraví

 

Sociální vymezení psychiky

• Bez lidské společnosti nevzniká psychika, obsah lidské psychiky prožívání a chování závisí na konkrétním prostředí. Úroveň a kvalita psychiky závisí na množství a kvalitě sociálních vlivů. Lidská psychika nemůže vzniknout bez sociálních vlivů a je u každého člověka individuální, jedinečná.

 

Na psychiku organismu působí vlivy:

• 1) Vnější – teplota, světlo, chování společnosti, začlenění se do spol.
• 2) Vnitřní – tělesný a psychický stav

 

Determinace lidské psychiky

• příčinná podmíněnost a zákonitá závislost věcí a jevů
• lidská psychika je determinována
  • vnitřními faktory – biologická výbava
  • vnějšími faktory – podmínky prostředí

• Biologická-vrozené dispozice – konstituce
• genotyp = souhrn všech zděděných elementů

 

Cattel – 4-stupňová heierarchie biologických podmínek

• dědičná výbava – genové zakódování vlastního vývoje
• genová výbava – obsahuje navíc změny dědičného vkladu mutací a segregací
• vrozená výbava – zahrnuje i vývojové podmínky prostředí během nitroděložního vývoje
• konstituční výbava – produkt předchozích účinků prostředí během pozdějšího vývoje

 

Součástí

• nervová soustava, endokrinní systém, dědičnost, vrozenost
• instinkty a reflexy
• vrozené způsoby učení (habituace, imprinting, podmiňování, nápodoba, vzhled)
• biologické potřeby

 

Čítí

• Čití poskytuje nejjednodušší a zároveň nejzákladnější informaci o vnějším světě a děje prostřednictvím analyzátorů.

 

Základní druhy počitků:

• Vnější – dálkové (zrak, sluch, čich), dotykové (chuť, tlak, bolest)
• Vnitřní – útrobní (orgánové – trávení, dýchání, krevní oběh…), lokoanalyzátory (pohyb, rovnováha, poloha)

Podnět, který na nás působí se přemění v nervový impuls, ten je veden do mozkového centra, zde je vyhodnocen a vzniká počitek. Činnost analyzátorů nazýváme čitím.

• Dálkové receptory: zrakový, čichový, vibrační, sluchový
• Dotykové receptory: chuťový, tlakový, tepelný, bolesti

 

Vnímání

• Informace o vnějším světě nezískáváme jen díky izolovaným počitkům-ty odrážejí pouze izolované vlastnosti předmětů a jevů-barvu,chuť,tvar. Ale napojíme a propojíme více analyzátorů -součinnost analyzátorů nazýváme vnímáním-výsledek je vjem-to je odraz předmětu a jevů jako celku.
• Př: podnět-strom , počitek-vůně, vjem-vůně a barva a hmat=syntéza počitků=celistvost vnímání -z počitků vytvoříme celek

 

Druhy vnímání:

• zrakové,sluchové,hmatové

 

Poruchy vnímání:

• Smyslové klamy – zkreslení vzniká nedokonalostí smyslového orgánu
• Syntezie – spojení vjemů z různých smyslů
• Iluze – zkreslený vjem, který vzniká na základě reálného podnětu
• Halucinace – vjem bez skutečného podnětu

 

Pozornost

• Zaměřenost a soustředěnost duševní činnosti na určitý objekt, nebo děj. Lze ji rozdělit na bezděčnou (vnímáme objekt bez úmyslu) a záměrnou (vnímáme objekt cíleně)

 

2 fáze pozornosti:

• zaměření (upoutání) pozornosti (selektivní pozornost)
• vlastní soustředění vědomí na určitý psychický obsah či mentální

 

Poruchy pozornosti:

• Roztržitost – Neschopnost dlouhodobé koncentrace.
• Rozptýlenost – Neschopnost udržet pozornost v daném směru.
• ADHD – Porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou.
• ADD – Porucha pozornosti bez hyperaktivity.
• Nadměrná fluktace – každý vjem upoutá pozornost
• Zúžená pozornost
• Aprosexie – úplná ztráta pozornosti u psychóz a těžkých demencí
• Hyproprosexie – snížená kvalita pozornosti, běžně z únavy
• Hyperprosexie – zvýšená pozornost, kvantita na úkor kvality, pod vlivem
• Paraprosexie – nesprávné zaměření pozornosti

 

Představivost

• Představivost je psychický proces vedoucí ke vniku paměťových představ. Schopnost vytvářet představy, je předpokladem tvořivé činnosti, zvláště v problémových situacích. Představivost úzce souvisí s fantazií.

