Otázka: Sociologie – přehled
Předmět: Základy společenských věd
Přidal(a): ivamik
SOCIOLOGIE
– Je věda, která se snaží podat celkový obraz společnosti, společenských jevů a vztahů, její strukturu a zákonitosti jejího vývoje.
Složena ze dvou slov:
- Societás – společnost
- Logos – věda
Vývoj sociologie
- 1. Etapa = tzv. Protosociologie
– tato etapa zahrnuje období od počátku lidské společnosti až do 19. Století
– zejména popis společnosti ve starověku a středověku
Řecko = Aristoteles, Platon, Sokrates
Středověk = Tomáš Akvinský
Novověk (objevení Ameriky-1492) = J. J. Rousseau, Hegel
- 2. Etapa = období velkých teorií
– První polovina 19. století
Auguste Comte
– zakladatel sociologie, první představitel této etapy
– Francouz, zabýval se vývojovými stádii společnosti
– tzv. Zákon 3 stádií:
a) teologické stádium – animismus (tzv. přírodní bohové)
polyteismus (víra ve více bohů)
monoteismus (víra v jednoho boha, např. křesťanství)
b) metafyzické stádium
c) stádium pozitivistické
– odpovědi mi nedává víra, ale věda
– sociální statika (struktura společnosti)
– sociální dynamika (vývoj a změna ve společnosti)
Herbert Spencer
– Angličan
– společnost přirovnává k živému organismu (viz. Evoluční teorie CH. Darwina, kdy společnost sama směřuje k dosažení optimálního vývoje)
Karel Marx
– Němec
– teorie třídního konfliktu: 1. Proletáři X 2. Kapitalisté
– teorie nadhodnoty, nadhodnota = to jsou peníze, které nedostane dělník,
ale zaměstnavatel – „Kapitál“ – revoluce
– Marxismus absolutně nezohledňuje hodnoty jako je náboženství
– cílem byla beztřídní společnost
Emil Durkheim
– Francouz
– definoval sociologii jako vědu o sociálních faktech
– sociální fakta = dvě podmínky:
- vůči člověku vnější
- působící na člověka nátlakem
– jeho vymezení předmětu sociologie se nazývá sociologický realismus
Wilfredo Pareto
– Ital
– autor teorie elit, která říká, že po svrhnutí jedné elity se vždy vytvoří druhá
Max Weber
– Němec
– dílo Protestanská epika a Duch kapitalismu
– definoval sociologii jako vědu o sociálním jednání
– sociální jednání = dvě podmínky:
- je smysluplné, obvykle zaměřené na určitý cíl
- je orientované na druhé lidi
– podobné vymezení předmětu sociologie se nazývá sociologický nominalismus
3. Období velkých výzkumů
– meziválečné období 1918 – 1939
– rozvoj hlavně v USA
Jacobe Moreno
– zakladatel sociometrie = klíčování vztahů
- 4. Období velkého hledání
– po 2. světové válce
– hledají se nové teorie
Antony Giddens
– zabýval se teorií konfliktů
R. Dahrendorf
– zabýval se teorií konfliktů
Z. Baumann
Období 60. léta až současnost
– mix všeho
– Dva přístupy:
- Objektivistický přístup
= systém společnosti je dán a člověk se mu přizpůsobí
- Interpretativní přístup
= člověk si sám pro sebe vykládá normy a hodnoty (zákony), a sám si určuje,
které jsou pro něj důležité
Česká sociologie
– vzniká 80. léta 19. století
T. G. Masaryk
– je považován za zakladatele české sociologie
– zabýval se sebevraždou = dílo Sebevražda
– příčinu sebevražednosti spatřoval: lidé méně věří v boha, řeší etické problémy, v období krize je více sebevražd, alkoholismus je morální sebevražda
– sociologií se zabýval na začátku své kariéry
– jeho žákem byl Eduard Beneš
Eduard Beneš
– řešil vztahy mezi národy
– zabýval se alkoholismem
Arnošt Inocenc Bláha
– sociologické výzkumy
– kritika rodiny, která neplní své funkce
Po roce 1948 – sociologie prohlášena za buržoazní pavědu.
