Otázka: Pravěké umění
Předmět: Dějiny umění
Přidal(a): Kristýna Průšová a dmildov
PRAVĚKÉ UMĚNÍ
Paleolit
První výtvarné projevy staršího paleolitu jsou datovány asi mezi 600 000 až 250 000 př. n. l. V této době se používaly pěstní klíny, které začaly vykazovat základní estetické znaky a souměrnost. Ve středním paleolitu (asi 250 000 až 40 000 př. n. l.) se objevují pěstní klíny mandlovitého tvaru. V mladém a pozdním paleolitu u neandrtálců byly nalezeny doklady loveckého kultu a pohřebních obřadů, například rytí prsty v jílu, které mělo napodobit medvědí drápání. Lidé zlepšovali jak techniku, tak vzhled nástrojů, zdobili si těla a napodobovali zvířecí stopy. Dokázali dokonce vytvořit obraz zvířete nebo člověka podle vlastní představy, začali tvořit za účelem zobrazování či vyjádření, takže umění se stalo prostředkem mezilidské komunikace.
Už v této době měli vyspělé kamenné a kostěné nástroje a vynalézali nové, jako harpuny či vrhače oštěpů, a konstrukce jako dřevěné pasti na velká zvířata. Pracovní činnosti byly přirozeně rozděleny (muž lovil, žena se starala o sběr, oheň, jídlo a potomky). V té době panoval matriarchát, kde žena měla vedoucí postavení jako rozmnožovatelka a byl rozvíjen kult matky. Později vznikaly prvotní ideologie, jako animismus (oduševnění přírody) a kult mrtvých (pohřby a milodary). Totemismus zahrnoval víru v nadpřirozené síly, reinkarnaci a magii zaměřenou na úspěšný lov.
S uvědomělou činností člověka se setkáváme už u homo habilis – člověka zručného před 2,6 miliony let. Nejstarší kamenné nástroje jsou známé z Olduvai Gorge v Tanzánii a zahrnují úštěpkové nástroje. Umění bylo později podníceno vírou, sloužilo jako magický prostředek k ovlivnění lovu, plodnosti či počasí.
Magdalenienská kultura (40 000 – 9 000 let př. n. l.) představuje mladší paleolit s nejstaršími malbami v Olduvai Gorge. Nejznámější jeskyně tohoto období jsou Altamira ve Španělsku a Lascaux ve Francii. Altamira byla objevena ve 19. století a obsahuje přes 180 maleb lovné zvěře, některé až třímetrové, zobrazují lovy nanečisto se šípy a mají přinášet štěstí v lovu. Otisky rukou zde fungovaly jako potvrzení identity, tedy jakýsi podpis. Motivy zoomorfní zahrnují mamuty, koně, zubry a jeleny; známý je výjev sběru medu.
Technika malby využívala prsty a plstěné štětce s barvivy z nerostů, které se míchaly s tuky nebo vodou. Motivace umění byla spojena s loveckým kultem, kultem plodnosti (sochy těhotných žen) a magií, přičemž jeskyně byly považovány za první svatyně lidstva. Hlavním zprostředkovatelem magie byl šaman.
Sochařství mělo obdobný význam jako malby a sošky; zahrnovalo rytiny, reliéfy a volné modelace. Venuše jsou charakteristické sošky žen nejrůznějších tvarů a materiálů (kost, hlína, dřevo), představující jak obézní, tak štíhlé typy. Mezi nejznámější patří věstonická, mentonská a z Willendorfu. Venuše jsou obvykle beztvárné – lidé se báli zobrazit obličej, aby nebyly vlastněny a neublížily svým majitelům. Byly také nalezeny rytiny v kostech.
- Moravská jeskyně Šipka byla sídlem neandertálských lovců medvědů. Na Moravě se prolínaly styly západoevropský i východoevropský. V Předmostí u Přerova bylo nalezeno pět venuší z mamutích kostí. Dalším významným nalezištěm jsou Dolní Věstonice u Mikulova, kde byla objevena věstonická venuše, ale také drobné sošky zvířat, hlava ženy z mamutoviny či kostní píšťalka. V jeskyni Pekárna byla nalezena náčelnická hůl.