 

Představy lze dělit podle několika kritérií:

Smyslových orgánů

• představy zrakové, sluchové, hmatové, čichové

Obsahu

• názorné= konkrétní představy (můj kanárek Pepík)
• schématické=abstraktní představy (kanárek obecně)

Podmětu (W.Stern)

• paměťové (vzpomínkové) představy: znovu vybavení si události z minulosti, reprodukuje se něco, co již bylo vnímáno. Představy minulých událostí, skutečností nazýváme vzpomínky
• fantazijní představy: nezávislé na předchozích vjemech, jde o přetvoření paměťových představ na nové představy
• Představy si člověk vybavuje na základě asociací
• Představy se spojují do řetězců, vybavením si jedné představy se vyvolá představa

 

 Zvláštní druhy představ:

• a) fotismus-barevné slyšení
• b) fonismus –zrakové vjemy doprovázejíci sluchovými

 

Myslení a řeč

• zprostředkovaný způsob poznávání předmětů a jevů na základě pochopení jejich vzájemných vztahů a souvislostí
• řeč složí k vytváření pojmů
• řeč je nástroj myšlení
• řeč má stránku obsahovou a formální,vytváří souvislosti mezi vjemy a představami
• nejvyšší a z vývojového hlediska nejmladší poznávací proces

 

Formy myšlení:

• Pojem-odraz obecných a podstatných vlastností předmětů a jevů ve vědomí člověka většinou ve formě slova -kočka
• Soud-vyjádření vztahu mezi dvěma pojmy ve formě věty-Kočka je savec,savci jsou živé bytosti
• Úsudek-nejvyšší formou myšlení -vztah mezi dvěma nebo více soudy vznikají nové soudy-Kočky pijou mléko protože jsou savci
• Myšlenkové operace:
  Analýza-myšlenkové spojování jednotlivých částí,vlastností nebo vztahů předmětů a jevů skutečnosti v celek-s analýzou dohromady analyticko-syntetická činnost složení častí a celek
• Syntéza-myšlenkové spojování jednotlivých částí ,vlastností nebo vztahů předmětů a jevů skutečnosti v celek
• Srovnání– zjišťování podrobností a rozdílností různých předmětů a jevů,vede ke třídění
• Abstrakce-vyčleňování podstatných a obecných vlastností předmětů a jevů vyčleňování podstatných znaků
• Zobecňování- myšlenkové zjišťování a spojování společných a podstatných vlastností předmětů a jevů určité skupiny-pes a kočka jsou savci
• Indukce-myšlenkový vyvozování obecného tvrzení na základě znalosti jednotlivých případů
• Dedukce-aplikace obecného poznatku, pravidla na konkr. případ, problém
  • mezi savce patří pes
• Analogie-myšlenkové vyvozování nového poznatku o nějakém předmětu nebo jevu na základě jeho podobnosti s jinými předměty-na základě zkušenosti, dělám věci stejně jako předtím

 

Emoce

• Emoce jsou psychické a sociální procesy subjektivního prožívání kladného či záporného zážitku. Jsou provázeny fyziologickými změnami (srdeční tep, dýchání) a motorickými projevy (gestikulace, mimika).
• Jejich charakteristickými rysy jsou: Psychické jevy, které hodnotí, to co poznáváme, co děláme

 

Emoce můžeme rozdělit dle intenzity a délky trvání:

• Afekt – velmi intenzivní a krátkodobá emoce, vyznačuje se rychlým vznikem, bouřlivým průběhem a nedostatkem racionální kontroly jednání
• Nálada – slabá intenzita a dlouhodobé trvání, ovlivňuje pozornost, paměť, motivaci, myšlení…
• Vášeň či dlouhodobý citový vztah – velmi intenzivní a dlouhodobá emoce, často ovlivňuje celého člověka a jeho jednání, váže se ke konkrétní bytosti (láska k určitému člověku, domácímu mazlíčkovi), věci (oblíbený plyšák), ideji (náboženství) či aktivitě (filatelie, fotbal,…).

