Státověda – maturitní otázka OSZ

 

   Otázka: Státověda

   Předmět: OSZ / Politologie / ZSV

   Přidal(a): AK

 

 

POLITOLOGIE – věda o praktické politice.

• Vzniká jako samostatná disciplína po druhé světové válce.
• z řeckých pojmů polis = města, logos= rozum,
• čerpá z ekonomie, filozofie, sociologie, psychologie, historie

 

POLITIKA

• konkrétní způsob vlády
• teoretické názory na způsob vlády
• správa všech věcí veřejných (politik je spravuje)

 

ZÁKLADNÍ POLITOLOGICKÉ DISCIPLÍNY

• Státověda – zabývá se formou státu
• Politické ideologie a teorie – např. komunismus, nacionalismus, liberalismus
• Politické strany a hnutí
• Mezinárodní vztahy
• Politologické instituce – ustálený způsob chování (manželství, školy, volby, ústava, vláda)

 

STÁTOVĚDA (předmětem je stát)

• Stát: organizovaní společenství lidí žijících na určitém území
  • státní aparát
  • obyvatelstvo
  • území ohraničené hranicemi
  • obrana státu – vnitřní a vnější
  • suverenitu – uznáno ostatními státy
• Charakteristiky státu (kromě suverenity) mají ještě tvz. Nižší územně správní celky: kraje (regiony), obce (města)
  • Ve Francii – provincie, dále Rakousko, Švýcarsko

VZNIK STÁTU

• Prvotní (hostorické)
  • nejtarší státy rodina, rod, kmen, kmenový svaz, státy
  • Obživa- např. Egypt a zaplavování
  • vnitřní obrana – Mezopotámie
  • Vnější obrana- např. kmenový svat Sámova říše
• Druhotné (moderní)
  • Rozpadem – např. ČR
  • Sloučením – např. USA, Německo

 

Podstata státní moci

• Státní moc je tvořena obsahem a rozsahem
• Státní moc je uplatňována na občanech

 

Občan

• má státní příslušnost; občanství je tvořeno závazky vůči státu a výhodami, které občan užívá
• Povinnost: platba daní, dřive vojenská služba…
• Výhody: sociální příspěvky, je pod ochranou statut, využití obrany státu, základní zdravotní péče…

 

Obyvatel

• nemá státní příslušnost ani povinnosti

 

Státní moc

• rozsah: je dán počtem obyvatel a rozlohou státu
• obsah: je dán částí života občana, do které stát zasahuje (v demokracii)
• vznik státní moci vzniká střetem dvou koncepcí:
  • liberální koncepce = stát zasahuje do života člověka minimálně
  • marxistická koncepce = maximální zásahy státu do života člověka; omezení schopných lidí
  • v praxi je teorie kompromisně smíšená

 

Rozlišení státu

Podle hlavy státu

• Monarchie
  • v čele stojí monarcha (car, vévoda, král, sultanát)
  • moc je doživotní a dědičná (odvozována dynastivky)
  • typy, podle pravomocí a titulu vládce
    • absolutismus: panovník má absolutní moc
    • konstituční monarchie: panovník omezen ústavou
    • parlamentní monarchie: panovník omezen parlamentem, má ceremoniální fci (z tradice)- VB, Španělsko, Norsko, Švédsko, Dánsko

 

• Republika
  • v čele stojí volený zástupce (prezident, premiér, předseda parlamentu…)
  • funkci vykonává po dobu volebního období
  • typy podle závislosti na parlamentu
    • prezidentská=prez. Nezávislý na parlamentu
    • parlamentní = prez, závislý na parlamentu
  • Typy podle politického režimu
    • demokratická republika
    • diktatura (politická, vojenská, náboženská)

 

• Theokracie
  • boží vláda podle náboženství
  • v čele stojí zprostředkovatel „boží vůle na zemi“
  • Vatikán – papež
  • Egypt starověk – faraon (syn boha slunce Rea)

