Otázka: Starověký Řím
Předmět: Dějepis
Přidal(a): Stepan95
- kolébkou byla střední část Apeninského poloostrova, od 2. tis. BC rozšiřování území
- výhodná poloha (z 3 stran moře), členité pobřeží, na severu chráněn Alpami
- nejvýznamnější řeky Pád a Tibera
Etruskové
- nejasný původ, jazyk a kultura, patrně původ v Malé Asii, první městská civilizace na území Itálie
- nejstarší vyspělá městská civilizace
- první města 700 – 675 BC, dobře opevněná, rychlý rozvoj¨
- města nesjednocena, avšak spolupracovala a pořádala každoroční sněm
- v průběhu města několik desítek km od Říma – pozitivně ho ovlivnila v rozvoji
- v 6. stol. BC v Římě vládli králové etruského původu (Servius Tullius, Tarquinius Priscus)
- 474 BC porazil Etrusky v bitvě u Kýmy syrakuský král Hierón
- 406 BC Římané dobyli Etruské město Veii
- ve 3. stol. BC etruská města součástí Říma, jazyk zanikl v 1. stol. BC
- vynikající zemědělci, zruční řemeslníci, těžili kovy (měď, železo, zlato)
- význam v rámci obchodní výměny mezi západem a východem
- polyteismus
Římané – nejstarší období, doba královská
- první obydlení „7 pahorků“ kolem roku 1000 BC
- podle legendy o Romulovi město založeno 753 BC – začátek římského kalendáře, ab urbe condita
- po Romulovy 7 králů – Ujma Pompilus (státník i náb. představený), Tulus Hostilius (noví obyvatelé), Ankus Marulus (přístav Ostia), Tarquinius Priscus (stavitel, Cirkus maximus), Servius Tullius (rozdělení obyv. podle rodu a Římany do 5 majetkových tříd), poslední král Etrusk Tarquinius Superbus (svévolná a krutá vláda => 509 BC vyhnán z Říma => nástup republiky)
- v čele státu král volen sborem představitelů urozených rodin – senátem
- volbu potvrzovalo lidové shromáždění
- podle příslušnosti k třídě měl člověk povinnosti, např. stanoven počet vojáků pro stát
- král > patricijové > plebejové > klienti (ochránci patricijů) > otroci
- kultura velmi ovlivněna Etrusky
- vysušení močálů v okolí Říma (vybudování hl. stoky cloaca maxima), vznik náměstí fórum Romanum, stavby Circus Maximus a chrám Jova Kapitolského, vybudování hradeb
Římané – republika (510 – 39 BC)
- počátkem vyhnání tyrana Tarquinia Superba, následoval obrovský mocenský a kulturní rozmach
- Římané ohrožování Etrusky, Galy, Řeky a latinskými kmeny
- 506 BC vítězství nad Etrusky => latinské kmeny vytvořili alianci proti Římanům => kvůli útokům Samnitů a Vosků se spojili Římané a Latiné
- od poloviny 5. sol. BC Římané útočili na etruská města
- 390 BC Galové dobyli Řím =>z vyhnanství povolán římský vojevůdce Marcus Camillus, který Galy porazil
- od pol. 4 stol. BC Sammitské války, ovládnutí celé střední Itálie
- 280 BC epeirský vládce Pyrrhos požádán Řeky o pomoc proti Římu => bitva u Ascula, „Pyrrhovo vítězství“ (obrovské ztráty, v důsledku v podstatě prohra)
- 275 BC bitva u Benevanta, vítězství Římanů nad Řeky a 265 BC dobytí celé Itálie Římany
Punské války
- Punové = římské označení fénických obyvatel Kartága
- Kartágo mělo významné postavení, námořní a obchodní velmoc
- postupný střet zájmů mezi Kartágem a Římem
- punská válka: ● 264 – 241 BC
- záminkou spor o sicilské město Messanu