 

Dále můžeme emoce dělit dle charakteru či kvality:

• Vyšší emoce (city) – souvisejí s etikou, morálkou, intelektem či estetikou, nejsou vrozené a jsou ovlivňovány společností: cit pro spravedlnost, pravdu, čest, stud, zvědavost, altruismus, empatie, smysl pro krásu
• Nižší emoce (city) – též označovány jako základní emoce – jsou spojovány s instinkty a pudy, většina autorů rozlišuje 8 základních emocí, ostatní jsou jejich odvozeninami: hněv, strach, radost, přijetí (důvěra), nechuť (znechucení), anticipace (očekávání), překvapení, smutek
• Projev emocí – pláč,smích

 

Paměť

• schopnost uchovávat informace a později si je vybavit. Plně je vyvinuta od 8 let.
• jedna z nejdůležitějších vlastností člověka, umožňující mu přežít a přizpůsobit se životu ve společnosti

 

Druhy paměti

• Podle délky uchování obsahu:
  • Krátkodobá – zapamatování informací jen na několik sekund až minut, nejčastěji pracuje se zrakovými a sluchovými vjemy
  • Dlouhodobá – slouží k uchování toho, co budeme potřebovat delší dobu

Podle kognitivního (poznávacího) hlediska:

• Deklarativní paměť – ukládá vzpomínky a faktické znalosti. Dělí se na sématickou paměť(znalosti a fakta o světě) a epizodickou paměť (informace o událostech z našeho života,autobiografická paměť)
• Nedeklerativní paměť – Uchovává motorické návyky

 

Podle způsobu ukládání do paměti

• Mechanická paměť – zakládá se na memorování
• Logická paměť – stojí na utřídění látky a jejím pochopení

 

Podle druhu vnímání

• Zraková, sluchová, pohybová

 

Základní procesy paměti

• Zapamatování (kódování) – Přeměna informace do formy, kterou paměť může uchovat.
• V mozku vzniká paměťová stopa. Zapamatování může být bezděčné nebo úmyslné.
• Uchovávání – informace přebývají v paměti
• Vybavení – znovupoznání a reprodukce uchovaných informací
• Zapomínání – Má dva důvody :Rozpad paměťové stopy a narušení paměťové stopy jinou. Zapomínáme co nepoužíváme a více informace abstraktní, než konkrétní

 

Ebbinghausova křivka zapomínáni

• Nejvíce zapomínáme v prvních hodinách po zapamatování (po 19 minutách si pamatujeme jen 60 %) a po měsíci si pamatujeme jen asi 10%z informace.

 

Učení

• činnosti, kterými jedinec získává,  rozšiřuje a prohlubuje své poznatky o světě
• bezděčně – člověk se učí životem
• záměrně – chodíme do školy, vzdělávací proces

 

Fáze:

• Motivační-uvědomíme si vnější či vnější pohnutky, aktivizuje nás to k činnosti
• Poznávací-pronikáme do problému, uplatňuje minulou zkušenost, získáváme info
• Výkonná-člověk pochopil a vyřešil úkol
• Kontrolní-prověřujeme správnost řešení úkolu

 

Druhy:

1. učení podmiňováním

• nejjednodušší
• probíhá na úrovni fyziologických procesů
• dochází ke spojení našich citových a fyziologických pochodů s urč. událostmi
• vesměs se vymyká kontrola našeho vědomí
• zvířata i lidé
• I. P. Pavlov
• schopnost organizmu reagovat na podmíněné původně neutrální podněty
• Emocionálně-pocit radosti a strachu
• Vegetativně-fyziologickými reakcemi, sliny,zježení srsti

 

2. učení aproximací

• učení pokusem a omylem
• zpevňovací reakcí organizmu,odměnou či trestem
• zásada postupné aproimace-programové učení(psa naučíme prvně sedni)
• využití v pedagogice