Po roce 1968 – (okupace vojsky Varšavské smlouvy) = další omezení
Další rozvoj až po roce 1989 (Sametová revoluce)
Struktura sociologie
- obecná sociologie – poskytuje teoretický základ, poskytuje vysvětlení základních pojmů
- speciální (aplikovaná) sociologie – sociologie národů, etnických skupin, mládeže, inteligence, města, venkova; např. sociologie rodiny, výchovy, náboženství, volného času, tisku, televize, politiky, armády a války, kriminální sociologie atd.
Specifika sociologického pohledu na společnost
- sociologie podává celkový obraz společnosti
- sociologie zkoumá i ty partikulární jevy a procesy, které nejsou součástí předmětu jiných věd, nebo se jimi zabývá z širšího hlediska
- sociologie zkoumá sociální jevy ve vazbě na jiné sociální jevy
Sociální skupiny
Sociální skupina je soubor dvou nebo více jedinců, kteří mají nějaký společný cíl, ideologii, strukturu, systém norem a sankcí. Sociální skupiny zásadním způsobem ovlivňují existenci každého jednotlivce a výrazně formují jeho chování.
Klasifikace sociálních skupin
1.dle pořadí začlenění jedince do skupiny
a) primární – do které se narodíme (rodina)
b) sekundární – do kterých vstupujeme během života (školka, škola, …)
2.dle charakteru vzniku skupiny
a) formální – které někdo zřizuje (škola, kroužky, …)
b) neformální – dysfunkční skupiny, rekreační
3.dle počtu členů
a) malá–do 30.40 osob
c) velká–skupin od 40 osob
4.dle vztahu jedince ke skupině
a) členské – ty, kde jsem členem
b) referenční – je taková, v níž jedinec touží získat či si udržet členství, identifikuje se s touto skupinou
Malá sociální skupina je tvořena lidmi:
– jsou navzájem v přímé nezprostředkované interakci a komunikaci
– mají blízké nebo shodné cíle či hodnoty
– jsou vřazeni do relativně stabilního systému pozic a rolí (skupinové struktury)
– respektují normy skupinového života (tj. pravidla regulující meziosobní vztahy a průběh společenských činností)
Velká sociální skupina:
– lidé v této skupině se neznají (politická strana, škola, občané státu)
Referenční skupina:
– čili vztažná skupina je ta, do níž chce jedinec patřit a s jejímiž hodnotami, normami a vzorci chování se identifikuje
– typické pro skupiny mladých lidí
Sociální stratifikace
– sociální rozvrstvení, tedy různé typy strukturování společnosti
– základem je nerovnost (pohlaví, věk, zdělání, příjem, náboženství, národnost, sociální a ekonomické postavení)
Dělíme:
– vertikální – nerovné rozdělení dané např. ekonomickým kapitálem
– horizontální – rozdělení dané např. místem bydliště
– je sociální rozvrstvení, tedy různé typy strukturování společnosti
– základem je nerovnost, kterou může vymezovat pohlaví, věk, vzdělání, příjem, náboženství, národnost, sociální a ekonomické postavení atd.
– podstatou stratifikace je nerovné rozdělení určitého statku, nebo služby
– stratifikace je dvojí :
a) vertikální – nerovné rozdělení dané např. ekonomickým kapitálem
b) horizontální – rozdělení dané např. místem bydliště
TYPY STRATIFIKAČNÍCH SYSTÉMŮ
– v historii můžeme rozlišit 4 typy stratifikačních systémů
a) Otrokářský systém – zde existují svobodní a nevolníci
b) Kastovní systém – najdeme v něm kasty, do nichž se člověk rodí a které jsou neprostupné (nelze přejít z jedné kasty do druhé, není zde sociální mobilita). V tomto systému existují 4 vrstvy obyvatelstva
- Bráhmani (kněží)
- Kšatrijové (válečníci, politici a státní správa)
- Vaišijové (obchodníci, řemeslníci a zemědělci)
- Šůdrové (služebníci, dělníci atd.)
