Otázka: Slované
Předmět: Dějepis
Přidal(a): Gelbow
Historie a osidlování Slovanů
Slované neboli Veneti žili v Evropě již před 3000 let, ale bylo jich relativně málo. Avšak obecný název Slované se pro ně nepoužíval. Bylo to mnoho kmenů, kteří věřili a uctívali stejné božstvo, navzájem si rozuměli, ale nazývali se každý podle svého vůdce, rodu nebo zakladatele. Byli to například Dákové, Keltové, Baltové nebo třeba Obodrité.
Na konci stěhování národů se na naše území dostala skupina lidí již samotní Slované, kteří byli spíše zemědělci. První osídlení Slovanů v Evropě se odhaduje někde severně až severovýchodně od Karpat, východně od Labe a Sály a také v povodí řek Visla a Pripjat až k Dněpru. V této oblasti koncem 4. až počátkem 5. století zanikají všechny kmeny pozdního římského období. Po 100 letech se zde začínají objevovat jedny z prvních památek, které již lze nazývat slovanskými a dělili se do několika skupin. Jejich názvy vznikali podle nejdůležitějších míst nálezu. Pro nás je asi nejvýznamnější typ nazývaný archeology Praha – Korčak (poblíž Žitomiru na Ukrajině). Lidé tohoto typu totiž osidlovali velké území včetně našeho. Vyráběli keramiku bez využití hrnčířského kruhu. Pro ně typická keramika byl hrnec s nízkým okrajem. Byl vyráběn z nekvalitního materiálu a patně vypalován.
Slované jsou v písemnictví zmiňovaní jen ve spojení s jinými kmeny, především germánskými a Byzanc. Díky spisům biskupa Jordana, historika Prokopia z Kaisarie a Pseudo-Maurika (autor knih o válečné strategii) tak máme alespoň základní informace o prvních Slovanech. První zpráva o Slovanech na území Československa je nejspíše vyprávění o útěku Langobardského krále Tata, Hildise z Moravy ke Gepidům do Potisí (východní Maďarsko). „Výslovně se zde praví, že při útěku táhl zemí Slovanů, což při nejkratší spojnici mohlo být jedině území jihozápadního Slovenska. Jak je práce s písemnými prameny náročná, vyplývá i z faktu, že Hilgidis utíkal dvakrát, a to jednou v roce 510 a podruhé roku 535. Další zprávy o Slovanech jsou spojeny s pronikáním na Balkánský poloostrov a s útoky Slovanů na Byzantskou říši.“ [1]
Zemědělství a způsob života
K dispozici máme mnoho zmínek o textu, ale ze zeměpisného hlediska jsou naše znalosti dosti chudé. Z archeologických nálezů na našem území je patrné, že se zde Slované usadili v 2.polovině 6. století, avšak máme zmínky o osídlení již z 1. poloviny 6. století. V této době z Moravy odchází poslední germánský kmen a tím jsou Langobardi. Ti se nejdříve přesunuli do Panonie a následně do severní Itálii, kde založili království.
Neopevněné slovanské osady, které byly situovány k blízkosti vodních toků, byly tvořeny několika domů. Tyto osady byli spíše zemědělského typu. Základem osad byly obytné stavby o rozměrech 3 x 3 až 4x 4 metru, které byly ponořeny až 1 metr pod úroveň země. Stěny těchto budov byly tvořeny ze dřevěnými trámky, deskami nebo proutěným výpletem, který byl pomazán hliněnou omítkou. Většinou se v průčelí nacházeli jámy, kde byly upevněny nosné sloupky. Střechy dělali z rákosu nebo slámy. V rozích se nacházeli další nosné sloupky. V rohu obydlí byla po většinou kamenná pec. Touto pecí obydlí vytápěl, a také na nich připravovali pokrmy. Současné experimentální stavby zemnic (těchto obydlí) dokazují, že při stálém topení lze v obydlí udržet přijatelnou teplotu i během zimy. Na pecích byly občas nalezeny hliněné pekáče. Tyto pekáče sloužili k sušení obilí určeného k přípravě chleba. Dále zde byly nalézány ruční mlýnky – žernovy.
