Otázka: Politické strany, doktríny, ideologie
Předmět: Základy společenských věd
Přidal(a): Tea
– POLITICKÉ STRANY – dobrovolná sdružení občanů za účelem účasti na politickém životě
– jsou nejdůležitějšími subjekty politického pluralismu a jsou nutné pro fungování zastupitelské demokracie
– jejich program zahrnuje většinu oblastí společenského života (ekonomika, věda, vzdělávání…)
– financování PS – státní příspěvek (př. za hlasy ve volbách)
– členské příspěvky
– sponzorské dary
– funkce PS – zprostředkující (navrhují kandidáty, které si lidi volí do zastupitelských sborů)
– integrační (sjednocují podobné zájmy svých členů a voličů v jeden)
– socializační (učí své členy a voliče účasti na politice)
– mobilizační (oslovením voličů chtějí docílit jejich zapojení do politiky)
– rekrutivní (vybírají a vychovávají budoucí elity)
– ústavní (sestavují vlády)
– druhy PS – podle charakteru členství –> masové (usilují o co největší počet členů bez rozdílu)
–> strany s omezeným členstvím (vybírají si členy podle původu, ideologie…)
– podle šířky spektra –> strany ideologicky úzké (orientace na jednu skupinu (př.podnikatelé, sedláci)
–> catch-all strany (usilují o podporu ve všech skupinách společnosti)
– pravice – chce aby stát plnil co nejméně funkcí (pouze bezpečnostní či obranou funkci
– stát by zde měl stanovit pouze právní rámec a garantovat jeho dodržování
– podpora soukromého podnikání a vlastnictví; rovnost příležitostí
– kladen důraz na jednotlivce; každý se může zapojit do tržní soutěže
– levice – podporuje více zásahů státu do ekonomiky, zdravotnictví či školství
– stát by měl mírnit hospodářské otřesy, poskytovat rovný přístup ke vzdělání
– v tržní soutěži nemáme všichni stejnou šanci (zdravotně postižení lidé nebo lidé s nižším vzděláním)
– myšlení levice je kolektivistické; dává přednost spolupráci před soutěží
– koalice politických stran – spojení několika stran za účelem dosažení společného cíle
– volební koalice – cílem této koalice je získat více zastupitelů vzájemnou podporou při volbách
– vládní koalice – cílem je získat dostatečný počet křesel pro vyslovení důvěry vládě a důležité zákony (min. 101 hlasů)
– nevýhody: volič dopředu neví, jaká koalice vznikne. Strana, kterou volil se může následně spojit se stranou, kterou si nepřál
– výhody: více stran lépe odráží více názorů ve společnosti
– systémy PS – souhrn všech PS v daném politickém systému a jejich vzájemná spolupráce
– systém jedné strany – monopartismus
– nedemokratický; pouze jedna jediná strana má monopol na moc (např. komunistická strana)
– systém dvou stran – bipartismus
– v systému jsou dvě relevantní strany, které mají šanci sestavit vládu
– např. VB (labouristé X konzervativci), USA (republikáni X
demokraté)
– systém více než dvou stran – multipartismus
– typický např. pro většinový absolutní volební systém
– je-li počet stran vyšší než 6, je pro ně obtížné se navzájem vůči sobě vymezit v demokratické (té středové) části spektra
– IDEOLOGIE A DOKTRÍNY – doktrína = konkrétnější soubor principů a názorů na určitý problém a metod, jak jej dosáhnout
– ideologie = soustava myšlenek a názorů na správné uspořádání ekonomiky, společnosti a fungování člověka ve společnosti
– zabývá se uspořádáním společnosti, nikoli světa
– vývoj po průmyslové revoluci -> narušení tradičního náboženského výkladu společnosti; růst sociálních rozdílů mezi lidmi
– funkce: – vysvětlení politických událostí a jevů
– hodnotový rámec (dobro X zlo)
– sounáležitost se skupinou, identita
– obecná východiska politického programu
– dělení: pravice X levice (viz dolní tabulka)
| PRAVICE | LEVICE |
| -preferuje jednotlivce | -preferuje společnost jako celek |
| – je pro omezené funkce státu | – požaduje velký a silný stát |
| – soukromé vlastnictví a podnikání | – kolektivní vlastnictví a silné, státem kontrolované podniky
|
– druhy ideologií –> liberalismus – požaduje svobodu jedince (politickou, náboženskou, kulturní…)
– počátky v Anglii, 17. st; masový rozvoj na začátku 19. stol.
