Otázka: Vietnam, Kambodža – konflikty 2. poloviny 20. století
Předmět: Dějepis
Přidal(a): simona
Mírové rozhovory:
Od 90. let vyjednávala OOP s Izraelem. Za OOP Jásir Arafat a za Izrael Jiceaak Rabin. První rozhovory nevedli Američané, ale Norové. Probíhalo to v Oslu a v roce 1993 byly podepsány Dohody z Osla, podepsány byly v Americe pod dozorem Clintna. Izrael přistoupil na to, že Gaza a západní část Jordánu získá autonomii, ale na západním břehu Jordánu je asi půl milionu židů, kteří se odmítají vystěhovat, jsou tam i města jako je Betlém, Jericho apod. což jsou města z Bible. Problém osadníků ale v OSN neřešili. OOP zase vyškrtla ze svého programu plán na zničení Izraele jako hlavní cíl. Za tyto dohody dostali oba Nobelovu cenu míru.
V roce 1994 došlo k masakru Palestinců ve městě Hebron, žid zde postřílel 54 Palestinců, kteří se modlili v Egyptě. Židé v Jordánu žijí pod neustálým vojenským dohledem, hlídají je Izraelci, aby se jim nic nestalo, tito lidé jsou hodně nábožensky založení, proto nechtějí pryč. A ten jeden osadník se prostě naštval. To spustilo další řadu atentátů ze strany Hamás.
1995 atentát na Jiceho Rabina, zaútočil na něj radikální žid, který s mírem nesouhlasil, Rabina zabili.
V roce 2000 začala druhá intifiáda.
Snahy navázat na dohody z Osla byly, ale nebyly úspěšné. Západní břeh Jordánu a Gaza dnes tvoří Palestinský stát, ale stále to není samostatný stát, mají jen velkou autonomii. Pásmo Gaza a zápdní břeh Jordánu nemají společnou hranici. To taky není nic moc pro vytvoření státu. Blbé je, že nejsou jednotní ani politicky, na jedné straně je Fatah a na druhé je Hamás a tyto dvě strany se moc nemusí.
VIETNAM PO 2. SVĚTOVÉ VÁLCE
V 19 století Francie získala oblast Laosu, Vietnamu a Kambodži a vzniká tak zvaná Francouzská Indočína. Francouzi odtud hodně čerpali, za druhé světové války sem vpadli Japonci a ti se zde chovali hrozně moc brutálně a vzniká takový národní boj, aby Japonce vyhnali, což byl cíl i Francouzů. Do čela vietnamského boje proti Japoncům se dostal Vietnamec Hočimin. Byl stoupencem komunistické ideologie a na to chudí hodně slyší. Hočimin po druhé světové válce nepřestal bojovat a chtěl vystrčit pryč i Francouze. V roce 1945 vyhlásil Vietnamskou demokratickou republiku. Francouzům se to nějak nezdálo a dali jim najevo, že se nehodlají stáhnout.
První vietnamská válka byla mezi Vietnamem a Francií ( 1945-54). Hočimin se snažil zmobilizovat obyvatele. Vietnamci byli v přesile, ale bez dobrých zbraní, ale dokázali vzdorovat. Větší ztráty byly u Vietnamců. A protože se válka vlekla a nic moc se nezměnilo, byla vlastně zbytečná.
1954 Dien Bien Phu- bitva, byla to pevnost, o kterou se vedly boje, vyhráli ji Vietnamci. Po tomhle se rozhodli, že začnou mírová jednání.
Ženeva 1954 mírová jednání, byli zde zástupci Francie, Laosu, Vietnamu a Kambodži. Bylo domluveno, že se Francouzi stáhnou a Francouzská Indočína bude rozdělena na Laos, Kambodžu a Vietnam. Vietnam se ještě rozdělil podél 17. rovnoběžky na severní Vietnam- Vietnamská demokratická republika (Hočimin, komunismus, hlavní město Hanoj) a jižní Vietnam- Vietnamská republika s hlavním městem Saigon, bylo to pod západním vlivem. U moci ale byli diktátoři, všichni, co nesouhlasili, byli pronásledováni. Velká část obyvatel se začala bouřit a to Severní Vietnam moc dobře věděl a Hočimin začal zjišťovat, že je dobrá situace na to, aby začal s vojenskou invazí.
1960 Národní fronta osvobození jižního Vietnamu- ozbrojené jednotky jsou součástí a nazývají se VIERCONG. Založili to Severo Vietnamci, ale začali nabírat i obyvatele jihu a od roku 1960 začínají partizánské boje mezi Vietnamci.
1965-73 válka se zapojením USA, 1960-75 trvá Vietnamský konflikt.
Hočiminova stezka: byla u hranic s Vietnamem, trasa pře džungli a v těžko dohledatelných místech. Tudy zásobovali Vietcong.
Vietnamci budovali i podzemní bunkry a tunely, chodby. Oproti Američanům měli výhodu, znali klima, prostředí, přírodu, uměli se ze pohybovat. Těmito chodbami vyhazovali tábory Američanů do vzduchu. Získali kontrolu nad ¾ Vietnamu do roku 1965, Američané věděli, že když nezasáhnou, bude celý Vietnam komunistický. Přemýšleli tedy, jak by mohli do konfliktu ve Vietnamu vstoupit. Potřebovali záminku, aby jim to bylo schválené.
