Otázka: Psychologie a její vývoj
Předmět: Základy společenských věd
Přidal(a): m808
Psychologie jako věda a hlavní směry výkladu lidské psychiky
Psychologie
- Věda o člověku, která zkoumá jeho chování, prožívání, jeho činnosti, vývoj k určitému prostředí, a to z hlediska působení a formování psychiky.
- Snaží se porozumět lidskému reagování, vnímání, smyšlení, prožívání, jednání, snaží se je předvídat a formulovat.
- Zkoumá proč vznikají psychické poruchy, co ovlivňuje vytváření osobnosti apod.
- Oddělila se od filosofie teprve ve 2. pol. 19.století
- Má interdisciplinární (mezioborový) charakter, protože se dotýká přírodních věd ( biologie, antropologie), i humanitních věd ( filozofie, sociologie) > člověk podléhá společenským i biologickým vlivům.
Psychika
- Souhrn všech psychických jevů probíhajících v naší mysli a vůbec v nás.
- Lidskou psychiku ovlivňuje nervová soustava, mezilidské vztahy, společnost..
Prožívání
- Vnitřní svět člověka, patří sem všechny vnitřní psychické procesy a stavy ( vjemy, emoce, vůle, snahy)
- Uvědomujeme si to jen do určité míry : vědomé a nevědomé prožívání.
- Prožívání se projevuje navenek v chování člověka (výraz emocí)
Chování
- Vnější projevy vnitřních psychických pochodů, reakce na to co je, bylo a bude.
- Projevuje se jednáním, řečí, výrazem těla a tváře.
- Dělení: expresivní – bezprostřední výraz prožívání- skutečné pocity
adaptivní – účelné přizpůsobování situace – předstírání
Dělení podle jeho původu:
· Vrozené – nepodmíněné reflexy, instinkty
· Naučné – návyky, zvyky a volné chování
Psychické jevy
- Zobrazují prostředí, interakce mezi prostředím a člověkem, jsou variabilní à mění se.
- Jsou funkcí mozku ( ovlivníme- li např. mozek nedostatkem kyslíku nebo drogou, mění se i průběh řady psychických jevů)
- V průběhu vývoje jedince v zásadě mění, některé více (vědomosti, dovednosti), některé méně ( schopnosti)
Dělíme na :
- Specificky získané dispozice ( vědomosti, dovednosti, návyky, postoje)
- Psychické procesy: jsou to části lidské činnosti, výseky složitého lidského fungování mají pouze krátké trvání
- Psychické stavy: můžou mít delší působení ( hodiny, dny i déle)
- Vlastnosti osobnosti ( temperament, charakter, schopnosti, rysy osobnosti)
Psychologie je snaží poznat osobnost člověka.
- Prožívání a chování tomu pomáhají, ale je však nutné je zkoumat v dalších souvislostech
- Vlastnosti osobnosti : schopnosti, rysy, temperament, charakter.
Přirozenost
Lidská přirozenost může být buď neutrální, zlá nebo hodná. Nedá se rozhodnout přímo jaká, protože každý psycholog má na tuto problematiku jiný názor.
Člověk se totiž rodí jednak s vnitřní výbavou, dispozicemi a také na něj působí vnější vlivy společnosti, rodina, škola, skupiny apod.
Neutrální:
- Nejvýznamnější představitelé: John Locke, J.B. Watson, B.F. Skinner.
Lidská přirozenost není ani dobrá, ani zlá. Je jako list nepopsaného papíru ( tabula rasa*), na který teprve zkušenost píše své záznamy. Je jako hlína, z níž jde uhníst cokoliv – jak člověka dokonalého, tak člověka zkaženého.
Výsledek vývoje závisí na učení, cviku, zkušenostech a návycích podmíněných prostředím.
Watson například říkal: Dejte mi tucet novorozeňat a já z nich udělám co chcete. Umělce, právníka, obchodníka i žebráka. àNeutrální chápání lidské přirozenosti tedy neklade žádný důraz na vrozené vlohy a dědičnost.
Skinner tvrdí, že vliv prostředí je rozhodující a člověka plně určuje. Cílem lidstva by mělo být vytvoření co nejlepšího prostředí , protože utváří chování všech co v něm žijí. Jeho názor si vyslechl velkou kritiku, protože člověk není jen mechanismus. Společnost sice zmůže hodně, ale ne všechno. Nerespektuje rozdíly mezi lidmi, v jejich temperamentu a schopnostech.
