Stát a ústava – maturitní otázka

 

Otázka: Stát a ústava

Předmět: Právo, Společenské vědy

Přidal(a): ohnivey

 

Stát

• = forma politické organizace (instituce) lidské společnosti, která sdružuje obyvatele určitého území v právní celek
• státní moc je nezávislá – stát je tedy suverénní, vnitřní i vnější záležitosti si řeší každý stát sám

 

Dějiny myšlení o státu 

Antika

Předstátní útvary:

• Řekové – polis, Římané – obec, společnost představovala jeden organismus a byla hierarchicky uspořádaná… otroci a cizinci se nepovažovali za občany
• politické myšlení bylo součást filozofie
• založené na aktivní politické účasti svobodné části městského obyvatelstva

Platón

• ideální stát – striktní oddělení společenských tříd
• ideální státní forma byla monarchie nebo aristokracie, v níž vládnou ti, kteří znají pravdu a vědí, co je pro společnost nejlepší

Aristoteles

• odmítal Platonovo tvrzení o ideálním státě stát založený na ústavě a zákonech
• spis Politika – popsal uspořádání tehdejších států podle ústav: správné – špatné
• Vláda jednoho: Království – Tyranie
• Vláda několika: Aristokracie (vládnoucí skupina ctnostných mužů)
• Oligarchie (vládnoucí skupina bohatých)
• Vláda všech: Politeiá (vládnoucí skupina vlády „střední třídy“)
  • Demokracie (vládnoucí skupina chudých)

Stoikové

• idea všeobecné rovnosti, za občany státu považovali i otroky a cizince

 

Středověk

• politické myšlení plně pod vlivem teologie, křesťanství, výrazněji se nerozvíjelo
• existence Feudální monarchie – vylučovala většinu společnosti z účasti na politickém životě

Svatý Augustýn

• církevní moc považoval za nadřazenou moci světské
• spis O Boží obci – myšlenka dvou obcí a jejich společný zápas
  • Pozemská obec: zdroj zla a hříchu
  • Obec boží: symbol dobra, dokonalý a věčný stát

Tomáš Akvinský

• Aristotelův racionální pohled na svět + soulad s křesťanstvím
• cíl státu je vést obyvatele k ctnostnému a spravedlivému životu

 

Renesance

• klesla závislost politického myšlení na církvi a jejím učení
• jedinci se znovu přisoudila důležitější role v politickém životě

Niccoló Machiavelli

• spis vladař – ospravedlnění moci „účel světí prostředky“
• řada rad jak dobře vládnout
• vztah mezi úspěšnou politikou a křesťanskou morálkou – politika se nemá příliš zatěžovat morálkou

 

Novověk

• roste role světského státu
• individualismus – v souvislosti s reformací a počátkem kapitalismu se posilovala role jedince v politickém životě
• koncem 18. Století se prosazovala myšlenka politické suverenity lidu, zdroj veškeré politické moci

Thomas Hobbes a John Locke

• smluvní teorie o státu- stát vznikl na základě společné a dobrovolné dohodě lidí
• Locke poprvé představil zásady dělení moci
  • Leviathan– Thomas Hobbes
  • Dvě pojednání o vládě – John Locke

Jean Jacques Rousseau

• dílo O společenské smlouvě – vliv na formování moderní demokracie
• nově definoval demokracii
• přímá účast lidu na zákonodárnou a výkonnou moc, ztotožnil ji s právem národů na sebeurčení

Charles de Montesquieu

• spis Duch zákonů – rozvedl Lockovu teorii dělby moci:
• Moc zákonodárná
• Moc výkonná
• Moc soudní

 

19. a 20. století

• modernizace a průmyslová revoluce
• vysoké tempo společenských, ekonomických a politických změn= mnoho otázek a problémů
• objevili se radikální formy socialismu a komunismu, které chtěli řešit špatné ekonomické postavení nižších společenských vrstev
• prosazování všeobecného volebního práva
• modernizace demokracie

Vladimir Iljič Lenin

• opovrhoval dělnickou třídou- tvrdil, že socialismus může zvítězit jen v zemi, kde dělníci nebudou tak uvědomělí, aby věděli, že své sociální postavení mohou zlepšit i jinak-> příkazy k likvidaci odpůrců („Očistit Rusko od škodlivého hmyzu“)
• spis stát a revoluce – otázky tříd, třídního boje, revoluce a budování komunismu

