Renesanční filozofie

 

   Otázka: Renesanční filozofie

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): Teji

 

 

 

 

Renesanční filozofie

– znovuzrození antiky

– „ad fontes“ („k pramenům„) – jít zpět k pramenům a nečerpat pouze z komentářů

– důraz na člověka (od boha, duchovna)

– zkoumání člověka, světa

– důraz na svobodu, individualismus

– používat smyslové zkušenosti → experimenty

– vynález knihtisku → nové rychlé šíření myšlenek

 

Renesanční přírodověda

– heliocentrický model (u některých Pythagorejců, ale protože jim to tak zapadalo – nebyl zdůvodněn) byl znovu objeven

– renesanční přírodověda ale nečerpala z anitky, ale sama podložila matematickými výpočty důkaz heliocentrismu

Mikuláš Koperník

– (1473-1543)

– polský astronom

– tvrdil, že země je jednou z planet, která krouží okolo slunce a také se točí podél své osy

– napsal to v díle „O objezích nebeských sfér“

– Koperník nebyl církví stíhán nebo odsouzen atd. (vydal to relativně brzo)

– církví vadí že země není střed vesmíru (bůh „pečuje“ o zemi a tak musí být přece ve středu)

– církvi vadí že země je kulatá, protože potom není kam umístit peklo a nebe!

Johannes Kepler

– (1571-1630)

– dílo „Harmonie světa“

– potvrdil Koperníkův heliocentrismus

– matematicky formuloval zákony pohybu planet

– vypočítal, že planety neobíhají po kruhových, ale po eliptických drahách

Galileo Galilei

– (1564-1642)

– italský badatel

– podporoval Koperníkovu teorii → dostal se do konfliktu s církví (musel odvolat jeho teze) → známá věta „…a přece se točí!“

– je důležitý jako zakladatel moderní mechaniky

– zatímco aristotelská přírodověda se ptá proč těleso například padá a odpoví si, že „protože je těžké a hledá si své přirozené místo na zemi“

– Moderní přírodověda se ptá „jak těleso padá“ → popíše proces a nepopisuje proč

Giordano Bruno

– (1548-1600)

– stál za svými myšlenkami → byl upálen

– byl nesmírně odvážný za svého života: byl dominikán a udělal neslýchanou věc – když nesouhlasil s Dominikánskými myšlenkami tak z řádu vystoupil

– stal se psancem – byl mu zabaven majetek atd.

– všichni však s církví nesouhlasili → byl podporován různými šlechtici, aby mohl dál bádat a věnovat se své práci

– šel dál než ostatní:

– není jen naše slunce a naše planety, ale existuje nespočet sluncí a nespočet planet

– vesmír je nekonečný a všechno je v pohybu (jen my ho nedokážeme pozorovat, ale existuje)

– tohle opravdu církev děsně štvalo

– navíc byl panteista – je jeden bůh, ale je ve všem (ztotožnění boha s přírodou)

– bůh ve světě funguje jako oduševňující princip, jako řád

 

Renesanční humanismus

– směr zabývající se člověkem samým

– existuje v celé historii (proto je třeba říct Renesanční humanismus)

Erasmus Rotterdamský

– 1. renesanční humanista

– zakladatel textové kritiky

– jednou z hlavních zásad realismu je jít k pramenům (středověk měl Aristotela a Platóna jen zprostředkovaně)

– zkoumá veškerá díla (Antická atd.) v originálech

– kompletně přeložil Bibli

– na jednu stranu dal originál a na druhou dal svůj překlad a komentář k překladu – co přeložil jinak a proč)

– je to úplně nový typ překladu – tento typ překladu jsme zdědili až dodnes

– dílo Chvála bláznivosti (Chvála bláznovství)

– je to kritika celé společnosti

– chválu pronáší paní bláznivost, která pěje chválu na samu sebe, jak sama dobře vládne světu → na světě panuje bláznivost – kritizuje řemeslníky, vědce, teology, církev, panovníky atd.

– měl pravdu → po vydání byl napadán dotyčnými, kterých se dotknul (církev atd.)

– hájil se vtipně, jako že to v knize říká karnevalová postava (bláznivost) a navíc žena, takže se tomu přece nedá věřit

Michel de Montaigne

– zakladatel eseje jako žánru

– autorem díla Eseje

– jsou tam jak úvahy tak vyložené eseje

– zabývá se smrtí, rozumovým a smyslovým poznáváním, etickými tématy atd.

Esej

– krátký text na vážné téma (většinou složitější)

– je to něco mezi uměleckou a vědeckou literaturou (je to subjektivní i objektivní)

– je představitelem skepticismu (je zastáncem obou skepsí – … a … )

– zabývá se postavením ve světě a zjišťuje, že člověk je tvorem „nejbídnějším“ a zároveň „nejnadutějším“

– klamou jak smysly tak rozum a přitom si myslíme, že poznáme podstatu světa

– poznáváme jen jevy – nidky se nedostáváme k podstatám (nemůžeme si myslet, že naše poznání světa je lepší než zvířat – ty zvířata mají jen jiné poznání, ale ne horší!)

– šel v linii sofistů a Epikůra – zastává se relativitou zákonů (např. obhajuje kanibalismus – je to pouze jejich vyvynutý pohled na svět – nelze je odsoudit)

– je velice vzdělaný, ale tvrdí, že knihy jsou k ničemu (myslí to, že vědění, které není přímo získané, ale jen přečtené a okoukané je k ničemu – každý si musí svou pravdu nalézt sám a ne si ji přečíst)

– Politické a právní teorie:

Niccolo Machiavelli

– pocházel z Florentské republiky (v té době byla Itálie roztříštěná)

– byl velice společenský

– psal i básně, epigramy (krátká satirická čtyřverší – vznikly jako nápisy na domech v Řecku a Římě), posměšné básně atd.

– působil ve vysokých politických funkcích

– snil o znovusjednocení Římá (o sjednocení všech roztroušených států)

– v jeho době byla florentská republika zmítáná spoustou revolucí, převratů atd. → vidí, že pro sjednocení je potřeba mít silného panovníka

– dílo Vladař

– je pravda, že vychází ze zásady „Účel světí prostředky“

– dovoluje panovníkovy aby použil čehokoliv jen aby zůstala republika sjednocena (lsti, zrady, může porušovat smlouvy, má neomezenou moc, má trestat veřejně a exemplárně každého kdo se mu postaví)

– vše to dokumentuje na příkladech z historie (ten a ten podepsal tu a tu smlouvu a neporušil ji i když byla pro vlast nevýhodná, ale kdyby ji porušil tak by to bylo lepší)

– dělá vlastně poučení z dějin

– 20 let putovaly ve spisech

– 5 let po Machiavelliho smrti bylo dílo vydána a hned stejného roku zakázáno a postaveno na církevní index → z díla kolovaly už jen útržky a citace → vznikl Machiavelismus typu „Účel světí prostředky„, ale již bylo zapomenuto že to bylo psáno za historických souvislostí a Machiaveli neříkal pouze že „Účel světí prostředky“

Thomas Moore

– (= Thomas Morus)

– autor Utopie

– své utopické dílo pojmenoval Utopie a založil tím tak žánr utopie

– název Utopie je od názvu panovníka vymyšlené země (jmenoval se Utopos)

– překlad z řečtiny: U = ne; topos = místo (místo co není, neexistující stát)

– podle panovníka se jmenuje ostrov, který je podnebím velice blízko Anglii

– na tom ostrově pracují všichni a pracují rádi

– protože pracují všichni stačí jim pracovat 6 hodin denně

– po práci mají čas na vzdělávání (vzdělávají se rádi) a na zábavu

– neexistuje soukromé vlastnictví

– výrobky jsou přidělovány podle potřeb (luxus je zakázán – JEN to co potřebují)

– existuje náboženská svoboda (mohou vyznávat co chtějí)

– všichni jsou si rovni (neexistují žádní otroci, žádní poddaní atd.)

– zabýval se tam ohrazováním – v anglii se v té době začínalo pěstovat čím dál ovcí pro výhodnou vlnu – aby mohli pěstovat tak ničí pole – vesničané nemají kde pěstovat a musí tak prchat do měst → jsou ještě ve větší bídě

Tomaso Campanella

– pocházel z chudé rodiny

– měl neústupnou povahu

– zabýval se astrologií (v díle sluneční stát se vše bude řídit astrologií)

– církví byl podezříván z kacířství – byl vězněn a měl být i upálen, ale byl osvobozen, protože předstíral šílenství → byl ušetřen a 20 let pobýval ve vězení

– všechny své spisy napsal ve vězení, když předstíral šílenství (je to mnohdy velice úsměvné)

– napsal mnoho spisů – jedním ze spisů je i Sluneční stát

Sluneční stát

– je to teokracie (vládnou tam kněží)

– kněží jsou zároveň vědci

– od ostatních utopií se Sluneční stát liší tím, že to není ostrov, ale rozkládá se na hoře, na rovníku (je zde mírné podnebí – proto jsou tam lidé mírných povah)

– na hoře leží jádro státu – občané jsou dokonale vycvičeni ve zbrani (jsou dokonalými obránci, ale ne útočníky – mají přece mírné povahy)

