Otázka: Suezská krize
Předmět: Dějepis
Přidal(a): beruska123
Úvod
Suezská krize, jiným názvem Druhá arabsko-izraelská válka nebo také Sinajská válka byl válečný konflikt, který se odehrál v letech 1956 – 57. Konflikt byl vyvolán egyptským prezidentem Gamálem Násirem, který v roce 1956 začal s blokádou izraelského přístavu Eljat. V červenci téhož roku oznámil znárodnění Suezského průplavu, což vedlo k pobouření evropských států Francie a Velké Británie, jejichž banky a společnosti vlastnili téměř polovinu kanálu. V této práci bych chtěla připomenout souvislosti, průběh a následky této krize.
Souvislosti
V roce 1952 se v Egyptě odehrál vojenský převrat, v čele s Gamálem Násirem. Dosavadní panovník egyptský král Farúk I. byl svržen a vznikla republika. Od roku 1953 byl Násir vrchním velitelem ozbrojených sil. V roce 1954 se stal předsedou vlády, v roce 1956 byl zvolen prezidentem. Násirova hlavní myšlenka k řešení vnitrostátních problémů tíhla k ideologii militantního panarabismu (= myšlenka sjednocení arabského světa). Izrael, v čele prozatímní vlády s Davidem Benem Gurionem, věděl o hrozícím nebezpečí od okolních států, a tak roku 1953 začal s reorganizací své armády a sanžil se získat zahraniční spojence.
V rozporu s Rezolucí OSN z 1. září 1951 byly omezeny izraelské lodě a lodě mířící do Izraele zákazem použít Suezský průplav. Arabské teroristické jednotky stále častěji útočili na obyvatele Izraele, za jediným účelem, a to vraždit a rabovat tento relativně mladý stát. Posílena byla také blokáda Tiranského průlivu. Egypt spolu s ostatními arabskými státy se zkrátka snažil omezit Izrael jak nejvíce to šlo. Dalo by se říci, že si Egypt začal ze Sinajského poloostrova dělat novou vojenskou základnu. V roce 1954 začal Násir dokonce podporovat nájezdy palestinských fidájínůproti izraelskému území.
Hlavní příčina konfliktu
26.7. 1956 prezident Gamál Násir znárodnil Společnost Suezského průplavu se zdůvodněním, že Egypt potřebuje finanční prostředky na výstavbu Asuánské přehrady na řece Nil. Vzhledem k tomu,že akcie této společnosti patřily převážně investorům z Velké Británie (Anthony Eden) a Francie, jednalo se o nepříjemné překvapení pro oba státy. V ohrožení byla celá západní Evropa, jelikož dvětřetiny potřebné ropy byly dováženy právě Suezským průplavem.
V srpnu byla svolána konference v Londýně, která vynesla 2 možné závěry:
- ponechat Suezský průplav Egyptu a vytvořit mezinárodní poradní orgán pro tarify a svobodu
plavby (zastánce SSSR) - ponechat Suez Egyptu, ale spravedlivě vyplatit akcionáře a zřídit mezinárodní správu průplavu
(zastánci: západní státy)
USA, jejíž podporu Anglie i Francie očekávaly, se však obrátila proti nim. Státy se tedy rozhodly jednat samy, bez záštity OSN.
Francouzsko-izraelské plánování přísně tajné operace začalo již v září. 22. října v Sévres u Paříže se konalo tajné jednání mezi Anglií, Francií a Izraelí, při kterém byl přijat plán, podle kterého vysadí Izrael v prostoru průsmyku Mitla na Sinaji výsadkovou jednotku. Francie a Velká Británie by vyzvaly obě strany ke stažení do vzdálenosti 15 – 16 km od Suezského průplavu, což Egypt odmítne, neboť by byl nucen vyklidit Sinaj. To Velké Británii a Francii poskytne záminku vyslat do prostoru své jednotky, které oddělily bojující strany. Tímto manévrem by Francie a Británie znovu získaly kontrolu nad průplavem. Izrael souhlasil. Bral plán jako příležitost definitivně vyřešit problémy s Egyptem, který Izrael sužoval dávno před znárodněním.
Operace Kadeš
Samotnému zahájení invaze předcházela operace Kohout. Letoun izraelského letectva sestřelil nad Středozemním mořem egyptské letadlo, které bylo plné egyptských vojenských velitelů vracejících se z jednání v Sýrii. Díky tomuto geniálnímu tahu se Izraeli podařilo zničit Egyptu prakticky celé vojenské vedení ještě před akcí. Operace Kadeš byla zahájena 29. října 1956 výsadkovou operací u východního vstupu do průsmyku Mitla. Izraelské jednotky pod vedením generála Moše Dajana napadly Egypt a dostaly se hluboko na egyptské území, až k přístavu Šarm aš-Šajch. Ultimátum, aby obě strany stáhly své jednotky podél pobřeží o 16 km bylo Násirem podle předpokladůodmítnuto. O dva dny později se do akce zapojily britské a francouzské letové jednotky, které útočily především na letecké základny egyptské armády a komunikační uzly.
Operace Mušketýr
2. listopadu izraelské jednotky obsadily Gazu. Další den se do konfliktu vložila OSN, která začala projednávat sestavy mírových sil. 5. listopadu začala rozhodující část operace Mušketýr – vylodění Britů a Francouzů v Port Saidu a Port Fuadu. Hlavním cílem bylo oddělit Izraelce a Egypťany. Násir ve snaze zablokovat průplav nechal zbytečně potopit 40 lodí. OSN jednomyslně odsoudila anglo-francouzský vpád, nečekaně se na stranu SSSR (vůdce Chruščov) postavily i Spojené státy( v
čele s prezidentem D. Eisenhowerem) SSSR dokonce hrozila odstřelováním Londýna a Paříže a zničením Izraele, USA vyhrožovala svrhnutím britské libry. Dne 7. listopadu 1956 došlo k zastavení celé operace. Anglo-francouzské síly byly nuceny se stáhnout, místo opustily v prosinci, izraelské jednotky opustily Egypt v březnu 1957.
Důsledky
Egypt byl vnímán jako vítězný stát, byť by tomu tak z hlediska vojenského pole vůbec nebylo. Toto vítězství však posílilo Násirovu moc nejen v Egyptě, ale i respekt u ostatních arabských států. Navíc Egypt získal plnou moc nad Suezským průplavem, který byl opět uveden do provozu 24. 4. 1957. Anglie a Francie utrpěly potupu. Britský premiér Anthony Eden rezignoval na počátku roku 1957 a britské kolonizační jednotky v celé Africe byly oslabeny. Israel, ač byl na straně poražených, neutrpěl takové ponížení, jako jeho spojenci. Jejich jednotky musely vyklidit pásmo Gazy, na oplátku však Egypt opustil izraelské území a na pár let zavládl v Izraeli mír.
