Psychologie a její vývoj, sociální charakter psychologie

 

   Otázka: Psychologie a její vývoj, sociální charakter psychologie

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): Carolecz

 

 

 

 

Vymezení pojmu psychologie, jednotlivé kroky psychologické analýzy, vznik a vývoj psychologie jako vědy, vznik a vývoj psychologických disciplín, metody psychologie, socializace a její způsoby, formy sociálního učení, sociální styk a sociální komunikace

 

Vymezení pojmu psychologie

Psychologie = společenská věda, která se zabývá duševními jevy, snaží se porozumět chování, jednání a prožívání lidí, předvídat a formovat je

 

Psychologická analýza

1. 1.       Popis – jak se člověka chová (zmapování situace)
2. 2.       Interpretace – vysvětlit příčiny chování
3. 3.       Řešení – jak řešit další chování

 

Vznik a vývoj psychologie

Psychologie byla až do druhé poloviny 19. Století součástí filozofie. Rozlišujeme dvě etapy vývoje – v první etapě byla chápána jako nauka o duši, ve druhé je duše základní substance nahrazována vědomím.
Experimentální psychologie – do druhé poloviny 19. Století spadají počátky vědecké psychologie, kdy v Lipsku založil německý fyziolog, psycholog a filozof W. Wundt první experimentální laboratoř. Ve své vědecké práci se orientoval na oblast poznávání duševních pochodů pomocí vědecké introspekce, drážděním smyslů sledoval vnímání.
Behaviorismus – jeden z nejvýraznějších směrů. Psychologii chápe jako vědu o chování. Vznikl na základě snahy opustit zkoumání subjektivních pocitů a zaměřit se na zkoumání chování člověka, které vykládá zejména jako reakce na podněty. Zakladatelem je John B. Watson. Behavioristé přeceňovali roli výchovy a neuznávali vrozené psychické dispozice.
Psychoanalýza –zakladatelem je Sigmund Freud, který se zabýval problémem, zda se v psychologickém výzkumu stačí zabývat pouze vědomím a zda vedle vědomí neexistují ještě další pochody, jež mohou ovlivňovat i naše jednání a chování, a to v nevědomí. Zjistil vztah mezi minulou zkušeností člověka a jeho současnými problémy, a tím upozornil na vliv nevědomí na chování. Podle něj jsou rozhodujícím činitelem psychického vývoje jedince pudy, zejména pud sexuální.
Analytická psychologie– jejím představitelem byl Carl Gustav Jung, který vytvořil teorii o společném kolektivním nevědomí lidstva, jež je souborem archetypů (předobrazů), ze kterých se zrodila naše kultura.
Tvarová psychologie– tvrdí, že psychické děje vystupují jako celky, jejichž strukturu a vlastnosti nelze odvodit z jejich jednotlivých částí. Mezi zakladatele patří Max Wertheimer a Wolfgang Köhler.
Humanistická psychologie– zdůrazňovala tvořivost osobnosti, vědomí a sebeuvědomování, Mezi zakladatele patří Abraham H. Maslow a Carl R. Rogers.
V Současné době má psychologie pět hlavních proudů:

1. Hlubinná psychologie: zahrnuje klasickou psychoanalýzu, analytickou psychologii, individuální psychologii a neopsychoanalýzu
2. Neobehaviorismus– na základě analýzy vztahů mezi podněty z vnějšího prostředí a chováním organismus vznikají určité pochody uvnitř organismu, které tyto podněty zprostředkovávají. Zakladatelem je E. C. Tolman.
3. Kognitivní (poznávací( psychologie– za rozhodující považuje poznávací procesy, kterými si vytváříme tzv. vnitřní obrazy (modely) vnějšího světa. Skrze ně jsme schopni sebereflexe a utváření své hodnotové orientace.
4. Humanistická psychologie –zabývá se sebevyjádření člověka, jeho pravou identitou a seberealizací. Okolí člověka je třeba zlidšťovat, aby každý měl příležitost svou identitu projevit.
5 Transpersonální psychologie– zabývá se mimořádnými změněnými stavy vědomí, vznikajícími mystickými praktikami, meditací, drogami apod.

 

Systém psychologických disciplín

1. 1.       Základní psychologické vědy:
   1. a.       Obecná psychologie– věnuje se základním teoretickým otázkám psychologie a podává celkový obraz o člověku. Zabývá se problematikou poznávacích procesů, dynamikou citového života, problematikou zaměřenosti a usilování člověka.
   2. b.       Psychologie osobnosti– zabývá se strukturou a vývojem osobnosti, zkoumá podobnosti a odlišnosti mezi lidmi.
   3. c.        Vývojová psychologie – zabývá se otázkami pojetí psychického vývoje člověka, zkoumá činitele ovlivňující vývoj, věnuje se charakteristikám vývojových období člověka.
   4. d.       Sociální psychologie –řeší otázky forem a mechanismů začleňování lidí do mezilidských vztahů, sociálních skupin a společenských institucí i samotné mezilidské vztahy a sociální skupiny.
   5. e.        Psychopatologie– zabývá se otázkami pojetí psychických poruch a potíží, zkoumá příčiny jejich vzniku, hledá léčebné metody, které je odstraňují.
   6. 2.       Aplikované psychologické vědy
      1. a.       Pedagogická psychologie– řeší psychologické aspekty rozvoje člověka v podmínkách výchovy a zkoumá problematiku účinného vyučování i poznávání žáka.
      2. b.       Klinická psychologie– orientuje se na diagnostiku duševních nemocí a potíží a na psychoterapeutickou péči o nemocné, včetně somaticky nemocných lidí.
      3. c.        Poradenská psychologie –zabývá se školním, výchovným, profesním a manželským poradenstvím.
      4. d.       Soudní (forenzní) psychologie –zabývá se studiem zločinnosti, psychologií pachatelů trestných činů, psychologickými expertizami pro soudní potřeby

