Přírodní poměry Evropy – otázka ze zeměpisu

 

   Otázka: Přírodní poměry Evropy

   Předmět: Zeměpis

   Přidal(a): sloupik

 

Poloha, rozloha, členitost

  • Evropa je 2. nejmenší světadíl, zabírá 7 % souše. Nachází se na severní polokouli a na polokouli zapadni (menši část) a východní (odděleny greenwichským poledníkem – prochází Londýnem)
  • Rozloha 10,2 milionu km2 (můžeme však najit i jine údaje, kvůli nejasnosti vedeni hranice, zejména v oblasti Kavkazská). Ze všech kontinentů má největší horizontální členitost (členité pobřeží – hodně ostrovů a poloostrovů), vice než 1/3.
  • Hranice s Asii: Bajdaracky zaliv  pohoří Ural (východní úpatí)  horní tok řeky Ural  řeka Ema  severozápadní pobřeží Kaspického moře  Kumo-manyčska sníženina (dolní tok řeky Koma – jezero Many – řeka Many)  ústi řeky Don  Azovské moře  Krčský průliv  Černé moře  Bospor  Marmarošské moře  Dardanely  Egejské moře (blízko pobřeží Turecka)
  • Hranice s Afrikou: Gibraltarský průliv  Středozemní moře.
  • Hranice se Severní Amerikou: Dánsky průliv (Island patři k Evropě, Grónsko k Severní Americe)

 

Geologický vývoj

  • Původně existovala jedna pevnina – Pangea. Rozpad Pangey v permu (před 250 miliony let)  vznik Laur Asie a Gordany. Na konci křídy (asi před 75 miliony let) rozpad Laur Asie  vznik Severního Atlantiku.
  • Geologickým jádrem Evropy je Baltský (Skandinávský) štít, který se rozkládá zhruba na území Švédska a Finska. Na štíty navazuji platformy. V Evropě je platformou především Východoevropská rovina. Štít a platforma tvoři zhruba polovinu Evropy (východní a severní). Jedná se o oblasti, které za poslední vice, než půl miliardy let neprošly žádným vrásněním. Okrajové časti světadílu, které tvoři pohoří, vznikli vrásněním: 1) Kaledonské vrásnění (Sandy, sever Skotska); 2) Hercynské (variské) vrásnění (hlavně střední Evropa); 3) Alpinské (alpsko-himalájské) vrásnění (jižní část světadílu).
  • Evropa je součásti Eurasijské desky. Hlavni sousední desky: Africká, Severoamerická. Mezi Africkou a Eurasijskou deskou leží 3 menši desky: Jaderská, Egejská, Turecka. Na rozhraní těchto desek častá zemětřesení a činné sopky. Jedná se o konvergentní rozhraní. Kolizi africké a eurasijské desky vznikly pásemná pohoří (alpinské vrásnění).

 

Povrch

  • nížiny: Východoevropská nížiny (rovina) – největší nížina v Evropě. Kaspická nížina (-28 m n. m.) – nejnižší místo Evropy. V Kaspické nížině leží i jediná evropská poušť Rýn. Další nížiny: Francouzská, Severoněmecká, střed opolské, Velka uherská, Valašska, Pádská, Baltská, Dněperská, Černomořská + nížiny v Portugalsku, Anglii, Dánsku, Švédsku, Beneluxu, Bělorusku bez speciálních názvů. Evropa je spolu s Austrálii světadílem s nejnižší střední nadmořskou výškou (asi 300 m n. m.).

 

  • pohoří: Ural – nejdelší pásemně pohoří v Evropě (asi 2 500 km), děli se na 4 časti: Polární, Severní, Střední, Jižní. Nejvyšší horou je Narovnají (1 895 m n. m.) v Polárním Urale. Skandinávské pohoří – Galdhopiggen (2 469 m n. m.) nejvyšší hora Skandinávie a severní Evropy. Karpaty – děli se na Zapadni, Východní a Jižní. Zapadni Karpaty zasahuji i k nám. Nejvyšší horou Karpat (a Slovenska) je Gerlachovsky štít (2 655 m n. m.) v Západních Karpatech. Ryla – nejvyšší hora Musela (2 925 m n.m.) zároveň nejvyšší hora Balkánu a jihovýchodní Evropy. Alpy – děli se na Východní a Zapadni. V Západních Alpách leží Mond Blance (4 809 m n. m.), nejvyšší hora Evropy (pokud do ní nepočítáme Kavkaz). Sierra Nevada – Umlácen (3 478 m n. m.) nejvyšší hora Pyrenejského poloostrova. Dalšími významnými pohořími jsou Apeniny, Pyreneje, Dinárské hory, Stara planina, Rodopy, Pyrin (všechna tři v Bulharsku) a Piňos v Řecku.