Zlá:
- Představitelé: Augustin, Sigmund Freud, Anna Freudova ( dcera Sigmunda).
V 5. století sv. Augustin tvrdí, že člověk je svou přirozeností trvale náchylný ke zlému myšlení i jednání, to je nutno překonat skrze víru.
Ve 20. století se zlá přirozenost začíná spojovat s pudy člověka. Ty jsou odjakživa zaměřeny na získání vlastní libosti bez ohledu na druhé. Už novorozené dítě je ovládáno svou vlastní libostí, postupně se musí naučit tyto pudy uvádět v souladu s požadavky společnosti. Cílem je naučit dítě, cesty vlastního uspokojení, které budou ve shodě s normami společnosti.
Hodná:
- Představitelé: J. Rousseau, Gessel.
Rousseau tvrdí, že je dobré všechno co vychází z rukou tvůrce světa, ale zkazí se, jakmile se dostane do rukou člověka. Civilizace porušila přirozenou dobrotu člověka tím, že ho zavřela do institucí, svázala zvyklostmi, tradicemi i zákony. Má- li dítě v sobě rozvinutou svou dobrou stránku, musí se vyvíjet volně, přirozeně.
Gessel tvrdí, že vychovatel musí neustále sledovat vývoj dítěte a vytvářet pro něj optimální podmínky. Vychovatel není autorita, ale pozorný společník.
Psychologické disciplíny
Základní disciplíny
- Obecná psychologie ( věnuje se základním teoretickým otázkám psychologie, studuje chování, prožívání, motivaci)
- Psychologie osobnosti ( zabývá se strukturou a vývojem osobnosti)
- Vývojová psychologie ( charakterizuje etapy vývoje, zkoumá činitele ovlivňující vývoj)
- Sociální psychologie ( zkoumá mezilidské vztahy, komunikaci)
- Psychopatologie ( zkoumá psychické poruchy, hledá příčiny a léčbu)
Aplikované disciplíny:
- Pedagogická psychologie ( zkoumá problematiku účinného vyučování, vztah učitel- žák)
- Klinická psychologie ( diagnostika duševních nemocí, psychoterapie)
- Poradenská psychologie ( pomáhá při těžkých životních situacích, manželská, profesní..)
- Forenzní psychologie ( studie zločinnosti, psychologie pachatelů, posuzování důvěryhodnosti svědků..)
Speciální disciplíny:
- Psycholingvistika ( souvislost mezi jazyky)
- Farmakopsychologie ( sleduje účinky léků, drog)
- Zoopsychologie ( zkoumá chování zvířat)
- Neuropsychologie ( vztah mezi mozkem a chováním)
Vývoj
Starověk:
Ve starověku je psychologie chápána jako nauka o duši. Duši brali jako zmenšeninu člověka, která po smrti opustí tělo. Považovali ji za substanci- tedy za podstatu lidské bytosti, která dávala bytosti smysl života.
Tělo je jen neživá a bezvýznamná schránka pro duši. Tvrdili, že o duši je třeba pečovat!
Péče o duši: „ Poznej sám sebe“ pak můžeš pečovat o duši.
Sokratés – podle něj má být péče o duši a o její utváření hlavní starostí člověka.
-hlavním cílem má být sebezdokonalení (dosažení pravé zdatnosti) rozumu a moudrosti.
– nepřežil filozofování, působil na veřejnosti
– moudrost není vědomost, která by měla někomu patřit
– vše co víme nemusí být pravda ( naštval tím okolí)
Platón- žák Sokrata, učitel Aristotela
-tělo je podle něj žalářem duše, duše oživuje tělo
– tělo žije v nedokonalém světě, duše ve světě ideíí
– teorie dokonalého státu: rozdělní státu, řídí ho filozofové protože jsou moudří hl. cnost je rozuma duše v hlavě, ochránci státu hl.cnost je statečnost a duše v srdci, zemědelci hl. cnost umírněnost a duše v břiše.
