Otázka: Renesance
Předmět: Dějiny umění
Přidal(a): zuko
Renesance
Vznik 13. století (Itálie) – zač.17.století – znovuzrození, návrat k antice
Formování a rozvoj 14. století (Trecento):
Italská renesance dělení:
Raná renesance – 15. století – centrum Florencie
Vrcholná renesance – 1500 – 1520 – Řím, Florencie, Benátky
Pozdní renesance (manýrismus) – 1520-1590 – Řím, Florencie, Benátky, Parma, Vicenza
Změny na konci 15.století:
objevení Ameriky K. Kolumbem (1492), obeplutí Afriky (1498). Po Portugalcích se do zámoří vydávali i Nizozemci a Angličané. Na přelomu 15. a 16. století se ze severoitalských měst ( Florencie, Benátky, Verona, Milán, atd.) začaly šířit nové myšlenkové proudy a nový životní styl.
Tyto směry byly nazývány humanismus (14. – 16. století) a renesance.
Humanisté sice nepopřeli křesťanství,považovali však člověka za samostatného svobodného jedince, schopného rozumového přístupu a ne jen slepé víry. Zásluhu na šíření humanismu měl také vynález knihtisku, neboť prostřednictvím tištěných knih se vědomosti šířily rychleji. Tento nový směr se zabývá člověkem jako samostatným jedincem.
Člověk je centrem pozornosti, není již jen odevzdán do vůle boží, je aktivním jedincem.
Renesance znaky:
a) čerpala z antiky
b) vracela se k přirozenému životu
c) inspirovala se antickým ideálem harmonie duševní a tělesné krásy (kalokagathie)
d) realismus – nejen zraková zkušenost, ale používání vědy – matematika, geometrie
e) vnitřní klid – tiší se zmatek a shon vnějšího světa
f) úměrnost – bez nadsázek co porušují vnitřní klid
g) harmonie – soulad, rovnováha a vyváženost proporcí, obsahu a formy
Renesanční životní styl byl však finančně náročný a dopřát si jej mohli jen bohatí jedinci a rody.
V českých zemích se renesanční a humanistické ideály prosazovaly jen velmi těžko. Sepětí s antikou bylo u nás vždy umělé a nové směry narážely na odpor českých dědiců husitů –neodpovídaly církevní morálce.
Architektura:
typické pro renesanční architekturu je využití sloupoví a sloupořadí. Uplatňují se arkády (obloukovitá sloupovitá podloubí), typická byla atria a lodžie.Stavby se propojovaly s okolím a se zahradami, což se u nás příliš nerozvinulo v porovnáním se slunnou Itálií.
Další typické prvky: kamenná ostění oken, obloučkovitá průčelí, stěny byly zdobeny freskami a sgrafity (dekorována vnější fasáda renesančních budov).
Renesanční stavby: renesanční paláce v Itálii (Florencie, Řím), chrám sv. Petra ve Vatikánu v Římě (stavitelé Bramante, Raffael, Michelangelo), vily, kostely..
U nás: Královský letohrádek královny Anny – Belvedér na Pražském hradě , měšťanské domy na náměstích v Telči, v Novém Městě nad Metují, v Pardubicích,
Schwarzenberský palác v Praze na Hradčanském náměstí, okna Vladislavského sálu na Pražském hradě.
Zámky : v Litomyšli, v Opočně, v Českém Krumlově, v Telči, v Pardubicích , v Litomyšli, v Českém Krumlově, v Telči, v Pardubicích, dále Jindřichův Hradec, Český Krumlov (radnice a městské domy), Třeboň.
Zámky u nás sloužily spíše jako sídlo předních šlechticů v teplých ročních obdobích. V zimě zpravidla majitelé pobývali v Praze kde si na místech bývalých gotických domů budovali rozsáhlé paláce např. Schwarzenberský a Lobkovický palác v Praze.
Církevní architektura:
V té se renesance u nás prakticky neuplatnila.
Představitelé
Filippo Brunelleschi (1377 –1446) – nejvýraznější osobnost stojící u zrodu renesanční architektury. Jeho dílem je první renesanční výtvor? kupole dómu ve Florencii. Je příznačné, ževůbec prvním renesančním dílem celkově není stavba církevní, ale světská – florentský sirotčinec.
Donato Bramante (1444 – 1514) – vůdčí architekt vrcholné renesance, kdy se těžiště přesunulo z Florencie do Říma. Autor původní podoby chrámu sv. Petra v Římě.
Rafael Santi (1483 – 1520) – malíř a architekt, v pozměněné podobě pokračoval ve stavbě chrámu sv. Petra v Římě.
