Otázka: Vokální činnosti
Předmět: Hudební výchova
Přidal(a): Marcela Kozáková
Vokální činnosti – intonační, rytmický a hlasový výcvik
Pěvecké dovednosti a návyky, intonace a její metody, rytmus, metrum, tempo, prostředky k vyjádření rytmu, hlasová, dechová a artikulační technika a cvičení, příklady z praxe, metodické postupy, didaktické hry
- Charakteristika pěveckých dovedností a návyků:
– správné držení těla (stát, sedět rovně – volná bránice)
– správné dýchání (pro zpěv typické žeberně brániční – dechová opora)
– správné tvoření tónu (měkký začátek, procvičování intonace – důležitá hlasová cvičení)
– správná artikulace (důležité samohlásky, pořádně otevírat pusu)
– důležité kolektivní i sólové zpívání
– učitel by měl zvládat zpívat s doprovodem nástroje
– trénovat s dětmi i zpěv a capella
– učitel by měl zvládat základní dirigentská gesta
– dodržování hygienických zásad
- INTONACE A JEJÍ METODY
Intonace = správné nasazení tónu co se týče výšky
– měla by být čistá, přiměřeně hlasitá, ale zároveň výrazná
– je dobré spojovat intonaci s pohybem ruky
– můžeme využívat intonační schody
METODY INTONACE
2 základní metody:
- tonální – založená na vnímání jednotlivých tónů jako stupňů určité stupnice
- intervalová -založená na uvědomování si intervalových vztahů mezi tóny, nutná znalost intervalů
Metoda opěrného trojzvuku:
– tonální metoda
– intonujeme vzhledem k základnímu kvintakordu
– zakladatel Bohumil Čeněk
– rozvíjí harmonické cítění
– BČ vytvořil pomůcku – papírovou klaviaturu barevně rozlišenou
Nápěvková intervalová metoda:
– založena na intervalech
– zakladatel František Lýsek
– vytvořil nápěvky = modely z vybraných písní, byly stálé, je důležité naučit děti celou píseň
– využíval prstovou osnovu – z levé ruky, každý prst má tón, mezery také
Metoda tonální písňová:
– tonální
– zakladatel Ladislav Daniel
– metoda opěrných písní (seznam písní – modely)
– nejsou důležité intervaly, ale stupně- začíná 2.stupněm
– naučit celou píseň
– využívá intonační schody
- RYTMUS
– je daný notami různých délek v taktu
– souvisí s ním METRUM = střídání přízvučných (lehkých) a nepřízvučných (těžkých) dob
– souvisí s TEMPEM = rychlost metra
Prostředky k vyjádření rytmu: základní je hra na tělo – tleskání, pleskání, dupání, luskání
– nejpřirozenější složka hudby
– měli bychom ho procvičovat nejdřív, střídat jednotlivé činnosti a rozvíjet tvořivost
– hry, metody:
- rytmická ozvěna
- štafeta (posíláme si rytmický celek)
- domino (k základnímu si každý přidá svůj celek)
- rytmický kánon (přidávají se)
- hádanky (vytleskáme rytmus písničky)
- diktát (tleskáme a děti zapisují)
- neúplný takt (dostanou zápis s chybami a opravují je)
- VOKÁLNÍ ČINNOSTI
– cílem je naučit děti správnému tvoření tónů
– správná tvorba tónu závisí na:
- dechu
- artikulaci
- technickém tvoření tónu
- DECH – práce s dechem
– vytvoření dechové opory, používáme žeberně brániční dýchání
– k tomu nám slouží DECHOVÁ CVIČENÍ:
- vestoje, vleže
- přirozené (každý vydrží svoje)
- nezvedat ramena, děti si položí ruku na břicho, ruka se má sama zvedat
- nikdy ve forte, buď piano nebo mezzoforte
- vláček
- na samohláskách se pozná, zda mají dechovou
- pozor na přídechy – NE
- přivonění k vůni (kytičce) – nádech
- foukat do peříčka – na výdech – může být různě rychlé
- ARTIKULACE
– souvisí hlavně se samohláskami, ty jsou nositelem melodie
– pozor na správnou výslovnost
– musí mít uvolněnou dolní čelist
samohláska A
- – čelist jde hodně dolů
- – mezera mezi zuby je 2-3 prsty
- – má největší rezonanční prostor
- – navozujeme: zívání, horká brambora v puse
– samohláska O
- – čelist dolů, koutky k sobě
- – jako hra na kapra
– samohlásky E, I
- – do úsměvu
- – u I zpíváme tvrdé Y
- – nechat prostor mezi zuby alespoň na jeden prst
– samohláska U
- – tvoříme ji přes dvojhlásku OU
- – k procvičení artikulace:
- rozezpívání vjá, vjé,vjí, vjó, vjú
- ma, me, mi, mo ,mu
- do, re mi, fa, so, la, si, do = solamizační slabiky
- TECHNICKÉ TVOŘENÍ TÓNU
– navození hlavového tónu – nácvik
– vrcholná vokální činnost
– souvisí s ním měkké hlasové začátky
– k navození slouží cvičení:
- zpěv brumendo
- hra na zvonky bim, bam
- začínáme 5. st.stupnice – napodobování skákání míče ze schodů bom
- od 5.tónu k 1.tónu stupnice
– úzce souvisí s dechem, dechová opora
- HLASOVÁ CVIČENÍ
– měla by být součástí každé hodiny, předcházet každému zpívání
– neměla by být technicky ani intonačně náročná
– u dětí vycházíme z písniček – Ovčáci, Kočka leze dírou
– měla by mít menší hlasový rozsah, max. kvinta
– rozezpívat se potišeji, max. v mezzoforte
– u vyspělejších dětí můžeme použít až oktávu – Vyletěla holubička
– můžeme provádět s doprovodem nástroje – dobré u méně pěvecky rozvinutých dětí
– bez doprovodu nástroje – rozvíjí hudební myšlení – hudební paměť – tonální cítění
– nejlepší na rozezpívání A, O
– můžeme použít cvičení od 5 dolů, od 3 dolů
– je důležité cvičení opakovat i přidávat nové
– při nácviku písně můžeme k rozezpívání využít úryvek z písničky
