Základy teorie práva

 

   Otázka: Základy teorie práva

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): misulka1111

 

 

 

 

Pojem právo

právo = soubor norem, vydaných a uznaných státem, které jsou pro společnost závazné a státní mocí vynutitelné.

Právo a morálka – uveď shodné a rozdílné znaky / právo je minimum morálky/

právo objektivní – soupis všech obecně závazných pravidel

všeobecně upravuje společenské vztahy a jejich účastníkům ukládá různé povinnosti /př. platit daně/

subjektivní  –  souhrn oprávnění, dovoleného chování subjektu práva

oprávnění ( nárok) účastníka právního vztahu /př. právo na mzdu, vzdělání../

 

Vývoj práva

       1/ počátky společnosti  – nepsaná pravidla

rodová společnost  – zvykové, obyčejové právo, ustanovení trestního práva určují autority /stařešinové/

2/ vznik států – sepsání práva, písemné předpisy vynucované státními orgány

Chammurapiho zákoník 1800 př.n.l., kamenná deska, obč., trestní, obch. právo

V současnosti 2 systémy – anglossaské , soudcovské právo/málo zákonů, precedenty/

–          kodexové, sepsané právní normy v obecné podobě / rozhodující je zákon/

–          platné právo se nazývá pozitivní

 

Struktura práva

základ práva  tvoří právní normy a právní předpisy , které v souhrnu vytvářejí právní řád

è  právní předpisy – určují, jak se mají lidé chovat

– tvoří a vydává je stát

è  právní předpis = soubor právních norem

è  právní řád = souhrn všech právních předpisů

 

právní norma – závazné pravidlo vydané příslušným státním orgánem v předepsané podobě,dodržování je vynutitelné státní mocí

druhy právních norem

• podle jejich závaznosti

donucující( = kogentní) – bezvýhradně závazné; právní subjekty se od nich nesmějí ve svém chování odchýlit ( typické např. pro trestní právo)

podpůrné ( = dispozitivní) – relativně nezávazné; účastníci právního vztahu si mohou stanovit vzájemná práva a povinnosti ( nesmějí jít ale za hranice zákona); např. v občanském právu nebo právu obchodním

• podle způsobu , jak vymezují chování účastníků právních vztahů

zavazující                   přikazující – ukládají povinnost k akt. jednání

zakazující – zakazují určité činnosti

opravňující – umožňují volbu některého způsobu chování

legislativa = proces tvorby právních norem – zákonů

 

legislativní proces :

 

Publikace právních  předpisů  – Sbírka zákonů – předpisy zákonné /úst. zákony, zákony, vládní nařízení../

–                -Věstníky – prováděcí předpisy, vydávají  jednotlivá ministerstva

Platnost, účinnost, působnost právních předpisů

             -platnost –  předpis byl vytvořen předepsaným způsobem, příslušným orgánem a stal se součástí právního

řádu

 -účinnost –  povinnost řídit se předpisem    /poslední věta předpisu – tento zákon nabývá účinnosti dne../

důležitý časový posun – vacatio legis – obvykle 15 dní

-působnost – osobní, územní, věcná, časová

právní řád

• všechny právní normy ve státě
• uspořádán stupňovitě Þ descendenční = stupňovitá teorie právního řádu

1. I.        předpisy zákonné ( základní) , primární             
   1. Mezinárodní smlouvy
   2. Ústava
   3. Ústavní zákony
   4. Zákony
   5. Zákonná opatření
   6. II.      předpisy podzákonné ( prováděcí), sekundární
      1. Nařízení vlády
      2. Vyhlášky ministerstev
      3. Vyhlášky vyšších územních správních celků
      4. Vyhlášky obcí

• právní řád by měl:

a)       tvořit uzavřený myšlenkový celek

a)       tvořit logický celek ( normy nesmějí být v rozporu; posuzuje Ústavní soud)

b)       být projevem jediné vůle

c)       se neustále vyvíjet /derogace, novelizace/

è   právní vědomí = znalost právního řádu a představy o spravedlnosti a účelnosti právních norem a také přesvědčené o nutnosti jejich dodržování

è  zákonnost = důsledné dodržování právního řádu ( vynucuje se sankcemi)

è  při zajišťování zákonnosti je nutné dodržet 2 pravidla:

1. před zákonem jsou si všichni rovni
2. neznalost zákona nikoho neomlouvá

è  právní vztahy

společenské vztahy upravené právními normami

• vztahy mezi subjektem a objektem práva nebo mezi dvěma a více objekty práva
• subjekt práva = stát, který tvoří právní normy a jehož jsou lidé občany
• objekt práva = občan, na kterého stát uplatňuje nároky z právních norem, nebo občan, který uplatňuje nároky vůči jinému občanovi
• právní vztahy – 3 prvky : účastníky, obsah a předmět
• účastníciprávních vztahů        fyzické osoby  nebo právnické osoby

>     obsah právních vztahů – vzájemná práva a povinnosti jeho účastníků

• předmět právního vztahu – cíl, k němuž práva a povinnosti účastníků směřují

 

Účastníci právních vztahů

1. 1.      fyzické osoby

= lidé

• dvojí způsobilost:

