Religionistika – maturitní otázka

Otázka: Religionistika

Předmět: Společenské vědy

Přidal(a): malá

RELIGIONISTIKA

= (z lat. Religion – náboženství) věda, která zkoumá zákonitosti vzniku, rozvoje a působení jednotlivých náboženství, zabývá se jejich strukturou, jednotlivými součástmi i různorodými náboženskými jevy aniž by rozhodovala o pravdivosti podstaty náboženství

jako vědní obor vznikla až v 19. století
za zakladatele je považován Friedrich Max MÜLLER
předmětem zkoumání je náboženství

NÁBOŽENSTVÍ

= vztah člověka k transcendentní skutečnosti, tedy ke skutečnosti, která není přístupná smyslovému vnímání a jejíž existence nelze vědecky potvrdit ani vyvrátit

pro člověka je cestou jak pochopit vesmír, svět a svou existenci, i způsobem jak dát životu směr a význam, jak se vyrovnat s vlastní smrtelností
v demokratické společnosti je svobodnou volbou každého
je součástí kulturního bohatství (zakořeněno v tradicích, svátcích, vztahu k životu a smrti)
jednotlivá náboženství jsou rozmanitá, jde u nich identifikovat společné znaky, náboženství se vztahují k duchovní bytosti či bytostem
dle toho o jaké bytosti se jedná, rozlišujeme:
- manismus – uctívání kultu předků
- animismus – víra v nadpřirozené duchovní bytosti
- teismus – víra v boha, či bohy
  - monoteismus – víra v jednoho boha
  - polyteismus – více bohů (náboženství starého Říma a Řecka)
  - deismus – bůh stvořil svět, ale do jeho průběhu nezasahuje
  - panteismus – bůh je ztotožněn s přírodou

mezi další znaky náboženství patří přítomnost:
- mýtů – náboženské příběhy o posvátných věcech
- rituálů – formální, vzorová a symbolická jednání, která se vztahují k duchovnímu, příp. předkům, mají svá pravidla
rozlišení religionistiky podle přístupu ke studiu náboženství:
- historické – dějiny jednotlivých náboženství
- srovnávací – porovnává různé náboženské jevy
- kontextuální – zkoumá náboženství v různých souvislostech

religionistika souvisí s dalšími společenskými vědami (psychologie, sociologie, historie)
religionistika se zabývá i ateismem = odmítnutí náboženství

HLAVNÍ SVĚTOVÁ NÁBOŽENSTVÍ

lze je rozdělit dle tradic, ze kterých vycházejí
západní tradice – čerpají ze semitské rodiny a jsou založeny na tradici proroků a vyznávání jediného boha (judaismus, křesťanství a islám)
východní tradice – vycházejí z indické rodiny, snaží se vysvobodit z koloběhu životů, do kterých se bytosti opakovaně rodí (hinduismus, buddhismus)

JUDAISMUS

monoteistické náboženství
víra v jednoho boha (Boha, Jahveho), který vše stvořil
zakladatelé: praotec Abrahám – bůh ho povolal a přislíbil mu, že z něj vzejde velký národ, jeho potomci Izák a Jákob
orientovaný do budoucnosti => očekávaný příchod Mesiáše, spravedlivého panovníka, který je vyvede z utrpení do zaslíbené země
věří ve vzkříšení mrtvých a poslední soud
stavba: synagogy

Dějiny

vznik přibližně v druhé pol. 2 tisíciletí př. n. l.
st. př. n. l. – Židé odcházejí z egyptského zajetí, Bůh dává prostřednictvím proroka Mojžíše židovskému národu Zákon (10 přikázání vyrytých do kamenných desek) => datují se starověké dějiny Izraele
Židé osídlili Palestinu
centrem Chrám v Jeruzalémě – založil král Šalamoun
st. n l. – události kolem Ježíše Krista => část je přiznala za očekávaného Mesiáše a stala se křesťany
následovala diaspora – rozšíření Židů do světa

4 větve
- ortodoxní (strážci tradic)
- reformovaná (spojují ho s modernou)
- konzervativní (snaží se udržet tradiční praxi)
- židé bez vyznání (slaví svátky ze zvyku)

Posvátné spisy
- Starý zákon
- základní je Tóra (Pět knih Mojžíšových)

rabíni – židovští učitelé, autoritami v oblasti židovského náboženského práva a duchovními vůdci židovských obcí
modlí se 3x denně, nasazují si jarmulku (pokrývku hlavy), ráno si oblékají modlitební plášť

Židovské svátky
Šabat (den odpočinku, sobota)
Chanuka (svátek světel) – zapalováni osmiramenných svícnů
- Jom kipur (den smíření) – nejposvátnější den, židé se postí, modlí se za odpuštění a šťastný nový rok
Obřízka – u chlapců zařazení do náboženského života
Bar micva – z chlapce se stává nábožensky dospělý muž