- Římané vybudovali silné loďstvo => 260 BC první vítězství a moři
- 256 BC výpravy Římanů do Afriky (Kartágo = území Tuniska)
- 241 BC v bitvě u Aegatských ostrovů definitivní vítězství Římanů
- Kartágo nuceno platit reparace, po splacení nový vrůst moci
- založeno města Saguntum (Hispánie, Hanibal)
- punská válka: ● 218 – 201 BC
- kartaginský vojevůdce Hanibal vytáhl na Řím, přes Alpy
- ztráty po přechodu Alp => doplnění vojska z řad místních Galů
- 218 BC vítězství Hanibala nad Římany (díky léčce a nečekanému přechodu přes močály se mu podařilo zmasakrovat Římany v bitvě u Trasimenského jezera)
- v Římě nejvyšší výjimečný stav – strhávání mostů, stavba hradeb, zvolen diktátor Quintus Maximus
- 216 BC bitva u Cann – Hanibalovo největší vítězství (skvělá taktika)
- 212 BC obléhání římského města Tarentu =>Římané mezi tím vytáhli na Hanibalovo důležité záložní město Capuy
- Hanibal chtěl Římany dostat od Capuy => vytáhl na Řím, avšak nezaútočil
- 211 BC Římané dobyli Capuu, Syrakusy a Saguntum (velitel Publius Cornelius Scipio)
- Hanibalův bratr Hasrubal poražen 207 BC => Hanibal musel Itálii opustit
- 202 BC bitva u Zamy – Hanibal definitivně poražen
- 201 BC kapitulace Kartága -> náhrady Římu a ztráta všech kolonií
- punská válka: ● 149 – 146 BC
- na základě požadavků římské vrstvy nejbohatších vznešených obyv. (nobility)
- preventivní útok
- 146 BC vojevůdce Publius Scipio Aemilianus Kartágo vypálil, zem nechal zorat a posolit (nemožnost znovuvybudování města)
Krize římské republiky
- hluboká hospodářská krize způsobená nerovností obyvatel od konce 3. stol. BC
- důvody:
- 1) římské vojsko z řad obyvatel, kterým zpustla neobhospodařovaná pole
- 2) mnoho kolonií =>nadbytek potravin => snížení cen hl. obilí z kolonií, místní zemědělci nebyli schopni prodávat za tak nízké ceny
- 3) krach místních zemědělců, skupování polí velkostatkáři => další rušení soukromých polí
- důsledkem bezzemci mimo vojenskou službu, vydírání kolonií, vzpoury otroků
- snaha o posílení armády a reformy (Tiberius a Gaius Gracchové – vnuci Publia Scipia)
- Tiberius Gracchus 133 BC navrhl reformu o maximální velikosti pozemků, zbytek měl být rozdělen mezi bezzemky => zavražděn
- Gaius Gracchus 123 BC zákon o prodeji levného obilí chudým, 124 BC snaha o rozšíření udělování římského občanství – zavražděn
- Gaius Marius (homo novum – nový člověk) reformátor a vůdce populárů (= politici, snažící se o provádění reforem skrz lidové shromáždění), porazil 105 BC Numidy útočící na Řím, 101 BC Kimbry
- střet mezi populáry (podpora lid. shromáždění) a optimáty (podpora senátu)
- 89 BC římské občanství pro všechny obyvatele Itálie (Marcus Licinius Drusus)
- Lucius Cornelius Sulla – optimát, zvolen konzulem 88 BC
– upozornil na sebe při tažení proti Mithradatovi, vládci Pontské říše
– po jeho odchodu z Říma moc převzali populárové (Lucius Cinna)
– 82 BC dobyl Řím – diktátorství
– proskripce = zabavování majetku a vraždy
Spartakovo povstání ● 73 – 71 BC, Spartakus = thrácký gladiátor
- začátek vzpoury v Capuy a u Vesuvu => postupné přidávání se otroků
- Spartakus postupoval na jih, nakonec ho zastavil až Marcus Crassus