Příslušník nižší vrstvy si nemůžou brát příslušníky vyšší vrstvy!
c) Stavovský systém – je spjat především s dějinami Evropy, jsou zde 3 třídy :
- Nejvyšší stav – šlechta a urození
- Kněží – měli celou řadu privilegií
- Heterogenní skupina – nevolníci, svobodní rolníci, obchodníci, řemeslníci, měšťané
Na rozdíl od Indických kast nebyli hranice stavů zcela propustné (možnost sňatků, povýšení do šlechtického stavu, za služby prokázané k panovníkovi)
d) Třídní systém – základem třídních rozdílů, jsou majetkové poměry a typ zaměstnání (Podle Karla Marxe existují 2 třídy – Dělníci a Kapitalisté)
Sociální mobilita
– přesun z jedné společenské vrstvy do jiné
– je přesun z jedné společenské vrstvy do jiné
Typy sociální mobility :
a) intergenerační – přesun mezi generacemi, děti získávájí lepší nebo horší postavení než jejich rodiče (otec popelář, syn inženýr)
b) intragenerační – přesun v rámci jedné generace na konci života mají lidé lepší nebo horší postavení než na jeho začátku
SMĚRY SOCIÁLNÍ MOBILITY
a) horizontální – jedná se o územní přemisťování, profesní změna bez změny sociální vrstvy. Sociální postavení zůstává zachováno (stěhování, změna rodinného stavu)
b) vertikální -> 1. Vzestupná – přesun do vyšších společenských vrstev
->2. Sestupná – přesun do nižších společenských vrstev
Jde o přesuny mezi nižšími a vyššími pozicemi, o vzestup nebo sestup na společenském žebříčku přijmou prestiže povolání, životní úrovně atd.
Sociální pozice a sociální role
– základem formálních vztahů
– sociální pozice (status) a sociální role, která je s touto pozicí svázána
Sociální pozice (status)
– člověk zaujímá ve skupině určitou pozici
– pozice člena skupiny je souhrn práv a povinností, které skupina jedinci určila
– ve společnosti a ve skupině člověk zaujímá určitou pozici, tzv. status
Rozlišujeme status:
- vrozený /např. pohlaví/
- získaný /např. společenská aktivita a chování/
- připsaný /např. věk/
Pozice je především určována:
- mírou jeho sociální přitažlivosti
- mírou prestiže (případně osobní moci)
- způsobem jeho prosazování při začleňování do skupiny (a seberealizací)
- jeho podílem na dosahování skupinových cílů
Sociální role
– soubor očekávaného chování člověka
– odráží jeho postavení ve společnosti
– je tím, co se od člověka v daném postavení očekává
– má svůj předpis a svůj výkon
Předpis role:
– je dán rozsahem norem, ustanovením, očekáváním či konvencí, které se vztahují k určité specifické roli, někdy ho nelze měnit (role prokurátora či obhájce)
Výkon role:
– je realizací toho, co se od role očekává (např. role učitele – jaký by učitel měl být – výkon role učitele – jaký skutečně je)
Hlavními předpoklady pro volbu a výkon role jsou:
– vlohy a schopnosti
– temperament
– charakter
– fyzické dispozice, tělesný vrůst a vzhled
Všechny specifické role, které lidé plní, lze redukovat na tyto základní role:
– nadřazená role – role otce, učitele, nadřízeného
– podřízená role – dítěte, žáka, zaměstnance
– souřadná role – role přítele, kolegy, spolužáka
– role sexuálního partnera
Sociální role mohou být:
ü skupinové
ü individuální
ü pronikající se
ü vylučující se
ü nucené
ü volitelné
ü krátkodobé
ü dlouhodobé