Andrea Palladio (1508–1580), – první velký profesionální arcgitekt, jenž vytpořil nový sloh (chladná harmonie, přísné zákonitosti, jasné členění, častý široký oblouks postranními svislými otvory), který na několik století ovlivnil Evropu v oblasti klasicistně orientované barokní architektury (hovoříme o palladiánském klasicismu). Je rovněž autorem slavného teoretického díla Čtyři knihy o architektuře. Dílo: autorství mnoha vil, nejslavnější Villa Rotonda u Vicenzy, Olympijské divadlo ve Vicenze, bazilika Palladiana v Benátkách
Michelangelo Buonarroti (1475 – 1564) – je symbolem pozdní renesance. Dalším dílem je úprava náměstí římského Kapitolu.
Vignola (vl. jménem Giacomo Barozi z Vignoly 1507 –1573) – architekt a teoretik pozdní renesance, Michelangelův žák, pokračovatel stavby chrámu sv. Petra. Jeho nejvýznamějším dílem je však jezuitský kostel Il Gesú v Římě, podle něhož byly po celé Evropě postaveny tisíce barokních jezuitských chrámů (např. sv. Ignáce v Praze). Kromě toho napsal teoretický spis Pojednání o pateru architektonických řádů.
ČR
Benedikt Ried (1454–1536) – práce na Pražském hradě (Vladislavský sál, Ludvíkovo křídlo)
Bonifác Wohlmut (1510–1579) – zakončil věž katedrály sv. Víta arkádovou lodžií, stará sněmovna, velká míčovna v Královské zahradě
Paolo de la Stela (1552) – zámek Nelahozeves, Wohlmut dostavěl zbytek
Sochařství:
navazuje na antické kulturní dědictví, měřítkem hodnot je renesanční estetika, v renesančních sochách krása lidského těla ( i nahého). Časté jsou portréty a plastická výzdoba staveb – římsy, oblouky, patky, ostění oken, atd., též náhrobky. Velmi častá byla práce s kovem – kovolijectví, kovotepectví ( Zpívající fontána – letohrádek Belveder – Pražský hrad).
Malířství a sochařství
perspektiva – schopnost vyvolat dojem prostoru, krajiny a podobně. Renesance ji převzala z antiky. Znak mistrovství = umění napodobit. Důležité je zachycení psychiky, emocí, stavu duše.
Technická provedení: fresky, deskové malířství, olejomalby
Raná renesance
Giotto di Bondone (1266 – 1337) – malíř, zachytil krásy přírody i nového světa idejí a duševní stav zobrazovaných osob (světců i lidských typů); přítel Dantův, asi autor jeho fresky ve florentskému dómu.
Donatello (1386 – 1466) – sochař; úsilí o realistické zpodobení lidského těla; mramorové sochy – hloubka psychologické charakterizace, lyrické bronzy studií nahého těla (David),
Sandro Botticelli (1444-1510) – malíř: poetické a mystické výjevy, obraz Příchod jara, Zrození Venuše
Vrcholná renesance
Leonardo da Vinci (1452 – 1519) – nejuniverzálnější osobnost; sochař, malíř, architekt, matematik, vynálezce, přírodovědec, hudebník; technická dovednost a představivost (návrh létajícího stroje n a principu vrtulníku), sám prováděl pitvy – pečlivě zakresloval podobu kostí, svalů, jejich spojení. Dokonalá znalost stavby těla využita při malbě postav; estetická působivost, studie detailů lidského obličeje. Zvládnutí perspektivy, modely kupole dómu v Miláně, projekty dómu v Pavii. Obrazy (dokončených není mnoho): Mona Lisa, Dáma s hranostajem, Madona ve skalách, Madona s karafiátem, Poslední večeře Páně; traktát o umění;
Rafael Santi (1483 – 1520) – malíř, architekt, řídil antické vykopávky, stavba svatopetrského dómu, portréty – krása a ušlechtilost = ideál renesance, tělesná a duševní krása (madony, zvl. Sixtinská madona – nejslavnější dílo v galerii v Drážďanech); Vatikán – freska Athénská škola – obraz myšlenkového světa renesance(v centru Platón a Aristoteles,, v alegorických postavách kolem = obraz lidské moudrosti); výzdoba vatikánských úředních místností (fresky);
