Filosofie moderny – od 19. století dodnes

 

Otázka: Obyvatelstvo a sídla světa

Předmět: Filozofie, Společenské vědy

Přidal(a): L.

 

FILOSOFIE MODERNY -> od poloviny 19.století – dodnes

  • Posledním klasickým filosofem byl Georg Wilhelm Friedrich Hegel

 

Typické znaky filosofie v 19. století

  • Pluralismus – už neexistuje jediná ,,vládnoucí‘‘ filosofická škola –> nyní obrovské množství názorů, směrů – nenajdeme zde nějakou jednotící filosofickou školu –> řada filosofů odmítala vytvořit nějakou školu
  • Příklon k iracionálně antropologickému proudu – člověk a jeho starosti
    • Svět se zrychluje a modernizuje – filosofové se na to snaží reagovat –> řeší otázky smyslu existence (co nás tíží, proč máme úzkosti a deprese): existencialismus
  • Filosofie už není královnou věd – dáno vědeckým pokrokem (vědy se specializují – postupem času se od filosofie odlučuje psychologie, která dřív byla součástí filosofie, vznik dalších samostatných věd)

Kolébka filosofie: Německo a Francie

 

SCIENTISTICKY ORIENTOVANÉ SMĚRY

POZITIVISMUS

  • Vychází z programu pozitivní filosofie
    • Program spočívá v tom, že se přeměněná filosofie (která se řídí vědeckým poznáním) má stát nástrojem společenské reorganizace (přeměny společnosti)
    • Jde o to, jak lépe dosáhnout lepší budoucnosti pro lidstvo
    • Přírodní vědy (ne humanitní) jsou nositeli pokroku
  • Představitel: G. MASARYK
  • Pozitivismus je antimetafyzický a antimaterialistický směr (vyčleňuje se metafyzice a tradiční filosofii, které nejsou podložené na vědeckých základech)
    • Vědecké poznání se má podle pozitivistů rozšířit do všech věd –> redukce filosofického poznání na oblast gnoseologie
    • Podle pozitivistů se máme zabývat skutečným, zbavit filosofie metafyziky (která je nesmyslná)
    • Nelze dojít k absolutnímu poznání – můžeme se k pravdě jen přibližovat a zkoumat jen vztahy, ne podstaty
  • Zakladatel pozitivismu a sociologie: August COMTE

* další sociologové: Max WEBER, Karl MARX

 

AUGUSTE COMTE (1798-1857)

  • ,,Filosofii je třeba změnit dříve něž svět.‘‘
  • Francouzský filosof a sociolog
  • Původní označení pro sociologiisociální fyzika (chtěl použít přírodní vědy na studium společnosti)
  • Sociologie = věda o společnosti
    • Rozdělení sociologie
      • Sociální statika – řeší podmínky, existenci a řád společnosti (př. řeším rodinu v roce 2024)
      • Sociální dynamika – řeší vývoj společnosti (př. srovnávám rodiny v 19. a 20. století)
  • Dílo: Kurz pozitivní filosofie
    • Podle A. Comta lidstvo prochází 3 zákony o vývoji lidstva – Zákon 3 stádií:
      • 1. stádium – teologické (primitivní)  – v tomhle stádiu člověk podléhá mýtům, hledá absolutní poznání u Boha, z hlediska poznání a vývoje člověka se jedná o ,,dětský věk‘‘
      • 2. stádium ­– metafyzické (abstraktní) – v tomhle stádiu už člověk nepodléhá mýtům, ale filosofuje, konstruuje různé teorie – ,,mladistvý věk‘‘
      • 3. stádium – vědecké (pozitivní) – nejvyšší stádium; základem toho, jak si člověk vysvětluje svět je vědecké poznání – ,,mužný věk‘‘; uvědomuje si, že není možné dosáhnout absolutního poznání –> člověk by se měl ale snažit o co nejpřesnější poznatky
    • Největším nedostatkem podle něj je, že máme rozdílné názory –> je potřeba sjednotit
    • Varoval před revolucemi – jsou nebezpečné (př. VFR), protože nabourávají řád, harmonii společnosti –> hrozí, že se kvůli revoluci společnosti rozštěpí víc než předtím
    • Byl proti náboženství, ale propagoval náboženství humanity (předmětem úcty není Bůh, ale lidstvo)

 

MARXISMUS

KARL MARX (1818-1883)

  • ,,Filosofové svět jen různě vykládali, jde však o to jej změnit.‘‘
  • Německý filosof historik, ekonom, právník, sociolog
  • Pocházel z rodiny rabína (žid), jenž konvertoval ke křesťanství
  • Stal se novinářem – analyzoval moderní průmyslovou (,,buržoazní‘‘) společnost –> kritizoval ji ve svých článcích –> vedlo to k cenzurským zásahům –> musel se uchýlit do exilu ve Francii a Belgii
  • Se svým přítelem a zároveň mecenášem, Friedrichem ENGELSEM vypracoval základy teorie komunismu – Komunistický manifest
  • Byl ovlivněn NKF, klasickou ekonomií, utopickým realismem

 

  • MARXOVA FILOSOFIE
    • Dílo: Kapitál
    • s Hegelem sdílel toto: historie je proces, dějinný optimismus – svět se vyvíjí k lepšímu, změna přináší pokrok, historie má smysl a cíl

 

 Dialektický materialismus

    • prvotní je hmota nad duševnem – tvrdil, že změna v materiálních podmínkách vede ke změně myšlení, resp. duchovno a myšlení jsou závislé na hmotných podmínkách –> změna společnosti může podle něj proměnit následně i myšlení člověka
    • prohlašuje, že konečný stav bez konfliktů (k němuž se dospívá na konci procesu, není blažeností ducha (jež se navrací sám k sobě – Hegel), ale dokonalou společností, kde každý harmonicky pracuje pro dobro většího celku
    • Hegel: idealistické pojetí dějin, základ: duch
    • Marx: materialistické pojetí dějin, základ: hmota

 

Historický materialismus

    • Hnacími silami veškerého vývoje ve společnosti jsou ekonomické podmínky a třídní boj –> způsob, jak lidé produkují a distribuují věci, určuje, jaká společnost bude a jak se bude vyvíjet. Třídní boj, konflikt mezi lidmi (dělníky – pracující a kapitalisty – ti jenž vlastní výrobní prostředky) hraje klíčovou roli ve změnách lidstva –> lidé se snaží změnit podmínky, ve kterém žijí –> revoluce
    • Hlavní hybná síla dějin je nenávist společenských tříd

 

  • NÁBOŽENTSVÍ
    • Marx jako materialista nevěřil v ducha a duši, jako ateista potvrzoval názory L. Feuerbacha, že Bůh je jen lidskou projekce ­– protože se v tomto světě lidi cítí bezmocní, vytvořili Boha, aby jim pomáhal
    • Náboženství považoval za opium lidstva, které přináší pouze iluzi štěstí –> zabraňuje to pokroku (lidé místo toho, aby své řešili problémy, spoléhají se na Boha – nedochází ke třídnickým bojům – žádné revoluce)

 

  • Marxovo pojetí dějin
    • Dějiny jsou dějinami třídních bojů – otroci bojují proti otrokářům, poddaní proti feudálům, dělníci proti kapitalistům –> dějiny vykořisťování

 

SMĚRY V OPOZICI KE SCIENTISMU

VOLUNTARISMUS

ARTHUR SCHOPENHAUER (1778-1860)

  • Německý filosof pesimismu a voluntarismu
  • Syn gdaňského velkoobchodníka –> díky tomu cestuje a poznává svět
  • díky svému otci, který mu zajistil zázemí, se mohl plně věnovat filosofii
  • Osobnost: samotář, mizantrop (člověk, který se straní lidí), pesimista
  • Chorobný vztah z pronásledování
  • Složitý vztah k ženám
  • Považoval se za neuznalého filosofa
  • Anti-hegelovský – stavil se proti Hegelovi, odpor k filosofii ducha
  • Po revolučním roce 1848 – moment, kdy Schopenhauer dosáhne uznání – intelektuálové se přiklání k jeho filosofii pesimismu

 