- Spartakus zrazen piráty, byl nucen utéct do hor, kde postavil Crassus velkou jámu a zeď
- Crassus zvítězil a nechal 6000 otroků ukřižovat podél cesty do Říma
První a druhý triumvirát
- triumvirát
- 70 – 44 BC
- Pompeius + Marcus Crassus + Gaius Julius César
- Pomeius dosáhl slavných vítězství v Africe, Hispánii a Sýrii
- senát přijal opatření omezující Pompeiovu moc => dohoda Pompeia, Césara a Crassa
- 56 BC si rozdělili sféry vlivu (Pompeius – Hispánie, Crassus – vých. provincii, César – Z a S Evropy)
- César postupně dobyl Galii, Belgii, Aquitánii, vylodil se v Británii, 53 BC vstoupil do Germánie
- 53 BC Crassus zabit při porážce svého vojska v boji proti Partům => boj o moc mezi Césarem a Pompeiem
- 49 BC vstoupil César s vojskem do Itálie (přes říčku Rubikon) a obsadil Řím
- César porazil Pompeia, ten byl nucen ustoupit do Egypta, kde byl zavražděn
- hrozba vytvoření císařství/diktátorství Césarem => 44 BC byl zavražděn v senátu
- triumvirát
- 43 – 27 BC
- Octavianus + Marcus Antonius + Marcus Lepidus
- pronásledování vrahů Césara
- nakonec boj mezi Oktaviánem (prasynovec Césara) a Antoniem (+Kleopatra) o moc
Římané – císařství za principátu
- principát = císař považuje sám sebe za 1. občana a senátora ve státě
– prolínání principů císařství s republikánskými institucemi
- začátek 27 BC => Octavianus přijal jméno Augustus (= vznešený)
1) Císaři julijsko – klaudijské dynastie
– Octavianus Augustus ● 27 – 14 BC, zakladatel dynastie
- k moci postupně, zajistil dlouhé období klidu a prosperity
- vznikla pretoriánská garda (ochranka císaře a paláce, elitní jednotky), reformy ve správě provincií a stát. peněz, změněny zákony
- problémy s Germány – protiřímské povstání
- 9 n. l. bitva v Teutoburském lese – vítězství Germánů
– Tiberius ● 14 BC – 37 n. l., pobýval na ostrově Capri,
- státnické povinnosti za něj vykonával místodržící Seianus
- germánská protiřímská povstání potlačil jeho synovec Germanicus
– Caligula ● 37 – 41 n. l., krutý a neoblíbený vládce, patrně vrozená psych. nemoc
- caligula = botička, přezdívka z dětství
- vraždil svoje odpůrce, vedl rozmařilý život na úkor své země
– Claudius ● 41 – 54 n. l., tyran bez hranic
- rozšiřuje území říše, úspěšně kolonizuje germánské oblasti
- zřizuje kanceláře po celé říši
- zabit svou ženou Agripou (chtěla trůn pro svého syna Nera)
– Nero ● 54 – 68 n. l., zpočátku normální vládce, postupně zešílel
- nechal zavraždit matku, švagra, manželku, učitele Seneku a další
- 64 n. l. patrně nechal vypálit Řím =>záminka k pronásledování křesťanů
- povstání v Galii, Británii, Hispánii, severní Africe a Judeji
- postupně sílící nespokojenost => pretoriáni a senát mu vypověděli poslušnost
- spáchal sebevraždu => konec julijsko-klaudijské dynastie
2) Flaviovská dynastie
– Flavius Vespasianus ● 69 – 79 n. l., první císař nepocházející z nobility
- zvítězil v bojích o nástupnictví, stabilizoval říši
– Titus ● 79 – 81 n. l.
- potlačil povstání v Judey (vydrancoval Jeruzalém a vypálil Hospodinův Chrám)
- 79 n. l. výbuch Vesuvu (města Pompeje, Herculaneum, Stabiae)
– Domitianus ● 81 – 96 n. l.