Mezolit
Období cca 10 000 až 7 000 př. n. l., střední doba kamenná, znamenalo přípravu pro hospodářský převrat. Lidé se začali více usazovat, stavět větší sídliště, rozvíjel se rybolov, lov drobných zvířat a zemědělství. V mezolitu byla používána jednoduchá schematická kresba. Mimo to byly k dispozici dokonalé kostěné nástroje (jehly, dýky, hroty) a vynálezy jako sáně, brusle a lyže.
Neolit
Období 7 000 až 2 000 př. n. l. bylo dobou rozvoje zemědělství a chovu dobytka. Vznikla směna naturálních výrobků a potřeba uchovat potraviny vedla k výrobě keramiky a zdokonalení tkaní látek. Lidé stavěli dřevěné domy. Matriarchát postupně nahradil patriarchát, i když ženy si stále udržovaly významné a vážené postavení. V této době vznikaly kmeny s vlastními jazyky, zvyky a náboženstvím.
Výtvarná kultura neolitu se dělí do tří oborů: architektura, sochařství a užité umění. Architektura se dělí podle funkce na světskou (obytné domy) a kultovní (chrámy, hrobky). Významné jsou megalitické stavby z mohutných kamenů rozprostřené od Středomoří po Skandinávii – menhiry (vztyčené kameny), dolmeny (dva vztyčené kameny s vodorovným překladem) a kromlechy (kruhové svatyně). Nejznámější kromlech je Stonehenge v jižní Anglii, zasvěcený kultu slunce, z 18. stol. př. n. l. Další megality jsou například v Salisbury a Avebury.
Sochařská tvorba zahrnuje sošky venuší, které byly pálené z hlíny, i sošky zvířat. Keramika byla nejprve tvarována ručně, nejstarší typ je lineární a pásková, později keramika vypichovaná. Na Moravu pronikla keramika malovaná a v pozdní době kamenné se objevuje keramika šňůrová. Keramika byla pravděpodobně vynálezem žen a nebyla točena, ale modelována z proužků. Existovaly dva hlavní proudy keramiky – kultura nálevkovitých pohárů a kultura zvoncovitých pohárů s širokými hrdly.
Doba bronzová a železná
Měď byla jednoduše zpracovatelná díky své kujnosti, ale byla měkká, proto se používala slitina mědi a cínu – bronz. Bronz vedl k rozvoji dalších řemesel, jako hornictví, kovářství, zlatnictví a klenotnictví. Nejjednodušší metodou odlévání bronzu bylo odlévání do otevřených forem (kadlubů), složitější pak dvoudílný kadlub s vnitřním vymazáním tukem, do kterého se lila žhavá slitina.
Rozvoj zlatnictví se projevil výrobou šperků pomocí technik filigránu a granulace. Ve starší době bronzové se u nás rozvinula kultura únětická. Na Slovensku kultura mohylová stavěla mohylové hroby. Doba železná se ve střední Evropě dělí na halštatskou (750 – 450 př. n. l.) a laténskou dobu (od 450 př. n. l.).
Keltové
Polovina 5. stol. př. n. l. Keltové měli starolatinský styl jako výraz své národnosti. Vyráběli kvalitní železné zbraně a válečnou výstroj, stavěli mohutné pevnosti a oppida (velká opevněná hradiště), z nichž známá jsou Stradonice u Berouna a Závist u Zbraslavi. Rozvíjeli mincovnictví (miskovité mince duhovky nalezené v Podmokřanech) a umělecká řemesla (šperkařství, sklářství). Na mincích byly často znázorněny symboly keltských božstev. O oběti a věštby se starali druidové. Keltové také dovršili civilizační vývoj technicky, hospodářsky, společensky i kulturně, založili výrobu skla a emailu a zavedli hrnčířský kruh. Otroctví bylo primitivní a vznikalo z válečných zajatců.
Germáni
V době před naším letopočtem obývali oblasti Baltského moře, Skandinávie a Německa. Asi v roce 9 př. n. l. se v Čechách usadili Markomané a na Slovensku Kvádové. Germáni postupně opouštěli střední Evropu a nahrazovali je Slované a Avaři. Ve 3. stol. se Germáni rozdělili na Vizigóty a Ostrogóty, které napadli Hunové, čímž započalo stěhování národů. Typickými germánskými předměty jsou ptačí a cikádové spony, germánský vliv expandoval v Evropě v 6. století.