1)       právní subjektivita

• umožňuje jedinci být účastníkem právního vztahu, mít v nich práva a povinnosti
• vzniká narozením a končí smrtí nebo prohlášením za mrtvého ( např. pokud nezvěstná osoba s největší pravděpodobností už nežije)
• za určitých okolností ( např. dědické řízení) může náležet i nenarozenému dítěti, pokud se později narodí živé  /nasciturus/

2)       způsobilost k právním úkonům

• schopnost vlastním jednáním zakládat, měnit a rušit své právní vztahy, nabývat práva a zavazovat se k povinnostem
• v plné míře vzniká zletilostí ( 18 let)
• v částečné míře od 15 let ( např. jestliže soud povolí uzavřít manželství ještě před dosažením zletilosti staršímu 16 let)
• soud může fyzické osoby zbavit způsobilosti ( např. v případě duševní choroby,…)  → musí stanovit opatrovníka, který způsobilost za osobu převezme
• za osoby nezletilé a mladistvě jedná v právních vztazích jejich zákonný zástupce

1. 2.      právnické osoby

= uměle vytvořené subjekty, které se stejně jako fyzické osoby účastní právních vztahů

• podstatu právnických osob tvoří buď lidé nebo věci
• rozlišujeme:

1)       společenství fyzických osob

= korporace

• spolky, družstva, obchodní společnosti,…
• práva a závazky korporace nejsou právy a závazky jednotlivých členů
• v právních vztazích vystupuje jako samostatná, od svých členů odlišná bytost

2)       majetková společenství

• mají buď peněžní podstatu = nadace, fondy, nebo jsou jejich podstatou nějaké majetkové hodnoty ( např. budovy) = podniky, ústavy,…

3)       společenství právnických osob

• vzniká tím, že se sdruží 2 nebo více právnických osob a vytvoří další právnickou osobu = sdružení
• v právních vztazích vystupuje samostatně a nezávisle na právnických osobách, které jsou jeho členy
• při právních úkonech jsou právnické osoby zastupovány osobami fyzickými
• zvláštním druhem právnických osob jsou: stát, vyšší územní správní celky,  obce

= veřejnoprávní korporace

●      Právní skutečnosti

okolnosti, situace, za nichž vznikají, mění se nebo zanikají právní vztahy

druhy:   • objektivní– vznikají z přírodních zákonitostí, samočinně, nezávisle na vůli a jednání

účastníků /př. narození dítěte – vznik rodinných právních vztahů/

• subjektivní – vznikají z vlastní vůle ⁼ právní úkony, jsou záměrné, uvědomělé

prováděny osobně nebo v zastoupení  /plná moc/

výslovné – vyjádřeny slovně /písemně či ústně/

konkludentní – jednáním lze usoudit na právní úkon /př. nákup v obchodě –zaplacení/

 

• propadnutí práva  – prekluze – např. uplynutím času /záruka/

•  promlčení práva – právo nezaniká, pouze se oslabuje, promlčecí doba obvykla 3 roky

•  vydržení práva – nepřetržitým držení věci po stanovenou  dobu nabývá vlastnické právo

tzv. oprávněný držitel /osoba , která se v dobré víře domnívá, že věc jí patří-např. nepravý dědic/

Vydržecí doba obvykle 10 let u nemovitostí, u movitých věcí 3 roky.

 

è  realizace práva = uskutečňování práva tak, že se podle právních norem tvoří právní vztahy, jejichž účastníci se chovají předepsaným způsobem

è  aplikace práva = uskutečňování práva individuálními právními akty státních orgánů, které rozhodují v jednotlivých konkrétních případech ( soud např. vydá rozsudek)

è  systém práva:

• představuje obsahové uspořádání právních předpisů do různých právních odvětví ( rozhodující je obsah)  x   v právním řádu je rozhodující právní síla
• právní odvětví = soubor obsahově příbuzných zákonů, vládních nařízení a vyhlášek

1. veřejné právo: vymezuje a chrání zájmy státu; stát a jeho orgány vystupují jako nadřízení nositelé moci vůči podřízeným osobám

• ústavní právo
• správní právo
• trestní právo
• finanční právo

1. soukromé právo: vymezuje zájmy fyzických a právnických osob; upravuje spol. vztahy na základě rovnosti účastníků

• občanské právo
• rodinné právo
• obchodní právo
• autorské právo
• patentové právo
• mezinárodní právo soukromé

1. veřejně soukromé právo: má působnost tam, kde se mísí zájmy osob a státu

• pracovní právo
• báňské právo
• pojišťovací právo…

 

LIDSKÁ  A  OBČANSKÁ   PRÁVA

Lidská práva – dnešní chápání :

• souhrn  univerzálních, nezrušitelných, nezadatelných nepromlčitelných práv

jednotlivce, umožňující jeho důstojný život

/jsou platná pro všechny, nelze je nikomu odejmout, čl. se jich nemůže vzdát,

člověk o ně nemůže přijít tím, že je nevykonává/

–           př.  právo na život, lidskou důstojnost, štěstí , majetek, svobodu …

–          x  mučení, týrání, ponižování, otročení…

stát –   dodržování, ochrana, kontrola

 