 

podle výkonu státní moci

• Demokracie
  • z řec. Démos = lid, kratein =  vláda
  • v 6.století př.n.l. v Athénách – první prameny demokracie – uplatňována na vrstvě svobodných obyvatel (asi 10%)
  • menšina je podřízena většině
  • je založena na rovnosti mezi lidmi (respektování lidských práv)
  • Založena na suverenitělidu = lid v demokracii je suveréní; od lidu se odvíjí veškerá moc
  • Demokracii děláme podle toho, jakým způsobem lid rozhoduje
    • Přímá – občané rozhodují přímo
      • Referendum – veřejné hlasování + odpověď je ano, ne)
      • Iniciativa – občané mají právo navrhovat zákony
    • Nepřímá (zastupitelská) – lidé rozhodují prostřednictvím zvolených zástupců
  • V praxi se kombinuje se přímá s nepřímou
  • Přímá má velkou tradici ve Švýcarsku
  • Nepřímá např. ČR

 

• Diktatura
  • Nejsou uznávána lidská práva
  • Chybí opoziční názory a jakýkoli opoziční názor je trestán -> porušovány základní svobody a lidská práva (např. svoboda projevu)
    • Druhy diktatur
      • Vojenská diktatura
      • Politická diktatura – komunistická Kuba, S. Korea, Čína
      • Nacistická diktatura
      • Fašistická diktatura
      • Náboženská diktatura – Pákistán, Afghánistán (skupina Taliban), Írák

 

Rozvržení výkonu státní moci

• Centralizované státy
  • Moc je koncentrována do jediného mocenského centra
  • Sídlí obvykle v hlavním městě
  • Není rozdělení na vyšší územně správní celky nebo jen malé (nemají celkem žádnou pravomoc – např. ČSR za komunismu)

 

• Decentralizované státy
  • Vyšší forma demokracie
  • Většina dnešních demokratických států
  • Moc rozvržena podle objemu do vysoko správních celků
  • Vyšší územně správní celky – centrum – celostátní význam
  • Rozhoduje o
    • Politice státu
    • Financích
    • O věcech týkajících se celého státu
    • Přijímání zákonů
    • Má právo rozhodovat o vyhláškách
    • O obraně vlasti
  • Problémy se řeší přímo na místě – nemusí se do centra (do Prahy) -> moc se přibližuje občanům
  • ČR = decentralizovaný stát
    • 1993: teoretické rozhodnutí, že ČR bude decentralizovaný stát
    • 2000: prakticky; v době, kdy se začalo volit do regionálního zastupitelstva

 

Podle struktury státu

• Unitární
  • Jednotné
  • Skládají se z jediného státního celku a mají jedinou organizační strukturu (jedinou vládu, jedna ministerstva…)

 

• Složené
  • Z minimálně 2 a více státních celků
  • Počet organizačních skupin odpovídá počtu stát + 1 hlavní, která je všem společná

 

Dělíme je podle míry závislosti správních celků, které tvoří stát

• Federace
  • Bližší spojení státních celků, vystupují jako jeden celek
  • Společná měna, armáda,
  • Např. Rusko, Švýcarsko (federace, ovšem z tradice konfederace)

 

Státy podle ideí (podle myšlenek)

• Myšlenky utvářejí tvář – charakter státu
  • Státy založené na národní myšlence
  • Občanské státy (založené na občanství) – USA
  • Náboženské státy (Afghánistán, Saudská Arábie, Irák, Vatikán, Izrael)
• Je zřetelně poznat, které náboženství převažuje (Indie – půl na půl)

 

Státy podle národnostního složení

• Národ = skupina lidí se společnými tradicemi, historií, jazykem, kulturou… někdy i fyzické znaky (Japonci, Romové…)
• Příslušnost k národu = národnost – podle rodičů
• Dá se v průběhu života změnit, ale můžu mít jen jednu!
• Nacionalismus
  • Přílišné zdůrazňování státní příslušnosti
  • Různé projevy – i kladné
• Kosmopolitismus
  • Opakem nacionalismu
  • Příslušnost k národu není důležitá
• Státy národní
  • Jeden národ převyšuje všechny ostatní
  • Národnostní menšina je malá – neprojevuje se
  • Jediný národní jazyk
  • V Evropě např. Dánsko či Portugalsko
• Státy s národnostní menšinou
  • Převládá 1 národ, ale existuje výrazná národnostní menšina – ovlivňuje stát
  • I více národnostních menšin
• Vícenárodní státy
  • Státy dvou a více národů, kde ani jeden nemá výraznější početní převahu
  • 2 a více jazyků
  • Např. Švýcarsko, Belgie
• Občanské
  • Více národů – národnostní menšiny tvoří stát
  • Např. USA = stát národnostních menšin
• Dnešní státy směřují k občanským státům