Karl Marx

• svržení kapitalismu a budování beztřídní společnosti
• diktatura proletariátu – ti co nevlastní výrobní prostředky a jsou závislí na jejich zaměstnavatelích, kapitalistech – idea proletářské revoluce
• spis kapitál

Robert Nozick

• dílo anarchie, stát a utopie– vlastní pojetí státu
• hlásí se ke koncepci přirozeného stavu J. Locka
• lidé mají právo uzavírat smlouvy, a tím svobodně vytvářet ochranná sdružení
• představa minimálního státu= chrání jednotlivce před vnucováním smluv, porušováním základních přirozených práv a garantuje jejich bezpečnost

 

Konstitutivní prvky státu

Území a obyvatelstvo

• území, na němž stát realizuje státní moc a na kterém se vyskytuje obyvatelstvo

Organizace státu

• soustava státních orgánů spjatá se státním aparátem

Právo

• jako prostředek pro stanovení obecně závazných politických, hospodářských a kulturních úkolů dané společnosti a stanovení pravidel a mezí chování lidí, které jsou s těmito zájmy v souladu
• Státní suverenita
• státní moc je neomezená a nezávislá na jiné vnitřní nebo vnější moci, tzv. nemá konkurenci

 

Funkce státu

• cílem je vykonávat svěřené funkce na pozadí právního řádu

Vnitřní povinnosti/ funkce

• garance základních práv a svobod občanů
• bezpečnostní– chránit zemi před vnějším nepřítelem
• ekonomické
• právní
• sociální– školství, zdravotnictví, sociální zabezpečení
• kulturní

Vnější povinnosti/ funkce

• obranné– angažování v naplňování světového míru, mezinárodní bezpečnost
• diplomatické– vzájemná spolupráce mezi státy
• hospodářské, kulturní
• umožnit obyvatelstvu cestovat, studovat nebo pracovat v zahraničí

 

Typy státu podle uspořádání (územní struktura)

Unitární stát

• jednotný stát s jedinou vládou
• jedinými zákony a jediným občanstvím na celém jeho území
• nižší správní jednotky jsou podřízeny jednomu centru
• příklad: Česká republika, Slovenská republika, Polsko, Egypt, Jihoafrická republika, Čína, …

Federace (Spolkový stát)

• vzniklý spojením více států (zemí, provincií, kantonů), které se zčásti vzdaly své suverenity ve prospěch celku
• jednotlivé části federace mají jednotné federální zákonodárství, ale mohou mít vlastní ústavu a zákony i dvojí soustavu nejvyšších státních orgánů
• typické je dvojí občanství; společná bývá zahraniční politika, měna i soudní systém
• příklad: Spolková republika Německo, Rakousko, Spojené státy americké, Kanada, Brazílie, Ruská federace, Indie, Austrálie, Somálsko, …

Konfederace (Svaz států)

• volné smluvní sdružení samostatných států, které úzce spolupracují v některých oblastech
• jednotlivé státy mají svoji ústavu, i občanství
• zakládají orgány pro společné zajištění obrany, zahraniční politiky, případně zahraničního obchodu a měny
• příklad: v minulosti Srbsko a Černá Hora, Konfederované státy americké, …

 

Typy státu podle rozvržení výkonu moci 

Centralizované

• jednotná a hierarchicky budovaná skladba státních orgánů
• cílem je koncentrace moci v jednom centru

Decentralizované

• posílení samosprávy
• centrální orgány mají menší pravomoci
• na základě ústavy nebo zákonů jsou vymezeny oblasti státní moci, které jsou vyňaty z působnosti ústředních orgánů

 

Typy států podle vlády

• podle toho, zda je funkce hlavy státu volená nebo dědičná:

Monarchie (dědičná)

