Pravěké umění

= souhrnné označení pro výtvory předhistorických lovců, zemědělců a pastevců

nejdelší, nejméně známá, prehistorická (=bez písemných dokladů) epocha ve vývoji umění
třídění do 3 period podle použitého materiálu k výrobě nástrojů:
DOBA KAMENNÁ – do r. 3500 př.n.l.
DOBA BRONZOVÁ – 3500-1100 př.n.l.
DOBA ŽELEZNÁ – 1100 př.n.l. – současnost (tímto názvem však pouze pravěk)
toto dělení formuloval Christian Thomsen (1788-1865), ale není univerzální, protože období v různých geografických oblastech probíhala odlišně (starověký Egypt, Mezopotámie, Čína, Řecko byly v době pravěku v odlišných fázích)
pravěké umění jako vědní obor je známé teprve cca 150 let
zahrnuje vývoj estetických projevů od nejstarších předchůdců člověka až po vznik civilizací s písmem

DOBA KAMENNÁ

– nejdelší období lidských dějin zahrnuje tyto fáze:

PALEOLIT (600 000 – 10 000 př.n.l.) – období starší, střední, mladší a pozdní:

STARŠÍ PALEOLIT zahrnuje Homo habilis (člověk zručný) s prvními kamennými nástroji, jako jsou pěstní klíny; vývoj pokračuje u Homo erectus s lepšími nástroji (nože, rydla, vrtáky) a počátky jeskynních maleb;
STŘEDNÍ PALEOLIT (250 000 – 40 000 př.n.l.) je dobou neandrtálců, především mousterienská kultura podle jeskyně La Moustier ve Francii; nástroje zahrnují klíny, nože, rydla, vrtáky; dochází k prvním estetickým projevům – otisky rukou a prstů, kresby v jílu (Toiran), doklady pohřbívání, které svědčí o vzniku kultu předků;
MLADŠÍ PALEOLIT (40 000 – 10 000 př.n.l.) je období Homo sapiens – první realistické a abstraktní malby v jeskyních frankokantaberského okruhu (Francie, Španělsko), rozvoj malířství a sochařství, ornamenty vryté do kostí mamutoviny (Motivy: šikmé čáry, písmeno V, klikatka, meandr), vývoj abstraktního umění vycházejícího z realistického zobrazování, významná naleziště jako Mizijn na Ukrajině, dělení na périgordskou a magdalénskou školu; périgordská malba využívá kroucenou perspektivu, magdalénská se vyznačuje normální perspektivou a tematickými skupinami; malby vyobrazují zejména lovnou zvěř (koně, zubry, mamuty, jeleni, nosorožce) s magickým významem (lovecký kult, kult plodnosti, magie); sošky žen – tzv. venuše – s výraznými pohlavními znaky, např. věstonická, willendorfská, mentonská, často z hlíny, kamene nebo kosti; ryté kresby a rytiny na kostech a mamutovině z lokalit jako jeskyně Pekárna na Moravě;

významná kulturní a duchovní složka: animismus, totemismus, fetisizmus a matriarchát (kult matky a bohyně plodnosti);

MEZOLIT (10 000 – 7 000 př.n.l.):

přechodné období po poslední době ledové, klima se oteplilo, vznikla stepní a lesní prostředí,
lidé opouštějí jeskyně, začínají lovit jiné druhy zvířat, rybařit, sbírat plody, obilí a traviny, dochází k ochočování zvířat,
začíná keramická výroba s ornamenty spirál a vypichované keramiky,
dochází k rozvoji kostěných nástrojů (jehly, dýky, hroty), vynález saní, bruslí a lyží,
šíření kultury ve Španělsku, Skandinávii, Alpách a na Slovensku;