1964 v Tonkinském zálivu 2 americké torpédoborce napadli Severo Vietnamci a to se bralo jako útok a Američané zaútočili. Ovšem toto napadení Američané vyprovokovali, napadli jejich pozice a to už citrónci ze severu nevydrželi. Americkým prezidentem byl Johnson. Ve Vietnamu k roku 68 bylo asi půl milionu vojáků. Když se do války ve Vietnamu zapojili Američané, oficiálně se zapojila k Vietcongu i severo vietnamská armáda.
Američané byli zvyklí postupně dobývat území, ale tady se to nedělo, byl tu jiný způsob boje- úspěchy se braly podle počtu mrtvých, ne podle dobytého území. A protože Vietnamců umíralo víc, brali to tak, že vyhrávají. Používali i NARALM- zbraň, která chrlí plameny, vypalovali džungli, ale ona jim potvora zase dorůstala zpátky. Američané ještě ke všemu nedokázali rozlišit, kdo je na jejich straně a kdo ne.
Vesnice My Lai- masakr, usmrceno přes 500 lidí, údajně podporovali Vietcong, ale kdo ví, jak to bylo. Dostalo se to do novin, jelikož války ve Vietnamu se účastnili i novináři, kteří vše fotili. Američané v Americe byli zděšení tím, co se ve Vietnamu děje. Došlo k obrovským protestům proti válce. Pouze 1/3 vojáků tam šla dobrovolně, ostatní museli. Zemřelo tam asi 60 000 kluků z Ameriky. Protestovali hlavně mladí lidé, kterých e to přímo týkalo, nebo tam měli kamarády. Americká vláda musela rozhánět demonstrace dost násilnou cestou.
Ofenziva TET 1968: Severovietnamci naplánovali novou ofenzívu na svátky „Tet“, vietnamský Nový rok. Jejím cílem bylo vyvolání rozsáhlého povstání v celém Jižním Vietnamu, které by vedlo k dobytí Saigonu a fakticky tím ukončilo válku. Rozsáhlá ofenzíva, která americkou a jihovietnamskou armádu zaskočila, byla v krátkém čase odražena, přičemž protivník utrpěl těžké ztráty. Přestože ofenziva po vojenské stránce zcela ztroskotala, byla politickým vítězstvím Severního Vietnamu. Měla silný vliv na americké veřejné mínění a tím přispěla k pozdějšímu stažení USA z konfliktu.
V roce 1969 nastupuje Nixon jako prezident USA. Začíná postupně stahovat americké vojáky. Stahování není moc rychlé, ale snaží se. V roce 1970 se ale válka rozšiřuje o bombardování Kambodži a Laosu, protože se tam schovávali citróni z Vietcongu. Tama ale Amerika neměla právo bojovat, americký kongres odsouhlasil jen Vietnam. To vyvolalo další vlnu protestů.
V roce 1972-73 se snižují počty vojáků, 1973 uzavření příměří mezi USA a Vietnamem. Američané souhlasili, že do konfliktu už nebudou zasahovat a že jižní Vietnam bude mít volby. Jakmile Američané opustili základnu v Sajgonu, válka ve Vietnamu pokračovala až do roku 75 a jižní Vietnam byl připojen k severnímu a Sajgon přejmenován na Hočiminovo město.
Vietnamský syndrom: o válce ve Vietnamu se přestalo úplně mluvit, jelikož to byl neúspěch. Veteráni z Vietnamu byli utlačeni, oslavovali se veteráni z druhé světové, ale ty z Vietnamu přehlíželi.
KAMBODŽA
1975-79. kambožda patřila do Francouzské Indočíny, nezávislost si vyhlásila v roce 1974. K moci se dostali fanatičtí komunisté, kteří se inspirovali Mao Ce Tungem z Číny. V čele byl Pol Pot, velel organizaci, která si říkala Rudí Khmérové. Rozhodli se, že budou propagovat čínskou politiku. Zaměřili se na města a vzdělanou vrstvu, protože zde by mohly vzniknout problémy. Posílali je do vesnic. Vznikaly masové hroby, stříleli lidi, u kterých necítili dostatečnou loajalitu. Drobátko se jim to zvrtlo. Nutili měšťany pracovat na polích apod. Do roku 79 z 8 000 000 obyvatel Kambodži přežilo o 2 miliny lidí méně.
Pak sem ale vtrhnul Vietnam, který zastával komunismus, ale ne ten čínský, ale ten ze SSSR. SSSR Vietnam v Invazi podpořil. Pol Pot se stáhnul so džungle a odtud se snažil působit na Kambodžu. Ale v roce 1979 je zde nastaven komunismus podle vzoru SSSR. Vietnamci jsou v Kambodži do počátku 90. let. Potom se zde objeví monarchistický systém a jsou zde králové. Současný král umí plynule česky a Česko považuje za svou druhou vlast.