• doživotní vláda jednoho panovníka
• Absolutní monarchie– neomezená, má veškerou výkonnou moc, je nejvyšším zákonodárce a soudcem (příklad: Francie za Ludvíka XIV., Saudská Arábie)
• Konstituční monarchie– panovník je omezen pravomocemi dalších (ústavních) státních orgánů, dělí se s nimi o vládu, je omezen ústavou (příklad:  Kanada, Švédsko, Spojené království, Japonsko)
• Parlamentní monarchie– výkonnou moc má v rukou vláda, která je sestavována na základě výsledků voleb, panovník má pouze formální a ceremoniální pravomoci (příklad: Nizozemsko)

Republika (volená)

• státní zřízení, kde jsou představitelé vlády voleni pouze na základě ústavy
• moderní republika má tři složky státní moci – zákonodárnou, výkonnou a soudní
• podle vztahu zákonodárné a výkonné moci dělíme republiku na:
  • Parlamentní republika– vedoucí postavení parlamentu složeného z poslanců více stran, kterému je odpovědná vláda; prezident spíše formální postavení, nemá tolik pravomocí (příklad: Česká republika, Slovenská republika, Řecko, Irsko, Litva…)
  • Poloprezidentská republika– výkonná moc rozdělena mezi prezidenta a vládu resp. předsedu vlády
  • v čele republiky stojí prezident, který je volen přímo, má víc pravomocí a spolupracuje na výkonné moci spolu
            s vládou, která je na něm nezávislá, ale na parlamentu už závislá je, příklad: Arménie, Alžírsko, Ukrajina, Rusko
  • Prezidentská republika– prezident volen přímo a je v čele výkonné moci, vybírá si členy kabinetu, ale ti mají jen poradní funkci, moc zákonodárná je na něm nezávislá, nemůžou se navzájem odvolat (příklad: USA, Mexiko, Kypr, Indonésie, Keňa, …)

 

Sociální stát

• státy přebírají funkce i v sociální oblasti
• vzniká v polovině 19. století ve Francii, od 70. let 19. století v Německu a ve Velké Británii
• základním úkolem je zabezpečení přijatelné existenční minimum pro nejchudší vrstvy: odstranění hladu a žebroty, pomoc zdravotně postiženým, starým a nezaměstnaným lidem, podpora slabých sociálních skupin, …
• ke splnění úkolu stát pomocí sociální daně odčerpává vyšším příjmovým skupinám  a firmám peníze

 

Suverenita a Evropská unie 

• za subjekty mezinárodního práva jsou považovány především útvary se suverénním právem nad obyvateli daného území
• suverenita je v mezinárodních vztazích politický a právní výraz nezávislosti (samostatnosti) státu, státní moci na jiném subjektu
• teorie suverenity je složena ze tří momentů:
  • neomezená moc vydávat zákony
  • je nezcizitelná a nedělitelná (monopolní)
  • je trvalá a stálá
  • suverenita má rozměry vnitřní a vnější:

Vnitřní rozměry

• nezávislost státní moci na jiném politickém subjektu uvnitř státu

Vnější rozměry

• právo státu uzavírat mezinárodní dohody a smlouvy
• právo navazovat diplomatické styky apod.

 

Ústava

• = právní akt nejvyšší právní síly, upravující principy určitého státu, organizaci veřejné moci, územní samosprávu a základní práva a svobody občanů
• přijímána zákonodárným sborem nebo referendem (hlasováním obyvatelstva)
• ostatní právní normy z ní vycházejí a jsou s ní v souladu (měly by)
• jádrem každé demokratické soustavy je princip oddělení moci, princip brzd a rovnovah spojené se jmenováním a volbami nejvyšších státních úředníků
• Princip oddělení moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní; ústava vymezuje pravomoci a uplatňování vůči občanům
• Princip brzd a rovnovah, kdy se jednotlivé složky státní moci navzájem vyvažují a kontrolují
• máme více typů ústav:

Psaná- celistvý dokument schválený najednou
x Nepsaná- složená z více dokumentů, ústavních zvyklostí a precedentů

Flexibilní– pružná, lze ji měnit jako obyčejný zákon
x Rigidní– tuhá, vyžaduje např. schválení ústavní většinou – v ČR 3/5 všech poslanců nebo
  dodatečným referendem

 

Ústava České republiky 

• od roku 1993- ústavnost samostatné České republiky
• Ústava ČR byla schválena 16. prosince 1993 Českou národní radou 172 hlasy a nabyla účinnosti 1. ledna 1993
  

 

Složení Ústavy České republiky 

• skládá se z preambule a 8 hlav (113 článků)

Preambule

• úvodní části Ústavy, vyjadřující hodnoty a tradice, k nimž se ČR hlásí

HLAVA I.