 

  • sopky: Dvě hlavni oblasti sopečné aktivity – Středomoří (hlavně Italie) a Island. Etna (3 323 m n. m.) – Sicílie, nejvyšší a nejmohutnější sopka v Evropě. Obvod její základny je 145 km. Vesuv (1 279 m n. m.) – jediná činná sopka přímo na kontinentě. Další sopky ve Středomoří: Vulkánu, Strom bolí, Thyrsa (Řecko). Hvannadalshnukur (2 119 m n.m.) – nejvyšší hora Islandu a zároveň činná sopka. Další významné islandské sopky: Bardarbunga, Hekla, Katla, Askja, Grimsvotn, Eyjafjoll, Surtsey (mlady sopečný ostrov jižně od pobřeží Islandu).

 

  • Půdy Oblast Středozemi – červenozemě a rendziny (půda na vápencovém podkladě, pěstovaní vinné révy). Mírný podnebný pas – v nížinách hnědozemě a černozemě, ve středních polohách hnědé lesní půdy, v pohořích podzolové půdy. Severní Evropa – převládají podzolové půdy, v nejsevernějších polohách výskyt permafrostu (trvale zmrzla půda, přesněji půda, která má alespoň dva roky teplotunižší než 0 °C).

 

  • Vodstvo
    • řeky: V Evropě je nejhustší a nejlépe vyvinuta říční sít na světě. 80 % povrchu odvodňováno do Atlantského a Severního ledového oceánu. Zbylých 20 % tvoři bezodtoká oblast Kaspického moře, kam ústi největší evropská řeka Volha.
    • Odtokové režimy: Sněho-dešťový o. r. – řeky střední Evropy (maximum odtoku únor-březen; př. Labe), řeky východní Evropy (maximum odtoku duben; př. Volha) Oceánsko-dešťový o. r. (př. Temže) Středomořský o. r. – minimum vody v letě (př. Tibera), některé řeky i vysychají Ledovcový o. r. – maximum vody v letě (př. Rhôna)
    • Nejvýznamnější řeky: Volha – nejdelší řeka Evropy (3 531 km), nejvodnatější a zaujímá největší povodí (1,36 milionu km2). Povodí Volhy je součásti největší bezodtoké oblasti Evropy (povodí Kaspického moře v Evropě). Prameni ve Valdenské vrchovině a ústi do Kaspického moře. Nejvýznamnější přítoky: Oka, Kamal. Dunaj – druha největší řeka Evropy ve všech hlavních parametrech (délka, průtok a plocha povodí). Prameni v pohoří Schwarzwald v Německu a ústi do Černého moře. Nejvýznamnější přítoky: Inn, Dravá, Sava, Tisa. Ural – 3. nejdelší řeka Evropy. Hraniční řeka mezi Evropou a Asii. Prameni na Urale a vlévá se do Kaspického moře. Další řeky: Dněpr, Kamal, Don, Pečora, Rýn, Labe, Ebro, Loira, Pád, Odra, Visla, Dněstr, Dvina, …
    • jezera: Většina jezer se nachází v severní polovině Evropy a je ledovcového původu. Prakticky všechna jezera jsou sladká  mají odtok.
    • Významná jezera: Ladožské jezero – největší v Evropě (15. na světě). Zamrzá od prosince do května. Oněžské jezero – 2. největší v Evropě, Rusko. Věren – 3. největší v Evropě, Švédsko. Balaton – největší jezero ve střední Evropě, Maďarsko. jezerní plošiny: Meklenburska, Pomořanska, Mazurská, Finska, Karelská (pozůstatek kontinentálního zaledněni)
    • ledovce: Nejvíce zaledněnými územími v Evropě jsou severské ostrovy. Špicberky – asi jedna třetina až jedna polovina rozlohy všech evropských ledovců. Nachází se zde druhy největší ledovec Evropy Austfonna. Nova země – téměř veškeré zaledněna Nove země připadá na Severní ostrov, kde je jeden veliký souvislý ledovec (největší ledovec Evropy). Island – několik velkých ledovců. Největší Vatnajokull (3. největší v Evropě). Alpy – vice zaledněné jsou Zapadni Alpy. Ledovce relativně male, ale ve velkém množství (největší je Aletschsky ledovec). Největší ledovec kontinentální Evropy je Jostedalsbreen ve Skandach. Dále jsou ledovce také v Pyrenejích nebo na Uralu.