•  historie:

   a n t i k a        FYZEI                         X                 NOMOS

přirozená práva                                práva daná zákonem

 

/Sofokles, Antigona, Kreón, bratři Eteoklés, Polyneikos/

Aristoteles – dobrá obec , vládce je pouze strážcem zákona, nikoli zákon sám

přirozená práva lze poznat rozumem, státní moc je nevytvořila,

má je pouze respektovat, chránit

s t ř e d o v ě k

absolutismus, neuznává přirozená lidská práva

pojetí práva pochází od Boha a panovníka

„  a Deo rex, a rege lex“

–          nespokojenost šlechty a měšťanstva, boj o omezení práv panovníka  →

–          1215 Magna charta libertatum

angl. baroni  x   Bezzemek

63 článků

 

Jaké požadavky si kladla šlechta?

Jaký orgán chtěla založit?

 

n o v o v ě k           –    osvícenství, humanismus

17. stol. –  1679 Habeas Corpus Act –   listina, zákon o osobní nedotknutelnosti

možnost odvolat se při uvěznění k soudu → oddělení moci výkonné od soudní

18. stol. – pokusy o systematické vypracování teorie lidských práv

/rozvoj zbožní výroby, překážka nevolnictví, potřeba svobodné prac. síly/

Hugo Grotius

Thomas Hobbes

John Locke

Ch. Montesqieu

 

→  Každý jednotlivec má svá přirozená nezadatelná a věčná práva. Se státem uzavírá

společenskou smlouvu, jejíž prostřednictvím část svých práv předává panovníko-

vi. Pokud však panovník špatně vládne, mají lidé právo jej svrhnout a vytvořit

novou vládu.

 

1776 – Deklarace o nezávislosti USA

•    je výrazem odporu amerických kolonií vůči angl. králi, jsou v ní zdůrazněny zákl.

prvky přirozenoprávních teorií a požadavky suverenity občana

                   Otázky – viz text

1791 doplněna listinou  Bill of Rights  s  10 dodatky /nejdůležitější 1. – obsahuje

svobodu, svobodu projevu, tisku, shromažďovací, petiční/

 

1789 – Deklarace práv člověka a občana – Francie

• 17 článků, obsahuje výčet práv, fungování veřejné moci a její kontroly,

humanizaci trestního práva …..

→ ovlivnila západoevr. státy při vytváření ústav

Vývoj mezinárodní ochrany lidských práv

20. století

–          hrůzná poučení ze 2 světových válek

1941    vyhlásil  president Roosevelt 4 svobody  – svoboda slova, svoboda vyznání

svobodu od nedostatku

tzv. „ čtyři svobody“                              svoboda od strachu

 

1945    založena Organizace spojených národů  – OSN

snaha usnadňovat zajišťování lidských práv z mezinárodního hlediska

– vypracována  Charta OSN /lidská práva formulována jen obecně, ale stanovuje   povinnost států lidská práva prosazovat a chránit/

1948    /10. 12./   – vydána    Všeobecná deklarace lidských práv

/Mezinárodní den lidských práv/

30 článků

formulace základních kulturních, sociálních a politických práv

deklarace má pouze doporučující charakter

 

Mezinárodní pakt o občanských a politických právech

            !  normativní závaznost pro členské země OSN

1973 – 1975  Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě – KBSE

1975      Závěrečný akt →podpis účastníků→povinnost dodržování „Paktů“,

+ povinnost  zařadit základní práva do sbírky zákonů

/1976 ratififikace → Charta 77/

 

Významné organizace, orgány, smlouvy

20. století

1949 –  Rada Evropy –   RE  – založena v Londýně, dnes ve Štrasburku

–          harmonizuje právní řády v mezin. měřítku

–          monitoruje stav lidských práv

z iniciativy RE →

1950 –  Evropská úmluva o lidských právech – „Římská úmluva“

obsahuje důležité kontrolní mechanismy dodržování lidských práv

+ dává základ pro vytvoření

1954 –  Evropská komise pro lidská práva

nejvýzn. orgán OSN,  který sleduje dodržování lidských práv

1959 –  Evropský soud pro lidská práva ,     Štrasburk

/ právo na individuální stížnosti ve sporech mezi jednotlivcem a státem/

1961 –  Amnesty internacional

celosvětové nezávislé hnutí, založené brits. právníkem Benensonem

dobrovolné příspěvky členů, podpora polit. vězňů a jejich rodin

1977  –  Charta 77

první signatáři Václav Havel, Jan Patočka, Zdeněk Mlynář

další iniciativy u nás:  VONS

Jazzová sekce

Hnutí za občanské svobody

Samizdat  /J. Škvorecký, Petlice,

prohlášení  „Několik vět“, podpisová akce

 

1989   –   Úmluva o právech dítěte

 

1992   –   Listina základních práv a svobod ČR

součást ústavy

 

2000  –    u nás instituce  –   Ombudsman   – veřejný ochránce práv

ochrana před nečinností orgánů, úřadů …

/švédsky ombud =zástupce, pověřenec, mluvčí  /