Vývoj výchovy a vzdělávání od reforem Marie Terezie

 

Téma: Vývoj výchovy a vzdělávání od reforem Marie Terezie

Předmět: Pedagogika

Přidal(a): DeniKucerova

 

VZNIK A VÝVOJ VEŘEJNÉHO ŠKOLSTVÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH V 18.  A 19. STOLETÍ

(školské reformy 1774, 1869)

• do pol. 18. stol. se školní vzdělávání týkalo jen velmi malé části obyvatelstva, ostatní byli negramotní – školství řídila církev, stát svůj vliv na školství neuplatňoval
• obrat nastává za vlády císařovny Marie Terezie (vládla 1740-1780) a jejího syna Josefa II. (vládl 1780-1790) – usilovali o vytvoření prosperujícího centralizovaného státu s jedním úředním jazykem (němčinou) – k tomu měla napomoci reforma školství, které má přispět ke kultivaci pracovní síly
• 1774 (6.12.) byl vydán Všeobecný školní řád – vytvořil ho na objednávku císařovny Johann Ignaz Felbiger – jedná se o počátek snahy o všeobecnou vzdělanost

 

Základní charakteristika tereziánské reformy

• školských otázek se ujal stát: zrušení nevolnictví, toleranční patent, negramotnost poddaných je brzdou společenského pokroku. Reformy byly prostředkem řešení ekonomických a sociálních změn a rozvoje – vzdělávání chudých.
• pro děti od 6 do 12 let byla zavedena všeobecná vzdělávací povinnost pro děti poddaných, která postupně přecházela v povinnou školní docházku
• Pojem ,,všeobecně vzdělávací povinnost´´ nelze porovnávat s pojmem ,,povinná školní docházka´´, venkovské děti chodily do školy prakticky jen v zimě (když nebyla práce na poli). Bylo na učiteli, aby za krátkou dobu docházky naučil děti všechno, co měly předvést na závěrečných vizitačních zkouškách za účasti církevního dozorce

 

Vznikly 3 typy elementárních státních škol:

• Školy triviální – zřizovány v každé obci, kde byla fara – vyučuje se čtení, psaní, počítání (tzv. trivium), náboženství, základy zemědělského hospodaření – v Čechách a na Moravě probíhala výuka v češtině
• Školy hlavní – zřizovány v každém krajském městě, provoz školy hradil stát, od 6 do 12 let – kromě „trivia“ a náboženství se zde vyučuje: jazyk a literatura, latina, zeměpis, dějepis, přírodopis, sloh – psaní dopisů, kreslení, geometrie, rozšířené náboženství, základy hospodářství a průmyslového vzdělávání – v 1. třídě mateřský jazyk, od 2. třídy je vyučovacím jazykem němčina (i v Čechách a na Moravě), školy měly připravovat děti pro práci v zemědělství a na řemesla, ev. i pro vojenskou dráhu
• Školy normální (norma = vzor pro ostatní) – zřizovány v každé provincii či hlavním zemském městě – v Praze normální škola založena 1775 – vyuč. předměty jako na školách hlavních, ale více do hloubky, připravovaly pro gymnázium, kladen důraz na praktický život, mechanika, stavitelství, připravovala se tak na gymnázium
• pro nový školský systém bylo potřeba vyškolit kvalifikované učitele – od r. 1775 proto zřizovány při normálních školách
• A) preparandy = instituce připravující učitele – učitelem na státní škole se dle nového ustanovení mohl stát jen ten, kdo získal řádné osvědčení na základě odborné zkoušky – zpočátku se jednalo o tříměsíční kurzy, kde se studovala pedagogika, metodika trivia + předměty: mluvnice, pravopis, zeměpis, dějepis, přírodopis, přírodozpyt (fyzika, chemie), náboženství, biblická dějeprava + znalost Knihy Metodní od J.I.Felbigera – kromě úspěšné zkoušky musel ještě adept učitelství splnit další 2 podmínky: minimálně jednoletá praxe a dovršení 21let – délka studia se v preparandách postupně prodlužovala – po roce 1869 se z nich staly řádné
• B) učitelské ústavy – vznikaly po roce 1869, u nás v Kutné Hoře
• C) nedělní školy: při školách triviálních fungovaly dále nedělní školy (opakovací školy) pro mládež do 20 let
• D) řemesla: příprava k povolání probíhala v rámci cechů, obsah přípravy učedníků a tovaryšů určoval mistr
• od r. 1780 byla škola povinná i pro dívky, za neposílání dětí do školy rodičům hrozila peněžitá pokuta nebo jednodenní vězení. Jedna škola pro 90-100 lidí
• reforma se týkala i gymnázia – má 5 tříd, výuka byla výhradně v němčině => ke studiu byl přijat jen ten, kdo němčinu dobře ovládal – hlavní předměty: němčina, latina, dějepis, zeměpis, fyzika, matematika (a samozřejmě náboženství), byl respektován rozvoj věd, reálných předmětů (přírodopis, zeměpis, dějepis), matematiky a jazyků, poprvé zavedeny učební plány a osnovy
• v 80. letech 18. stol. byla na všech rakouských univerzitách (Vídeň, Praha, Lvov) nahrazena jako vyučovací jazyk latina němčinou

 

