Stát – vznik, formy a znaky

 

   Otázka:  Stát – vznik, formy a znaky

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a):  Pavla

 

 

 

 

Dějiny

• antické politické myšlení považováno za základ evropského myšlení coby celku – model řeckého městského státu (polis)
• první antičtí myslitelé reagují na vznik a problémy polis, která byla založena na aktivní politické účasti svobodné části městského obyvatelstva
• Platon – spis Ústava – pokusil se systematicky vyložit politickou teorii, vize – oddělení jednotlivých společenských tříd – vládci, strážci a pracující (vládci a strážci nemohou mít majetek, každému se mělo dostat podle jeho potřeb – Platonský komunismus)
• Aristoteles – odmítl projekt ideálního státu, žák Platona, a protože ho pozoroval byl zároveň  jeho největším kritikem. Chtěl stát na základě ústavy a zákonech. Podle Aristotela je nejlepší státní uspořádání, ve kterém se rozhoduje v zájmu celku.
• Augustinus Aurelius – O boží obci – církevní moc považoval za nadřazenou moci světské.
• Tomáš Akvinský – Aristotelův racionální pohled na svět dal do souladu s křesťanstvím.
• Niccolo Machavelli (zakladatel politologie) – Vladař – ospravedlnění moci a vztahu mezi úspěšnou politikou a křesťanskou morálkou – politika nemá zatěžovat morálku. Účel světí prostředky.
• Thomas Hobbes – smluvní koncepce státu
• John Locke – státní moc rozdělil na zákonodárnou, výkonnou a federativní.
• Charles de Montesquieu – Duch zákonů. Doplnil rozdělení státní moci – zákonodárná, výkonná a soudní složka.
• Jean Jacques Rousseau – O společenské smlouvě. Demokracii definuje jako přímou účast lidu na zákonodárné a výkonné moci. Kritika soukromého vlastnictví.
• Immanuel Kant – mravní zákon považoval za nezbytný
• Karl Marx – budování beztřídní společnosti prostřednictvím proletariátu
• Max Weber – protiklad k marxismu, byrokracie

 

STÁT

• forma politické organizace lidské společnosti
•  sdružuje obyvatele určitého území v právní celek
• státní moc je nezávislá
• suverenita a svrchovanost státu
• vnitřní a vnější záležitosti si každý stát řeší sám

 

ZNAKY STÁTU

• organizace státu – soustava státních orgánů tvořící státní aparát
• právo – prostředek pro stanovení obecně závazných politických, hospodářských a kulturních úkolů. Stanovení pravidel chování lidí, které jsou v souladu s těmito zájmy.
• území a obyvatelstvo
• státní suverenita

 

FUNKCE STÁTU

A) vnitřní funkce

• bezpečnostní
• právní
• ekonomická – podmínky pro chod ekonomiky a jejich garance
• sociální – zajištění občanů ve stáří a nemoci
• kulturní – péče o kulturní dědictví

B) vnější fce

• diplomacie
• regulace zahraničního obchodu
• obrana území před příp. napadením a udržení mezinárodní bezpečnosti

 

TEORIE VZNIKU STÁTU

• teorie smluvní (konsenzuální) – stát vznikl smlouvou mezi lidmi, každý občan se zřekl části své suverenity ve prospěch celku
• teorie náboženská – vychází z božského původu státu (odráží v sobě boží dokonalost)
• teorie patriarchální – stát vznikl postupným rozšiřováním rodiny
• teorie mocenská – stát chápe jako vládu silnějšího nad slabšími
• teorie etická – stát chápe jako mravní nutnost

 

NÁROD

• společenství a sounáležitost občanů – lidí se společnou národností
• lidé se hlásí ke stejným tradicím a zájmům
• národnost – etnická jednotka

 

NÁRODNÍ STÁT

• útvar vytvořený jako politická organizace jedním národem
• Dánsko, Norsko
• národní příslušnost

 

STÁTNÍ OBČANSTVÍ

• plnoprávné členství jedince v daném státním útvaru na území státu
• demokratický stát – rovnost občanů

–        garance vzájemných práva povinností mezi státem a občanem

–        stát poskytuje občanovi ochranu uvnitř i vně území (mezinár. smlouvy)