KŘESŤANSTVÍ

nejrozšířenější sv. náboženství, navazující na judaismu
kořeny v Izraeli
učení odvozuje od Ježíše z Nazareta, který kolem roku 30 n. k. působil jako kazatel slova božího, uzdravoval nemocné, konal zázraky
Ježíš umírá na kříži v místě Golgota
Boží syn = Ježíš věří, že po 3 dnech vstal z mrtvých, smrtí vykoupil své hříchy (Spasitel, Mesiáš)
po nanebevstoupení poslal Bůh Ducha svatého
věří v posmrtný život, poslední soud
očekávají druhý příchod Ježíše

Hlavní větve

katolická církev – pokračovatelka původní církve, v čele papež
pravoslavná církev – nepřijala papežství, spisy Otců vedle Bible, oděv zdobnější než u katolické církve, tradice ikon (obrazy zobrazující svaté)
protestantské církve – vzešlé z protestantského hnutí v 16. st., odmítají autoritu papeže a úctu k Panně Marii

Posvátné spisy

Bible – skládá se z 66 knih, obsahuje různé jazyky (řečtina, aramejština, hebrejština)
- Starý zákon – 39 knih, sdílen s judaismem, líčí dějiny božího lidu, než se objevil Ježíš
- Nový zákon – 27 knih, výhradně křesťanské knihy, pojednávají o životě a učení Krista (4 evangelia), o počátcích křesťanského hnutí (Skutky apoštolů), listy apoštola Pavla a další listy od křesťanských vůdců, apokalyptický list věnující se posledním věcem světa (Zjevení Janovo)

církev – společenství dílčích církví (římskokatolická, československá husitská)
katolická církev – papež (1. mezi biskupy), biskupové, kněží a jáhni
pravoslavná církev – oblast zastoupena patriarchou, dále jsou zde kněží, diákoni
protestantské církve – v čele synoda (sbor) => zastoupeni teologové a laici
shromažďují se v kostelech, či modlitebnách, zde jsou faráři, pastoři, farářky a biskupky
svátosti – skrze ně se zprostředkovává boží milost
- svátost křtu – základ křesťanského života
- svátost eucharistie – křesťan přijímá na památku poslední večeře Páně chleba, víno, jakožto tělo a krev Kristovu
Církev pravoslavná, anglikánská, římskokatolická pokládá za svátost: svátost manželství, kněžství, smíření

Křesťanské svátky

neděle – sváteční den Kristova vzkříšení, den Páně, slaví ho bohoslužbou
Velikonoce – oslavují Kristovo zmrtvýchvstání, týden před svátky se slaví svatý týden:
Květná neděle – vjezd Ježíše do Jeruzaléma
Zelený čtvrtek – připomínka poslední večeře
Velký pátek – ukřižování
Bílá sobota – rozjímání u Kristova hrobu
Nedělí zmrtvýchvstání
Vánoce – zrození Krista v Betlémě

ISLÁM

nejmladší monoteistické náboženství
stoupenci = muslimové
bůh Alláh – věčný, všemohoucí stvořitel, má v rukou život i smrt
prorok Mohamed
věří v anděly, nejznámější Gabriel – předal Mohamedovi Korán
důležitou roli mají proroci – předávají proroctví, upozorňují na den zmrtvýchvstání, poslední soud a posmrtný život

Dějiny islámu

vznik v 7. st. na Arabském poloostrově
zakladatelem Mohamed z Mekky
Mohamed byl obchodník, ve 40 letech se mu zjevil anděl Gabriel, který mu zprostředkoval odvěkou pravdu pomocí vizí, Mohamed ji začal v Mekce učit
622 Mohamed přesídlil po útoku nepřátel do Mediny – tato událost se nazývá hidžra = počátek islámského náboženství
630 Mohamed se vrátil do Mekky, kterou dobyl

Hlavní větve

Sunnité – 90% věřících, uznávají nástupnictví Abú Bakra (po Mohamedovi)
Šíité – 10% věřících, za nástupce Mohameda považují jeho bratrance Alího, ten byl nakonec zavražděn, v důsledku oceňují mučednictví
Větve vzniky následkem sporu o následnictví

Posvátné spisy

Korán – představuje zjevení božího slova, arabština, obsahuje 4 základní oblasti (víra, kultovní předpisy, morálka, vztahy mezi lidmi
Hadith – zaznamenává život a činy Mohameda, soubor Mohamedovy praxe = sunna (jak se mají lidé chovat)

muslimská náboženská obec = seskupení muslimů
neexistuje kněžský stav
duchovní jakou označováni jako ulamové
mešita = místo sloužící k uctívání Boha a vyučování
modlitba – muslimové se modlí k Mekce, klaní se rituálními pohyby