 

  • Klima Převážně mírné, ovlivňováno Atlantikem a Severoatlantským proudem. Nejmírnější zimy ve Španělsku. V zapadni, střední a severní Evropě jsou srážky rozloženy rovnoměrně. Jižní Evropa a nížiny jihu střední Evropy mají deficit vlahy. Nejdeštivější místa jsou na návětrných pobřežích (hlavně Island, Irsko, Skotsko, Norsko, ale i Černa Hora).
    • Podnebné pásy: Polární pas – chladno po cely rok. Pouze na nejsevernějších ostrovech. Subpolární pas – na úplném severu evropské pevniny. Krátké chladne léto. Mírný pas – většina Evropy. Převažuji zapadni větry, proto na kontinentě ubývají srážky od západu k východu. Podle výše srážek rozlišujeme 3 typy mírného pasu: a) oceánské podnebí; b) přechodné podnebí; c) kontinentální podnebí. Subtropický pas – horké suché léto, mírná vlhka zima. Kolem pobřeží Středozemního moře.

 

  • Biota

Vegetační pásy: 

  • Mrazové pustiny – severní ostrovy a islandské vnitrozemí. Hospodářské využiti se omezuje na lov ryb a mořských živočichů v okolních mořích.
  • Tundry a les tundry – severoevropské a islandské pobřeží.
  • Dlouhodobě zmrzla půda  omezena flora: mechy, lišejníky, odolné byliny, zakrsle stromy (vrby, břízy). Fauna: sob, liška polární, lumík, sněžný kur. Hospodářské využiti v chovu sobů a lovu kožešinové zvěře.
  • Tajga – Široký pás tvořeny jehličnatými lesy – smrk, borovice, jedle, modřiny – z příměsi malolistých listnáčů (typické břízy). Táhne se ze severu Skandinávie na východ do Ruska. Fauna: los, hnědý medvěd, vlk, jelen, rosomák. Hospodářské využiti – lesnictví a lov kožešinové zvěře.
  • Smísené a listnaté lesy – nejrozsáhlejší evropská krajina, která v podstatě neexistuje (zásadně pozměněna člověkem). Flora: buk, dub, smrk, bříza, borovice. V nejvyšších polohách kosodřeviny, alpské louky. Fauna: liška, zajíc, divoká kočka, rys ostrovid, divoké prase, jelen. Hospodářské využiti: pěstovaní obilovin, brambor, cukrové řepy, chov skotu, prasat a drůbeže. Stepi a lesostepi – Uherska nížina a španělské vnitrozemí, jih Ukrajiny a Ruska. Flora: převládají traviny. Fauna: hlodavci, plazi, ptáci. Hospodářské využiti – pěstovaní obilovin (kukuřice, pšenice) slunečnice, chov skotu, prasat a koni.
  • Subtropické lesy a křoviny – Středomoří. Hodně sucho a horko  přirozenou vegetaci jsou subtropické vždyzelené trdliště dřeviny. Ty však byly již ve starověku značně zdevastovaný. Následovala masivní eroze a dnes tak převládá křovinatá vegetace nazývaná macchie (často ji tvoří druhy s hodně dužnatými listy – zadržuji vodu). Flora: olivovník, duby (důležité hospodářské postaveni má dub korkový), borovice, palmy, citrusy, fíkovníky, macchie. Fauna: prací, hadi, ještěrky, hmyz, kamzík, muflon.
  • Pouště a polopouště – Kaspická nížina; křoviny a byliny. Fauna: rys, hlodavci, plazi, ve vodním prostředí plameňák, volavka, pelikán, jeseter.





Další podobné materiály na webu: