Otázka: Renesanční filozofie
Předmět: Základy společenských věd
Přidal(a): Teji
Renesanční filozofie
– znovuzrození antiky
– “ad fontes” (“k pramenům“) – jít zpět k pramenům a nečerpat pouze z komentářů
– důraz na člověka (od boha, duchovna)
– zkoumání člověka, světa
– důraz na svobodu, individualismus
– používat smyslové zkušenosti → experimenty
– vynález knihtisku → nové rychlé šíření myšlenek
Renesanční přírodověda
– heliocentrický model (u některých Pythagorejců, ale protože jim to tak zapadalo – nebyl zdůvodněn) byl znovu objeven
– renesanční přírodověda ale nečerpala z anitky, ale sama podložila matematickými výpočty důkaz heliocentrismu
Mikuláš Koperník
– (1473-1543)
– polský astronom
– tvrdil, že země je jednou z planet, která krouží okolo slunce a také se točí podél své osy
– napsal to v díle “O objezích nebeských sfér”
– Koperník nebyl církví stíhán nebo odsouzen atd. (vydal to relativně brzo)
– církví vadí že země není střed vesmíru (bůh “pečuje” o zemi a tak musí být přece ve středu)
– církvi vadí že země je kulatá, protože potom není kam umístit peklo a nebe!
Johannes Kepler
– (1571-1630)
– dílo “Harmonie světa”
– potvrdil Koperníkův heliocentrismus
– matematicky formuloval zákony pohybu planet
– vypočítal, že planety neobíhají po kruhových, ale po eliptických drahách
Galileo Galilei
– (1564-1642)
– italský badatel
– podporoval Koperníkovu teorii → dostal se do konfliktu s církví (musel odvolat jeho teze) → známá věta “…a přece se točí!”
– je důležitý jako zakladatel moderní mechaniky
– zatímco aristotelská přírodověda se ptá proč těleso například padá a odpoví si, že “protože je těžké a hledá si své přirozené místo na zemi”
– Moderní přírodověda se ptá “jak těleso padá” → popíše proces a nepopisuje proč
Giordano Bruno
– (1548-1600)
– stál za svými myšlenkami → byl upálen
– byl nesmírně odvážný za svého života: byl dominikán a udělal neslýchanou věc – když nesouhlasil s Dominikánskými myšlenkami tak z řádu vystoupil
– stal se psancem – byl mu zabaven majetek atd.
– všichni však s církví nesouhlasili → byl podporován různými šlechtici, aby mohl dál bádat a věnovat se své práci
– šel dál než ostatní:
– není jen naše slunce a naše planety, ale existuje nespočet sluncí a nespočet planet
– vesmír je nekonečný a všechno je v pohybu (jen my ho nedokážeme pozorovat, ale existuje)
– tohle opravdu církev děsně štvalo
– navíc byl panteista – je jeden bůh, ale je ve všem (ztotožnění boha s přírodou)
– bůh ve světě funguje jako oduševňující princip, jako řád
Renesanční humanismus
– směr zabývající se člověkem samým
– existuje v celé historii (proto je třeba říct Renesanční humanismus)
Erasmus Rotterdamský
– 1. renesanční humanista
– zakladatel textové kritiky
– jednou z hlavních zásad realismu je jít k pramenům (středověk měl Aristotela a Platóna jen zprostředkovaně)
– zkoumá veškerá díla (Antická atd.) v originálech
– kompletně přeložil Bibli
– na jednu stranu dal originál a na druhou dal svůj překlad a komentář k překladu – co přeložil jinak a proč)
– je to úplně nový typ překladu – tento typ překladu jsme zdědili až dodnes
– dílo Chvála bláznivosti (Chvála bláznovství)
– je to kritika celé společnosti
– chválu pronáší paní bláznivost, která pěje chválu na samu sebe, jak sama dobře vládne světu → na světě panuje bláznivost – kritizuje řemeslníky, vědce, teology, církev, panovníky atd.
– měl pravdu → po vydání byl napadán dotyčnými, kterých se dotknul (církev atd.)
– hájil se vtipně, jako že to v knize říká karnevalová postava (bláznivost) a navíc žena, takže se tomu přece nedá věřit
Michel de Montaigne
– zakladatel eseje jako žánru
– autorem díla Eseje
– jsou tam jak úvahy tak vyložené eseje
– zabývá se smrtí, rozumovým a smyslovým poznáváním, etickými tématy atd.
