Otázka: Sónický sloh
Předmět: Dějiny hudby/Hudební výchova
Přidal(a): houmeleta
SÓNICKÝ SLOH (Hudba 2. poloviny 20. století a 21.století)
A) Dodekafonismus
B) Hudba elektroakustická
C) Aletorní a témbrová
Ad. A)
- měla až seintistický charakter
- užívalo se permutací, rotací, kontarotací, interpolací
- nehovoří se o melodii, harmonii a rytu, ale o technických parametrech zvuku
- objevují se série tónových délek, dynamiky a nástrojových barev
- tzv. technika multiseriální
- pokud je organizováno vše, jedná se o tzv. „totální organizaci“
- o vzniku se zasloužila II. Vídeňská škola
Ad. B)
- znamenala další rozvoj hud. oblastí
- Rozmach techniky, obohacování zvuku, obdiv patří strojům, jejich rytmu, ruchu, velkoměst, modernímu sportu a novému životu. Tempu, které určil futurismus
- r. 1906- vynález elektronky- rozvoj elektroakustiky( gramofony, magnetofony, cd..)
- představitelé: Karlheinz Stockhausen- Studie, Zpěv mladíků, Kontakty
Herbert Aymert- Epitaf pro Eikichi a Kubujanu
Josef Malovec- Výhybka
Ad. C)
- Aletorní – nový sónický styl, reprezentovaný hudbou témbrů ( barev) a sónických ploch (zvukově- barevných ploch)
- jakási řízená nahodilost, Alea – hrací kostka, jejíž vrhání vede k náhodným výsledkům
- představitelé: John Cage, Pierre Boules- Kladivo bez pána
Karlheinz Stockhausen- Míry času, Kontakty
Témbrová – zvuk, barva, barevnost
- považujeme ji za pokračování impresionismu
- někdy se uvádí jako neoimpresionismus, ale je to mírně nepřesné, protože témbrová hudba používá jak krásné tóny tak tónové clastry ( tj. náhodný souzvuk), šumy a hluky
- zvuk se neváže na melodiku a harmonii
- využívá se mikrointervaly a glissandových linií