Michelangelo Buonarroti (1475 – 1564) – všestrannost; malíř, sochař, architekt a básník (sonety) ; žil ve Florencii a Římě; pracoval na plátnech chrámu sv. Petra (a navrhl pro něj kupoli – čtvrtý ze stavitelů chrámu); sochy – Mojžíš, Pieta v chrámu sv. Petra v Římě, David – mramorová socha ve Florencii; malíř – výzdoba soukromé papežské kaple ve Vatikánu (nazvané dle zřizovatele Sixta IV. Sixtinská); fresky – na stropě nejslavnější Poslední soud, dále Stvoření světa- postihl duševní svět člověka, pohyb, alegorie síly lidského rozumu, poslední velký renesanční umělec, který modeloval a maloval postavy 4
monumentální, působící vzdorně a nadlidsky, zobrazoval drama lidského osudu – vliv na umění baroka
Pozdní renesance
Tizian (Tiziano Vecellio) ({1485-1490} – 1576) – portrétista, ztělesňuje obecný ideál krásy těla a krajiny i množství výrazových prostředků, intenzita barvy, životní přesvědčivost, člen benátské školy, osobní malíř Karla V.,
Obrazy: Venušina toaleta, Bakchus a Ariadna,
Tintorretto (1518 – 1594) – benátská malířská škola; duševní prohloubení v rámci manýristického spiritualismu a náboženského mysticismu – velké obrazy biblických námětů pro benátské kláštery a dóžecí palác: Poslední večeře
Zaalpští umělci
Pomalé šíření v Evropě v 16.stol – sdružování s pozdní gotikou.
Nizozemí:
Jan van Eyck (1390 – 1441) malíř, tvůrce Gentského oltáře.
Často reprodukovaný obraz – podobizna manželů Arnolfiniových (spolu s bratrem Hubertem již malovali olejovými barvami)
Hieronymus Bosch (1450 – 1516)
Po smrti prohlášen za kacíře – jeho dílo se vymyká jakémukoliv „škatulkování“.
Dílo – alegorické obrazy jsou plné cynismu, neřestí, apokalyptických hrůz, ale i černého humoru a vtipu. Erotické detaily, fantaskní postavičky, symbolika. Nesmlouvavý pohled na zkaženost lidstva. Dílo: triptych Zahrada pozemských rozkoší, triptych Vůz sena.
Pieter Breughel st. (1525 – 1569)
Malíř, autor alegorických výjevů, krajin a žánrových scén z holandského života. Typické pro jeho obrazy je nápadné množství postaviček v námětu ( V zemi peciválů, Dětské hry, Krajina s ptáčky..). Vliv H. Bosch.
Rodina: jeho synové Breughel Jan st., Breughel Pieter ml., vnuk Breughel Jan ml. – malíři
Jméno – psáno též Brueghel
Španělsko:
řecký malíř El Greco ( 1541 – 1614)- malíř napětí a exprese (Picasso ho uváděl jako inspiraci)
dílo: Pohled na Toledo, Sv. Pavel
Německo
Albrecht Dürer (1471 – 1528)
Vynikající portréty, autoportréty, dřevořezy a mědirytiny.
Portrét: Císař Maxmilián I., Portrét Dürerova otce
ČR
většina cenných uměleckých děl, pocházejících z období renesance, byla do Čech dovezena ze sbírek děl italských umělců, případně realizována cizími umělci.
Rudolfínské období v českých zemích:
Rudolf II. (vládl 1576 – 1611) – inteligentní , vědychtivý panovník, roku 1583 přenesl své sídlo z Vídně do Prahy. Shromáždil v Praze obrovské sochařské a malířské sbírky, později 5
z větší části rozkradené. Sbírka obsahovala prvořadá díla italských renesančních umělců – např.:
– Leonardo Da Vinci
– Tizian
– Rafael
– Veronese (1528-1588, malíř, Benátky)
– Tintoretto
Sbírky obsahovaly též mnoho drobných plastik a také umělecká řemesla.
Známým umělcem na dvoře Rudolfa II. byl milánský malíř Giuseppe Arcimboldo – Jaro, Léto (manýrismus.) Manýrismus – konec 16. století (Itálie, Francie, Španělsko..) – vyznačuje se protáhlými postavami v nepřirozených postojích a pohybech a zvláštní duhovou barevností
Základem manýrismu bylo šokovat. V širším slova smyslu je to směr založený na „manýře“
( italsky maniela).
Rudolf II. byl též proslulý stavebník.
Za jeho vlády byla provedena dostavba a přestavba pražského Hradu (Španělský sál– později novobarokně přestavěn , Matyášova brána ).
Panovnický dvůr v té době byl střediskem věd , nauk a centrem uměleckých sbírek ve střední Evropě.