Esej
– krátký text na vážné téma (většinou složitější)
– je to něco mezi uměleckou a vědeckou literaturou (je to subjektivní i objektivní)
– je představitelem skepticismu (je zastáncem obou skepsí – … a … )
– zabývá se postavením ve světě a zjišťuje, že člověk je tvorem “nejbídnějším” a zároveň “nejnadutějším”
– klamou jak smysly tak rozum a přitom si myslíme, že poznáme podstatu světa
– poznáváme jen jevy – nidky se nedostáváme k podstatám (nemůžeme si myslet, že naše poznání světa je lepší než zvířat – ty zvířata mají jen jiné poznání, ale ne horší!)
– šel v linii sofistů a Epikůra – zastává se relativitou zákonů (např. obhajuje kanibalismus – je to pouze jejich vyvynutý pohled na svět – nelze je odsoudit)
– je velice vzdělaný, ale tvrdí, že knihy jsou k ničemu (myslí to, že vědění, které není přímo získané, ale jen přečtené a okoukané je k ničemu – každý si musí svou pravdu nalézt sám a ne si ji přečíst)
– Politické a právní teorie:
Niccolo Machiavelli
– pocházel z Florentské republiky (v té době byla Itálie roztříštěná)
– byl velice společenský
– psal i básně, epigramy (krátká satirická čtyřverší – vznikly jako nápisy na domech v Řecku a Římě), posměšné básně atd.
– působil ve vysokých politických funkcích
– snil o znovusjednocení Římá (o sjednocení všech roztroušených států)
– v jeho době byla florentská republika zmítáná spoustou revolucí, převratů atd. → vidí, že pro sjednocení je potřeba mít silného panovníka
– dílo Vladař
– je pravda, že vychází ze zásady “Účel světí prostředky”
– dovoluje panovníkovy aby použil čehokoliv jen aby zůstala republika sjednocena (lsti, zrady, může porušovat smlouvy, má neomezenou moc, má trestat veřejně a exemplárně každého kdo se mu postaví)
– vše to dokumentuje na příkladech z historie (ten a ten podepsal tu a tu smlouvu a neporušil ji i když byla pro vlast nevýhodná, ale kdyby ji porušil tak by to bylo lepší)
– dělá vlastně poučení z dějin
– 20 let putovaly ve spisech
– 5 let po Machiavelliho smrti bylo dílo vydána a hned stejného roku zakázáno a postaveno na církevní index → z díla kolovaly už jen útržky a citace → vznikl Machiavelismus typu “Účel světí prostředky“, ale již bylo zapomenuto že to bylo psáno za historických souvislostí a Machiaveli neříkal pouze že “Účel světí prostředky”
Thomas Moore
– (= Thomas Morus)
– autor Utopie
– své utopické dílo pojmenoval Utopie a založil tím tak žánr utopie
– název Utopie je od názvu panovníka vymyšlené země (jmenoval se Utopos)
– překlad z řečtiny: U = ne; topos = místo (místo co není, neexistující stát)
– podle panovníka se jmenuje ostrov, který je podnebím velice blízko Anglii
– na tom ostrově pracují všichni a pracují rádi
– protože pracují všichni stačí jim pracovat 6 hodin denně
– po práci mají čas na vzdělávání (vzdělávají se rádi) a na zábavu
– neexistuje soukromé vlastnictví
– výrobky jsou přidělovány podle potřeb (luxus je zakázán – JEN to co potřebují)
– existuje náboženská svoboda (mohou vyznávat co chtějí)
– všichni jsou si rovni (neexistují žádní otroci, žádní poddaní atd.)
– zabýval se tam ohrazováním – v anglii se v té době začínalo pěstovat čím dál ovcí pro výhodnou vlnu – aby mohli pěstovat tak ničí pole – vesničané nemají kde pěstovat a musí tak prchat do měst → jsou ještě ve větší bídě
Tomaso Campanella
– pocházel z chudé rodiny
– měl neústupnou povahu
– zabýval se astrologií (v díle sluneční stát se vše bude řídit astrologií)
– církví byl podezříván z kacířství – byl vězněn a měl být i upálen, ale byl osvobozen, protože předstíral šílenství → byl ušetřen a 20 let pobýval ve vězení
– všechny své spisy napsal ve vězení, když předstíral šílenství (je to mnohdy velice úsměvné)
– napsal mnoho spisů – jedním ze spisů je i Sluneční stát
Sluneční stát
– je to teokracie (vládnou tam kněží)
– kněží jsou zároveň vědci
– od ostatních utopií se Sluneční stát liší tím, že to není ostrov, ale rozkládá se na hoře, na rovníku (je zde mírné podnebí – proto jsou tam lidé mírných povah)
– na hoře leží jádro státu – občané jsou dokonale vycvičeni ve zbrani (jsou dokonalými obránci, ale ne útočníky – mají přece mírné povahy)
– když jsou napadeni tak se brání a přemůžou nepřítele – z poražených se stanou otroci, ale jen do chvíle než pochopí, že vlastně chtějí sami žít ve slunečním státě → poté se stávají obyčejnými občany
– postupně se Sluneční stát rozroste do celého světa (velice neobvyklá utopie)
– každý může vyznávat svobodně libovolné náboženství, ale vpodstatě vše se řídí astrologickými předpověďmi
– všechen majetek je společný → předměty jsou přidělovány podle potřeb
– luxus je trestán (až pod trestem smrti) → všichni mají jen co potřebují, nikdo nesmí mít a nemá nadbytek
– hlavní kněz má pomocníky (vpodstatě zastupují ministerstva)
– život ve státě propracovává do naprostých detailů → řídí se cvičením, oblékáním, samosprávou atd.
