Otázka: Aerobní trénink

Předmět: Tělesná výchova, Sportovní příprava

Přidal(a): jackr

Při zachování pořadí cviků a dodržování základních strečinkových pravidel lze u cvičence dosáhnout v krátké době výrazného pokroku v rozvoji ohebnosti. Jedná se o statický systém. Jednotlivé cvičení jsou výdrže v polohách. Doba výdrže je nejdříve 10 s., později 20, 30 a mohou být až celou minutu. Nesymetrické cviky je nutno cvičit na obě strany.

HLAVNÍ PRAVIDLA PROTAHOVÁNÍ

Bezpečnost

Od počátku je potřeba být velmi důslední a opatrní. Zranění vzniklé chybným protahováním se může léčit až 6 měsíců. Vždy musíme začít rozehřátím. Také je třeba naučit se vnímat a rozeznat krajní polohu, tzv. „do mírné bolesti“.

Rozehřátí

Před zahájením každého strečinkového cvičení je důležité organismus alespoň trochu prohřát: např. všeobecnou rozcvičkou, lehkým rozběháním nebo několika minutami na rotopedu. Svaly se tak prokrví a stanou se pružnějšími, čímž se výrazně sníží možnost jejich poranění.

Nehmitat!

Budeme-li při protahování hmitat, namísto toho, abychom protahovali staticky, stane se přesně to, co nechceme – svaly se neuvolní, ale naopak stáhnou. To proto, že se začnou bránit proti možnosti přetržení během švihu. Totéž se děje i při bolestivém roztahování: jakmile sval pocítí bolest, začne se smršťovat (= bránit), aby se nepoškodil. Proto takové roztahování nemá význam. Roztahování nesmí bolet.

Dýchání

Velmi důležité je dýchání a je potřeba se na něj po celou dobu strečinku soustředit. Klidné, pomalé a hluboké dýchání během strečinku způsobuje postupné a nenásilné uvolnění svalového napětí. Dotažení do polohy, ve které se budeme protahovat, je potřeba s výdechem.

VLASTNÍ CVIKY SYSTÉMU

1. Pravá noha pokrčená pod tělem, celou plochou chodidla na zemi; levá noha propnutá, položená na patě, špička směřuje vzhůru.

Aktivní skupina: ohybače stehna.

2. Pravá noha pokrčená pod tělem, na špičce; levá noha propnutá, položená vnitřní hranou chodidla na zem.

Aktivní skupina: ohybače stehna.

3. Záklon, chodidla na šířku ramen či více, pravá noha zakročená pro udržení stability; ruce v bok.

Aktivní skupina: břišní, hrudní a zádové svalstvo.

4. Pravá dlaň podsunutá pod pravé chodidlo (z vnější strany); levá noha mírně pokrčená, na špičce. Narovnat trup a tlačit pánev k zemi.

Aktivní skupina: přední část kyčelních svalů.

5. Chodidla ve vzdálenosti asi 1 metr od sebe, špičky mírně vytočené ven. Tlačit pánev k zemi, lokty tlačit kolena od sebe.

Aktivní skupina: adduktory.

6. Nohy propnuté, co nejvíce od sebe, špičky směřují vzhůru. Držet záda rovně a snažit se přitahovat spíš hrudník než hlavu střídavě k oběma nohám.

Aktivní skupina: ohybače na zadní straně stehna.

7. Totéž jako v předchozím cvičení, s předklonem vpřed k zemi.

Aktivní skupina: ohybače na zadní straně stehna.

8. Chodidla spojená k sobě, kolena tlačená k zemi; ruce přidržují špičky nohou. Předklon a snažit se hlavou dotknout chodidel.

Aktivní skupina: adduktory.

9. Chodidla spojená k sobě, kolena tlačená k zemi za pomoci rukou; záda vzpřímená. Tlakem na kolena se pokusit dotknout podložky.

Aktivní skupina: adduktory.

10. Pravá noha natažená před sebe, levá noha skrčená s chodidlem u rozkroku. Uchopit kotník pravé nohy a přitáhnout trup k noze. Snažit se udržet rovná záda.

Aktivní skupina: ohybače na zadní straně stehna.

11. Totéž jako v předchozím cvičení, levé chodidlo je položené na pravém stehnu.

Aktivní skupina: ohybače na zadní straně stehna.

12. Zpět k předchozí poloze s napnutýma nohama, přitáhnout trup k levé noze a snažit se pravou rukou dotknout levého chodidla. Levá ruka je volně položená na podložce u pravého stehna.

Aktivní skupina: ohybače na zadní straně stehna, zádové svaly.

13. Levá noha napnutá, pravá pokrčená a podsunutá pod tělo, jinak totéž jako předchozí cvičení.

Aktivní skupina: ohybače na zadní straně stehna, zádové svaly.

14. Pravá noha pokrčená v koleni, chodidlo u levého kolena z vnější strany,  Levá noha podsunutá pod tělo, trup vytočený doprava. Otáčením trupu regulovat cvičení.

Aktivní skupina: hýžďové svalstvo.

15. Leh na zádech, zvednout nohy a položit chodidla za hlavu. Nohy držet jen mírně pokrčené.

Aktivní skupina: trapézový sval, krční svaly, ohybače zadní strany stehna.

16. Nohy napnuté před tělem, chodidla u sebe. Uchopit oba kotníky a přitáhnout trup k nohám. Snažit se držet spodní část zad vzpřímeně.

Aktivní skupina: ohybače na zadní straně stehna.

17. Lehnout na břicho, paže napnout s dlaněmi položenými na zem v úrovni boků.

Aktivní skupina: zádové svaly

18. Stoj s chodidly na šířku ramen, hluboký záklon.

Aktivní skupina: zádové svaly.

19. V podřepu, levá noha s chodidlem na podložce, pravá s kolenem na zemi, hluboký záklon se vzpaženýma rukama.

Aktivní skupina: hrudní a zádové svalstvo¨.

20. „Most“ – nohy na špičkách, ruce co nejblíže k chodidlům.

Aktivní skupina: břišní a zádové svalstvo.

21. „Kolébka“ – leh na břiše, rukama za zády uchopit kotníky.

Aktivní skupina: břišní a zádové svalstvo.

22. V kleče provádět záklon, dokud se lopatkami nedotknete podložky, paže spočívají volně na zemi.

Aktivní skupina: svaly stehenní.

23. Nohy pokrčené s chodidly na dvoj- až trojnásobnou šířku ramen, špičky směřují dopředu, pánev tlačit k zemi.

Aktivní skupina: ohybače na zadní straně stehna.

24. Levá noha propnutá, pravá skrčená pod tělem, přitáhnout hrudník k levému kolenu.

Aktivní skupina: ohybače na zadní straně stehna.

25. Totéž jako v předchozím cvičení, pravá noha je pokrčená za tělem.

Aktivní skupina: ohybače na zadní straně stehna.

26. Totéž jako v předchozím cvičení, opět se snaž přitáhnout k levému kolenu.

Aktivní skupina: ohybače na zadní straně stehna.

27. „Provaz“

Aktivní skupina: ohybače dolních končetin.

28. „Rozštěp“

Aktivní skupina: ohybače dolních končetin.

29. Vleže na zádech pokrčit pravou nohu a koleno přitáhnout k hrudníku.

Aktivní skupina: ohybače dolních končetin.

30. Totéž jako v předchozím cvičení. Uchopit špičku nohy a přitáhnout nataženou nohu k hrudníku.

Aktivní skupina: ohybače dolních končetin.

31. Vsedě s levou nohou pokrčenou pod tělem uchopit špičku pravé nohy a nataženou nohu přitáhnout k pravému ramenu.

Aktivní skupina: ohybače dolních končetin.

32. Totéž jako v předchozím cvičení, ale vestoje.

Aktivní skupina: ohybače dolních končetin.

ZÁVĚR

Správné a důkladné protažení zvyšuje flexibilitu a pomáhá předcházet zraněním. Velký význam má ale i pro regeneraci organismu. Protažený sval se po zátěži prokrví, odplaví se laktát a zlepšuje se jeho regenerace.

Protahovacím cvikům bychom se měli věnovat nejméně jedenkrát denně, nejlépe dvakrát. Uvedený systém je znám a používán především příznivci bojových u

Článek Protahovací cviky dle Suzukiho se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Aerobní trénink

Předmět: Tělesná výchova, Sportovní příprava

Přidal(a): jackr

Zaujmeme relaxační polohu. Lehneme si na podložku naznak. Hlava je rovně, ruce směřují volně podél těla asi v úhlu 45 stupňů, mírně pokrčeny v loktech, dlaněmi dolů. Nohy jsou mírně roznoženy, špičky (palce) směřují ven (asi v úhlu 30 stupňů). Oči jsou zavřené, ne křečovitě.

Představte si, že ležíte na louce provoněné čerstvě pokosenou travou, plné vůně rozkvetlých květů. Vůně květů prostupuje do vašeho těla, slyšíte jen zpěv ptáků, po nebi plují mraky, mraky s nimiž odplouvají vaše starosti, potíže a strasti. Jste naprosto klidní, uvolnění, vše odplynulo pryč. Cítíte ve všech svalech uvolnění. Jste naprosto uvolněni.