Aristoteles– „Spis o duši“ ( rozbor definice duše)
-lidská duše je nesmrtelnáà inspiroval se z hinduistické reinkarnace
-kritizuje Platonuv svět ideií ( protože vše je poznatelné)
– rozděluje duši na rostlinou, živočišnou a lidskou( ta má jediná rozum)
– „Staň se čím jsi“ ( každý má nabýt svého potenciálu)- hilémorfismus ( látka nabývá formy, každý jsme ze stejné látky, ale vypadáme odlišně)
Středověk ( Renesance, Humanismus, Baroko)
Ve středověku už nebrali tělo jako žalář. Duše už nebyla ta nejpodstatnější à rozvíjela se totiž anatomie. Duše byla spíše spojována s náboženstvím.
Sv. Augustin– křesťanský filozof,teolog
Tomáš Akvinský – katolický filozof,teolog scholastické tradice, nevnímá tělo jako žalář.
Novověk
Už se nezabývali duší, ale vědomím a nevědomím. Pojem duše je příliš obecný. Rozvoj gnoseologie.
René Descartes– rozděluje svět na materiální a duchovní, zkoumá myšlenkové pochody
-Racionalismus (univerzální postupy a pravda, pravda: to co si myslím, víra v lidský rozum)
– „Myslím, tedy jsem“.
John Locke – empirismus ( vše je odvozeno od zkušeností, pravda je to co vidím, nepříjmá fakta àsami si utváříme zkušenosti)
-Rozprava o lidském rozumu ( základy empirické filozofie
Wilhelm Leibniz – poprvé se zabývá nevědomí m, němec, racionalista.
___________________________________________________________________________
Experimentální psychologie: Wilhelm Wundt založil roku 1879 v Lipsku první experimentální laboratoř. Snažil se vědecky poznat duševní pochody, zkoumal smysly, emoce.
Behaviorismus
Předchází mu reflexologie Sečenova a Ivana Petroviče Pavlova
Sečenov založil ruskou reflexní školu a napsal knihu „Mozkové reflexy“.
Nejvýznamějším představitelem byl Ivan Patrovič Pavel, který získal Nobelovu cenu za výzkum trávicích reflexů. Při své práci používal Pavlov psy, kterým implantoval do ústní dutiny vývod, aby mohl sledovat jejich produkci slin při krmení. V průběhu výzkumu se mimo jiné ukázalo, že psi začali slinit ještě dříve, než měli vůbec možnost ucítit potravu. Reagovali tak například na zvuk dveří, kroky, či rozsvícení světla. Zavedl nové pojmy:
- Nepodmíněný reflex – nenaučená reakce na nepodmíněný podnět, vrozený ( slinění psů v reakci na potravu)
- Podmíněný reflex – naučená reakce na podmíněný podnět ( slinění psů na základě rozsvíceného světla)
-Behaviorismus vznikl v USA v pol. 20.století
– zabývá se chováním
– z hlediska behaviorismu je lidská mysl černá skříňka (black box), k níž nelze vědeckým zkoumáním proniknout
– zakladatel: John Watson
John Watson
Americký psycholog. Podle něj by psychologové měli studovat jevy, které lze pozorovat a ne vědomí, které nikdo neviděl, nečichal ho, nechutnal ho apod.
Tvrdil, že lidská přirozenost je neutrální.
Prováděl experiment s jeho studentkou Rosalii Rayner na malém chlapečkovi Albertovi. Bouchl kladivem, když viděl bílou krysu, potom dával jiné bílé věci à chlapeček se potom bál bílých předmětů.
Gestaltismus ( počátek 20.století)
Z německého gestalt (tvar) se nazývá tvarová psychologie.
Hlavní myšlenka: celek je něco jiného než suma částí, z nichž je složen. Celek je více než jeho suma jeho částí!
Musíme vnímat v souvislostech, započítat biologické, psychologické a sociální jevy.
Hlavní představitelé gestaltismu byli němečtí psychologové – Max Wertheimer, Wolfgang Köhler, Kurt Koffka.
Köhler- formuroval princip „vhledu“ –vyřešení situace. Experiment se šimpanzem Sultánem a banány připevněnými na stropě( Sultán použil 2 bedny, aby na banány dosáhl), či banány mimo klec( použil 2 tyče)
Kognitivní psychologie
Vzniká v 50. A 60.tých letech v USA
Kritizuje behaviorismus, člověk je podle kognitivních psychologů vrozeně zvídavý.
Klade důraz na paměť à pamětí se zabývá George Miller
Transpersonální psychologie
Zkoumá nadvědomí, zážitků prožitých pod vlivem drog, meditace.
Vychází z východního náboženství.