 

3. senzomotorické

• smyslově-pohybové
• učíme se úkony náročné na vnímání,koordinaci pohybů
• dítě se učí chodit, malovat
• i zvířata ale u nich pudový charakter
• Počáteční seznamování s činností
• Fáze procvičování
• Aplikace
• v celé procesu má význam zpětná vazba

 

4. učení verbální=slovy

• specificky lidská činnost
• člověk se učí zvládat slova, vnímat, učí se funkcí slov v komunikaci
• psycholog B. Bergstein rozlišuje 2 různé jazykové kódy:
  • Rozvinutý-pozitivní zkušenost s řečí-jedinci je sdělováno něco zajímavého, milého
  • Jedinec zjišťuje že k vyřešení problémů je snadnější uchopit ho jazykem

• Omezení-řeč je pro jedince nástrojem vyjadřování příkazů
• jazykový kód se upevňuje v předškolním věku

 

5. učení nápodobou

• observační učení
• člověk se učí tím způsobem že si všímá a pozoruje chování lidé
• důležité v dětství,od 2,5 roku se objevuje napodobování dov. rolí

 

Druhy nápodoby:

• Regresivní:přichází jestliže jedinci nemají vzor,koho napodobovat
  • Př: starší sourozenci ,není mu věnována dostatečná péče a on udělá krok zpět ve vývoji

• Závislé připodobňování :nevyvíjí se vlastní způsob řešení
  • Př: mladší sourozenec je chválen že napodobuje staršího

• Odreagovací napodobňování– flustrace, vidí svůj vzor řešení agresí—fantazie, na dítěti
• Kompenzační napodobování – vnímáme jako vzor lidi,které obdivujeme za určitou věc,kterou sami nemáme
  • př:oblékáme se,mluvíme jako oni

 

6. Sociální učení: osvovujeme si typické formy lid.spol.chování-pozdravit

Faktory ovlivňující učení:

• 1.prostředí kde se učí
  • Fyzikální faktory-teplota,světlo,čas
  • Vlastní faktory-okolí,místo
• 2. učí se jedinec – kdo se učí:
  • 1. fyzické faktory
  • 2. psychické faktory-motivace,vůle
• 3.učební materiál = co se učí

 

Podmínky učení:

• Vnější – učební látka,prostředí,učitel,soc.skupina
• Vnitřní – vlastnosti žáka,věk,pohlaví,zkušenosti

 

Výsledky:

• Vědomosti
  • učením osvojené poznatky a informace včetně vzájemných vztahů (v podobě pojmů, pravidel, zákonů)
  • osvojujeme si je ve škole, v přírodě, během praktických činností, prostřednictvím her))
  • zapamatovaná a pochopená fakta, informace, vzájemné souvislosti mezi nimi
  • tvoří teoretický základ (např.: téma – injekce).

• Dovednosti
  • vykonávání činnosti na základě získaných vědomostí
  • přenos získaných vědomostí do praktických činností (např.: aplikace i. m. injekce).
  • učením získané dispozice pro správné, rychlé a úsporné vykonávání určité činnosti)
  • rozlišujeme dovednosti:
    • a) senzorické (smyslové)- projevují se zdokonalováním vnímání (př. lepší rozlišení barev a výšky tonu)
    • b) senzomotorické- koordinace vnímání a pohybu, obtížně vyhasínají, jsou trvalé (př. řízení, hra na nástroj, psaní, lyžování)
    • c) sociální- umění jednat s lidmi, vcítit se do druhého, spolupracovat

• Návyky
  • zautomatizované činnosti, kterých jsme dosáhli prostřednictvím opakování, nevyžadují soustředěnost (např.: hygiena rukou před a po aplikaci injekce)
  • učením získané způsoby reagování a chování v určitých situacích (př. rozhlížení se na přechodu, ranní čištění zubů)
  • negativní návyky jsou zlozvyky

• Zvyky
  • vnitřní tendence člověka v určitém okamžiku vykonat danou činnost (např.: setkání se starším jedincem a pozdravím ho → vnitřní tendence).