 

Vznik státu a teorie jeho vzniku

• Okolnosti a podmínky vzniku států se lišily
• Stát mohl v minulosti vzniknout násilným podmaněním jiných kmenových společností; růstem počtu obyvatelstva; jeho soustřeďováním do větších sídel a spojováním do územních celků
• Archeologické nálezy – vznik státu kolem roku 6000 př. K.
• Psané a obrázkové doklady – 4000 př. K.
• V Evropě se první státní útvary, řecké polis, objevují mezi lety 800 – 320 n. l.
• Moderní stát, vybavený veřejnou mocí a kontrolující své území, vzniká v Evropě až v 16. – století – v té době nastává postupné oddělování veřejné moci od panovnické -> vzniká oblast politiky a ekonomiky -> projevem těchto jevů je institucionální zakotvení státu: vznik ústřední byrokracie, jednotného daňového systému, stálé armády, diplomatických vztahů s trvalými zastupitelskými úřady; vznikají i první ekonomické teorie (merkantilismus, později fyziokratismus)

 

Teorie vzniku státu

• Přesto, že existence státu je historicky doložena od rozpadu prvobytně pospolné společnosti a je od starověku předmětem filosofického, teologického, sociologického, etického, právního a jiného zkoumání a hodnocení, schází dosud jeho plně vystihující obsahové vymezení
• Představy o vzniku, podstatě, společenské funkci a vývoji státu, vznikající v jednotlivých dějinných obdobích a rozdílných společenských podmínkách, se značně liší
• Náboženská (teologická)
  • Nejstarší (starověk)
  • Stát jako projev boží vůle odráží v sobě boží dokonalost
  • Nejstarší varianta – teokratická teorie – teze o božském původu panovníka -> snaží se ospravedlnit především absolutistický stát (Egypt- faraon)
• Patriarchální
  • Kořeny sahají rovněž do antického Řecka a Říma
  • Stát spolu s právem vznikl z rozrůstající se rodiny
  • Státní moc a pravomoc monarchy v podstatě odpovídají moci otce nad rodinou
  • Ve středověku základem učení o neomezené moci krále -> snaží se ospravedlnit především absolutistický stát
• Patrimoniální
  • Státní a právní moc vznikla z vlastnického práva k půdě
  • Stát vysvětlován jako soukromá, neomezená moc monarchy nad lidmi na určitém území
  • Teorie odpovídala podmínkám feudální společnosti, kde si největší vlastník půdy uzurpoval právo politicky vládnout celé společnosti
• Mocenská (teorie násilí)
  • Stát vysvětlován jednostranně pouze jako produkt uplatnění síly
  • Podle Gumplowicze byl stát vždy výsledkem násilí jednoho kmene nad druhým – toto násilí se projevilo podmaněním a zotročením slabšího, již usedlého obyvatelstva silnějším kmenem
  • Stát znamená organizace nadvlády menšiny nad většinou
• Smluvní
  • Právním důvodem vzniku státu je smlouva mezi lidmi
  • Teorie známá již od starověku, v novověku je jejím prvním představitelem H. Grotius, avšak uceleně byla rozpracována až Hobbesem, Lockem a Rousseauem
  • Stát je výsledkem smlouvy mezi lidmi, institucí přetvářející neorganizovanou masu (multitudo) v jednotný lid (populus)
  • Pomocí společenské smlouvy prý lidé přešli od přirozeného stavu, v němž žili izolovaně, k občanskému stavu, ke společnosti a státu; uvědomělým činem se vzdali svých přirozených svobod a přenesli je na představitele státní suverenity -> takto dobrovolně založený stát měl zajistit svým členům (občanům) bezpečnost, jistotu a vlastnictví
• Teorie marxistické filosofie
  • Za sociálně ekonomickou příčinu vzniku státu považován rozpad prvobytně pospolné společnosti na třídy s protichůdnými ekonomickými, sociálními a tím i politickými zájmy – historicky k tomu došlo v důsledku společenských vztahů založených na soukromém vlastnictví výrobních prostředků a přisvojování nadhodnoty
  • Stát = historicky vzniklá forma organizace společnosti rozdělené na nepřátelské třídy, založená na územním principu a existenci zvláštního aparátu, jehož pomocí ekonomicky vládnoucí třída uskutečňuje svou vůli, prosazuje své zvláštní zájmy a potlačuje své třídní odpůrce
  • Od ostatních politických organizací se liší zejména tím, že organizuje své příslušníky podle území, že disponuje veřejnou donucovací mocí a že se vyznačuje suverenitou