– když jsou napadeni tak se brání a přemůžou nepřítele – z poražených se stanou otroci, ale jen do chvíle než pochopí, že vlastně chtějí sami žít ve slunečním státě → poté se stávají obyčejnými občany

– postupně se Sluneční stát rozroste do celého světa (velice neobvyklá utopie)

– každý může vyznávat svobodně libovolné náboženství, ale vpodstatě vše se řídí astrologickými předpověďmi

– všechen majetek je společný → předměty jsou přidělovány podle potřeb

– luxus je trestán (až pod trestem smrti) → všichni mají jen co potřebují, nikdo nesmí mít a nemá nadbytek

– hlavní kněz má pomocníky (vpodstatě zastupují ministerstva)

– život ve státě propracovává do naprostých detailů → řídí se cvičením, oblékáním, samosprávou atd.

– z běžného života například:

– ženy mohou mít sex od 19-ti, muži od 21 let (horkokrevní mladíci mohou i dřív, ale jen s neplodnými, nebo těhotnými ženami)

– plození dětí je určováno hvězdami

– je doporučováno, že hubené ženy, se rozmnožují s tlustými muži atd.

– kněži se nemají rozmnožovat – jejich děti by byly stejně slabé a navíc se má všechna jejich síla soustředit do mozku

– děti jsou vychovávány společně

– ženy se nesmějí zkrášlovat

– ženy společně s muži cvičí na cvičištích (všichni nazí atd.)

– rozebírá typy oblečení podle venkovní teploty

– zabývá se stravou (kuchařům velí lékaři – aby všichni byli zdraví)

Francis Bacon

– (1561-1626)

– vědec a filozof

– jeho záměrem bylo dostat se do politiky

– zpočátku se mu v politice moc nedařilo

– podařilo se mu dostat do parlamentu → šel stále výše a výše (stal se dokonce i lordem kancléřem)

– když byl nepohodlný, byl obviněn, že bral úplatky (byla to pravda – bylo to běžné a nepovažovalo se to za špatné – využívalo se to pro odstranění někoho z politiky)

– odešel z politiky → pobýval na venkově a věnoval se své vědecké a filozofické práci

– nejznámějším (ač nedokončeným a jím neceněným dílem) je Nová atlantis

Nová atlantis

– ostrov a na něm vládnou vědci

– jeho zásadní tezí je „vědění je moc“

– lidé ze státu nesmí pryč (ale nevadí jim to – nechcou pryč – jsou spokojení)

– vědci mají velké laboratoře a pořád bádají

– jednou za 12 let mohou vědci vyjet do světa – představit své objevy a okouknout (mnohdy ukradnout) nové nápady

– sám autor je hlavním hrdinou – plaví se na lodi a ta ztroskotá

– poblíž je ostrov – k trosečníkům připluje člun → vezme všechny na ostrov

– vezmou všechny do domu – mají tam vše co potřebují (šaty, léky, jídlo)

– daří se jim tam dobře, ale nemohou z domu pryč – stýkají se s jedinou osobou a ta jim vždy zajistí vše co potřebují

– hlavní hrdina se té osoby zeptá proč je nepouští dále – říká, že se bojí cizích lidů (jsou uzavřená společnost)

– chce založit novou vědu – Nové organon

Nové organon

– měla to být součást rozsáhlého díla

– mělo mít 6 častí a mělo se jmenovat Obnovení věd

– napsal jen úvod a část, která se zabývala rozdělením věd

– nejdůležitější je aby se naše myšlení očistilo od předsudků a omylů

– předsudkům a omylům říká idoly

– idoly dělí do 4 skupin:

1) Idoly rodu

– předsudky, které plynou z toho, že jako lidé máme určité poznávací schopnosti (klademe důraz i na city) – prostě jsme lidé

2) Idoly jeskyně

– plynou z toho, že jedinec byl určitým způsobem vychován, vzdělán (předsudky zakládající se v jedinci)

– každý člověk má jen omezený pohled na svět, jako kdyby se koukal z jeskyně a viděl jen část světa (naše povaha a předsudky omezují náš výhled)

3) Idoly tržiště (trhu)

– předsudky plynoucí se špatného definování a ze špatného pochopení slov

– lidé se nedokáži shodnout a poté se jen dohadují jako na trhu

4) Idoly divadla

– jsme zvyklí přejímat cizí názory a neuvažovat nad nimi (přehráváme je jako herci v divadle)

– poté co si uvědomíme všechny své předsudky a omyly můžeme založit novou vědu

– základním jeho heslem bylo vědění je moc → založení nové vědy považuje za nejdůležitější