• nabytí státního občanství ČR: narození, osvojení, určení otcovství, nalezení na našem území, prohlášením (při rozdělení Československa), udělení (trvalý pobyt min. 5 let)
• pozbytí státního občanství ČR: prohlášení (člověk žijící v cizině), nabytí cizího stát. občanství (člověk, který se na vlastní žádost stal cizím státním občanem), úmrtí

 

FORMA VLÁDY

(v nedemokratických státech)

• aristokracie – šlechta
• plutokracie
• oligarchie
• monokracie

 

TYPY STÁTU = druhy státního zřízení

1. monarchie – dědičná, doživotní vláda panovníka

• absolutní – panovník má veškerou výkonnou, zákonodárnou a soudní moc
• konstituční – panovníka omezuje parlament (ústava

2. republika – neexistuje dědičný panovnický úřad, představitelé jsou voleni na základě ústav

• parlamentní – vedoucí postavení parlamentu složeného z poslanců více stran (kancléřská – vedoucí role premiéra)
• prezidentská – v čele prezident plnící úkoly moci výkonné

 

ÚZEMNÍ STRUKTURA STÁTU

• výkon státní moci ústředními a místními orgány v příslušných částech území, na které je stát rozdělen

1. UNITÁRNÍ – jednotný, s jedinou vládou, jedinými zákony a jediným občanstvím na celém území státu (ČR, Itálie, SR)

 

2. FEDERACE – vzniklý spojením více států, které se vzdaly části své suverenity ve prospěch celku. Společná zahraniční politika a měna. (USA, Švýcarsko)

 

3. KONFEDERACE – volné smluvní sdružení států, které spolupracují v některých oblastech (Commonwealth of Nations)

 

DĚLENÍ PODLE VÝKONU STÁTNÍ MOCI

1. CENTRALIZOVANÝ – jednotná a hierarchicky budovaná skladba státních orgánů, nadřízený orgán řídí podřízené. Koncentrace moci v jednom centru. (Francie)

 

2. DECENTRALIZOVANÝ – centrálním orgánům dává menší pravomoci. Je posílena samospráva. (Švýcarsko, Česká republika)

 

PRÁVNÍ STÁT

• vztah mezi občanem a státem je vymezen pomocí práva
• právní řád stanoví pravidla chování státních orgánů, aby jejich moc nebyla zneužita proti občanům
• stanovuje pravidla chování občanů ve státě
• prosazována vláda práva

 

HISTORIE ČESKÉ STÁTNOSTI

• 7. stol. Sámova říše, 9. stol. Velkomoravská říše, 10. stol. Přemyslovský stát, 14. stol. země Koruny české, 15. stol. Jiří z Poděbrad, 1526 – 1918 vláda Habsburků
• 28. 10. 1918 v Obecním domě vyhlášena samostatnost českého státu jako demokratické parlamentní republiky (30. 10. Martinská deklarace)
• 1918 – 1938 – období první republiky, prezidentem T.G.M. (zvolen 1918, 1920, 1927, 1934)
• 30. 9. 1938 – Mnichovská dohoda (VB, F, I, N)
• 1. 10. 1938 – 15. 3. 1939 – období druhé republiky
• od 16. 3. 1939 – Protektorát Čechy a Morava
• 21. 8. 1968 – vpád vojsk Varšavské smlouvy
• 17. 11. 1989 – sametová revoluce
• 1. 1. 1993 – vznik České republiky

 

STÁTNÍ SYMBOLY

• předměty stanovené ústavou jako své oficiální a nezaměnitelné označení
• úkol – reprezentace státu
• Velký státní znak, Malý státní znak, Státní barvy, Státní vlajka, Vlajka prezidenta republiky, Státní pečeť, Státní hymna

 

ÚSTAVA

• právní akt nejvyšší právní síly
• upravuje principy státu
• organizace veřejné mocí
• územní samospráva
• základní práva a svobody občanů

Dělení

• psaná – uzákoněný dokument (ČR, USA)
• nepsaná – na základě zvyku (VB)

• flexibilní – k její změně stačí běžný způsob hlasování
• rigidní – ke změně je potřeba souhlas vyššího počtu hlasujících

 

•  princip oddělení moci – rozdělení do 3 složek (zákonodárná, výkonná a soudní moc)
  • princip brzd a rovnovah – jednotlivé složky se navzájem vyvažují a omezují

ÚSTAVA ČR

• 1918, 1948, 1960, 1993
• účinnost 1. 1. 1993 (preambule, 8 hlav, 113 článků)