V pravé ruce cítíte nesmírnou tíži, pravá ruka je těžká, je zcela nepoddajná, nemůžete ji zvednout. Pravá ruka je nepoddajná, je úplně ochablá, slabá, malátná a nehybná. Opakuji 6x.

Ležíte na louce provoněné čerstvě pokosenou travou, vůně květin prostupuje celým vaším tělem, louka je příjemně prohřátá sluníčkem, teplo sluníčka přechází do vašeho těla.

Vaše levá ruka je nesmírně těžká, cítíte v ní nesmírnou tíži, je zcela nepoddajná, nemůžete ji zvednout. Vaše levá ruka je jako z olova. Opakuji 6x.

Sluneční paprsky ještě více pronikají do vašeho těla, cítíte opojnou vůni květin a čerstvě pokosené trávy. S plujícími mraky odplouvají vaše starosti, potíže a strasti.

V obou vašich pažích cítíte nesmírnou tíži, obě paže jsou jako z olova, nemůžete je zvednout. Obě paže jsou zcela zesláblé a malátné. Opakuji 6x. Ležíte na louce provoněné čerstvě pokosenou trávou, plné vůně květin. Vůně květin prostupuje celou vaší mysl. Po nebi plují mraky a spolu s nimi odplouvají všechny vaše starosti, strasti a potíže.

V pravé noze cítíte nesmírnou tíži, pravá noha je zcela ochablá, nehybná a malátná. Je jakoby připoutána k podlaze a nelze s n í pohnout. Opakuji 6x.

Sluneční paprsky stále pronikají do vašeho těla, ještě více cítíte opojnou vůni květin. Spolu s plujícími mraky odplouvají i vaše starosti, strasti a potíže.

V levé noze cítíte nesmírnou tíži, levá noha je ochablá, zcela nehybná a malátná. Je jakoby připoutána k podlaze a nelze s ní pohnout. Opakuji 6x.

V obou nohách cítíte nesmírnou tíži, Obě nohy jsou jako z olova, nemůžete je zvednout. Obě nohy jsou zcela malátné, bezvládné a ochablé. Opakuji 6x.

Ležíte na prosluněné louce a vůně květin a čerstvě pokosené trávy prostupuje do vašeho těla, slyšíte jen zpěv ptáků a cítíte, jak sluneční paprsky pronikají do vašeho těla. Z plujících mraků po obloze odplouvají i vaše starosti, strasti a potíže.

V celém těle cítíte nesmírnou tíži, celé tělo je jako z olova, nemůžete se zvednout, celé tělo je malátné a ochablé, je úplně bezvládné, těžké jakoby, propadlé do podložky.

Sluníčko vás stále více prohřívá, slyšíte jen zpěv ptáků a vnímáte vůni čerstvě pokosené trávy.

Pravá ruka se příjemně zahřívá, cévy se v pravé ruce rozšiřují, do pravé ruky se rozlévá příjemné teplo, celá pravá ruka je teplá a prohřátá. Pravou rukou vám proudí oblažující teplo. Opakuji 6x.

Levá ruka se příjemně zahřívá, cévy se v  levé ruce rozšiřují. Do levé ruky se rozlévá příjemné teplo. Celá levá ruka je teplá a prohřátá, cítíte jak se vám v  levé ruce rozšiřuje příjemné teplo. Opakuji 6x.

Sluneční paprsky vám stále pronikají do těla, neustále cítíte opojnou vůni pokosené trávy a květin. Plující mraky odnášejí vaše starosti, strasti a potíže.

Obě ruce jsou zahřáté, do obou rukou se rozlévá příjemné teplo. Naprosto zřetelně cítíte, jak vám oběma rukama proudí příjemné teplo. Opakuji 6x.

Cítíte, jak vám do pravé nohy proudí od kyčle ke kolenu příjemné teplo, a teď již prostupuje až ke kotníku a nyní až do prstů. V pravé noze cítíte příjemné teplo, pravá noha je krásně teplá, celá pravá noha je příjemně teplá a prohřátá. Opakuji 6x.

Ležíte na louce provoněné čerstvě pokosenou travou, vůně květin prostupuje celé vaše tělo, louka je příjemně prohřátá sluníčkem, teplo sluníčka prochází do vašeho těla.

Cítíte, jak vám do levé nohy proudí od kyčle ke kolenu příjemné teplo, a teď již prostupuje až ke kotníku a nyní až do prstů. Opakuji 6x.

Ležíte na prosluněné louce a vůně květin a čerstvě pokosené trávy prostupuje do vašeho těla, slyšíte jen zpěv ptáků a cítíte, jak sluneční paprsky pronikají do vašeho těla. Z plujících mraků po obloze odplouvají i vaše starosti, strasti a potíže.

Dech je pravidelný, hluboký a volný, dýchá se vám lehce a klidně. Opakuji 6x.

Cítíte, jak vaše srdce tepe klidně pravidelně a volně, srdce tepe zdravě a pravidelně. Cítíte jak je váš tep pravidelný vyrovnaný, naprosto zřetelně cítíte vyrovnanost tepu vašeho srdce. Sluneční paprsky stále pronikají do vašeho těla, ještě více cítíte opojnou vůni květin. Spolu s plujícími mraky odplouvají i vaše starosti, strasti a potíže.

V celém břiše se vám rozlévá hluboké, vnitřní teplo. Celý váš vnitřek je příjemně proteplen a prohřátý. Z břicha vystupuje proud energie, která prohřívá vaše tělo. Celou pánev zaplavuje příjemné teplo, celý spodek tepla máte proteplený a prohřátý. Opakuji 6x.

Celé tělo se příjemně zahřívá, celé tělo je teplé. Opakuji 6x.

Ležíte na čerstvě pokosené louce, po nebi plují mraky a čelo vám ovívá osvěžující, chladivý vánek, lehký jako jemný dech. Cítíte, jak vaše čelo ovívá chladivý a svěží vánek, vaše čelo je příjemně chladné. Opakuji 6x.

Paže a nohy pevně napnout! Hluboký nádech! Otevřít oči! Protáhnout se! Vstát!

Článek Aerobní trénink se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Démokritos – úvaha o antickém filosofovi

Předmět: Tělesná výchova, Sportovní příprava

Přidal(a): Lukáš Skácel

ÚVOD

Naším úkolem bylo změřit reliabilitu testování při běhu na 20 m sprint a agility testu. Kdy jsme měřily časy při sprintování na 20 metrů 3 způsoby. První měření proběhlo na stopkách v mobilu, druhé na klasických stopkách a třetí měření probíhalo na fotobuňce, poté proběhl re test. Stejné to bylo u měření agility testu, kdy proběhlo první měření na 4 dotykových plochách, které byly rozmístěny 2 metry od sebe a to do čtverce. Po prvním měření proběhl re test.

1 RELIABILITA

Měření reliability lze provádět pomocí celé řady matematicko-statistických metod založených na faktu, že každé měření se skládá z pravé a chybové komponenty. Teoreticky lze reliabilitu vyjádřit jako podíl pravého a celkového (skládajícího se z pravého a chybového) rozptylu výsledků testu. V praxi bývá výše uvedený teoretický model různě modifikován a pro výpočet reliability existuje řada matematických metod. My jsme si vybrali metodu opakovaného měření.

Metoda opakovaného měření může být použita tam, kde lze měření u stejného souboru opakovat za stejných podmínek. Koeficient reliability se pak určuje jako korelační koeficient mezi prvním a druhým měřením. V pedagogicko-psychologické praxi není tato metoda běžná, protože tu je velmi obtížné vytvořit dvakrát po sobě stejné podmínky měření, protože výsledky druhého měření bývají ovlivněny zkušeností získanou při prvním měření. (www.kps.pedf.cuni.cz)

2 CÍL

Cílem měření bylo zjištění reliability v běhu na 20 metrů, a agility testu. K tomu jsme provedli analýzu běhu na 20 metrů. A použili přístroj FITT AGILITY, na kterém jsme provedli test našich reakcí a jejich následnou analýzu a vypočet reliability.

3 VÝSLEDKY

3.1 Reliabilita měření sprintu na 20 m

Postup při získávání dat, byl takový, že jsme běhali 3x 20 metrů sprint a čas byl zaznamenáván třemi přístroji (stopky, stopky v mobilu a fotobuňka). Povrch, na kterém se běhalo, byl gumový s dobrou přilnavostí.

Tabulka naměřených hodnot při sprintu na 20 metrů, ze které jsme si vybrali na měření reliability vždy první 2 hodnoty z měření 10 lidí a u těch jsme srovnávali reliabilitu.

Pro pedagogickou praxi se většinou požaduje koeficient reliability 0,6 – 0,8. Reliabilita testu je závislá na kvalitě testových úloh, z nichž je test vytvořen, a také závisí podstatně na jejich počtu. Obecně platí, že čím více úloh test obsahuje, tím má větší reliabilitu. U testů s malým počtem úloh (např. 10 a méně) dosahuje koeficient reliability maximálně 0,6.

Při porovnání S1 a S2 jsme zjistili, že hodnota reliability je 0,80, což je pro pedagogickou praxi dostačující hodnota.

Při porovnání M2 a M3 jsme zjistili, že hodnota reliability je 0,90, což je největší hodnota reliability při našem měření, to znamená, že tato metoda má největší reliabilitu.

Při porovnání MK1 a MK2 jsme zjistili, že hodnota reliability je 0,75.

3.2 Reliabilita FITT AGILITY testu

Postup při získávání dat byl takový, že jsme se každý z nás postavily mezi 4 rozmístěné tlakové podložky, které od sebe byly vzdáleny každá 2 metry a naším úkolem bylo co nejrychleji reagovat podle zobrazeného obrázku na projektoru na příslušnou podložku.

Tabulka průměrných hodnot reakcí na agility testu, ve které jsou průměrné hodnoty 10 lidí z fitt agility testu, jsme se snažili získat reliabilitu, zjistili jsme, že tento způsob není moc reliabilní a vyšla nám hodnota reliability pouhých 0,36.

4 ZÁVĚR

Touto prací jsme měli ukázat na reliabilitu metody opakovaného měření.

Podle námi zvolené metody opakovaného měření jsme zjistily, že měření M2 a M3 při sprintu na 20 m je nejvíce reliabilní, tedy má největší spolehlivost v měření.

Při měření reliability agility testu, jsme si vybrali průměrné hodnoty 10 studentů, kteří byly testováni, a spočítali jejich reliabilitu, která nám vyšla pouhých 0,36.

BIBLIOGRAFICKÉ ZDROJE

ŠKALOUDOVÁ, A. Test a jeho vlastnosti [online]. Poslední revize 11. 5. 2015 [cit. 2016-05-08]. Dostupné z: http://kps.pedf.cuni.cz/skalouda/Psychometrie/psychometrie.htm

Tabulky

Článek Reliabilita při běhu a agility test (VŠ) se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Téma: Záchrana tonoucího

Předmět: Pedagogika, Teorie sportovní přípravy

Přidal(a): Tee

Obsah

• Česká legislativa a záchrana tonoucího
• Utonutí a Tonutí
• První pomoc
• Rozdíl mezi tonoucími osobami

Úvod

Záchrana tonoucího je věc, kterou by měl znát každý. Je to podstatná část plaveckého výcviku. Jedná se o krizovou situaci, při které jde o život daného člověka. Proto je nutné tuto činnost nepodcenit. V této práci se budu snažit objasnit veškerý proces tonutí i záchrany.

Česká legislativa a záchrana tonoucího

Zákon o péči o zdraví lidu – č. 20/1966 Sb., §9, odstavec 4, písmeno b

V zájmu svého zdraví a všech ostatních je každý povinný poskytnout, nebo být nápomocen k zprostředkování pomoci osobě, která je v nebezpečí smrti nebo je vážně ohrožena na životě.

Trestní zákon – č. 140/1961 Sb., § 207 a § 208

Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví, neposkytne potřebnou pomoc, i když může bez toho, aby ublížil sobě nebo ostatním, je potrestán odnětím svobody až na jeden rok. Pokud je pak přítomna taková osoba, která je podle povahy svého zaměstnání povinna poskytnout takovou pomoc, bude potrestán odnětím svobody až na 2 roky nebo zákazem činnosti.

U řidiče dopravního prostředku, který je u dopravní nehody, a měl na ni účast, neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla zranění, potřebnou pomoc, může učinit bez nebezpečí sobě nebo někoho jiného, bude potrestán odnětím svobody až na 3 roky nebo zákazem činnosti.

Utonutí a Tonutí

Utonutí

je udušení po ponoření do tekutiny. Tento termín se uvádí pro úmrtí do 24 hodin od ponoření. Projevuje se nedostatkem kyslíku, zástavou dechu, kvůli tomuto pak nastává ztráta vědomí a zástavě krevního oběhu, při tomto ději se pak také křečovitě stahují svaly hrtanu a dochází tak k bodu, kdy se dostane voda do plic a plicního prostoru.

Příčiny utonutí

Jedním z hlavních příčin utopení je konzumace alkoholu, nedodržování zásad bezpečnosti nebo podcenění nebezpečí. Velké riziko je také alkohol v krvi, ten nám obvykle snižuje smysli atak nedokážeme pořádně odhadnout, co zvládneme a co ne. Opilý člověk pak také rychleji prochladne.

Důležité je také nepodceňovat dodržování zásad bezpečnosti např.: na člunu mít na sobě záchrannou vestu, nepřetěžovat člun apod.

Zmíněné podcenění vlastních schopností je také jedno z velkých faktorů utonutí. U plavců je to špatné odhadnutí fyzických sil

První pomoc

Při první pomoci je důležité dodržet několik pravidel:

• Neriskovat vlastní život při zachraňování cizího
• V nutném případě očistit dutiny ústní od cizích předmětů
• Podle stavu vědomí a dýchání začít resuscitovat
• Nejprve provést 5× umělé vdechy z úst do úst, pokračovat srdeční masáží v poměru 30 stlačení a 2 vdechy
• Zavoláme záchrannou službua uložíme do zotavovací polohy, v případě že by daný člověk začal zvracet ho musíme umístit do zotavovací polohy

Jsem v situaci sám, nebo je tam více lidí

Pokud jsem v situaci sama musím myslet na to, že si musím udělat všechno sám. To znamená, že pokud se začne někdo topit tak mi nemá, kdo pomoct. Tonoucímu tak musím dostat z vody ven ve správné poloze, poté mu dát umělé dýchání, pokud nedýchá a nereaguje. Musím pak ještě zajistit příjezd záchranné služby. V kolektivu se snižuje riziko únavy zachránce, protože při resuscitace se můžete střídat.

Záchrana tonoucího z vody

Jako první se musí tonoucí dostat z vody v tažební poloze. V této poloze zachránce plave nohama prsa, ruce má podél těla a drží tonoucího. Po vytažení z vody by měla přijít na řadu resuscitace.

Rozdíl mezi tonoucími osobami

Vyčerpaný plavec

Je takový plavec, který je vyčerpaný může dýchat a při tom volat o pomoc. Pohyby končetin se ještě zvládne udržet na hladině. Poloha těla je tak horizontální či vertikální.  Pohyb je velmi pomalý až postupně zmizí.

Aktivní tonoucí

Dýchání je zřetelně zkrácené, tonoucí obtížně volá o pomoc, nebo vůbec. Nohy bez pohybu, ruce pak na hladině s malými pohyby, poloha je vertikální. Tělo se nepohybuje jen plave na místě. V této fázi je pak tonutí nejnebezpečnější i pro zachránce – tonoucí se může snažit se zachránit trhanými pohyby, kterými může stáhnout zachránce pod hladinu. K takovému tonoucímu se přistupuje s největší opatrností, nejlépe s nějakou pomůckou.

Pasivní tonoucí

Tento plavec nedýchá s hlavou ponořenou do vody či pod hladinou, záchrana se nám tak komplikuje. Tonoucí je jen na jednom místě, vznáší se na vodě a nereaguje vůbec.

Závěr

V této práci jsem se Vám snažila objasnit, jak se zachovat při záchraně tonoucího. Jak rozeznat o jaký typ tonoucího se jedná a jak mu pak pomoci. V práci je uvedeno, jak se na toto téma dívá, čeká legislativa.

Zdroje

• https://is.muni.cz/th/rlnl2/Bakalarska_prace_Hnatovicova.pdf?fbclid=IwAR3hVf3fESPYWunodlrF0Wyu3VdfRuaaKJNJQMU0KA-mI5DOkwTNm5_9OQQ
• https://www.wikiskripta.eu/w/Tonut%C3%AD
• https://cs.wikipedia.org/wiki/Tonut%C3%AD
• https://eforms.zpmvcr.cz/jforum/posts/list/85.page
• https://www.pdf.upol.cz/fileadmin/userdata/PdF/VaV/2017/odborne_seminare/FTK_Zachrana_tonouciho.pdf

Článek Záchrana tonoucího – seminární práce se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Téma: Olympijské hry

Předmět: Dějepis, Teorie sportovní přípravy

Přidal(a): Lucie Zemanová

Antické Olympijské hry

• Altis – nejposvátnější místa v Olympii
• Leóniadion – ubytování pro čestné hosty olympijských her
• Chrám Dia Olympského (Olympieion)
  • 468–456 př. n. l., architekt Libón z Élidy
  • Největší řecký chrám (než byl vystaven Parthenón)
  • Nejdříve se v něm uctíval Zeus, později ovšem i Héra
  • Důvod vybudování – pravděpodobně vítězná válka Élidy proti městu Skillus
  • Socha Dia
    • Cca 430 př. n. l., sochař Feidiás
    • Jeden ze starověkých divů světa
    • Více než 12 metrů vysoká
    • Z cedrového dřeva zdobená zlatem, slonovinou, ebenem a drahými kameny
    • V ruce měl Zeus špičatou hůl a sochu Niké (bohyně vítězství)
    • Legenda – Feidiás se po dokončení zeptal sochy, zda je s jeho prací spokojená a na znak souhlasu byl chrám zasažen bleskem
    • Socha stála přes 7 století, po zavření chrámu v 4. st. n. l. se dostala až do Konstantinopole, kde byla zničena kvůli požáru v 5. st.
• Búleutérion
  • Olympijská radnice
  • Denně se tam scházela zvolená rada
  • Při olympiádě tam závodníci skládali přísahu, že budou při závodu jednat čestně

Průběh tehdejší olympiády

• Od roku 776 př. n. l.
• Už tehdy se zapisovala jména vítězů
• Od konání prvních olympijských her se datuje řecký kalendář
• Původně jednodenní
• Ze začátku se závodilo jen v jedné disciplíně, a to v běhu, postupně disciplín přibývalo
• Jednou za 4 roky
• Trvala 5 dní
  • 1. den – oběti, průvody, přísahy závodníků a soudcovského sboru (hellandikové)
  • 2. den – závody chlapců a mladíků v běhu a zápase
  • 3. a 4. den – závody mužů -> běh na dlouhou i krátkou vzdálenost (vždy čtyři běžci zároveň, pak se utkají vítězové), zápas (už tehdy se hledí i na techniku provedení), pěstní boj, pankration (spojení zápasu a pěstního boje), pětiboj (vznikl tam; běh, skok, hod diskem, hod oštěpem, zápas), závody čtyřspřeží, běh vojáků ve zbroji (dříve v celé zbroji, později pouze se štítem; tento závod zakončuje soupeření o vítězství), řečnictví, divadlo…
  • 5. den – oběti, průvody, vyhlášení vítězů a jejich ověnčení (palmová ratolest do ruky, na hlavu věnec z olivových větviček uříznutých ze stromu poblíž Diova chrámu – nejcennější věc), ohlašuje se i rodina a kraj vítěze a celý kraj se raduje z vítězství
• pětiboj – začal ve starověkém Řecku
  • skok do dálky
    • závodník si nesmí po doskoku sednout
    • k prodloužení skoku užívali kovové nebo kamenné předměty, které drželi v ruce. Při skoku s nimi máchli dozadu a posléze je odhodili
  • hod diskem
    • uhlazený kámen, později kotouč ze železa
• her se můžou účastnit jen svobodní Hellénové (Řekové, Hellén – praotec Řeků), kteří se neprohřešili žádným zločinem a žili ve cti
• závodníci potřebovali být zámožní, aby si mohli dovolit trénink a cestu do Olympie
• o organizaci se stará devět vážených občanů Élidy, kterým se říká hellanodikové a jsou voleni rok dopředu. Před závody tráví čas v Olympii, kde se seznamují s pravidly, která případně upravují, a seznamují se se závodníky. Při závodech soudí výkony soutěžících.
• Vítězové sice občas získali nějakou almužnu, ale hlavní pro ně byla pocta a uznání. Domů se vraceli v povozech s koňmi ve slávě. Často jim bývaly stavěny sochy, měli vysoké postavení – bývali zproštěni daní, mohli sedat v prvních řadách v divadle (tehdy velká pocta) a měli plno jiných výsad, a hlavně velkou slávu
• Ekecheiria – posvátný mír v průběhu i okolo olympijských her (2018 – J. vs S. Korea -> mírové hry).
• Konec 3. století – Přišlo křesťanství (jako státní náboženství), které nebylo zastáncem sportu. Olympijské hry navíc stále připomínaly řeckou mytologii a vzdávaly hold bohu Diovi. Hry tedy zanikly. Později byl zakázán vstup do Olympie kvůli jejím pohanským zvykům a modlám. Ty v roce 426 n. l. nechal zbourat císař Theodosius II.

Báje o vzniku her

• Za zakladatele byl považován Diův syn Herakles. Podle jedné verze je založil na památku jeho vítězství nad králem Augiášem, jenž mu nedal smluvenou odměnu za vyčištění jeho chlévů. Druhá verze říká, že je založil po návratu z výpravy do Argonauty pro zlaté rouno.
• Dalším mýtem je, že hry založil élidský král Ífitos. Élida byla tou dobou ve válce a k tomu vypukl mor. Vydal se tedy do Delfské věštírny pro radu, kde mu bylo řečeno, aby místo válek soupeřili ve sportu a umění. Od té doby jednou za 4 roky probíhala Olympiáda, při které byl všude mír. Lidé z různých států se navíc začali přátelit a zapomněli na dřívější spory.
• Podle jiné báje byly hry založeny na počest Dia. Údajně za jejich vznikem stál Herakles (horský démon Kúret), jenž Diovi zachránil život. Diův otec Kronos všech pět svých starších dětí snědl, protože se bál, že ho později svrhnou, tak jako on svrhnul svého otce. Kronova manželka Rheia mu ale místo malého Dia podala kámen v zavinovačce. Tento kámen Kronos snědl a tím pro něj byla záležitost s nejmladším potomkem vyřešena. Dia zatím odnesly nymfy do hor, kde se o něj Kúreti starali. Když Zeus dospěl, svrhnul otce a osvobodil své sourozence, kteří mezitím přežívali v Kronových útrobách. Na jeho počest uspořádal nejstarší Kúret Herakles v Olympii, kde Zeus svého otce Krona porazil, olympijské hry.

Novodobé olympijské hry

Cesta k obnovení olympijských her

• První kroky k obnovení her
  • Svět si začínal nacházet cestu zpět ke sportu v 14. a 15. století.
  • P. P. Virgario vyhlásil právo muže na cvičení těla
  • V. Ramboldini de Feltre založil v Mantově tělocvičnou školu
  • Začaly se sepisovat informace a příběhy o olympijských hrách – cílem ale nebylo obnovení her
• 1604 – vznikly Anglické olympijské hry, které se konaly jednou do roka za letního slunovratu
• 1760 – Němec J. B. Basedow přišel s myšlenkou o vzkříšení olympijských her
• Začaly vznikat malá sportovní klání nesoucí název olympijské hry a obecně byl sport více a více podporován
• 1859 – novořecké olympijské hry (Athény) -> konaly se pouze 4x

Novodobé olympijské hry

• Opět vznikly pod myšlenkou míru
• „Vyvážejme do zahraničí veslaře, šermíře a běžce a hle – uvedeme tím do pohybu svobodný styk, s jehož pomocí zavedeme do krevního oběhu stařičké Evropy myšlenku míru. To mně dává odvahu k tomu, abych s vaší pomocí navrhl obnovení olympijských her, přizpůsobených požadavkům dnešní doby.“ – Pierre de Coubertin (1892)
• Coubertin tato slova pronesl na zasedání Unie francouzských společností atletických sportů, kde byl generálním sekretářem
• Jeho plán byl, aby se novodobé olympijské hry konaly až v roce 1900, výbor ho ale přesvědčil, aby se konaly již v roce 1896 (Athény)
• Od té doby hry probíhají každé 4 roky, až na tři výjimky, kdy se neuskutečnily z důvodů světových válek
• 1924 – OH pořádala Francie a zavedla nově i ZOH (tehdy LOH i ZOH ve stejný rok a ve stejné zemi)
• 1994 – ZOH (od té doby se LOH a ZOH pravidelně střídají
• Vznik Mezinárodního olympijského výboru
  • Založen Pierrem de Coubertinem (francouz), Demetriusem Vikelasem (řek) a Jiřím Guthem-Jatkovským (Čech)
  • 1894
  • Lausanne, Švýcarsko
  • Spadá pod něj 206 národních olympijských výborů
  • Olympijská charta – zásady a cíle olympismu a pravidla organizace a olympiády (Čína, kritika vůči MOV
  • Olympismus – filosofie, vyrovnanost kvality těla a duše, sport je kulturou a výchovou
  • Původní členové – Německo, Čechy, Uhersko, Švédsko, Francie, Řecko, Rusko
  • Předsedové MOV v průběhu let – Řecko, Francie, Belgie, Švédsko, USA, Irsko, Španělsko, Belgie, Německo
  • Pierre de Coubertin byl ve službě předsedy nejdéle ze všech (1896 – 1925, 29 let)
• 1960 – první paralympijské hry (Řím), tehdy jen pro vozíčkáře
• 1976 – Paralympiáda i pro ostatní fyzicky postižené sportovce

Průběh olympijských her dnes

• Zahajovací ceremoniál
  • začíná příchodem hlavy státu země pořádající OH v doprovodu předsedy MOV a předsedy organizačního výboru her na olympijský stadion.
  • zazní státní hymna pořádající země
  • defilé účastníků – každá delegace je označena standartou se jménem země a státní vlajkou. Defilé zahajuje delegace Řecka a uzavírá je delegace hostitelské země; ostatní národy defilují v abecedním pořádku podle jazyka země, která hry pořádá.
  • předseda MOV přednese uvítací projev a vyzve hlavu pořádajícího státu, aby pronesl zahajovací formuli.
  • ozve se hlas trubek a za zvuků olympijské hymny je vztyčena olympijská vlajka.
  • předání oficiální, olympijské vlajky starostovi pořadatelského města.
  • příchod olympijské štafety s pochodní. Poslední běžec oběhne olympijský stadion a zažehne olympijský oheň.
  • slavnostní přísaha sportovců a rozhodčích. První přísaha rozhodčích se uskutečnila na Letních olympijských hrách v Mnichově (viz olympijský slib).
  • Na závěr zahajovacího ceremoniálu je hrána státní hymna hostitelské země.
• Závěrečný ceremoniál
  • Vlajkonoši zúčastněných delegací nastoupí spolu s nosiči standart s označením země na plochu stadiónu ve stejném pořadí a zaujmou stejná místa jako při zahájení.
  • Za nimi defiluje šest závodníků z každé delegace v osmi- nebo desetistupech bez rozdílu státní příslušnosti.
  • zazní řecká státní hymna.
  • na stožár stojící po pravé straně středového stožáru (užívaného pro vlajky vítězů) vystoupá řecká vlajka; pak vystoupá na středový stožár státní vlajka pořadatelské země a na stožár vlevo od středového vlajka země, v níž se nachází město, jež bude pořádat příští olympijské hry.
  • zazní státní hymna země příštích olympijských her.
  • předseda MOV vystoupí na pódium a krátkým projevem, v němž poděkuje pořadatelské zemi a pozve k účasti na příštích olympijských hrách, hry pak ukončí.
  • Zazní fanfára.
  • zhasne olympijský oheň.
  • za zvuků olympijské hymny je spuštěna ze stožáru olympijská vlajka.
  • při odnášení vlajky z olympijského stadionu je pozdravena pěti dělovými výstřely a pěvecké sbory zpívají na rozloučenou.
• Ceremoniál předávání olympijských medailí
  • se koná v průběhu olympijských her, pokud možno ihned po skončení soutěže a na místě, kde se soutěž konala. Medaili předává předseda Mezinárodního olympijského výboru nebo určený člen MOV za doprovodu předsedy příslušné mezinárodní sportovní federace nebo jeho náhradníka.
  • závodníci, kteří skončili na prvním, druhém a třetím místě, vystoupí na stupně vítězů; vítěz na nejvyšší středový stupeň, druhý na stupeň po jeho pravici a třetí na stupeň po jeho levici
  • na středový stožár je vztyčena státní vlajka země vítěze, vlajky druhého a třetího závodníka na dvou stožárech vedlejších.
  • zazní státní hymna vítěze.

Olympijský ceremoniál se stal hlavním vzorem pro podobné akty řady mezinárodních sportovních soutěží.

• Harmonogram OH dnes běžně začíná už před zahájením her
• Od zahájení her, hry trvají okolo 7 dní
• Mnohem více sportovních aktivit, ale umělecké aktivity typu řečnictví byly vypuštěny

Odměnění medailistů

• V každé zemi jinak
• ČR (Peking 2022)
  • Zlato – 2,4 milionu korun
  • Stříbro – 1,8 milionu korun
  • Bronz – 1,2 milionu korun
  • (např.: za vydařené OH v Tokiu byli medailisté celkem odměněni 36,35 miliony korun)
• Někde dostávají obnos i olympionici, kteří se umístí mezi čtvrtým a osmým místem (Německo)
• Někde dostanou peníze hned, jindy jsou jim vypláceny postupně (Německo)
• Někde dostanou kromě jednorázové sumy i doživotní důchod (Polsko)
• Zajímavé odměny, které se někdy vydaly
  • Auto (Litva)
  • Byty 3+1 až garsonka (Kazachstán)
  • Zlaté boty vážící jeden kilogram (Írán)
  • Zkrácení vojenské služby ze dvou let na čtyři týdny (S. Korea)

Článek Olympijské hry (antické i novodobé) se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Cukry, tuky, bílkoviny

Předmět: Tělesná výchova a sport

Přidal(a): KH

Cukry

• Cukry jsou vynikajícím zdrojem energie (ve formě glukózy nebo zásobního škrobu glykogenu)
• Glukóza slouží jako pohotový zdroj energie a glykogen jako zásobní forma, která je skladována v játrech a svalech. Glukóza je prioritním zdrojem energie pro nervový systém a mozek.

Takže cukry dělíme na jednoduché a složené: 

• Jednoduché sacharidy: řepkový či třtinový cukr, med, ovoce, sladkosti, koláče, sušenky, bonbony, čokoláda (= tento zdroj energie označujeme jako „prázdné kalorie“, které nám poskytují spoustu energie, ale téměř žádné důležité vitamíny či minerály). Tyto cukry dodávají pohybu na dynamičnosti a jsou nezbytným pomocníkem při sportu.
  • Výhoda = Jednodušší cukry tělo dokáže rychle zpracovat a chybějící energii z nich doplnit téměř okamžitě.
  • Nevýhoda = Energie se brzy vyčerpá, což se projeví pocitem slabosti a hladu.

• Složené sacharidy: rýže, chleba, zelenina, těstoviny, cereálie. Vstřebávají se poměrně dlouho a obsahují dostatek vlákniny, proto nás mnohem lépe zasytí. Zvláště celozrnné potraviny obsahují důležité minerály a některé vitamíny. Složené cukry jsou tvořeny z mnoha cukerných jednotek. Tělo je tráví pomaleji a nedokáže z nich rychle uvolnit energii.

Proč jsou cukry důležité?!:

• Cukry podporují vylučování inzulinu a ten omezuje štěpení tuků a zvyšuje jejich tvorbu.

Výhodnější je konzumovat cukry s nižším glykemickým indexem, které najdeme například v luštěninách, žitném pečivu nebo ovesných vločkách. Jednoznačně prospěšným složeným cukrem je vláknina obsažená v ovoci, zelenině, celozrnném pečivu a cereáliích. Je obtížně stravitelná, způsobuje pocit nasycení a podporuje vylučování.

Cukry jsou tedy velmi potřebné. Problém tudíž není v jejich energetické hodnotě, ale v jejich nadměrném příjmu, chybném výběru potravin a špatném rozložení během dne. Potrava bohatá na cukry by se neměla jíst večer, protože se uvolňuje více inzulinu a energie se ukládá ve formě tuků. Aby se energie z cukrů spotřebovala, je také potřeba se hýbat. V opačném případě dochází opět k vytváření tukových zásob. Když už jsme u těch tuků…

Tuky

• Tuky představují rizikovou složku potravy, protože obsahují hodně energie. V jednom gramu je jí dvakrát více než v cukrech a bílkovinách.
• Mají ale malou sytící schopnost, takže aby došlo k uspokojení pocitu hladu, je potřeba jich sníst více.
• Nadbytečná energie přijatá v tucích je ukládána do tukové tkáně, protože tělo má tendenci uchovávat si energii na horší časy. A z té uchované energie se nejdříve spalují cukry a bílkoviny. Tuky ale nelze ze stravy vyloučit. Obsahují mastné kyseliny (kyselina linolenová), určité z nich organismus nedokáže vyrobit a rozpouštějí se v nich některé vitamíny. (A, D, E a K).
• Obecně platí, že zdravější než tuky živočišné jsou tuky rostlinné (rostlinný olej – palmový, kokosový…).zdravé rostlinné tuky může nacházet každý den a to např. v avokádě, v ořechách, semenech, plnotučných mléčných výrobcích nebo v omeze 3 z ryb.
• Naopak nezdravé tuky můžeme najít v chipsech, ve smažených věcech a nejhůře jsou na tom grilované potraviny s vytvářenými karcinogeny.
• Posledním substrátem jsou bílkoviny.

Bílkoviny

• Z pohledu sportovní výživy jsou bílkoviny důležité především pro tvorbu svalů. V případě potřeby slouží i jako zdroj energie.
• Jsou základní stavební složkou organismu, podílejí se na stavbě buněčných a kosterních struktur a tvoří se z nich nukleové kyseliny, enzymy a hormony.
• Zisk energie z bílkovin má přednost před odbouráváním tuků. Při trávení bílkovin spaluje tělo více kalorií než při zpracování tuků nebo sacharidů.
• Co se ale týče využívání energie tak jako zdroj energie je tělo využívá, až když není dostatek sacharidů a tuků. Takže jde logicky na řadu až jako poslední.

Bílkoviny dělíme na rostlinné a živočišné:

• živočišné: mají nejvyšší biologickou hodnotu, jsou obsažené v mase, rybách, vejcích a mléčných výrobcích
• rostlinné: jsou méně bohaté na esenciální aminokyseliny, např. brambory, sója, luštěniny; proto musí vegetariáni jíst velmi pestrou stravu a pečlivě střídat zdroje bílkovin

Nedostatek bílkovin vede k poruchám tělesného a duševního vývoje, snížené imunitě či k zhoršenému hojení ran. Nadbytek zase zatěžuje játra a ledviny.

Jak s tím vším souvisí anaerobní práh?

Aerobní/Anaerobní práh

• Po celý život nás doprovází cosi, čemu se říká aerobní práh. Co to vlastně je?
• Aerobní práh je intenzita činnosti v té výši, kdy se nám v těle poprvé zvedne hladina laktátů, ale pořád ještě máme dostatek kyslíku a okysličené svaly.
• U každého je hranice individuální. Netrénovaní jedinci mají nižší (okolo 60 % maximální tepové frekvence), trénovaní jedinci to mohou dotáhnout až k 85 % max. tep. frekvence.
• Čím více totiž trénujete, tím více se vám hranice bude zvětšovat do určitého limitu, a bude schopna plnit úkol aerobního prahu, a sice umožňovat trénink s vyšší intenzitou tak, aby nedocházelo k velkému hromadění laktátů v krvi, které tělo nedokáže odbourat a tak ho posílá do svalů, které následně začnou tuhnout na základě té kyselině mléčné.
• K tomu totiž dochází, jakmile hranici překročíte a ocitnete se v tzv. anaerobním prahu. Tedy v nejvyšší možné intenzitě cvičení. Tělu dochází kyslík a tak se v těle začnou hromadit laktáty a kyselina mléčná se vám vlije do svalů, které následkem toho začnou tuhnout. Ale stejně jako aerobní práh i ten anaerobní zle do určité míry posunout. Vše pravidelným cvičením v aerobním a v anaerobním prahu … sem tam ten anaerobní můžete lehce překročit.
• Běžně provozujeme nějakou sportovní činnost ať už pravidelně či jednou za čas. Důležité je vědět, kdy spalujeme tuky a kdy cukry. Pokud pravidelně necvičíme, můžeme se spolehnout na to, že spalujeme hlavně cukry. Na tuky si tělo sahá až při pravidelném pohybu.
• Pokud ale překračujeme naši vlastní tepovou hranici (anaerobní práh), která je individuální, srdce přestane stíhat vysílat kyslík a do svalů se nám dostává kyselina mléčná. Při této situaci není tělo schopné spalovat cokoli jiného něž cukry. Tuky jsme schopni dávat pryč jen při aerobním cvičení, tedy za přísunu kyslíku.

Článek Cukry, tuky, bílkoviny – tělesná výchova se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Psychologická příprava ve sportu

Předmět: Teorie sportovní přípravy

Přidal(a): PepaPopa

Psychologická příprava ve sportu

• složka sportovního tréninku
• zaměřuje se na vytváření optimálních psychických předpokladů, na kterých závisí realizace sportovního výkonu
• je to adaptace a regulace psychických funkcí sportovce na podmínky tréninku a soutěže, hledá nové a efektivní principy, metody i prostředky k rozvoji duševní odolnosti
• osvojené psychologické dovednosti by měly směřovat k osobnostnímu rozvoji, být přenositelné do nesportovního života

CÍLE PSYCHOLOGICKÉ PŘÍPRAVY:

• → SEBEREALIZACE
• → MOTIVACE SPORTOVCE
• → PSYCHICKÁ PŘÍPRAVA NA SOUTĚŽ (regulace předstartovního stavu)

DLOUHODOBÁ PSYCHOLOGICKÁ PŘÍPRAVA

•  má všeobecný charakter a je součástí sportovních činností v tréninku a soutěžích
• → MORÁLNÍ A VOLNÍ PŘÍPRAVA
  • MORÁLNÍ PŘÍPRAVA= je to souhrn určitých pravidel a norem, podle nichž sportovci jednají a vzájemně se hodnotí (např. poctivý a zodpovědný přístup k tréninku a materiálnímu zabezpečení, dodržování denního režimu, životosprávy, fair play…)
  • VOLNÍ PŘÍPRAVA = rozvíjí schopnosti sportovců překonat různé vnější i vnitřní překážky a představuje specifickou reakci sportovce, mobilizuje organismus na ztížené podmínky

KRÁTKODOBÁ PSYCHOLOGICKÁ PŘÍPRAVA

• příprava na konkrétní soutěž, nácvik konkrétní dovednosti (předstartovní stavy, závodní úzkosti, koncentrace pozornosti…)
• příprava jednotlivce:
  • vzdělávací – psych. dovednosti, koncepty
  • výběrové – diagnostika současné úrovně psychiky, výuka konkrétních technik
  • nácviková – snaha o zautomatizování dovedností a modelace soutěže s využitím naučené dovednosti
  • hodnotící – sportovec a trenér hodnotí použití dovednosti v soutěži a přizpůsobuje další nácvik

PSYCHOLOGICKÉ DOVEDNOSTI A TECHNIKY:

• SEBEPOZNÁNÍ = kontrola nad myšlenkami, pocity a chováním, dobrá znalost sama sebe je základem k dosažení plného potenciálu člověka a sportovce (dobré i špatné stránky, schopnosti, dovednosti ), akceptování sama sebe, být zodpovědný za následky svého myšlení a chování = SEBEPOJETÍ
• VNITŘNÍ ŘEČ = vnitřní dialogy v situacích, kdy o sobě člověk přemýšlí, utváření sebe sama, postoj ke světu, hodnotí své chování, své schopnosti, „už nikdy“, „nemám na to“, „cítím se trapně“ – FORMA SEBEINSTRUKCÍ – „vydrž to“
  • = Zabarvení vnitřní řeči ovlivňuje emoce a ty naše budoucí jednání:
  • → pozitivní – povzbudí, pomůže s koncentrací
  • → negativní – vyvolá úzkost, depresi, sebe podcenění
• RELAXACE = stav psychického a fyzického uvolnění (snížení množství impulzů přicházejících do mozku z odpočívajících svalů, snížená tepová i dechová frekvence, snížení krevního tlaku a svalového tonu,…) dovednost relaxovat je nutná pro odstranění tělesného napětí jak před soutěží, tak po těžkém tréninku, zvýšené svalové napětí (stres) nebo přílišná snaha způsobuje ztrátu koordinace pohybů a brzkou únavu, po relaxaci svaly lépe a rychleji regenerují
  • patří sem
    • a) dechová cvičení
    • b) progresívní relaxace
    • c) relaxační odpověď
    • d) regulace úrovně aktivace

KONCENTRACE POZORNOSTI

• vyžaduje úsilí a přípravu, zkušení sportovci rozdělí pozornost mezi několik činností, emoce narušují pozornost (koncentraci), neztrácíme jí, ale zaměřujeme jinam!
• PODNĚTY PŘICHÁZEJÍCÍ:
  • A) ZVENKU (zvuky přicházející zvnějšku, z publika, chování soupeře, změna počasí,…)
  • B) VNITŘNÍ ( obavy, lítost, zlost, nuda,…..)
• NÁCVIK:
  • modelovaný trénink
  • rituály

PLÁNOVÁNÍ CÍLŮ = motivační technika, cíle jsou zaměřeny na: výsledek a proces (nová dovednost nebo zlepšení techniky)

IMAGINACE = představa situace nebo pohybu v mysli, ,,mentální trénink“, ,,vizualizace“

TÝMOVÁ KOHEZE = týmový duch, soudružnost

Modelovaný trénink

• Proces postupného přizpůsobení se podnětu, který na počátku procesu vystupuje jako stresor (tzn. většinou působí negativně na činnost sportovce).
• Do tréninku zařazujeme modely soutěžních situací.
• Snaha přizpůsobit tréninkový proces atmosféře vlastní soutěže.
• Stimulace konkrétních psychických zátěží x celé soutěži.

Článek Psychologická příprava ve sportu se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Olympijské hry

Předmět: Teorie sportovní přípravy

Přidal(a): Filip

Starověké olympijské hry

• Konaly se každé 4 roky, po dobu 1 později pěti dní
• Olympiáda – čtyřleté období od začátku her do začátku následujících
• Zúčastnit se mohl jakýkoli svobodný Řek s dokladem o tréninku
• Uznávali profesionály, kteří trénovali výhradně na OH
• První OH 776. př. n. l.
• Začínaly průvodem závodníků a slavnostní přísahou bohu Diovi
• Ženy nesměly soutěžit (vdané ani přihlížet) ale měly vlastní hry – heráie
• Závody hlídali rozhodčí – héladovníci
• Postavy závodníků inspirovaly umělce
• Vítězové dostali olivový věnec a mohli si nechat postavit sochu
• Ten kdo podváděl musel postavit sochu na počest Dia
• Nejprve byl pouze běh na jeden stadion
• Běh
  • Dromos- jeden stadion (192,27m)
  • Diaulos – dva stadiony
  • Dolichos – 7-24 stadií
  • Hoplítés – běh ve zbroji
• Pětiboj – penthatlon
  • Běh na jeden stadion
  • Disk
  • Skok do dálky
  • Zápas
  • Oštěp
• Box
• Dostihy
• Všeboj- pankration
• 2 stol. př. n. l – úpadek her
• stol. n. l. – rozmach her
• stol. n. l. –úpadek her
• Historický význam her
  • Mírumilovný význam – vyhlášení míru v průběhu her
  • Myšlenka Fair play
  • Rozvoj těla i ducha
  • Myšlenka profesionálního pojetí sportu
  • Ovlivňovaly i jiné časti kultury

Novodobé olympijské hry

• 1894 – vznik olympijského výboru MOV (za Čechy Jiří Stanislav Guth-Jarkovský)
• 1896- první novodobé olympijské hry v Athénách
• Hlavním iniciátorem byl Pierre de Coubertin
• Olympijské hry se konají co čtyři roky
• Všichni sportovci jsou si rovni
• OH se konají vždy v jiném městě světa, aby podporovaly soudržnost států
• Ženy se poprvé účastnily OH v roce 1900
• V roce 1919 byly zveřejněny základy olympijské charty
• Olympijská vlajka znázorňuje pět barevných kruhů symbolizující jednotlivé kontinenty
• Olympijská hymna byla složena Řeky v roce 1896
• Olympijské heslo – „Rychleji, výše, silněji“
• Coubertin zařadil do programu her moderní sporty, vytvořil ceremoniály
• Zapálení olympijského ohně a olympijská štafeta byli přidány až v roce 1928 respektive 1936
• Hry byly několikrát zneužity k politickým účelům (1936, 1972, 1980..)
• V průběhu I. a II. světové války se OH nekonaly
• První ZOH v roce 1924
• Do roku 1992 byly OH a ZOH ve stejný rok
• 1994 první posunuté ZOH

Ceremoniály

• Zahajuje příchod hlavy státu, předsedy MOV (Thomas Bach) a předseda organizačního výboru
• Průvod delegací s vlajkou a označením státu – začíná Řecko a končí pořadatelský stát
• Hymna a vztyčení olympijské vlajky
• Štafeta běžců přináší olympijský oheň
• Slib závodníků a rozhodčích
• Program připravený pořadatelský státem
• Při zakončení přichází vlajkonoši a sportovci bez rozlišení na národnosti
• Při státních hymnách se vztyčuje vlajka Řecka, pořadatelského státu a budoucího pořadatele
• Starostové měst si předají olympijské vlajky
• Projev předsedy organizačního výboru, předseda MOV ukončí hry
• Za zvuku fanfáry zhasne olympijský oheň a je spuštěna olympijská vlajka

Pierre de Coubertin

• Byl velkým propagátorem tělesných cvičení
• Olympijské hnutí považoval za příspěvek harmonickému rozvoji těla a ducha
• Založil Muzeum olympijských her a Ústav sportovní pedagogiky
• Usiloval o propojení olympismu s uměním
• Byl předsedou MOV 1896 – 1925
• Ironií osudu mu pomoc s OH neposkytla jeho země ale Hitlerovo Německo
• Zemřel rok po skončení OH v Berlíně
• Díla
  • Essais de psychologie sportive
  • Pedagogie sportive
  • Memories olympiques

Jiří Stanislav Guth-Jarkovský

• Gymnaziální profesor
• Na studiích v Paříži se seznámil s Coubertinem
• 1894 – zvolen členem MOV
• 1899 – ustanovil český olympijský výbor
• 1899-1925 v čele ČOV/ČsOV
• Zasloužil se o samostatnost českých sportovců za doby Rakouska-Uherska
• Díla
  • Hry olympijské
  • Paměti olympijské
  • Poslední paměti olympijské

Článek Olympijské hry – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

   Otázka: Tréninková charakteristika volejbalu

   Předmět: Teorie sportovní přípravy (TSP)

   Přidal(a): Michaela P.

Gymnázium, Jablonec nad Nisou, Dr. Randy 4096/13

Obsah

Úvod

Co trénuji – schopnosti vs. dovednosti

Co bych měla umět

Jak trénuji

Závěr

Úvod

V této seminární práci se zaměřím na svůj vlastní trénink volejbalu a popíši charakteristiku tohoto sportu. Rozeberu to, co je potřeba trénovat nejvíce a především v mém věku, tím pádem myslím specifický trénink pro věkovou skupinu zvanou „ juniorky “. Přiblížím důležitost schopností a dovedností a co je z toho prakticky nezbytné k úspěšné hře a co musím umět, abych byla pro svůj tým na tréninku přínosem. Jako poslední popíši tréninkové cykly, což znamená uzpůsobení tréninků před sezónou, během hlavní sezóny a posezónní trénování.

Co trénuji – schopnosti vs. dovednosti

Mnoho lidí okolo, když se svěřím, že hraji volejbal, obrátí oči v sloup a pomyslí si, že se asi moc nenadřu a že tento sport zvládne snad každý. Já odpovídám: „ Ano, na hřišti stát pod sítí a udeřit nekontrolovatelně do balonu umí každý, ale tomu se bohužel neříká volejbal, nýbrž „plácaná“. Volejbal jako takový, na slušné úrovni stojí pár kapek potu, bolest svalů a obrovský kopec vůle trénovat, protože tento sport je nevděčný v tom, že vypadá krásně a jednoduše až když hráč ovládá každý pohyb dokonale a to se nedocílí jinak než nepřeberným počtem opakování a pokusů a to, že mluvíme v rámci deseti tisíců pokusů, aby přišel aspoň ten jeden správný. Tím už odhaluji to, že volejbal se zakládá především na technice provedení pohybu, ostatně jako většina sportů.  Učení všech technických prvků provedení úderu ať je to odbití obouruč spodem, vrchem nebo jednoruč vrchem „smeč” je nejúčinnější v klidu na zemi a to opakováním pokusů až do zblbnutí. Dokola se odbíjí míč třeba proti stěně nebo na trenéra a snažíme se rozpoznat to správné provedení a i ten správný pocit, že míč letí konečně tak jak má. Je moc pěkné umět techniku v klidu na zemi, ale potřebujeme pokročit dál. Svoji techniku potřebujeme spojit s vnímáním ostatních hráčů na hřišti a soustředit se nejen na provedení správného pohybu, ale na pohyby ostatní hráčů i protihráčů a moc dobře vnímat míč. To vše pak musíme spojit s rychlostí a obratností s naprosto přesnou orientací na hřišti, schopnost vydržet pár setů na stejné výkonnosti a hurá, můžeme hrát volejbal. Technika je tedy nejdůležitějším prvkem ale nenahradí jeden jiný velmi zajímavý prvek ve sportu a tím je taktika. Řekněme, že ten kdo pochopí taktiku a umí přemýšlet správě ve hře během vteřin, tak má šanci vyhrát nad technicky dokonalým hráčem. Náplní tréninku je tedy i taktické řešení situací a tím je nejvíce zatěžovaný hráč nazývaný „ nahrávač “. Správně zvolené taktické řešení, které musí být tedy dobře technicky provedené je vlastně to, co nám zajišťuje body na počítadle. Tyto dva prvky dohromady mohou malinko nahradit nedokonalosti v obratnosti a rychlosti hráče, ale přece jenom jen ve velmi malé míře. Rychlost provedení pohybu směrem k míči, pád, vstávání z palubovky, výskok na blok, smeč i samotná rychlost míče letící z rukou nahrávače je též nezbytná pro úspěšnou hru. Volejbal se opravdu hraje čím dál tím rychleji, a proto v něm nemají uplatnění pomalí a neohrabaní hráči. Myslím si, že roli hraje i další prvek a to síla. Takže posilovně se volejbalisté určitě nevyhnou. Velký výskok, prudká smeč, a rychlé a koordinované pohyby spadají do kolonky technika, ale může jim pomoct i ta zmíněná síla v některých případech může i z malé míry kompenzovat ne tak dokonalou techniku. Svalová hmota je důležitá ale i pro samotné zpevnění těla, která při dopadech na zem, pádech za míči a neúprosných a tvrdých smečí od soupeřů dostává co proto. Volejbal potřebuje od každé schopnosti trochu, které se musí pospojovat dohromady. Tím je dost výjimečný.

Co bych měla umět

Určitě tak, jako v každém sportu je potřeba se s rostoucím věkem neustále zlepšovat a být schopen konkurovat svým vrstevníkům. Když se zabýváme sportem už na vyšší úrovni, je to ještě o něco těžší. Nároky jsou na nás kladeny skoro ty největší. Důvod je jasný, jen pár let ve volejbale těch nejdůležitějších na učení a rychlé vnímání, juniorky dělí od té poslední skupiny a to jsou ženy, a my, jako už téměř nastávající ženy proto potřebujeme umět téměř vše, tak abychom v plnohodnotné ženské sestavě měly alespoň malé uplatnění.

