Otázka: Stát – vznik, formy a znaky
Předmět: Základy společenských věd
Přidal(a): Pavla
Dějiny
- antické politické myšlení považováno za základ evropského myšlení coby celku – model řeckého městského státu (polis)
- první antičtí myslitelé reagují na vznik a problémy polis, která byla založena na aktivní politické účasti svobodné části městského obyvatelstva
- Platon – spis Ústava – pokusil se systematicky vyložit politickou teorii, vize – oddělení jednotlivých společenských tříd – vládci, strážci a pracující (vládci a strážci nemohou mít majetek, každému se mělo dostat podle jeho potřeb – Platonský komunismus)
- Aristoteles – odmítl projekt ideálního státu, žák Platona, a protože ho pozoroval byl zároveň jeho největším kritikem. Chtěl stát na základě ústavy a zákonech. Podle Aristotela je nejlepší státní uspořádání, ve kterém se rozhoduje v zájmu celku.
- Augustinus Aurelius – O boží obci – církevní moc považoval za nadřazenou moci světské.
- Tomáš Akvinský – Aristotelův racionální pohled na svět dal do souladu s křesťanstvím.
- Niccolo Machavelli (zakladatel politologie) – Vladař – ospravedlnění moci a vztahu mezi úspěšnou politikou a křesťanskou morálkou – politika nemá zatěžovat morálku. Účel světí prostředky.
- Thomas Hobbes – smluvní koncepce státu
- John Locke – státní moc rozdělil na zákonodárnou, výkonnou a federativní.
- Charles de Montesquieu – Duch zákonů. Doplnil rozdělení státní moci – zákonodárná, výkonná a soudní složka.
- Jean Jacques Rousseau – O společenské smlouvě. Demokracii definuje jako přímou účast lidu na zákonodárné a výkonné moci. Kritika soukromého vlastnictví.
- Immanuel Kant – mravní zákon považoval za nezbytný
- Karl Marx – budování beztřídní společnosti prostřednictvím proletariátu
- Max Weber – protiklad k marxismu, byrokracie
STÁT
- forma politické organizace lidské společnosti
- sdružuje obyvatele určitého území v právní celek
- státní moc je nezávislá
- suverenita a svrchovanost státu
- vnitřní a vnější záležitosti si každý stát řeší sám
ZNAKY STÁTU
- organizace státu – soustava státních orgánů tvořící státní aparát
- právo – prostředek pro stanovení obecně závazných politických, hospodářských a kulturních úkolů. Stanovení pravidel chování lidí, které jsou v souladu s těmito zájmy.
- území a obyvatelstvo
- státní suverenita
FUNKCE STÁTU
A) vnitřní funkce
- bezpečnostní
- právní
- ekonomická – podmínky pro chod ekonomiky a jejich garance
- sociální – zajištění občanů ve stáří a nemoci
- kulturní – péče o kulturní dědictví
B) vnější fce
- diplomacie
- regulace zahraničního obchodu
- obrana území před příp. napadením a udržení mezinárodní bezpečnosti
TEORIE VZNIKU STÁTU
- teorie smluvní (konsenzuální) – stát vznikl smlouvou mezi lidmi, každý občan se zřekl části své suverenity ve prospěch celku
- teorie náboženská – vychází z božského původu státu (odráží v sobě boží dokonalost)
- teorie patriarchální – stát vznikl postupným rozšiřováním rodiny
- teorie mocenská – stát chápe jako vládu silnějšího nad slabšími
- teorie etická – stát chápe jako mravní nutnost
NÁROD
- společenství a sounáležitost občanů – lidí se společnou národností
- lidé se hlásí ke stejným tradicím a zájmům
- národnost – etnická jednotka
NÁRODNÍ STÁT
- útvar vytvořený jako politická organizace jedním národem
- Dánsko, Norsko
- národní příslušnost
STÁTNÍ OBČANSTVÍ
- plnoprávné členství jedince v daném státním útvaru na území státu
- demokratický stát – rovnost občanů
– garance vzájemných práva povinností mezi státem a občanem
– stát poskytuje občanovi ochranu uvnitř i vně území (mezinár. smlouvy)