• vymezuje v základních ustanoveních podstatu a zásady českého demokratického státu a politického systému
• vymezuje státní moc a vztah občana k této moci nebo lidská práva
• hovoří se o hranicích státu, hlavním městě a státních symbolech (Velký státní znak, Malý státní znak, Státní pečeť, Vlajka prezidenta republiky, Státní hymna)

HLAVA II.

• definuje zákonodárnou moc České republiky
• definuje dvoukomorový Parlament (Poslaneckou sněmovnu a Senát)

HLAVA III.

• upravuje výkonnou moc České republiky
• definuje moc vlády a prezidenta republiky

HLAVA IV.

• vymezuje moc soudní
• tvořena Ústavním soudem (sídlo v Brně) a soustavou soudů

HLAVA V.

• zavádí nezávislou kontrolní moc v podobě Nejvyššího kontrolního úřadu, který vykonává kontrolu plnění státního rozpočtu a hospodaření se státním majetkem

HLAVA VI.

• hovoří o České národní bance

HLAVA VII.

• popisuje územní samosprávu– dvoustupňová- obce a vyšší celky (země/kraje)

HLAVA VIII.

• uvádí přechodná a závěrečná ustanovení v souvislosti s očekávaným zahájením činnosti Senátu a rozdělením Československa

 

Dělba státní moci v Čr

• jedna ze základních principů demokracie, jenž zajišťuje ochranu veřejného života a svobod občanů
• Státní moc představuje sílu, která pomocí práva, a v případě nutnosti i právně stanovených forem násilí, zabezpečuje zformování, upevnění a ochranu ekonomických, sociálních, politických, kulturních vztahů
• v České republice jsou tři složky státní moci:

Moc zákonodárná– legislativa (Hlava II.)

• má ve své pravomoci schvalování a vydávání zákonů
• tvoří ji zpravidla zastupitelský sbor – Parlament
• dvoukomorový parl. má dva občany volené sbory se stejnými nebo různými
• pravomocemi – snaží se tak zajistit kontrolu a vyšší kvalitu přijímaných zákonů
• má právo přehlasovat suspenzivní veto

Moc výkonná– exekutiva (Hlava III.)

• provádí běžnou vládní agendu v rámci platných zákonů
• řídí státní správu
• většinou ji představuje vláda a hlava státu
• tzv. suspenzivního veta = právo hlavy státu vrátit parlamentu přijatý návrh zákona k novému projednání

Moc soudní– jurisdikce (Hlava IV.)

• kontroluje dodržování zákonů, příp. zákony závazně interpretuje
• je vykonávána soustavou nezávislých soudů
• právo Ústavního soudu zrušit zákon nebo jiný právní předpis odporující Ústavě 

 

Ústavní orgán Čr a jejich kompetence

Zákonodárná moc

• mají ji na starosti dvě komory Parlamentu- Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky
• mezi hlavní pravomoci Parlamentu ČR patří:
• schvalování ústavních a jiných zákonů
• rozhodování o vyhlášení válečného stavu
• rozhodování o účasti České republiky v obranných systémech mezinárodní organizace
• vydávaní souhlasu s ratifikací mezinárodních smluv
• s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky

 