Metody výzkumu
Ke zkoumání sociálních a sociologických problémů používá sociologie dvě základní výzkumné strategie:
- 1. Kvantitativní výzkum
– omezený rozsah informací o mnoha jedincích
– redukce počtu pozorovaných proměnných a redukce počtu sledovaných vztahů mezi těmito proměnnými
– snadná generalizace na populaci, měřitelná validita (platnost)
Metody kvantitativního výzkumu:
- přímé pozorování
- rozhovor
- dotazník
- analýza dokumentů
- 2. Kvalitativní výzkum
– mnoho informací o malém počtu jedinců
– redukce počtu sledovaných jedinců
– problematická a někdy i nemožná generalizace na populaci
Metody kvalitativního výzkumu:
- zúčastněné pozorování
- analýza osobních dokumentů
- nestandardizovaný rozhovor
SOCIÁLNÍ KOMUNIKACE
– je proces v jehož rámci se sdělují, či vyměňují informace
– jedná se o typ sociální interakce
– dělí se na :
– a) verbální – pomocí slov
– b) neverbální – mimoslovní komunikace(zde patří gesta, mimika, tón hlasu, pozice těla…atd)
– dále rozeznáváme 3 základní formy komunikace :
– a) primitivní(Face2Face)- zdrojem informací je pouze lidská paměť
– b) tradiční(psané texty) – zdrojem informací jsou psané knihy
– c) moderní(masová komunikace) – zdrojem informací jsou sdělovací prostředky
– lze vydělit 5 epoch, neboli období rozvoje komunikace, to jsou:
– a) znamení a signály
– b) mluvení
– c) psaní
– d) tisk
– e) masová komunikace
MASOVÁ KOMUNIKACE
– na rozdíl od komunikace přímé má masová komunikace tyto znaky :
– 1. jednosměrná – bez zpětné vazby
– 2. příjemce je anonymní
– 3. skupina příjemců je různorodá – matka, otec,děti,babička,dědeček
– Masmédia neboli sdělovací prostředky slouží k předávání informací najednou velkým skupinám lidí (k masové komunikaci), patří k nim samozřejmě noviny, rozhlas, televize, internet
– počátek masové komunikace je spojen se vznikem novin na počátku 19. století a s rozšířením filmů a televize
– hlavní funkce masmédií :
– 1. orientační a informační – jsou zdrojem informací ale i dezinformací, určují priority o kterých se informuje
– 2. interpretační – formují veřejné mínění, ale i sním manipulují, nutí lidi chápat informace určitým způsobem
– 3. veřejná kontrola moci pomocí médií – zejména v totalitních systémech slouží k formování politických postojů lidí
– 4. socializační – předávají informace další generacím, ale výběrem toho co reprodukují negativně ovlivňují kulturu
– 5. zábavní a oddechová – nabízejí lidem zábavu, ale kultura se v nich stává předmětem komerce
– masmédia snižují vkus veřejnosti, zvyšují hladinu kriminality, přispívají k morálnímu rozkladu a potlačují tvořivost
– z druhé strany masmédia plní roli ochránce svobody projevu, odhalování korupce nebo poskytování kultury milionu lidí. Mají mimořádné postavení v politice.
SOCIÁLNÍ KONFLIKT A ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ
– konflikt je střetnutí protichůdných sil na cestě k cíli
– jako konfliktní vnímáme situaci v niž je nutné vybrat z určitých variant jednu konkrétní
– do konfliktu se dostávají potřeby, zájmy, cíle, názory a hodnoty
– pocity při konfliktu jsou: rozčilení, napětí, strach, lítost, pocit viny, pocit křivdy, bezmoc, zlost, agrese (souvisí s temperamentem).