- nabytí státního občanství ČR: narození, osvojení, určení otcovství, nalezení na našem území, prohlášením (při rozdělení Československa), udělení (trvalý pobyt min. 5 let)
- pozbytí státního občanství ČR: prohlášení (člověk žijící v cizině), nabytí cizího stát. občanství (člověk, který se na vlastní žádost stal cizím státním občanem), úmrtí
FORMA VLÁDY
(v nedemokratických státech)
- aristokracie – šlechta
- plutokracie
- oligarchie
- monokracie
TYPY STÁTU = druhy státního zřízení
1. monarchie – dědičná, doživotní vláda panovníka
- absolutní – panovník má veškerou výkonnou, zákonodárnou a soudní moc
- konstituční – panovníka omezuje parlament (ústava
2. republika – neexistuje dědičný panovnický úřad, představitelé jsou voleni na základě ústav
- parlamentní – vedoucí postavení parlamentu složeného z poslanců více stran (kancléřská – vedoucí role premiéra)
- prezidentská – v čele prezident plnící úkoly moci výkonné
ÚZEMNÍ STRUKTURA STÁTU
- výkon státní moci ústředními a místními orgány v příslušných částech území, na které je stát rozdělen
1. UNITÁRNÍ – jednotný, s jedinou vládou, jedinými zákony a jediným občanstvím na celém území státu (ČR, Itálie, SR)
2. FEDERACE – vzniklý spojením více států, které se vzdaly části své suverenity ve prospěch celku. Společná zahraniční politika a měna. (USA, Švýcarsko)
3. KONFEDERACE – volné smluvní sdružení států, které spolupracují v některých oblastech (Commonwealth of Nations)
DĚLENÍ PODLE VÝKONU STÁTNÍ MOCI
1. CENTRALIZOVANÝ – jednotná a hierarchicky budovaná skladba státních orgánů, nadřízený orgán řídí podřízené. Koncentrace moci v jednom centru. (Francie)
2. DECENTRALIZOVANÝ – centrálním orgánům dává menší pravomoci. Je posílena samospráva. (Švýcarsko, Česká republika)
PRÁVNÍ STÁT
- vztah mezi občanem a státem je vymezen pomocí práva
- právní řád stanoví pravidla chování státních orgánů, aby jejich moc nebyla zneužita proti občanům
- stanovuje pravidla chování občanů ve státě
- prosazována vláda práva
HISTORIE ČESKÉ STÁTNOSTI
- 7. stol. Sámova říše, 9. stol. Velkomoravská říše, 10. stol. Přemyslovský stát, 14. stol. země Koruny české, 15. stol. Jiří z Poděbrad, 1526 – 1918 vláda Habsburků
- 28. 10. 1918 v Obecním domě vyhlášena samostatnost českého státu jako demokratické parlamentní republiky (30. 10. Martinská deklarace)
- 1918 – 1938 – období první republiky, prezidentem T.G.M. (zvolen 1918, 1920, 1927, 1934)
- 30. 9. 1938 – Mnichovská dohoda (VB, F, I, N)
- 1. 10. 1938 – 15. 3. 1939 – období druhé republiky
- od 16. 3. 1939 – Protektorát Čechy a Morava
- 21. 8. 1968 – vpád vojsk Varšavské smlouvy
- 17. 11. 1989 – sametová revoluce
- 1. 1. 1993 – vznik České republiky
STÁTNÍ SYMBOLY
- předměty stanovené ústavou jako své oficiální a nezaměnitelné označení
- úkol – reprezentace státu
- Velký státní znak, Malý státní znak, Státní barvy, Státní vlajka, Vlajka prezidenta republiky, Státní pečeť, Státní hymna
ÚSTAVA
- právní akt nejvyšší právní síly
- upravuje principy státu
- organizace veřejné mocí
- územní samospráva
- základní práva a svobody občanů
Dělení
- psaná – uzákoněný dokument (ČR, USA)
- nepsaná – na základě zvyku (VB)
- flexibilní – k její změně stačí běžný způsob hlasování
- rigidní – ke změně je potřeba souhlas vyššího počtu hlasujících
- princip oddělení moci – rozdělení do 3 složek (zákonodárná, výkonná a soudní moc)
- princip brzd a rovnovah – jednotlivé složky se navzájem vyvažují a omezují
ÚSTAVA ČR
- 1918, 1948, 1960, 1993
- účinnost 1. 1. 1993 (preambule, 8 hlav, 113 článků)