– John Locke (v politice byl významným představitelem)
Adam Smith (v ekonomice -> ekonomická svoboda)
– John S. Mill (lidem chce poskytnout i pozitivní svobody, hl. ve vzdělání, zdravotní péči)
– znaky liberálního státu: – pouze minimální funkce
– garance spravedlnosti
– neviditelná ruka trhu
– konkurence podnikatelů
– druhy: moderní – střední třída
– neupřednostňování ekonomiky před lidskými právy -> větší spravedlnost (hlavně vůči menšinám)
– Dahrendorf, Rawls
neoliberalismus – co nejmenší zásahy státu do ekonomiky; propagace svobody a zodpovědnosti za sebe sama
– Friedmann, Hayek
–> konzervatismus – usiluje o zachování osvědčených hodnot, tradic a institucí z minulosti
– vznik přelom 18. a 19. století jako reakce na osvícenství a rozmach liberalismu
– duchovním autorem konzervatismu je Edmund Burke (v díle „Úvahy o revoluci ve Francii“ odsoudil Velkou franc. revoluci za zrušení tradičních institucí)
– hodnoty konz.: – úcta k tradicím, respektovat zvyklosti
– skepticismus k lidské podstatě
– organická společnost (společnost nás vychovává; nerodíme se jako anonymní individua, ale už od narození patříme do rodiny)
– úcta k autoritě
– úcta k majetku
– doktríny konz.: – autoritativní konz. (absolutní úcta k autoritě, kterou je třeba poslouchat. Např. král, církev…)
– paternalistický konz. (autorita=otec v rodině; vládce se musí starat o své podřízené. Chce sociálně tržní hospodářství)
– libertariánský konz. (v ekonomice svobodný trh bez zásahu státu; chce morálku, stabilní rodinu, vliv církve. Významný v 80. létech -> vláda M. Thatcher, R. Reagan
–> socialismus – cílem: spravedlivá společnost
– rozmach v 19. stol. -> po průmyslové revoluci vzniká masová vrstva dělníků, kteří žijí v krizové sociální situaci (dlouhá pracovní doba, minimální mzda)
– tyto podmínky kritizují K. Marx a F. Engels (v díle „Komunistický manifest“ hodlají navrhnout razantní řešení pro změnu těchto podmínek)
– myšlenky soc. – rovnost a spravedlnost
– kolektivismus (spolupráce mezi lidmi, nikoli soutěživost)
– důležitější je pro člověka práce, nežli politika
– internacionalismus (dělnická solidarita napříč zeměmi -> vše pro zájmy dělníků)
– kolektivní vlastnictví
– proudy soc. – utopický (reakce na zničenou společnost po průmyslové revoluci -> návrh ideální, spravedlivé společnosti -> neúspěch. Fourier, Owen, Saint-Simon)
– komunismus (radikálnější větev socialismu)
– sociální demokracie (nejrozšířenější; Zeman, Tony Blair, Anthony Giddens –> duchovní otec socialismu)
– Frankfurtská škola (marksistické hnutí)
– keynesiánství (prosazuje masivní zásahy státu do ekonomiky; cílem je snížení nezaměstnanosti)
–> komunismus – společnost naprosté rovnosti a společného vlastnictví
– r. 1848 Komunistický manifest (autoři Marx a Engels)
– kritika kapitalismu a vykořisťování
– třídní boj mezi kapitalisty (vykořisťovatelé) a mezi dělníky a rolníky (vykořisťovaní) -> řešením mělo být sjednocení proletářů (dělníci)
– hl. kvůli poupravení marxismu sovětskými vůdci (Lenin, Stalin) se stal komunismus totalitní ideologií => místo diktatury proletariátu (jak zamýšlel Lenin) došlo k nastolení osobní diktatury (pod iniciací Stalina). Docházelo k popravám, zavíráním do gulagů, vyhlazování vlastního obyvatelstva
– doktríny – Mao Ce-tung (opora rolnictva, boj proti byrokracii)
– eurokomunismus (reformované komunistické strany; opouštění sovětského modelu, příklon k evolučnímu socialismu)
– revoluce Lva Trockého (je třeba stále prohlubovat reformy)
–> stalinismus – brutalita, hladomory
– kolektivizace (společné vlastnictví v zemědělské výrobě
KOLCHOZ, JZD; násilně vynucována; výsledkem byl hladomor a pokles
zemědělské výroby)
– hustá síť pracovních táborů = gulagů
– tajná policie (KGB, NKVD…)
–> marxismus – navrhuje úplně zrušit soukromé vlastnictví
– princip lidství; vše co existuje, je z hmoty (neexistence náboženství => nejvyšší míra ateismu)
–> rasismus – už od počátku si rasy nejsou rovny (rozdílné platy, omezená lidská práva)
– není prokázáno, že např. černá rasa je méně inteligentní než bílá, i když cílem rasistů je vyzdvihování jen té jejich jediné rasy (většinou bílé)
– J. Gobineau (představitel rasismu, v díle „Rozprava o nerovnosti ras“ se podle něj rasy liší fyzickými i duševními schopnostmi)
– zneužití sociálního darwinismu (silnější jedinci znamenají pokrok, ty slabší je třeba vyhubit)
– antisemitismus = nenávist vůči Židům
– v době hospodářské krize (30. léta 20. st. byli Židé označeni za viníky všech problémů
– nacisté je pronásledovali (pogromy) a zavírali do oblastí jim určených (ghetta). Norimberské zákony (1935) zbavily Židy veškerých práv
– řešení: Konečné řešení židovské otázky
(zcela vyhladit Židy)
– systém apartheidu – segregace v JAR; změna: v 90. létech se stává prezidentem bojovník za práva černochů Nelson Mandela -> je uznán pluralitní systém
– USA – Ku-klux-klan
– po 2. sv. v. za práva černochů bojoval
Martin Luther King
– nástrojem na odstranění diskriminace je tzv. pozitivní diskriminace (různí členové menšin jsou přednostně přijímáni do škol, zaměstnání…)
–> nacionalismus – národ chápán jako etnická pospolitost, do které se lidé rodí
– 2 druhy – integrační nac. (požaduje vybudování národních států)
– desintegrační nac. (potlačování dalších národů; např. expanze)
– usiluje o ustavení národního státu, budování národního povědomí či o ochranu vlastního jazyka a kultury
– teoretici: J. G. Herder, G. Mazzini
– doktríny – liberální nac. (požadavek na sebeurčení národů a na vznik národních států -> podle tohoto schématu byla přestavěna i Evropa po
1. sv. v. Mělo se tak zamezit válečným konfliktům a nenávisti)
– konzervativní nac. (boj proti revolučnímu a internacionalistickému socialismu. Bismarck, Thatcher, Bush, Reagan…)
– integrální nac. (=šovinismus; radikální směr hlásající agresivní politiku a absolutní podřízení se národu. Dříve u nacismu, dnes u extrémně pravicových stran)
–> fašismus – vznik v Itálii (20. léta 20. stol.)
– z lat. „fasces/fascio“ = svazek prutů, symbol cenzurů v Itálii a symbol úřední moci italského impéria)
– představitelé: Mussolini, Gentile
– znaky fašismu – dominantní role vůdce; nadčlověk = člověk nespoutaný slabošskou morálkou
– odmítá hodnoty liberalismu i demokracie
– před rozumem upřednostňuje raději instinkt
– rasismus (vůdce tvrdí, že hájí národ jako takový; podřadné rasy musí být poraženy)
–> nacismus = národní socialismus, vznik ve 20. létech 20. stol.
– duchovním autorem Adolf Hitler
– hl. tématem rasa a národ (nejvyšší možnou rasou je rasa árijská (jiná není možná)
– A. de Gobineau, Chamberlain
– největší autoritou je vůdce (führer) a u ostatních se očekává poslušnost
– je přesvědčen o výjimečnosti vlastního národa
– odmítá demokracii, likviduje lidská práva a svobody
– NSDAP (ovládala celou společnost i stát, v čele A. Hitler)
Wermacht (armáda), gestapo (tajná policie), jednotky SS
–> anarchismus – věří v člověka a jeho přirozenost, proto požaduje zrušení státní moci, která by tomu bránila
– metody – pacifismus (násilným metodám odporuje pouze nenásilně, např. hladovky. Jsou proti válce, válečným konfliktům. Gándhí, Tolstoj)
– terorismus (cíl útoku by měl představovat symbol odmítaného systému. Např. atentát na Františka Ferdinanda d´Este)
– doktríny – individualistický an. (naprostá volnost člověka je podmínkou štěstí; člověk by měl zahodit zákony, morálku, tradici. Stirner, Nozick)
– kolektivní an. (vznikl v dělnickém hnutí. Nejvíce v Rusku –> Kropotkin, Bakunin. Ideálem je společné hospodářství, zrušení soukromého majetku. Spolupracoval se socialismem, avšak soc. byl pro stát a anarchismus nikoli)
– mutualismus (francouzský revolucionář Proudhon požadoval systém spravedlivé směny, kde není nikdo vykořisťován)
–> feminismus – ženské hnutí prosazující zrovnoprávnění žen ve všech sférách (politické, ekonomické, právní…)
– počátky hnutí na konci 18. stol.
– Millerová (Sexuální politika), Beauvoirová (Druhé pohlaví), Friedmanová (Ženské mystično)
– doktríny – liberální fem. (dříve boj za volební právo, dnes boje za plné zrovnoprávnění, účast mužů při výchově dětí…)
– socialistický fem. (požaduje právo na finanční nezávislost ženy na muži, rovné odměňování a pracovní příležitosti pro ženy)
– radikální fem. (usiluje o totální rozbití patriarchální rodiny; chce zbavit matku závislosti na muži či rodině, aby se mohla věnovat kariéře a seberealizaci)
– postfeminismus (80. léta 20. stol. Požadavek svobody muslimských žen, život v lesbických společenstev bez mužů, dosazení žen na vyšší pracovní posty hlavně pro jejich empatii a citovost)
–> enviromentalismus – od poloviny 50. let 20. stol., zakladatelem: Aldo Leopold
– usiluje o změnu politického systému; zaměřuje se na důslednou ochranu přírody a kritizuje společnost, která si z přírody pouze bere a nebere jí nějak hodnotnou
– podporuje různá ekologická hnutí i skupiny (umírněné i ty radikální, které požadují návrat k přírodě, zrušení automobilismu…)