Hl. představitel: Stanislav Grof( český původ)
Humanistická psychologie ( USA, pol.50 let)
Hlavní téma: seberealizace ( potřeba naplnit své schopnosti a stát se co nejlepším člověkem)
Člověk je aktivní tvůrce sebe samého.
Abraham Harold Maslow
Podle něj exituje 5 skupin cílů, které lze označit jako základní potřeby.
vyšší potřeby stojí na těch nižších a teprve splnění těch nižších potřeb nám otevírá možnost splňovat ty potřeby vyšší.
1.Biologické potřeby(dýchání, spánek)
2. Potřeba bezpečí, jistoty ( jistota zaměstnání, jistota zdraví)
3.Potřeba sounáležitosti ( přátelství, partnerský vztah)
4. Potřeba uznání a úcty (být respektován, oceňován)
5. Seberealizace( naplnit své schopnosti)
Carl Rogers– podle něj musí terapeut porozumět, musí mít zájem ( lidi jsou poddajnější)
Viktor Frankl- zakladatel logoterapie
SIGMUND FREUD ( 1856-1939)
Zakladatel psychoanalýzy.
Psychoanalýza– léčebná technika ( pro léčbu neurózy- člověk s depresemi atd.)
Dotyčná osoba je v klidu, mluví a psycholog ho poslouchá, postupem času se dostane k problému, který je někde v nevědomí. Jak vzniká? Společnost potlačuje nevědomé, sexuální a agresivní pudy člověka . Pudy jsou odsunuty z vědomí do nevědomí, odkud stále ovlivňují chování a prožívání.
Podle Freuda má lidská psychika tendenci určovat duševní energii na nízké a konstantní úrovni. Nahromadí- li se v ní příliš energie, tak pak se jí snaží vybít , což vede k pocitu úlevy nebo slasti.
Zdrojem psychické energie jsou pudy. Rozdělil pudy na života(pudy sebezachování a sexuální – jeho energetická složka LIBIDO) a smrti( vznikají pod vlivem události 1.sv. války)
Struktura osobnosti ( Freud)
Nevědomí – obsahuje pudová přání, řídí se principem slasti a usilují o uspokojení
Předvědomí – chrání vědomí před přívalem pudových sil z nevědomí a transformuje je. Hrubé sexuální pudy se tak mohou změnit v nejušlechtilejší zájmy.
Vědomí – vjemy z okolního světa
Později vytvořil dokonalejší „model“ lidské osobnosti:
ONO( ID) à nevědomí – pudy, které usilují o vybití
JÁ(EGO) àvědomí – vypořádání se s tlaky z ID a s požadavky vnějšího světa
NADJÁ( SUPEREGO) à svědomí, osobní morálka – nejvyšší složka, chce být dokonalé z hlediska společnosti a působí vědomě i nevědomě
Id vs. Ego – Holčička chce ukradnout panenku, ale neukradne ji, protože se obává , že by se cítila špatně.
Id vs. Supergo – Holčička chce ukradnout panenku, ale neudělá to, protože jí maminka říkala, že krást se nemá.
Ego vs. Superego– Holčička má našetřené peníze , panenku si může koupit, ale neudělá to, protože v náboženské výchově má žít střídmě. Peníze věnuje žebrákovi.
Freudova teorie psychosexuálního vývoje
Podle Freuda prochází LIBIDO složitým vývojem .Během vývoje je několik fází:
- Orální – kojenec uspokojuje pud cucání ( kojení, žužlání předmětů)
- Anální – 2- 4 rok života, vylučování exkrementů atd. , vyznačuje se paličatostí
- Falická – 4-5 rok, poznávání se, během této fáze se prožívá oidipovský komplex* překoná se tím že se rodič stane vzorem
- Latace –5 let- puberta, emoční a sexuální tužby ustupují do pozadí.
- Genitální fáze– puberta, uvědomujeme si co je typicky ženské a mužské, nastupuje heterosexuální chování.
Freud odmítá snáře, tvrdí, že sny jsou naše touhy z nevědomí.
ALFRED ADLER ( 1870-1939)
Nejprve byl praktický a oční lékař až později přešel k psychiatrii.
Úzce spolupracoval s Freudem ale kolem roku 1911 se stali protivníky.
Poté založil školu s názvem INDIVIDUALNÍ PSYCHOLOGIE ( chce vyjádřit, že člověk je nedělitelná složka)
Podle Adlera si každý vytváří fiktivní cíle. Tyto cíle ovlivňuje společenský cit a touha po moci.