– konflikt je přirozenou součástí života a jde o to jak se ho naučit využívat a pracovat tak na individuálním rozvoji jedince
– konflikt se dělí na :
– a) intrapersonální
– b) interpersonální
ad1.) odehrává se v rámci zkušeností jedince, mezi jeho motivy, názory a pocity. Dělí se:
1. Konflikt dvou kladných sil
2. Konflikt dvou záporných sil
3. Konflikt mezi zápornou a kladnou silou
add2.) konflikt který se týká alespoň dvou jedinců, obsahuje prvky racionální(obsahové,věcné) a prvky iracionální, neboli emocionální
Optimální zvládnutí konfliktu spočívá v :
a) hledání různých možností
b) postupné řešení problémů
c) ve výběru vhodného řešení
d) v zisku všech účastníků konfliktu
e) musí být uskutečnitelné
f) společné řešení
g) musí předcházet objevení, vzniku konfliktů
h) musí předvídat důsledky navržených řešení
Kultura
– sociálně zakotvené vzorce vnímání a jednání, které si lidé jako členové společnosti osvojili a které jsou pozorovatelné v jejich každodenním jednání a chování
– typický znak lidské společnosti, mimo společnost neexistuje
– všechny projevy sociálního života; vše, co není vytvořeno přírodou
Prvky kultury
– Vědění a znalosti
– Normy a hodnoty
– Materiální statky
– Jazyk
Znaky kultury
– není vrozená – kulturní zkušenosti a chování získáváme během života (zdravení, hygienické návyky, …)
– je to výsledek působení celé společnosti
– zachovává si návaznost, dědí se z generace na generaci
– je přizpůsobivá
– podléhá neustálému zdokonalování, rozvíjení
– jejím základem je vytváření hodnot, vyjadřuje vztah člověka k okolnímu světu, k přírodě, ke společnosti
Funkce kultury
– socializační (začleňování člověka do společnosti, tvoření vztahů)
– humanizační (vytváří z biologického tvora osobu schopnou žít ve společnosti)
– výchovná
– relaxační
– kompenzační (slouží k vyplnění času, k odpočinku)
– akumulativní (uchovává myšlenky a výtvory předchozích generací)
– integrativní (vytváří a uchovává sociální řád)
Termín subkultura označuje specifickou kulturu, která je součástí obecné kultury, odlišuje se od ní ovšem vždy určitými znaky.
Např. kulturním řešením přesunu člověka z místa na místo je používání kola.
Subkultura závodních cyklistů ovšem znamená, že mají specifický slang, oděv, stravu, hodnoty, postoje a názory ve srovnání s běžnou populací jezdící také na kole.
Rodina
– skupina jedinců, mezi nimiž existují příbuzenské a citové vazby
– původní a nejdůležitější sociální skupinou, která je základním článkem sociální struktury
– je ekonomickou jednotkou (spojení společně užívaného majetku)
– je výchovnou jednotkou (rodiče odpovídají za výchovu a socializaci dětí)
Typy rodiny:
- Patriarchální – v čele stojí muž
- Nukleární – manželé, děti, a to jak vlastní tak osvojené, kteří žijí ve stejné domácnosti
- Současná – tzv. „krize rodiny“ (vysoká rozvodovost, nepoměr věku mezi partnery, mnoho neúplných rodin, týrání, zneužívání a zanedbávání dětí, nezaměstnanost, nedostatek bytů, vznik dalších forem rodinného společenství, …)
Další klasifikace rodiny (typy rodiny):
– orientační – jedinec v ní vyrůstá jako dítě
– prokreační – jedinec ji sám zakládá
– úplná – otec, matka, děti
– neúplná – chybí jeden z rodičů
– funkční X problémová X dysfunkční
Formy rodinného soužití:
- Monogamie – manželství pouze s jedním partnerem (v západním světě)
- Polygamie – manželský vztah s více než jedním partnerem (v jiných částech světa)
- Polygamie dále rozlišuje dva typy:
– Polygynie– mnohoženství
– Polyandrie – mnohomužství
Problémy české společnosti z hlediska sociologie
– Snižující se porodnost a sňatečnost
– Stárnutí české populace
– Etnocentrismus– interpretace kulturních, společenských a životních jevů cizích kultur v pojmech vlastní společnosti, podstatou je přesvědčení o nadřazenosti vlastní kultury
– Rasismus– názor, že jedna rasa je nadřazená nad druhou, na základě odlišných vnějších, fyzických znaků
– Netolerance
Globální sociální problémy:
– Globalizace
– Chudoba tzv. třetího světa
– Kulturní relativizace
– Konzumní společnost