Začneme od začátku a to už znamená věk okolo 8 – 10 let, kdy děti pořádně ani nevědí, jestli u volejbalu vydrží den, týden, rok a nebo také celý život. Je jasné, že tyto tréninky mají s volejbalem společný asi tak volejbalový míč a to už s moderními vymoženostmi míč takový co je o pár gramů lehčí. Náplní tréninků jsou i naprosto odlišné sporty a cílem je dovést tuto tréninkovou skupinu jen ke zdravému pohybu. Děti se postupně seznamují s pravidly volejbalu a začínají se učit základní údery. Ti nejmenší, balony nejdříve neodbíjejí rovnou, ale až po vlastním chytnutí a nadhození. Postupem věku se děti zlepšují, rostou a pokroky jsou viditelné i během půl roku, a tak se pravidla postupně zpřísňují, až se téměř podobají těm pravým. Takováto pravidla už musí dodržovat skupina, nazývaná mladší žáci. Pro všechny skupiny malých volejbalistů se pořádá známý turnaj „Minivolejbal v barvách“ kde jsou tyto pravidla dobře známy. Už od starších žáků můžeme pozorovat šestkový volejbal, protože pro upřesnění ti mladší hrají takzvané „trojičky“, děti si více sáhnou na balon a více se zapojí do hry. Ve starších žácích se už klade důraz na vnímání správných pohybů a snažit se zdokonalovat v technice, nacházet spojitost mezi určitými rolemi hráčů (smečař, nahrávač, blokař, …), ovšem hráči zůstávají více méně všestranní a učí se základy od všeho. Specializace hráče se začíná prosazovat v kadetech. Trenéři zatěžují hráče i přemýšlením nad správnou taktikou a správnými volbami v různých situacích na hřišti, začíná značná spolupráce smečařů s nahrávačem. Celkově kadetská skupina na vyšší úrovni je velmi důležitá pro další prosazování a vstup do pořádného volejbalu, je nutné si začít uvědomovat, jestli se chci volejbalu nadále věnovat, protože jestli ano, je tato část vývoje spolu s juniorskou skupinou ta nejdůležitější pro učení, zdokonalování a je stále čas napravovat chybnou techniku a špatné návyky. Před vstupem do juniorské skupiny by měl být hráč schopen správně a rázně udeřit do balonu na smeči, dobře stavět bok, v případě blokaře umět docházet do dvojbloku a ze strany nahrávače zvládat přesné nahrávky a uvědomovat si možná taktická řešení a volení nahrávky tak aby byla co nejvýhodnější pro jeho tým. V samotné juniorské skupině se spíše už sbírají zkušenosti a ještě v některých případech vylepšuje technika, snažíme se vnímat a ovládat čím dál tím rychlejší hru, lepší protihráče a snažit se adaptovat na vysoké nároky trenérů, ale i zkušenějších spoluhráčů na hřišti. Volejbal juniorské úrovni by měl být, ať chceme nebo ne „koukatelný“ a divácky zajímavý. Nemělo by zde být místo pro velké a fatální chyby, musí se zde dodržovat jasná pravidla a to do puntíku stejná s pravidly pro ženy/muže. Když se stále bavíme o volejbale na vysoké úrovni, tak už v této skupině najdeme málokoho, co volejbal dělá jen z nudy, ale jsou to hráči, co i byť málo se budou do budoucna volejbalu jakýmkoliv způsobem zabývat.

Jak trénuji

Každý správný trenér a i sportovec by měl dobře vědět, že jestli chceme být dobře natrénovaní a podávat dobré výkony během sezóny, musejí se tréninky správně naplánovat, rozvrhnout a přizpůsobit tak, aby dané tréninkové skupině byly co nejprospěšnější. I volejbalisti se řídí tréninkovým cyklem, který se během roku dělí na přípravný, předsoutěžní, závodní a přechodný. Začínáme obdobím přípravným, který většinou trvá měsíc nebo měsíc a půl. Říkáme tomu letní příprava. První týden bývá většinou opravdu kritický, během měsíce volna ztratíme přeci jenom tréninkovou zátěž a po pořádné námaze zjišťujeme, že máme vlastně svaly a to pěkně zlenivělé. Celkově první týden se zaměřuje především na kondici a posilování, balon vezmeme do ruky také, ale spíše se jen seznamujeme a oprašujeme základní údery. Nějaké složité a kombinované cvičení nepřichází v úvahu, pozornost se po chvíli netrénování ztrácí také rychle a tak by hrozilo zranění. Kondice je trénována klasickým běhání úseků většinou 500 m a to několikrát za sebou s malými pauzami a do časového limitu který se pohybuje začátkem přípravy kolem 2 minut. Takováto kondice je zařazena do týdenního plánu asi 2x. Posilovna patří mezi tu nejtěžší v roce a je 3x do týdne. Samozřejmě že se začíná s menšími váhami, ale každou návštěvou se váhy a počty opakování zvyšují. Pro rychlý odraz a k celkové přípravě nohou patří také skákání a běhání schodů a celkem ve značné míře. Na hřišti první dva týdny opakujeme dokola základní techniku úderů pro oživení a základní pohyby na hřišti. Až postupem začíná synchronizace nahrávačů s útočícími hráči, jednodušší herní cvičení a oživování taktiky hry. Přibližně po měsíci v období začátku školy se tréninky zmírňují a to tak že místo 6 hodin trénování denně jsou 4 nebo 5- ti hodinové tréninky a jeden den se vynechává z trénování úplně. Začínají přípravné turnaje a přátelské zápasy pro oživení zápasových situací a vnímání jiných protihráčů. Tímto se už blížíme konci období předsoutěžního, kdy herní cvičení mají už charakter zápasové situace, hráčky by měly být téměř sehrané a všechny povinnosti jednotlivce i celkově týmu na hřišti naprosto jasné. Kondice zde už nehraje tak velkou roli a hráč se začíná soustředit jen na samotné herní činnosti a připravuje se psychicky na soutěžní období. Přípravné turnaje odhalí ještě nedostatky a ukáže, na jaké úrovni se kvalita týmu nachází ve srovnání s ostatními týmy. Už je jen pár týdnů a dnů do prvních zápasů a dělá se vše proto, aby forma takzvaně přišla a to v té nejlepší možné podobě. Na trénincích jsou kladeny vysoké nároky na přesnost, správně volenou taktiku a co je nejdůležitější být psychicky v pohodě, věřit si a nemít obavy ze soutěžního období. Soutěžní období začíná většinou přelomem září a října a končí se na jaře. To podle toho jak se stíhá dohrávat nástavba po základním kole, což bývá duben nebo květen. V tomto období probíhají tréninky následovně. Protože se soutěže hrají o víkendu, tréninkové mikrocykly se opakují každý týden a obdobně po celou dobu soutěžního období. Začátkem týdne, tedy v pondělí se jde do posilovny pro udržování naší svalové hmoty v dobré kondici a pro důležité zpevnění celého těla, aby soutěžní období bylo bez zranění a jiných zdravotních problémů. Poté následuje lehké 20- ti, nebo 30- ti minutové vyklusání s atletickou abecedou. Je-li víkend opravdu náročný, pondělek je pouze se zmíněným vyklusáním. Úterý se pokračuje dvoufázovým tréninkem. První fáze bývá spíše takové „oživovací“, lehké rozsmečování, imitace pádů, bloků a útoků, a menší spolupráce s nahrávačem. Druhá fáze se už začíná znovu zaměřovat na těžší herní cvičení, servisů a přihrávky. Středa je obdobná, má také 2 fáze, ale kvalita herních cvičení se zvyšuje, opakují se určité úkoly pořád dokola a neustále se trénují herní kombinace. Čtvrtek je odpočinkový a tělo regeneruje na závěrečnou přípravu pro zápasový víkend a to je pátek. Tréninky většinou bývají dva. První zahrnuje lehkou posilovnu a menší instruktážní cvičení, pořádná příprava a závěrečné úpravy v sestavě před víkendem spadají pod trénink druhý. Trénink není těžký, je spíše jen dolaďovací, velmi pozitivní je, když celému týmu se daří a do zápasu pak může vstoupit s plným sebevědomím. Jediným problémem v soutěžním období jsou zimní prázdniny, kdy se přibližně na týden vypadne z tréninkového cyklu a je už jen pár týdnů na rychlé oživení před začátkem nového roku a to znamená nástavba po základní části, která je už o něco málo náročnější na psychiku. Jedná se už o boj o umístění a zajištění si místa mezi těmi, co nemusí potom přemýšlet nad hrozící baráží o sestup. Tréninkový plán se moc nemění. Stále se snažíme udržovat si výkonnost na dobré úrovni, zdokonalovat se v určitých věcech, více si věřit a nabírat sebevědomí do závěrečného „finishe“ a konce sezóny neboli soutěžního období. Jakmile skončí poslední zápasy, začíná poslední období a to je přechodné. Z pravidla se dostává týden nebo dva volna pro naprosté odpočinutí a regeneraci. Během přechodného období se koná jeden turnaj, už spíše jen pro zábavu a pro udržení si herního vnímání, s sebou bereme i nové adepty pro další sezónu a slouží to též jako seznamování na hřišti. Tréninků je stále méně a volejbalu ještě méně. Posilovna stále patří do tohoto období a trávení času hraním je nahrazeno běháním lehce kondičním a často nějakými hry. Je moc pěkné když trenér nebo sportovec naplánuje tréninkový cyklus a má plán co kdy udělá, to vše ale lehce zkazí zranění nebo nemoc. Ve sportu asi to nejobávanější, co může stopnout sportování až na dlouhé měsíce. Pokud tato situace nastane, už se špatně navrací do určitého cyklu a období, velmi obtížně se poté na sezónu adaptujeme. Proto cílem je vždy zůstat zdravý a snažit se odtrénovat maximum tréninků na maximum.

Závěr

V této seminární práci jsem aspoň trochu přiblížila průběh tréninků volejbalu, především mé juniorské skupiny. Čím více nad tímto přemýšlím a tomu tak bylo i u této práce, uvědomuji si sama, že volejbal není závislý jen na kondici, síle, či té nejsprávnější technice, ale také na neustálém přemýšlení a uvažování během pár sekund a volení té nejúčinnější taktiky. Ten kdo tohle všechno pozná a pak také dokáže ovládat, tak si volejbal navždy získá jeho srdíčko. Ti co tomu propadli nejvíce a jsou z toho někdy až šílení, se nazývají trenéři.

Použitá literatura:

http://www.fsps.muni.cz/~tvodicka/data/reader/book-5/14.html

Článek Tréninková charakteristika volejbalu – seminární práce se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.