Cit společenský– základní potřeba všech lidí, lidé mají potřebu cítit že někam patří. Mají ve společnosti své místo.
Touha po moci- snaha překonat pocit méněcennosti a stát se nadřazeným.
Pokud za nepříznivých okolností( tělesné postižení nebo nevhodná výchova rodičů- hýčkání, zanedbávání) pocit méněcennosti zesílí , tak to vede ke vzniku komplexu méněcennosti.
Komplex méněcennosti- soubor nevědomých úzkostí a strachů ( i mezi sourozenci)
Konflikty jsou podle něj kompenzace méněcennosti.
CARL GUSTAV JUNG
Švýcarský psychiatr
V roce 1912 se pohádal s Freudem, kvůli jiným názorům.
Poté vypracoval vlastní koncepci ANALYTICKOU PSYCHOLOGII.
Rozdělil osobnost na : JÁ( naše vědomí- vnímání, myšlení,city , intuice) a NEVĚDOMÍ
Jung rozdělil nevědomí do dvou oblastí– osobní a kolektivní.
Osobní nevědomí – obsahuje: zážitky, které jsou během vývinu zapomenuty
komplexy- psychický blok, skupina asociací pocitů, myšlenek
vztahující se na konkrétní objekty nebo emoční oblast
Kolektivní nevědomí – je tvořeno archetypy (ovlivňují osobnost, mýty a pohádky)
Archetyp- sada určitých vzorců uložených v našem nevědomí, zodpovědných za naše prožívání a formování obrazů, které vznikají v naší mysli.
Jednoduše: Jsou to vrozené vzorce imaginace a cítění.
Jung rozdělil několik archetypů:
- Archetyp stínu
- Naše druhé já (aleter-ego). Představuje vlastní tendence, které zavrhl náš společenský život. Nemusí být vždy špatné.
- Archetyp anima
- Obraz ideální ženy v mužském nevědomí
- Když muž pociťuje zamilovanost, je to tím, že se žena podobá jeho vlastní animě
- Archetyp animus
- Obraz ideálního muže v ženském nevědomí
- Archetyp persona
- Buduje jí většina lidi do 33 let
- Jedinec si vytvoří „masku“ aby zapadl do společnosti
- Většina z nás si masku neuvědomuje, protože se s ní sžívá
- Maska vyplave na povrch při větším psychickém nátlaku
Člověk je podle Junga systém, který má protiklady( vědomí- nevědomí, intuice- vnímání) a dochází mezi nimi k harmonii.
Erich Fromm ( 1900-1980)
Americký psycholog německého původu.
Jeden z hlavních představitelů kulturní psychoanalýzy.
KP– americký psychologický směr navazující na Freudovu psychoanalýzu
Soustředí se spíše na sociokulturní vlivy působící na člověka. Upozorňuje, že člověk je ovlivňován prostředím a kulturou.
Zabýval se charakterem člověka. Formování charakteru podle něj probíhá ve dvou liniích:
- Asimilace – získávání a osvojení věcí
- Socializace– vytváření vztahů k lidem a sobě samému ( poruchy- sadismus, masochismus)
Člověk je ovlivněn sociálním prostředím ve kterém žije.
Rozlišuje dvě složky člověka: MÍT A BÝT ( míní tím dva základní způsoby existence, který z nich převládá, ten určuje celek lidského myšlení, jednání, cítění..)
MÍT– přivlastňovací a majetnický vztah ke světu
-chci učinit všechno a každého svým majetkem
– mám dům, práci, manželku… à jsem to co mám
BÝT- způsob existence, v němž nic nemáme , po ničem netoužíme, ale jsme naplněni radostí
-nezávislost, svoboda
Významná díla: Umění milovat ( rozlišuje zde několik typů lásky- láska bratrská, mateřská, erotická)
Mít nebo být?
Anatomie lidské destruktivity ( zabývá se cestou lidstva ke svobodě)
(* Oidipovský komplex- fixace syna na matku, soutěžení s otcem. Oidipus zavraždil svého otce a oženil se se svojí matkou- může to být i naopak, dcera závidí matce)
( *tabula rasa -uhlazená vosková psací tabulka, užívali ji staří Římané. Metafora ve stejném významu jako česky „nepopsaný list“. Platón přirovnal lidskou duši také k nepopsanému listu)