Metody psychologie

1. Pozorování–je to metoda, kterou sledujeme člověka a jeho projevy bez záměrného zásahu psychologa a zaznamenáváme je. Pozorování můžeme dělit na metodu:

• extrospekce: pozorování vnějších projevů člověka v přirozených nebo speciálně upravených situacích
• introspekce:pozorování vlastních vnitřních psychických jevů

1. Experiment –je to vědecká metoda, ve které záměrně zasahujeme do podmínek a vlivů na zkoumanou osobu tak, aby všechny proměnné byly kontrolovány a ze změn se daly kvantitativně vyjádřit souvislosti. Při této metodě využíváme například – dotazníky, rozhovor, analýzu výsledků činnosti, analýzu slovních projevů apod.
2. Explorační (zjišťující) metody –jsou to zejména sociálně – psychologické výzkumně metody, které v psychologii slouží ke sběru dat, využívání různých technik (dotazníky, testy). Například:

• sociometrie:slouží ke zjišťování a analýze vztahů mezi členy malých skupiny
• obsahová analýza:zkoumá výskyt určitých témat v médiích a jinde, slouží k charakteristice určitých jevů a jejich historických proměn
• sémantický diferenciál:měření významu různých objektů a jeho srovnávání

1.  Psychodiagnostické metody –soubor metod postihujících úroveň vývoje člověka, vlastnosti jeho osobnosti, jeho aktuální stav, přítomnost symptomů a syndromů

 

Socializace a její způsoby

Socializace = celoživotní proces začlenění jedince do společnosti, získání sociálních dovedností, návyků a postojů potřebných pro styk s lidmi, přejímání společenských rolí a morálních norem

• Záměrná – se záměrem (např. v rodině, ve škole)
• Živelná – bez záměru (např. knihy, televize)

 

Formy sociálního učení
Sociální učení = proces získávání a uplatňování sociálních zkušeností v nových situacích

• Napodobení – probíhá například v rodině (řeč, gesta, vztahy, postoje)
• Sociální zpevňování = na počátku vysvětlení, poté vmanévrování do určité situace a nakonec odměna či trest, př. Ujišťuji dítě, že to, co dělá, dělá správně či špatně a je buď odměněn, nebo potrestán
• Identifikace = ztotožnění s osobou, ke které máme kladný vztah (rodiče, idol)
• Odezírání = jedinec si osvojuje způsoby jednání a chování (sociálně odměňován jeho model)
• Očekávání (anticipace) = hodnocení na základě zkušenosti
• Zpevňování = zkoušení zakázaných aktivit za odměnu trestu (např. matka opakuje dítěti, aby nesahalo na sporák, ale dítě ji poslechne až ve chvíli, kdy na něj sáhne, opaří se a dostane tak ponaučení)
• Přizpůsobení (adaptace) = přizpůsobení situacím a okolnostem
• Podmiňování (asociace) = chování na základě podmínky (např. když posekáš zahradu, můžeš jít ven)

 

Sociální styk

= z vnějších projevů, jako je gestikulace, způsob mluvení či emoce usuzujeme psychickou charakteristiku, abychom mohli ve vztahu lépe reagovat

Často však v důsledku tohoto usuzování dochází k následujícím chybám:

• Haló efekt = všimneme si jedné nápadné vlastnosti a podle ní člověka dále posuzujeme (oblečení, vystupování)
• Logická chyba = ze svých zkušeností spojujeme některé vlastnosti logicky k sobě (vysoký muž = nebojácný)
• Vliv sociálního postavení = usuzujeme, že chování člověk v určitém sociálním postavení je stejné i mimo něj (např. respektovaný ředitel stejně poroučí i své rodině a ne jen podřízeným)
• Stereotyp = předsudky vyvolají odpor ke skupině a jejím představitelům, čímž vzniká izolace

 

Sociální komunikace

= výměna informací v sociálním chování (sdělování a přijímání)

• Meziosobní – 2 osoby, komunikace má tématickou obsahovou linii a výkladovou interpretační linii
• Skupinová – mezi jednotlivcem a skupinou nebo mezi skupinami (např. školní vyučování)
• Masová – jeden člověk s davem (např. v televizi)

Průběh komunikace

• Verbální – jazykovými prostředky
• Neverbální – nejazykovými prostředky (mimikou, gesty), tímto způsobem předáváme až 70% informací
• Tváří v tvář
• Dálkově – dopisy, internet