Nejdůležitější části osad byly zásobní jámy, které sloužili k uskladnění obilí. V těchto takzvaných obilnicích se skladovalo především obilí na setí. Obilnice je jáma vakovitého nebo hruškovitého tvaru s úzkým hrdlem, které byly hluboké až 2,5 metru. Do této jámy nasypali obilí a následně hermeticky uzavřeli. Pokud se k obilí nedostala spodní voda obilí zůstalo klíčivé i po několik let. Tyto jámy pro větší účinnost většinou vystlali slámou a někdy je i vypalovali. Většinou bylo nalezeno několik obilnic pohromadě. Z tohoto důvodu se občas uvažuje o společných zásobách celé vesnice. Pokud se však na obilí zapomnělo i po několika desítkách let z něj šel upéct chléb. Obilí určené ke konzumaci bylo skladováno v pytlích, v nadzemních sýpkách.
Z důvodu že nebyly nalézány žádné studny ani studánky a vzhledem umístění osad v blízkosti vodních toků. Předpokládá se, že původní Slované braly vodu z řek, potoků, jezer nebo jezírek.
Z archeologických výzkumů se dozvídáme, že Slované byly především zemědělství. Pěstovali především pšenici, žito, oves, proso, čočku, hrách a ječmen. Dále však sbírali různé plodiny jako například trnku, jabloň nebo lísku. V nejstarším období chovali především hovězí dobytek. Hlavním důvodem nejspíše bylo, že dobytek unesl spoustu nákladu při stěhování. V mladším období začalo převládat vepřové a kuřecí. Prasata však vypadala spíše jako jejich divocí příbuzní. S nimi se díky volné lesní pastvě mohla také lehko zkřížit. Nářadí na páci si vyráběli sami doma. Avšak není moc často nalézáno, jelikož se jednak těžko zařazuje do určitého období a za druhé bylo velice cenné, a tudíž jej většinou z recyklovali.
Slovanské zemědělství bylo sice velice jednoduché, avšak dosti účinné. Půdu Slované získávali vypalováním lesů. Pole byla nejspíše čtvercová a oralo se do kříže. K orání používali rádlo, které půdu pouze rozrývalo. Nalézáme především odložená nebo zničená rádla, které jsou tedy logicky značně poškozeny. Avšak v Německu se povedl úchvatný nález, kterým bylo dřevěné rádlo, které na svůj věk bylo značně zachovalé.
Starověké Slovany však známe nej z nálezů obydlí, ale i z rozsáhlých nalezišť hrobů. Slované mrtvé spalovali a popel následně ukládali do takzvaných popelnic. Byly to nádoby na popel nejlepší přirovnání k nim jsou dnešní urny. Slované vytvářeli pohřební násypy, které se nazývají mohyly. Pokud se jednalo o mohylové pohřbívání tak jamky s popelem nebo samotné popelnice se nacházely pod mohylou nebo přímo v ní. Jindy zase popel rozptýlili při stavbě mohyly. Jindy popelnici umístili na sloup a kolem něj byla mohyla následně nasypána.
Střet s jinými národy
V polovině 6. století se objevují v karpatské kotlině Avaři. Tento kmen kočovníků neznámého původu se vydal na západ. Již v roce 562 podnikají Avaři nájezdy na Franckou říši. Avaři nakonec obsadili celou karpatskou kotlinu. Obsadí germánské i slovanské obyvatelstvo. Toto území se nazývalo kaganát podle jejich vládce. Tímto se stal ve střední Evropě dominantním. Poražen byl až Franským králem Karlem Velikým.