 

Sociální stát

• Zhruba od 2. poloviny 19. století začaly některé evropské státy přebírat i funkce v sociální oblasti
• Do té doby byla ochrana sociálně slabých vrstev svěřena církevní charitě či ponechána mezilidské solidaritě
• Sociální stát (stát sociálního blahobytu či sociálního zabezpečení, zaopatřovací stát) vzniká v polovině 19. století ve Francii, od 70. let 19. století v Německu a zhruba ve stejnou dobu ve Velké Británii

 

• Základní úkol sociálního státu
  • Zabezpečit přijatelné existenční minimum pro nejchudší vrstvy
  • Odstranění hladu a žebroty
  • Pomoc zdravotně postiženým, starým a nezaměstnaným lidem
  • Podpora slabých sociálních skupin a chudých rodin
  • Zajištění základní zdravotní péče a minimálního vzdělání
• Ke splnění tohoto úkolu stát pomocí daní (a sociálních daní) odčerpává vyšším příjmovým skupinám a firmám finanční prostředky, které pak prostřednictvím státního rozpočtu přerozděluje
• Státní výdaje pak mohou mít přímý charakter (přímé sociální dávky) i nepřímý charakter (např. financování programu veřejných prací)

 

• Argumenty pro vznik a rozvoje sociálního státu
  • Solidarita – princip solidarity založen na vzájemné odpovědnosti mezi lidmi, na ochotě těch, kteří mohou pomoci slabším
  • Pragmatismus – majetnější vrstvy podporují výdajovou politiku státu, protože pouze zmírňováním chudoby se může předejít sociálním otřesům, a tím zachovat společenský řád
  • Idea pokroku – postupné smazávání sociálních nerovností (osvícenství)
• V poslední době se praxe sociálního státu dostala do krize

 

• Důvody krize sociálního státu
  • Tempo růstu sociálních výdajů je větší než tempo ekonomického růstu -> sociální potřeby překračují ekonomické možnosti
  • Stárnutí populace – díky lepší zdravotní péči se stále více lidí dožívá vyššího věku -> růst výdajů na důchodové zabezpečení
  • Růst nákladů na byrokracii, která zabezpečuje distribuci a adresnost sociálních dávek
  • Důsledky v oblasti hodnot – stále více lidí parazituje na sociálních dávkách, namísto práce volí raději podporu v nezaměstnanosti, zneužívání povinnosti státu se stává společenskou normou; demotivační charakter působí i na straně středních a vyšších vrstev, protože při progresivním zdanění již vynaložené náklady neodpovídají velikosti příjmu či zisku
  • Rozšiřování hospodářských, sociálních a kulturních práv – diskutovaným problémem se stalo např. právo na práci, ze kterého plyne povinnost státu právo zajišťovat, aniž by měl v rukou celé hospodářství

 

• K sociálnímu státu se nejvyhraněněji stavějí socialistické, liberální a environmentální teorie
  • Socialisté– obhajují rozšiřování blahobytu zejména voblastech zdravotnictví a školství, protože zdraví populace a rozvinutá kvalifikační soustava podporuje rozvoj ekonomiky; případné úspory v těchto oblastech by vlastně úsporami nebyly (Keller)
  • Liberálové– spíše se orientují na oblasti, ve kterých se vytváří materiální bohatství společnosti, protože teprve na něm je závislý objem poskytovaných dávek; usilují o snížení míry státního přerozdělování – snižování sociálních výdajů je doprovázeno (kompenzováno) snižováním daní
  • Environmentalisté– poukazují na iluzi obou předchozích stanovisek, které si neuvědomují omezenost zdrojů; dosavadním způsobem již nelze blahobyt zvyšovat, navíc blahobyt vyspělých zemí stále více kontrastuje sbídou zbytku světa -> je potřeba zredukovat dosaženou úroveň konzumu uvnitř státu blahobytu; budoucnost u některých spatřována ve vzniku „samoobslužných skupin“ založených na „komunitní svépomoci“, které budou poskytovat „veřejné služby“