- zpočátku přínos, rozšířil území o severní Británii, Porýní, stření tok Rýna
- zakládal opevněné tvrze proti germánským nájezdům
- porážky od Markomanů, Kvádů a Dáků (nucen platit odškodné a odevzdat zbraně)
- postupně změna vlády v despotismus – chtěl být nazýván jediným vládcem a bohem
- zavražděn =>konec flaviovské dynastie
3) Dynastie adoptivních císařů
– Nerva ● 96 – 98, zvolen senátem
- zrušil kult uctívání svého předchůdce
- reformy na podporu menších vlastníků půdy, podpora sirotkům
- občanskou válku odvrátil adoptováním Traiana, zkušeného velitele vojsk v Germánii
– Traianus ● 98 – 117, vynikající a schopný vládce hispánského původu
- dobrý panovník, populární panovník, ve shodě se senátem
- 107 dobyl Rumunsko (zlato), 114 – 117 dobyl Asýrii, Arménii, Mezopotámii
- snil o pochod na východ ve stopách Alexandra Velikého
– Hadrianus ● 117 – 138
- reforma státní správy, upevnění hranic
- výstavba pohraničního systému opevnění – limes romanus
- Hadriánův val – opevnění mezi Británií a Skotskem
- 132 – 135 židovské povstání => potlačeno => rozptýlení Židů
– Antonius Pius ● 138 – 161, poklidná a zodpovědná vláda
– Marcus Aurelius ● 161 – 180, vojevůdce a stoický filozof
- 162 porazil Party
- od 166 Markomanské války proti Germánům
– Commudus ● 180 – 192, neúspěšný vládce
- rozmařilý nezodpovědný život
- toužil se stát jediný vládcem a bohem
- smrtí konec dynastie adoptivních císařů
4) Dynastie Severovců
– Septimus Sevrus ● 193 – 211, zakladatel dynastie
- reforma státní správy, zrušení pokladny senátu
- zvýšen žoldu a rozšíření římského občanství
- povstání vojska v Británii a boje s Party
– Caracalla ● 211 – 217, pokračoval v otcových reformách
- budoval větší Řím, bojoval s Germány a Party
- při tažení do Partie zabit => období dlouholeté vojenské anarchie, 226 vznik Novoperské říše (Partové)
– Alexander ● 228 – 235
- nebezpečí ze strany Gótů
- pronásledování křesťanů
- poslední z dynastie
– Valerianus ● 253 – 260
- zakázal křesťanství, přesídlil na východ říše, o který se staral
– Gallien ● 253 – 286, syn Valeriána
- staral se o západ říše
- vznikli samostatné části říše (Galská říše, Palmýrská říše)
– Aurelianus ● 270 – 275, poslední císař principátu
- sjednotil opět celou říši
- sloučil kult císaře s kultem Slunce
Římané – císařství za principátu
- dominát = císař považuje sám sebe za vládce a boha (bez senátu
– Dioklecian ● 284 – 305, syn otroka a vojevůdce
- obnovil pořádek v říši, hosp. prosperitu
- administrativně rozdělil říši na východní a západní část
- jmenoval, spolucísaře Maximiana a 2 nástupce > čtyřvládí (tetrarchie)
– Konstantin Veliký ● 312 – 337, zpočátku odsunut
- musel si své místo vybojovat (z Galie vytáhl na Řím)
- 312 vítězná bitva u Milnijského mostu => 313 Edikt milánský (zrovnoprávnění křesťanství)
– Konstantin II. ● vnitřní krize říše a tlak germánských kmenů
– Julianus Apostata ● odpadlík, podporoval pohanství
- neúspěšné pokusy o reformy
– Theodosius I. ● 379 – 395, poslední císař jednotné Římské říše
- 391 křesťanství státním náboženstvím
- povolil Germánům usazení se na Balkáně a udělal z nich spojence
- foederáti = Germáni doplňující řady římského vojska
- koncem 4. stol. Hunové v Evropě => stěhování národů
- 378 římská vojska poražena Vizigóty
- 395 rozdělení na Východořímskou a Západořímskou říši
- poslední západořímský císař Romulus Augustus svržen germánským vládcem Odoakerem => Západořímská říše padla a končí období starověku
Barbarské kmeny ohrožující Římskou říši
1) Vizigóti ● vůdce Alarich
- 408 vyplenili Panonii, 410 město Řím
2) Vandalové ● 409 základy vlastní říše v Hispánii a severní Africe
- 455 dobyli Sardinii, Korsiku a vyplenili Řím
3) Anglové, Sasové, Jutové ● postupně získali Británii
- 449 království Anglosasů
4) Hunové ● divocí a bojovníci, 375 vtrhli z východu do Evropy
- strach ostatních kmenů => stěhování národů
- Attila (Bič boží) – vojevůdce Hunů, donutil platit Vých. říši za mír (tribut pacis)
- 451 poraženi Římany v bitvě na Katalaunských pláních
5) Ostrogóti ● království v Itálii, h. město Ravenna