Písemné prameny hovoří o utiskování Slovanů, kteří se v roce 623 nebo 624 vzbouřili proti Avarům. Tohoto povstání se zúčastnil i sám kupec Sámo, kterého si Slované zvolili roku 623 za krále. Sámova říše, jak se vzniklé seskupení Slovanských kmenů nazývalo, nebylo v konfliktu pouze s Avary, ale i s Franckou říší. Tento konflikt vyeskaloval roku 631 ve válku. Zde Francká říše měla rozlišné úspěch. Mezitím co na jižní a severní frontě neustále Francká říše vítězila na střední frontě obléhala jakýsi Wogastiburg. Zde byla poražena. Kde se Wogastiburg nacházel se dodnes neví, je 20 lokalit kam bývá často umisťován. Toto bylo nejspíše zahájení vzniku Slovanské vojenské svobodné společnosti, která sice musela do rozpadu kaganátu spolupracovat s Avary, ale po jeho zániku se rozvinula a tím vznikla Velká Morava.
Náboženství
Slované byli pohané. Měli nepřeberné množství bohů. V hlavní božské trojici, která byla obecně uctívána byl Svarog hlavní bůh, byl bohem slunce, světla a ohně. Dále zde byl Perun což byl symbol spravedlnosti a ochránce před nepřáteli, dále byl bohem blesků a bouřky. Byl uctíván i v pobaltských státech. Vajragové a severská mytologie jej nazývala Thor. Posledním bohem z této trojice byl Vales. Byl to bůh úrody a hojnosti a také ochránce stád.
V roce 980 zavedl východoslovanský kníže Vladimír Kyjevský panteon, který obsahoval 6 bohů. Byli jimi Perun, Dažbog (syn a nástupce boha slunce Svaroga), Choros, Mokoš, Simargl a Stribog. Choros byl bůh Slunce a nejspíše i měsíce. Mokoš byla bohyně osudu a úrodné země. Slované ji obětovali krvavé objeti. Simargl byl božský posel o v podobě okřídleného psa. Stribog byl bohem větru. Západní Slované uctívali jiné bohy a pobaltští Slované také jiné bohy.
Zdroje:
Internet:
- kultura, zvyky a obřady Slovanů: Slovanská košile [online]. c2016-2018 [cit. 2018-12-10]. Dostupné z: http://www.slovanskakosile.cz
- Po stopách prapředků [online]. Praha 5: eStranky.cz, 2018 [cit. 2018-12-12]. Dostupné z: http://www.slovanskestaty.estranky.cz/
- Po stopách prapředků [online]. Lanžhot: Pixelhouse, 2013 [cit. 2018-12-12]. Dostupné z: https://mas-dolnimorava.cz/prapredci/pocatky-slovanskeho-osidleni
- Skrytá pravda o Slovanech [online]. Ústí nad Labem: Czech Press Group, 2004 [cit. 2018-12-12]. Dostupné z: http://www.czech-press.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=2156:slovane-hledani-naich-koen-sp-1016972267&catid=1648&Itemid=148
Literatura:
- BERANOVÁ, Magdalena. Slované. Druhé vydání. Praha: Libri, 2015. Historická řada (Libri). ISBN 978-80-7277-538-5.
- PITRO, Martin a Petr VOKÁČ. Bohové dávných Slovanů. Druhé vydání. Praha: ISV, 2002. Historická řada (Libri). ISBN 80-858-6691-9.
- DYNDA, Jiří a Petr VOKÁČ. Slovanské pohanství ve středověkých latinských pramenech. Druhé vydání. V Praze: Scriptorium, 2017. Historická řada (Libri). ISBN 978-80-88013-52-5.
- SOCHROVÁ, Marie a Petr VOKÁČ. Dějepis v kostce: [pravěk, starověk, středověk] : pro střední školy. Vyd. 2. Havlíčkův Brod: Fragment, c1999. V kostce (Fragment). ISBN 80-720-0336-4.
[1] https://mas-dolnimorava.cz/prapredci/pocatky-slovanskeho-osidleni