Poslanecká sněmovna parlamentu Čr

• složená z 200 poslanců volených na 4 roky poměrným volebním systémem
• v čele stojí předseda, který je sněmovnou volen na její ustavující schůzi a může jí být i odvolán
• předseda svolává, zahajuje, řídí a ukončuje schůze, navrhuje pořadí a způsob projednávání jednotlivých bodů
• podle stranické příslušnosti vytvářejí poslanci poslanecké kluby, pokud nejsou členem žádného klubu, označují se jako nezávislí
• zřizuje výbory, které projednávají návrhy zákonů
• mandátový a imunitní výbor- ověřuje mandáty poslanců a jedná o záležitostech týkajících se poslanecké imunit
• petiční výbor- shromažďuje a zpracovává petice občanů
• rozpočtový výbor- projednává návrh státního rozpočtu
• kontrolní výbor- prověřuje možnou korupci
• organizační výbor- organizuje práci sněmovny atd.
• volební výbor- volí Radu České televize
• výbor pro evropské záležitosti, zahraniční výbor, výbor pro obranu, zemědělský v.
• její pravomocí, kterou vykonává bez Senátu je kontrola vlády
• vyjadřuje vládě důvěru (schvaluje prezidentem nově jmenovanou vládu, nebo nedůvěru – nutný souhlas nadpoloviční většiny všech poslanců)
• interpeluje vládu tzn. každý poslanec se může na předsedu, či člena vlády obrátit s dotazem, který mu musí být zodpovězen
• může být rozpuštěná prezidentem republiky a to v případě, že:
• nevyslovila důvěru nově jmenované vládě, jejíhož předsedu jmenoval prezident
• se neusnesla do 3 měsíců o vládním návrhu zákonu, se kterým vláda spojila důvěru
• zasedání PS bylo přerušeno na delší dobu, než je přípustné
• PS není usnášeníschopná po dobu delší 3 měsíců
• rozpuštění může navrhnout i sama, a to usnesením, se kterým souhlasila aspoň třípětinová většina všech poslanců (stalo se 2013)

 

Senát parlamentu Čr

• 81 senátorů, voleni na 6 let, od 40 let, po třetinách po dvou letech, voleni většinovým volebním systémem
  – každé dva roky se volí třetina Senátu, čímž se zaručuje politická kontinuita
• nemůže být rozpuštěn, v případě rozpuštění PS představuje zástupný legislativní orgán – může přijímat tzv. zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odklad, nesmí se jednat např. o Ústavu, státní rozpočet
• pokud v období rozpuštění sněmovny schválí zákon, znovu jej projedná nová PS
• funguje jako brzda PS – nemusí schválit návrh zákona přijatý sněmovnou, příp. jí ho může vrátit s pozměňovacími návrhy (PS může Senát přehlasovat)
• řídí ho předseda a senátoři také zakládají výbory a komise, sdružují se v senátorských klubech
• pravomoci Senátu České republiky:
• Volí s prezidentem ústavní soudce
• Uděluje souhlas s ústavní žalobou na prezidenta republiky pro velezradu

 

Výkonná moc 

• tvořená vládou, prezidentem a státním zastupitelstvím

 

Prezident Čr

• hlava českého státu
• od roku 2013 je volen přímo na dobu 5 let, maximálně 2x, nad 40 let
• z výkonu své funkce není nikomu odpovědný
• skládá slib do rukou předsedy Senátu na schůzi parlamentu
• má naprostou imunitu, stíhán pouze za velezradu
• může odstoupit (úřad do rukou senátu), nemůže být odvolán
• pravomoci prezidenta republiky:

Suverénní (nepotřebuje k nim ničí souhlas)

• Právo jmenovat a odvolávat předsedu vlády a její členy, odvolat vládu
• Svolat zasedání PS, rozpustit PS
• Právo suspenzivního veta
• Právo jmenovat soudce Ústavního soudu (se souhlasem Senátu)
• Jmenovat prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, ústavní soudce
• Jmenovat členy bankovní rady České národní banky

Kontrasignační (potřebuje spolupodpis předsedy vlády)

• Právo zastupovat stát navenek
• Sjednávat a ratifikovat mezinárodní smlouvy
• Vyhlašovat volby do PS a Senátu (prezidentské vyhlašuje předseda Senátu)
• Jmenovat soudce
• Pověřovat a odvolávat velvyslance
• Propůjčovat a udělovat státní vyznamenání
• Udělovat milost (jednotlivé propuštění), vyhlašovat amnestii (celoplošné)

 

