Otázka: Rozdělený svět: dekolonizace a hlavní ohniska konfliktů
Předmět: Dějepis
Přidal(a): Michaela
Dekolonizace
- již v průběhu války sílící národně-emancipační pohyb v koloniích světových velmocí (VB, Francie, USA, Nizozemí, Belgie)
- k tomu občanská společnost vyjadřovala nesouhlas s tím, aby se kolonie udržovaly násilnými prostředky a také se jí nelíbily značné finanční náklady na koloniální vojska
- myšlenka toho, že stará pouta kolonií a velmocí by se měla přetransformovat do nové podoby kulturní, politické, hospodářské a vojenské spolupráce (= uplatnění starých mocenských vazeb civilizovanými prostředky)
První dvě fáze dekolonizace (1945-1965)
- v první fázi dekolonizace jižní Asie a Dálného východu
- Afrika
- začátek v roce 1956, kdy Francie poskytla nezávislost Maroku a Tunisku
- průkopnickým státem se stala 1957Ghana (VB), jejíž prezident Kwame Nkrumah prosazoval ideu panafrické jednoty po vzoru socialismu (sám ale zavedl diktátorský režim → pokles životní úrovně → puč → vyhnanství)
- do konce roku 1960 („rok Afriky“) si získalo nezávislost celkem 18 států – VB, Francie a Belgie se rozhodly pro cestu nezávislosti pro své kolonie
- problém Francie s Alžírskem (alžírští Francouzi nechtěli mírové řešení a dokonce se chystali po puči obsadit Paříž) → nástup prezidenta de Gaulla → 1962 podpis dohod v Evianu → přijetí dohod v referendu (91% Francouzů pro)
- Portugalsko ale nechtělo Afriku opustit → partyzánská válka v Angole a Mosambiku → po demokratické republiky se roku 1975 obou států vzdalo
- Jihoafrická republika měla původně status britského dominia → 1961 samostatnost
- vlády se ale ujala bílá menšina (vláda apartheidu)
- diskriminace barevného obyvatelstva
- až v 90. letech se situace začala měnit díky prezidentu Frederiku de Klerkovi a vůdci kongresu Nelsonu Mandelovi
- 1944 všerasové volby, prezidentem zvolen Nelson (96 zrušen apartheid ústavou)
Závěrečná fáze dekolonizace
- zbytek kolonií zůstával u mocností buď díky pevnému vztahu k mateřské zemi (součást) nebo proto, že byl příliš chudý či malý na samostatnou existenci
- např. Portugalsko si udrželo Madeiru + Azory, Španělsko Kanárské ostrovy
- VB přetvořila své Britské společenství národů na Společenství národů (Commonwealth)
- volné sdružení dnes už 54 států (vesměs bývalé kolonie a dominia)
- hospodářská, politická, kulturní spolupráce
- SSSR taky byl v pozici koloniálního vládce, až do roku 1991, kdy se osamostatnily republiky v oblasti střední Asie
- USA 1959 naopak rozšířeny na 50. států o Aljašku a Havaj (Portoriko statut nezávislého území s právem odtrhnutí)
Hospodářské a sociální problémy třetího světa
- třetí svět neboli takzvané rozvojové země (bývalé kolonie, ale i další, které se sem řadí stavem dosaženého hospodářského/kulturního/politického rozvoje)
- nízký příjem na jednoho obyvatele, nedostatek domácího kapitálu, nízká produktivita, málo kvalifikovaných sil, nezaměstnanost, negramotnost, hladomory, málo pitné vody
- vysoký přírůstek populace, kterému nestačí výroba potravin (90 % přírůstku světa v 80. letech, Indie a Čína k 1 miliardě obyvatel)
- potravinovou krizi řeší např. OSN (dovoz, humanitární akce)
- snaha o rychlou industrializaci, která je ale díky technickým omezením nemožná
- když se zavedou moderní technologie, zase prudce vzroste nezaměstnanost
Politické problémy třetího světa
- dosažení pokroku je také úzce spojeno s efektivitou a mírou demokratičnosti
- v řadě zemí vojenské diktatury (v Chile generál Pinochet), kmenové války (Kambodža, Angola)
- typická je malá stabilita režimů a časté převraty (hlavně Latinská Amerika)
- také neustálé soupeření mezi Západem a Východem o vliv mezi nimi (součást vzájemné konfrontace v rámci studené války)
- Východ např. pomoc Egyptu, Indii, ale brzy se ukázalo, že nemá tolik prostředků
- naopak dluhy vůči Západu dosáhly už takové výše, že jsou prakticky nesplatitelné
Hnutí nezúčastněných
- v době soupeření obou supervelmocí vznikla mezi asijskými a africkými rozvojovými zeměmi myšlenka společného postupu v otázce neúčasti v blocích
- v indonéském Bandungu se sešla 1955 konference 29 států (i Čína)
- přijata řada rezolucí
- hospodářská a technická pomoc
- kulturní spolupráce
- likvidace kolonialismu a rasové diskriminace
- na konferenci navázalo „hnutí nezúčastněných“ (1961 v Bělehradu)
- Jugoslávie (Tito odpadlík od Svazu)
- potřeba výrazné politické aktivity neúčastněných států
- konference nezúčastněných v Káhiře 1964
- přijat Program míru a mezinárodní spolupráce
- A. Násir (Egypt), J.B. Tito, Džaváharlál Nehrú + Indíra Ghándíová