NEOLIT (7 000 – 3 500 př.n.l.):

přechod na usedlý způsob života, vznik zemědělství a chovu dobytka,
stavba dřevěných domů, rozvoj výroby keramiky (různé kultury – nálevkovitých pohárů, zvoncovitých pohárů, šňůrková keramika),
rozvoj tkaní, výroby látek a kůže, hrnčířského kruhu (4000 př.n.l. v Přední Asii),
vznik patriarchy, společného vlastnictví půdy, kmenů, zvyků, náboženství – animismus, fetisizmus, totemismus, kult předků,
kultovní postavy – idolové, stylizované sošky žen (např. soška s pozdviženýma rukama z Hlubokých Mašůvek), keramické a kamenné sošky se stylizovanými rysy,
vznik kultury s magickou vírou;
architektura světská (dřevo, hlína, proutí) a kultovní (kámen), megalitické stavby – menhiry (vysoké volně stojící kameny), dolmeny (kamenné obětní stoly), kromlechy (kamenné kruhy),
Stonehenge (okolo 1800 př.n.l.): velkolepá megalitická stavba astronomicky orientovaná, symbolizující sluneční kult;

EMEOLIT (4000 – 2000 př.n.l.):

přechodné období mezi neolitickou a bronzovou dobou,
rozvoj kostěných nástrojů, výroba jemných jehel, dýk a hrotů;

DOBA BRONZOVÁ (2000 – 700 př.n.l.):

průlom v kovotepectví – objev slitiny mědi a cínu – bronzu,
rozvoj měst a států (Egypt, Mezopotámie, Indie, Čína),
vznik sociálních tříd, rozvoj řemesel – kovářství, platnéřství, hutnictví, hornictví, kovolitectví, zlatnictví (včetně filigránu a granulace),
významné kultury: útěnická (kosti skrčenců u Útěnic), mohylová (stavba mohyl), lidu popelnicových polí (spalování a uložení do uren), knovízská (kanibalismus),
charakteristická výzdoba spirálami,
významné plastiky: Sluneční vozík z Trundholmu (votivní předmět, symbolika slunce a života);

DOBA ŽELEZNÁ (1100 př.n.l. – současnost – pravěk):

halštatská kultura (7.–5. st. př.n.l.): užití bronzu a železa, geometrická keramika, vlivy etruské a skythské, mohylové hroby náčelníků,
laténská kultura (4.–1. st. př.n.l.): fantaskní a stylizované figurální motivy, kontakty s antikou,
keltská kultura (3.–1. st. př.n.l.): těžba drahých kovů, hrnčířský kruh, výroba skla, stavby oppid (hradiska), umělecká šperkařství, zbraně, keramika,
germánské vpády do Čech koncem 1. st. př.n.l.,
období stěhování národů s vpádem Hunů koncem 4. st. n.l.,
příchod Slovanů od 5. st. n.l. s vlivy římského umění, vznik hradišť, křesťanská architektura 9. st., vykopávky z Mikulčic;

Věstonická Venuše:

keramická soška nahé ženy z mladého paleolitu (29 000 – 25 000 př.n.l.),
vyrobená z pálené hlíny smíchané s popelem a kostním prachem,
výška 11,5 cm, šířka kolem 4,3 cm,
nalezena v roce 1925 v Dolních Věstonicích týmem Karla Absolona,
výrazná stylizace obličeje, představuje kult plodnosti a úctu k mateřství,
je národní kulturní památkou v Moravském zemském muzeu v Brně;
Venuše patří k nejstarším ukázkám keramiky a pravěkého umění na světě;

Pravěké umění zahrnuje i další významné nálezy, jako jsou jeskynní malby v jeskyních Altamira a Lascaux, sošky zvířat a lidí, ornamentální a abstraktní výzdoby, šperky z kostí, zubů, jantaru a mušlí, rytiny na kostech a mamutovině.

Motivace pravěkého umění souvisejí s magií, loveckým kultem, kultem plodnosti, vírou v to, že malby a sošky mají moc ovlivnit skutečnost, a duchovním oživováním přírody (animismus, fetisizmus, totemismus).

Technické aspekty:

nástroje vyvíjeny od pěstních klínů po technologie kovotepectví,
malby byly tvořeny z přírodních pigmentů jako oxidy manganu a okrů,
barvy na stěny se nanášely štětci ze zvířecí srsti nebo prsty,
keramika se zdobila rytinami, voluty, šňůrkovými otisky a malbami.

Architektura pravěku zahrnuje:

světské stavby z dřeva, hlíny a slámy,
kamenné kultovní stavby jako dolmeny, menhiry a kromlechy,
monumentální stavby megalitického typu, mezi něž patří Stonehenge, který je významným astronomickým observatořím a kultovním místem.