5 pilířů islámu

vyznání víry – v Alláha, Mohameda, Koránu
modlitba – modlit se 5x denně
almužna – vyčlenění části svých příjmů mezi druhé
půst – Ramadán – postní měsíc, 9. měsícem islámského kalendáře, připomíná měsíc, kdy Mohamed obdržel první boží zjevení, od východu do západu slunce nejíst, nepít, nekouřit, nemít sex
pouť do Mekky – každý by měl alespoň 1 navštívit Kábu v Mekce

HINDUISMUS

polyteistické náboženství indické civilizace
formovalo se od 2. tis. př. n. l.
nemá zakladatele, ani autoritu
rozmanitý, má spoustu tradic
uctívá stovky bohů, v popředí Brahma (stvořitel) Višna (udržovatel) a Šiva (ničitel)
karma – na důsledcích činů předchozího života závisí, kam se bytost zrodí
hlavním cílem je mókša – osvobození, kdy se člověk vymaní z utrpení a znovuzrození
3 cesty ke konečnému osvobození:
- uctívání božstev
- jednání dle morálních zásad
- poznání (intuitivní poznání většinou pod vedením duchovního učitele = guru)

Posvátné spisy
- védy – zakládající texty, dělí se do 4 sbírek
  - Rgvéda
  - Sámavéda
  - Jadžurvéda
  - Atharvéda

bráhmany – význam a návody k obětním rituálům

hinduistou se člověk rodí, je zrozen jako příslušník jedné ze 4 varen (společenských vrstev)
plněním povinností ve své vrstvě naplňují dharmu, což vede ke štěstí celé společnosti

4 VARNY
- bráhmani – intelektuální vrstva, kněží a znalci
- kšatrijové – vládci a bojovníci
- vaišjové – zemědělci, řemeslníci
- šúdrové – služebníci

dalitové – nedotknutelní – stojí mimo varny
velký význam mají řeky (přechod mezi živým/mrtvým)
uctívání zvířat – krávy a opice
každá rodina má domácí obřadní místnost

svátky
dívalí – svátek světel, symbolizuje vítězství dobra nad zlem, prosí boha o štěstí

BUDDHISMUS

vznikl jako opozice vůči hinduismu
zakladatel Siddhártha Gautama (Buddha – probuzený)
Buddha se zřekl bohaté rodiny a začal žít asketickým životem a nakonec při meditaci dosáhl osvícení
věří v koloběh života, snaží se z něj vymanit a dosáhnout nirvány (stavu neulpívání a vyvanutí)
posvátné místo Váránasí, kterým protéká Ganga

Větve buddhismu
theraváda – spása je podmíněna mnišstvím (Thajsko, Srí Lanka)
mahájána – ukazuje cestu ke spáse laikům (Tibet, Nepál, Čína)

Posvátné spisy
Tipitaka (Tři koše) – soubor vzniklý po Buddhově smrti

Tři klenoty – Buddha (učitel), dharma (zákon, řád), sangha (buddhistická obec)
Jádro učení – 4 vznešené pravdy – celý život je strast, strast má příčinu v žízni po věcech, odstraněním této žízně strast zanikne, k tomu vede Osmidílná vznešená stezka
5 zásad: neubližovat živým bytostem, nekrást, nelhat, necizoložit, neužívat dor ani alkoholu
Stúpa = posvátná stavba (mohyla)
Meditace = slouží k očištění mysli a nalezení cesty do lidského nitra

KONFUCIANISMUS

eticko-filozofický systém
založen KONFUCIEM v Číně (5. st. př. n. l.)
jádrem učení je důraz na etický význam mezilidských vztahů, chce dosáhnout ideálu dokonalého člověka- mudrce

TAOISMUS

vznik v Číně (5. st. př. n. l.)
obrácen od společnosti k rozjímání přirozenosti věcí
založen na učení Knihy o Tao a ctnosti, autor LAO-C´
člověk musí splynout s přírodou
nezasahuje do přirozeného chodu věcí

Náboženský fundamentalismus

jde o přesvědčení o absolutní a neomylné náboženské pravdě
netolerantní a má nekritický přístup k pramenům náboženství
náboženské požadavky prosazovány i násilím
často spojen s fanatismem

Nová náboženská hnutí a sekty

vycházejí z křesťanství – hnutí Božích dětí – spojení socialismu a prvotního křesťanství
vycházejí z hinduismu – Hare Kršna – láska a služba bohu, žijí ve střediscích
vycházejí z fanatismu – satanismus, Hnutí Grálu
nábožensko-psychoterapeutická hnutí – scientologická církev – důraz na inteligenci

Náboženské sekty

označení pro malé seskupení lidí, ve kterém převládá uzavřenost, autoritářství a fanatismus
může omezovat stoupencovu svobodu, vyvolávat strach
z velké části přijímají nauku původní náboženské skupiny, ale přidávají si nové idee