Vláda Čr

• Vrcholný orgán výkonné moci
• Předseda vlády (premiér), místopředsedové a ministři (14 ministerstev)
• Odpovědná poslanecké sněmovně
• předsedu vlády jmenuje prezident republiky, na jeho návrh pak jmenuje ostatní členy vlády, které pověřuje řízením ministerstev
• Po jmenování musí vláda získat důvěru PS, pokud ji nezíská, po vyslovení nedůvěry musí prezident jmenovat novou, pokud ani teď nezíská důvěru, prezident jmenuje předsedu navrženého předsedou PS – předkládá ji předseda vlády prezidentovi
• PS může kdykoli během volebního období vyslovit nedůvěru, po vyslovení nedůvěry musí vláda podat demisi
• Vláda rozhoduje ve sboru
• K přijetí usnesení vlády je potřeba souhlas nadpoloviční většiny všech členů vlády
• K provedení zákonů je oprávněna vydávat nařízení

 

Soudní moc

• Vykonávána Ústavním soudem ČR a soustavou soudů
• Soudce je jmenován prezidentem ČR na neomezeně dlouhou dobu (ústavní na 10 let), volbu potvrzuje Senát, neodvolatelní
• Je nezávislá na ostatních složkách státní moci (nemůže ji ovlivnit právník, prezident,…)
• Soustava soudů: dvoustupňová:

Ústavní soud (hlavní soud)

• sídlí v Brně
• Posuzuje, zda je dodržována ústavnost, nejsou porušována lidská práva nebo jestli přijatý zákon není v rozporu s ústavou a právním řádem
• Řeší zásahy do voleb
• 15 soudců jmenovaných na 10 let prezidentem se souhlasem Senátu
• Nejvyšší soud (Brno)
• Nejvyšší správní soud (Brno)- řeší otázky státní správy a občanské záležitosti
• Vrchní soudy (Olomouc, Praha)
• Krajské soudy
• Okresní soudy

 

Demokracie

• „ vláda lidu‘‘
• Z řeckého démos – lid a krateo – vláda
• forma politického zřízení, která umožňuje všem občanům účast na správě a řízení státu
• je založena na podřízení menšiny většině a uznávání svobod, rovnosti a politických práv občanů
• principy demokracie:
• Princip suverenity lidu – lid je zdrojem státní moci
• Princip parlamentarismu – zákonodárná moc je obnovována cestou všeobecných voleb konaných v pravidelných intervalech
• Cílem státní moci je sloužit lidu – stát slouží lidem, nikoliv lid státu
• Princip dělby státní moci – zákonodárná, výkonná, soudní
• Svoboda tisku a projevu, právo na soukromé vlastnictví, svobodné podnikání, …

formy demokracie:

Přímá demokracie

• přímá účast občanů na politickém životě, na rozhodování o věcech veřejných
• v čisté formě jen v antickém Řecku

Nepřímá demokracie

• občan se účastní politického rozhodování zprostředkovaně, delegováním svého podílu na moci na své zvolené zástupce, kteří naplňují jeho vůli v orgánech státu
• v současnosti jsou všechny demokracie nepřímé
• nejčastěji využívanou formou jsou volby

 

Lidská práva

• práva fyzických osob, která plynou z pouhé příslušnosti k lidskému rodu, vyplývají z lidské přirozenosti a principů humanity
• týkají se oblastí, v nichž jedinec nemá podléhat kontrole státu, pokud respektuje zákony
• právo na život, osobní svoboda a bezpečnost, rovnost lidí, svoboda pohybu, pobytu, projevu a svědomí, právo spolčovací a shromažďovací, zákaz mučení, nelidského zacházení při výkonu trestu
• lidská práva jsou:
• Univerzální (platná pro všechny), 
• Nezrušitelná a nezcizitelná 
• Nepromlčitelná (nemůže o ně přijít tím, že je nevykonává) 
• Nezadatelná (člověk se jich nemůže vzdát)
• Svoboda = stav bytosti jednající z vlastní vůle, nezávisle na jakémkoliv vnějším donucení, je však omezena svobodou a právy jiných osob

 

Listina základních práv a svobod

• 1992, součást Ústavního pořádku ČR (stejně závazná jako Ústava)
• Složena z preambule a 6 hlav
• okruhy: Základní lidská práva a svobody, Politická práva, Práva národnostních a etnických menšin, Hospodářská, sociální a kulturní práva, Právo na soudní a jinou právní ochranu.