• přínos reformy: podstatně se zvýšil počet dětí se základním vzděláním X v českých zemích výuka němčiny urychluje germanizaci – ve stejné době (konec 18. a 1. pol. 19. stol.) se u nás rozvíjí národní obrození (vlastenectví národního cítění a rehabilitace češtiny jako vyučovacího jazyka a jejího zrovnoprávnění s němčinou) – významné místo v NO zaujímali i čeští obrozenečtí učitelé – díky nim se škola, zvláště na venkově, stala střediskem kulturního života – učitelé zakládali knihovny a půjčovali i vlastní knihy, vedli divadelní spolky a pěvecké sbory, učili sadařství a včelařství, … významní učitelé: Jakub Jan Ryba (učitel a hudebník – Česká mše vánoční), Karel Slavoj Amerling (lékař a pedagog – založil vlastenecký spolek českých učitelů Budeč a podporoval rozvoj vyššího vzdělávání dívek a rozvoj školek – vyšší dívčí školství podporovala i spisovatelka Magdalena Dobromila Rettigová)

 

• roku 1830 vyšly předpisy pro zakládání opatroven pro děti zaměstnaných matek – první v Čechách vznikla 1832 v Praze na Hrádku (Jan Vlastimír Svoboda), další pak v pražském Karlíně a na Hradčanech, dále např. v Plzni, v Mladé Boleslavi, …
• nové podmínky pro rozvoj školství v Rakousku nastaly po zrušení absolutismu (1860), zejména vydáním tzv. prosincové ústavy (1867), která zaváděla pro jednotlivé národnosti řadu hospodářských, kulturních a občanských svobod
• 1868 vyšel říšský zákon – omezoval roli církve ve státních školách, kde od této doby církev řídila a organizovala pouze výuku náboženství – církev ale mohla zřizovat soukromé církevní školy – pro dohled nad státními školami byly zřízeny zemské orgány školské správy: místní, okresní a zemské školní rady

 

• 1869 byl vydán tzv. velký školský zákon (podle svého autora ministra Leopolda Hasnera někdy zván též Hasnerův zákon) – zavádí povinnou osmiletou školní docházku pro děti od 6 do 14 let, církvi bylo ponecháno pouze vyučování náboženství.
• Zákon z r. 1869 podporuje vznik předškolních zařízení – první česká mateřská škola u Sv. Jakuba (1869) – vedla M. Riegrová
• 1870 – Řád školní a vyučovací – stanovil základní pravidla chování dětí ve škole, povinnost dětí a učitelů + ZÁKAZ TĚLESNÝCH TRESTŮ

 

3 typy předškolních institucí:

• MŠ – příprava na školu
• Opatrovny – hlídání dětí
• Jesle – péče o děti do 3 let

 

Primární vzdělávání

(plnění povinné školní docházky):

• obecná škola (5 tříd) +
  • a) na venkově další 3 roky obecná škola
    • poté šly děti do učení a na učňovské školy,                                                      nebo rovnou pracovat
    • ve městě 3 roky měšťanská škola – pak učení, UŠ, SOŠ (kromě vyššího gymnázia či reálky)
  • b) první 4 ročníky gymnázia či reálky – pak možnost dalšího studia na SŠ /UŠ

 

 Sekundární vzdělávání:

• gymnázium (4+4 roky) nebo reálka (4+3 roky) – pouze po maturitě na těchto školách možnost studia na VŠ
• střední odborné školy průmyslové, obchodní, hospodářské, akademie, učitelské ústavy – ty přijímaly absolventy nižší SŠ či měšťanky – maturita neopravňovala ke vstupu na VŠ – absolvent učitel. ústavu se stával podučitelem na obecné škole a po dvouleté úspěšné praxi a složení zkoušky učitelské způsobilosti před komisí mohl být ustanoven do funkce učitele na obecné škole – absolventkám ženských učitelských ústavů byly úředně zakázány sňatky a nařízen celibát (ten byl zrušen až v r. 1919)
• o rozvoj dívčího odborného vzdělávání se v 80.- 90. letech 19. stol. zasloužily české spisovatelky Karolína Světlá, Sofie Podlipská a hlavně Eliška Krásnohorská (1890 stála u založení prvního plnohodnotného dívčího gymnázia v Praze – gym. Minerva)
• v 80. letech 19.stol. se rozšiřuje síť středních odborných škol (obchodní, lesnické, rolnické, průmyslové, zahradnické …) i síť gymnázií
• akademie-na úrovni vyšší střední školy – učetnictví, obchod, právo atd.

 

 Terciární vzdělávání:

• na univerzitách byla obnovena revoluční atmosféra akademické svobody, která vytvořila vhodné klima pro seriózní vědeckou činnost
• fakulty se stávají fakultami s vědeckými úkoly (např. filozofická fakulta: úkol pěstovat přírodní vědy, filologii a historii)
• 1869 se rozdělilo vysoké učení technické na české a německé
• 1882 dosavadní německá Karlo-Ferdinandova univerzita v Praze se rozdělila na českou a německou-nejdříve zahájila činnost fakulta filozofická a právnická, o rok později zahájila činnost fakulta lékařská, dále fakulta bohoslovecká a teologická. Česká univerzita se stala místem rozvoje české vědy a kultury.
• rozvíjí se také česká pedagogika (Gustav Adolf Lindner, František Čáda) a estetika (Miroslav Tyrš /1862 s Jindřichem Fügnerem založil Sokol/, Otakar Hostinský)

 

Marie Terezie

• zasahovala do tehdejších zákonů a práv
• upravila poštovní úřad a jeho funkci
• dala očíslovat domy
• byla první, kdo sčítal obyvatelstvo, dělala to především proto, aby zjistila, kolik žije v té vesnici dětí, protože to vyžadovala školská reforma
• uvědomovala si, že zejména venkovská nevzdělanost je způsobována obtížnou dostupností do škol, nařídila, že každá vesnice do okruhu 3 km musela mít školu
• udělala dlážděné cesty mezi jednotlivými vesnicemi kvůli poště, ale také jako školní spojení, aby byly dostupné
• ve vyučování se uplatňovala hromadná forma, zásada názornosti, systematičnosti, trvalosti
• rozvrh hodin – do kolika se bude učit