– z běžného života například:
– ženy mohou mít sex od 19-ti, muži od 21 let (horkokrevní mladíci mohou i dřív, ale jen s neplodnými, nebo těhotnými ženami)
– plození dětí je určováno hvězdami
– je doporučováno, že hubené ženy, se rozmnožují s tlustými muži atd.
– kněži se nemají rozmnožovat – jejich děti by byly stejně slabé a navíc se má všechna jejich síla soustředit do mozku
– děti jsou vychovávány společně
– ženy se nesmějí zkrášlovat
– ženy společně s muži cvičí na cvičištích (všichni nazí atd.)
– rozebírá typy oblečení podle venkovní teploty
– zabývá se stravou (kuchařům velí lékaři – aby všichni byli zdraví)
Francis Bacon
– (1561-1626)
– vědec a filozof
– jeho záměrem bylo dostat se do politiky
– zpočátku se mu v politice moc nedařilo
– podařilo se mu dostat do parlamentu → šel stále výše a výše (stal se dokonce i lordem kancléřem)
– když byl nepohodlný, byl obviněn, že bral úplatky (byla to pravda – bylo to běžné a nepovažovalo se to za špatné – využívalo se to pro odstranění někoho z politiky)
– odešel z politiky → pobýval na venkově a věnoval se své vědecké a filozofické práci
– nejznámějším (ač nedokončeným a jím neceněným dílem) je Nová atlantis
Nová atlantis
– ostrov a na něm vládnou vědci
– jeho zásadní tezí je “vědění je moc”
– lidé ze státu nesmí pryč (ale nevadí jim to – nechcou pryč – jsou spokojení)
– vědci mají velké laboratoře a pořád bádají
– jednou za 12 let mohou vědci vyjet do světa – představit své objevy a okouknout (mnohdy ukradnout) nové nápady
– sám autor je hlavním hrdinou – plaví se na lodi a ta ztroskotá
– poblíž je ostrov – k trosečníkům připluje člun → vezme všechny na ostrov
– vezmou všechny do domu – mají tam vše co potřebují (šaty, léky, jídlo)
– daří se jim tam dobře, ale nemohou z domu pryč – stýkají se s jedinou osobou a ta jim vždy zajistí vše co potřebují
– hlavní hrdina se té osoby zeptá proč je nepouští dále – říká, že se bojí cizích lidů (jsou uzavřená společnost)
– chce založit novou vědu – Nové organon
Nové organon
– měla to být součást rozsáhlého díla
– mělo mít 6 častí a mělo se jmenovat Obnovení věd
– napsal jen úvod a část, která se zabývala rozdělením věd
– nejdůležitější je aby se naše myšlení očistilo od předsudků a omylů
– předsudkům a omylům říká idoly
– idoly dělí do 4 skupin:
1) Idoly rodu
– předsudky, které plynou z toho, že jako lidé máme určité poznávací schopnosti (klademe důraz i na city) – prostě jsme lidé
2) Idoly jeskyně
– plynou z toho, že jedinec byl určitým způsobem vychován, vzdělán (předsudky zakládající se v jedinci)
– každý člověk má jen omezený pohled na svět, jako kdyby se koukal z jeskyně a viděl jen část světa (naše povaha a předsudky omezují náš výhled)
3) Idoly tržiště (trhu)
– předsudky plynoucí se špatného definování a ze špatného pochopení slov
– lidé se nedokáži shodnout a poté se jen dohadují jako na trhu
4) Idoly divadla
– jsme zvyklí přejímat cizí názory a neuvažovat nad nimi (přehráváme je jako herci v divadle)
– poté co si uvědomíme všechny své předsudky a omyly můžeme založit novou vědu
– základním jeho heslem bylo vědění je moc → založení nové vědy považuje za nejdůležitější
Další podobné materiály na webu:
