Otázka: Učitelské kompetence
Předmět: Základy společenských věd
Přidal(a): Skeelyjka
– soubor profesních a osobnostních dovedností a dispozic, kterými má být vybaven učitel, aby mohl efektivně vykonávat své povolání (Průcha 2001).
– Dělení kompetencí učitele není zcela jednoznačné a liší se podle různých autorů (Vašutová 2007, Švec 1999).
Obecně kompetence můžeme rozdělit na:
-
Kompetence oborově předmětová – učitel je schopen v rámci své aprobace transformovat poznatky příslušných oborů do vzdělávacích obsahů vyučovacích hodin. Dovede integrovat mezioborové poznatky a vytvářet mezioborové vztahy.
-
Kompetence didaktická/psychodidaktická – ovládá strategie vyučování a učení, dovede využívat metodický repertoár, který je schopen přizpůsobit individuálním potřebám žáků.
-
Kompetence pedagogická – ovládá procesy a podmínky výchovy, je schopen podporovat rozvoj individuálních kvalit žáků, má znalosti o právech dítěte a respektuje je ve své práci.
-
Kompetence manažerská – má znalosti o podmínkách a procesech fungování školy, ovládá administrativní úkony spojené s evidencí žáků, má organizační schopnosti pro mimovýukové aktivity žáků.
-
Kompetence diagnostická, hodnotící – dovede použít prostředky pedagogické diagnostiky, je schopen identifikovat žáky se specifickými poruchami učení.
-
Kompetence sociální – ovládá prostředky utváření pozitivního učebního klimatu.
-
Kompetence prosociální – ovládá prostředky socializace žáků.
-
Kompetence komunikativní – ovládá prostředky pedagogické komunikace, dovede uplatnit efektivní způsoby komunikace a spolupráce s rodiči a ostatními sociálními partnery.
-
Kompetence intervenční – ovládá intervenční prostředky k zajištění kázně, je schopný rozpoznat sociálně patologické projevy žáků.
-
Kompetence osobnostní – psychická a fyzická zdatnost a odolnost, dobrý aktuální zdravotní stav, mravní bezúhonnost.
-
Kompetence osobnostně kultivující – má znalosti všeobecného rozhledu, umí vystupovat jako reprezentant své profese, má osobnostní předpoklady pro kooperaci s kolegy, je schopen reflektovat vzdělávací potřeby a zájmy žáků.
Stejně tak jako existuje mnoho podob pojmu kompetence i způsob jejich rozdělení je odlišný. Kompetencemi učitelů se zabývají profesní standardy, které jsou pro každou zemi poněkud odlišné. V posledních letech se objevil holandský standard snažící se reagovat na rozdílnou vzdělanost učitelů projevující se zvláště na školách, kde každý učitel vyučoval jinak. Cílem tedy bylo stanovit obecná kritéria, které by měl vystudovaný učitel splňovat. Byl stanoven výzkumný tým složený z odborníků z oblasti pedagogiky a vytvořil sedm kompetencí. Tento seznam byl ověřen v praxi a úspěšně akceptován pedagogy. Vznikl tedy systém sedmi kompetencí uplatňovaný při vzdělávání učitelů na vysokých školách v Holandsku. A může se tak stát vzorem i pro ostatní země.
7 kompetencí podle holandského standardu:
1) kompetence interpersonální
Učitel disponující interpersonálními kompetencemi umí ve třídě vytvořit přátelské a vhodné prostředí pro (nejen) skupinovou práci a je schopen vést otevřenou diskuzi se svými žáky. Je dobrým leadrem pro studenty a podporuje jejich autonomii. Je si vědom, že jeho chování ovlivňuje studenty. Je v kontaktu se studenty a umožňuje jim snadno kontaktovat jeho. Je schopen vytvořit rámec studia, aby tak studenti mohli pracovat samostatně a v případě potřeby je k dispozici. Aby tyto kompetence učitel mohl mít, musí být obeznámen s komunikačními procesy mezi studenty a se skupinovou komunikací.(př. Učitel je schopen reagovat na dotazy svých žáků, je schopen zorganizovat skupinovou práci a reagovat na jednotlivé skupiny a jejich práci.)
2) kompetence pedagogická
V této kompetenci se projevuje výchovná funkce učitele. Učitel je člověk, který pomáhá studentům stát se zodpovědnými a nezávislými lidmi s jasnou představou o svých schopnostech a ambicích. Snaží se u studentů rozvíjet jejich osobnostní stránku a učí je dělat správná rozhodnutí. Vede studenty v hodinách takovým způsobem, že studenti jsou iniciativní a schopni samostatné práce. Učitel disponuje pedagogickými dovednostmi a znalostmi a je schopen tak vytvořit bezpečné pracovní prostředí pro osobnostní rozvoj studenta. Takový učitel je obeznámen se sociálním pozadím svých studentů a s jejich očekáváními. Je obeznámen s morálním vývoje teenagerů a dospívajících a je schopen s nimi pracovat. (př. Učitel se snaží studenty naučit jak mezi sebou vzájemně komunikovat a dojít ke vzájemné dohodě nebo kompromisu. Pomáhá studentovi rozhodnout se při výběru jeho budoucího povolání nebo vysoké školy.)
3) kompetence odborná a didaktická
Učitel musí svým žákům pomoci, aby plně porozuměli náplni daného vyučovacího předmětu a aby byli seznámeni se způsoby, jak znalosti získané z vyučování mohou použít ve svém osobní i pracovním životě. Mel by pomoci studentům porozumět společnosti a připravit je na požadavky, které je čekají v jejich budoucím povolání. Učitel vlastnící tyto kompetence je schopen propojit teoretickou část předmětu s praktickým dopadem na skutečný ať už osobní tak pracovní život. K tomu, aby učitel disponoval těmito kompetenci, měl by být dobře obeznámen s vyučujícím předmětem a technikami vyučování Takový učitel se snaží na své studenty ze své pozice působit a je schopen reagovat na jejich individuální potřeby. Stanovuje spolu se studenty rámec daného předmětu a snaží se ho obohatit příklady z praxe. Umí své studenty nejen namotivovat k plnění úkolů, ale také jim přitom pomáhat. Snaží se, aby se studenti učili od sebe navzájem a vzájemně se tak obohacovali. (př. Učitel je schopen poskytnou poznámky, cvičení, úkoly nebo testy bez chyb, snaží se studenty seznámit s možnými technikami učení, které jim ulehčí práci doma. Je schopen společně se svými kolegy vytvořit nástroj na hodnocení studentů.)
4) kompetence organizační
Každý učitel by také měl mít organizační schopnosti. Jednak jsou potřeba k vývoji procesu učení studentů (tvorba plánů), ale také v rámci pracoviště a jeho spolupracovníků (viz další bod). Všechny výukové metody mají své organizační problémy, za které musí učitel převzít zodpovědnost, především proto, že právě organizace se velkou měrou podílí na celkovém úspěchu studia. Důležitou součástí je také vytyčení priorit a pravidel. Z pohledu e-learningu se jedná především o logickou strukturu a organizaci dat.
5) kompetence pro spolupráci s kolegy
Učitelé pracují v rámci školy a se svými spolupracovníky. Aby došlo k vhodnému prostředí pro studenty a jejich rozvoj, je nutné, aby oba rámce spolupracovaly a synergicky se podporovaly. V praxi to znamená, že učitel se podílí na organizaci studia společně se svými spolupracovníky a obě skupiny se snaží dodržet rámec filozofie celé školy. Výsledkem by měli být v prvé řadě spokojení studenti (např. zavedením konzultačních hodin), ale také pravidelné setkání a efektivní komunikace spolupracovníků. Do kompetencí pro spolupráci s kolegy se počítá také dodržování stanovených termínů a schopnost nalézt a popsat vize vývoje školy a jejích programů.
6) kompetence pro spolupráci s okolím
Ve stručnosti řečeno se jedná o spolupráci se stakeholdery školy, to znamená se všemi, co mají se školou něco společného (např. rodiči, studenty, kolegy svými i zahraničními, organizacemi přidružených ke škole a ostatními firmami, státními orgány apod.). Je důležité nejen studenty vést, ale také jim pomoci se zorientovat v profesní síti a celkově v prostředí, které je po škole čeká. Do tématu e-learningu se dají tyto kompetence uchopit následovně: mezi učitelem a studenty by měla komunikace probíhat tak, aby byla pro ně co nejpřínosnější.Velký důraz na komunikaci s okolím, především rodiči, dávají tzv. Waldorfské školy.
7) kompetence k reflexi a sebezdokonalování
Každý učitel, ať už se jedná o klasického učitele nebo tutora, by měl neustále pracovat na vylepšování svých schopností a kompetencí. Jen učitel s aktuálním přehledem může studentovi poskytnout tu nejlepší půdu pro jeho rozvoj. Jeho profesní vývoj by měl být neustálý, měl by využívat všech možností seberozvoji, které škola nabízí a zároveň i hledat své vlastní, jelikož sám dobře ví, jaké jsou jeho silné a slabé stránky.