- na dalších konferencích byl ale na tomto hnutí čím dál tím víc patrný vliv levicových sil, což vedlo k podpoře vlny antiamerikanismu
- zvýšená agresivita ale znamenala postupnou diferenciaci a rozklad tábora „chudých“ zemí
- ztroskotání politiky nezúčastněnosti pak definitivně rozhodnul sovětský zásah v Afghánistánu (patřil k těm zemím), který pomáhal frakci afghánských komunistů, kteří se dostali k moci po převratu, proti odporu gerilových oddílů mudžáhidů
Hlavní ohniska konfliktů
- proces vytváření nových států samozřejmě neprobíhal bez leckdy ozbrojených konfliktů
- hlavně díky tomu, že supervelmoci považovaly míru vlivu v těchto zemích za jeden z prostředků vzájemného soupeření
Arabsko-izraelský konflikt
- dodnes jeden z ústředních problémů na Blízkém a Středním východě
Počátek konfliktu
- Palestina nejprve britským mandátním územím a podle Valného shromáždění OSN z roku 1947 z ní měly vzniknout dva státní útvary (stát arabský a židovský)
- toto rozhodnutí ale narazilo na odpor arabských států
- 1948 skončil mandát → v květnu vyhlášen stát Izrael → okamžitě napaden vojsky Iráku, Egypta, Sýrie… → válka o Palestinu (první arabsko-izraelská)
- pomoc ČSR (dodávky zbraní, výcvik pilotů Izraele)
- nakonec 1949 Izrael uhájil svou existenci a dokonce získal i část území arabské části Palestiny (nedošlo ale k ustavení dohod o příměří, které podepsali za účasti USA!) → žádný ze států tedy nakonec Izrael neuznal → trvalý konflikt
- Izrael se díky tomu sblížil s USA, kde byla značná židovská komunita → tím zhatila plány SSSR, kde se zvedla vlna stalinského antisemitismu (přeorientován na „arabské osvobozenecké hnutí“)
Převrat v Egyptě, Suezská krize
- díky vítězství Izraele se v útočících zemích začali hledat viníci a vznikl prostor pro svržení dosavadních režimů
- v Egyptě plukovník Gamál Abdal Násir se postavil do čela revoluce a svrhl krále Farúka v roce 1952
- řada sociálních reforem (sovětská pomoc)
- dosáhl odchodu vojsk VB
- chtěl upevnit národní nezávislost, a proto se uchýlil k riskantnímu kroku, když 1956 znárodnil anglo-francouzskou Společnost Suezského průplavu (peníze)
- VB + Francie + USA vyhlašují hospodářskou blokádu Egypta
- Izrael spolu s Francií se snaží svrhnout prezidenta Násira
- bombardování ale zastaveno OSN → poslání jednotek
- také silný nesouhlas USA → prezident Eisenhower vydá doktrínu „vyplnění vakua“ na Středním východě (vojenská pomoc na požádání kterékoliv z tamních vlád
- posílení vlivu na úkor SSSR, VB i Francie
Další dva arabsko-izraelské střety
- 1967 Egypt zablokoval Arabský záliv a tím znemožnil Izraeli přístup do Indického o.
- ihned útok leteckých a pěších jednotek Izraele → úspěchy
- po šesti dnech uzavření příměří („šestidenní válka“)
- 1973 již čtvrtá válka, egyptské a syrské oddíly (odveta)
- Izrael měl sice převahu, ale arabové se vytasili s novou zbraní – omezili těžbu ropy → růst cen → ropná krize → nakonec dohoda v Ženevě (i USA a SSSR)
- diplomatický přístup k Izraeli začal hledat až prezident Anvar Sadat
- 1979 podepsán separátní mír mezi Izraelem a Egyptem
- označen za zrádce arabské věci → 81 zavražděn
Organizace pro osvobození Palestiny (OOP)
- 1964, vůdce Jásir Arafat (Izrael se ji pokusil zlikvidovat vojensky, ale nezničil ji)
- 1993 úspěšné jednání (Izrael i OOP vzájemně uznány), ale dodnes terorismus
Válka ve Vietnamu
- Francii se po válce nepodařilo zde prosadit svůj vliv a její vojska musela 1954 kapitulovat
- ještě tentýž rok mezinárodní konference v Ženevě
- uznání nezávislosti Laosu a Kambodže
- rozdělení Vietnamu podle 17. rovnoběžky
- Vietnamská demokratická republika (sever, VDR), komunistický režim – Ho-Či-Min
- Vietnamská republika (jih), diktátorský režim – Ngo-dinh-Dien
- tento diktátor svržen a zabit 1963 → intervence amerických vojsk do Vietnamu (obava ze sjednocení Vietnamu pod komunisty)
- záminka k válce – incident v Tonkinském zálivu (hlídkové čluny VDR ostřelovaly americké lodě, prezident Johnson dostal od Kongresu zelenou)
- taktika spálené země, kobercové bombardování
- odpor amerického obyvatelstva k válce (vietnamský syndrom)
- nenávist k válce a vojákům
- USA z Vietnamu odešly až roku 1973, po uzavření příměří v Paříži (už Nixon)
- na jihu se měly uskutečnit svobodné volby, sever však využil oslabení výkonné moci po odchodu Nixona → 1975 sjednocení pod vládou komunismu (stejně tak i Laos a Kambodža)
KBSE
- ve stejném roce, kdy se sjednotil Vietnam se konala Konference o bezpečnosti a spolupráce v Evropě
- došlo k podpisu Závěrečného aktu, který znamenal uvolnění napětí mezi Východ a Západem
- závazek respektování lidských práv
- uznání současných hranic v Evropě
- ustavení kontrolních orgán pro dodržení závazků