SCHOPENHAUEROVA FILOSOFIE

  • Ovlivnil jej Immanuel Kant, Platón, indické směry – hinduismus, buddhismus, které mají negativistický pohled na svět (svět není slast, ale strast)
  • Dílo: Svět jako vůle a představa (1818)
    • Úvodní věta v této knize, která shrnuje to poznání: ,,Svět je moje představa…‘‘
  • VOLUNTARISMUS
    • Voluntarismus je přesvědčen, že základním hybatelem není duch (HEGEL), práce či hmota (MARX), ale vůle
      • Vůle je nevyčerpatelná, nelze se jí zbavit (jedině sebevraždou – to ale není cesta), dělá si s námi, co chce – pokud ji nezvládneme, stáváme se jejím otrokem; tlačí nás, abychom chtěli stále více
    • Svět není sebepoznáním ducha, ale sebepoznáním vůle
    • Svět ,,věcí o sobě‘‘(nám nedosažitelný) = objektizovaná vůle – vůle si člověkem dělá, co chce
    • Svět ,,věcí pro nás‘‘= moje představa na svět (tlačena a dána vůlí)
    • vůle je čistě daná na subjektu –> introspektivní pohled na svět (máme se zamyslet nad světem a nad sebou)
  • dílo: Etika pesimismu
    • Optimismus = zvrácený způsob uvažování
    • Člověk = ubohý egoista, kterému záleží na sobě a sobeckém uspokojení, není rozumný
    • život je marnost nad marnostíJak ale z toho ven?
      • Cesta, jak zmírnit tlak vůle, stres
        • Estetická cesta: stát se umělcem, nechat život plout
        • Asketická cesta: odříkavý způsob života (tzn. že se člověk zřekne všech požitků radosti života)
        • Filosofická cesta: stát se filosofem (který má povědomí o všem)

 

FILOSOFIE ŽIVOTA

FRIEDRICH NIETZSCHE (1844-1900)

  • Německý filosofující básník
  • Lze ho zařadit mezi nejvlivnější osobnosti v 19. století – vedle Karla Marxe a Sigmunda Freuda
  • Přezdíván jako filosof s kladivem –> symbolicky rozbíjí veškeré tradice, přehodnocujeme veškeré hodnoty
  • Představitel filosofie života
  • Vyrůstal v protestantské rodině, původně se měl stát farářem
  • Otec a bratr zemřeli –> žije v čistě ženské domácnosti – měl problematický vztah se svou matkou a sestrou –> vymezuje se vůči ženám
  • Láska k psychoanalytičce ruského původu – Lou Andreas – Salomé
  • Profesor filologie (věda zkoumající jazyk) na univerzitě v Basileji
  • Ze zdravotních důvodů opouští univerzitu, cestuje po Evropě a píše velká filosofická díla – díla píše i ve svém špatném zdravotním stavu
  • 1889 – ozdravný pobyt v Turíně –> tam dochází k nervovému zhroucení –> po zbytek života nemocný
    • Strážkyně jeho odkazu se stává jeho sestra – vydala jeho díla, založila archív
  • Inspirátor nacismu – Hitler: ,,Člověk musí tohoto velkého a znamenitého muže milovat, znát ho dobře tak jako já.‘‘
  • Miloval hudbu Richarda Wagnera – bez hudby by byl život prázdný

 

NIETZSCHEOVA FILOSOFIE

  • Kritizuje dosavadní tradice myšlení (pilíře, na kterých stojí naše dosavadní myšlení) – kritizuje Sokrata a Platóna (který místo toho, aby se zaměřil na tento svět, tak si vytváří nadpozemský svět –> křesťanství) – církev utlumovala vůli k moci lidí (tím pádem i jejich žití) – metafyzické spekulace jsou ideologií, která slouží, aby slabí jedinci či skupiny, aby ovládali zdravé a silné
  • 3 období:
    • 1) Schopenhauerský vliv ­–> Voluntarismus Nietzscheho
      • Schopenhauer: vůli nedává žádný směr
      • Nietzsche: vůli dává jasný směr – vůle k moci (ovládat nebo být ovládán)
      • Díla:
        • Zrození tragédie z ducha hudby,
        • Nečasové úvahy – v ní najdeme esej: O užitku a škodlivosti historie pro život –> kritizuje zde akademický pohled historiků (kteří píšou jen o nějakých faktách) –> historie by nám měla dávat ponaučení, nejen fakta
    • 2) Pozitivistické období
      • vůle k moci je vztažena k vědě
      • zamiluje se do vědeckého poznání – propracovává koncept vůle k moci
      • díla: Lidské, příliš lidské, Radostná věda
    • 3) Zarathustrovské období
      • Zpracovává svůj vlastní, originální koncept
      • Díla:
        • Tak pravil Zarathustra aneb Kniha pro všechny a pro nikoho
        • Mimo dobro a zlo – řeší tam morálku
        • Antikrist
        • Genealogie

 

> Zrozená tragédie z ducha hudby – Svět je tvořen ze dvou principů (vlivů)

  • Apollinský princip – Nietzsche ho propojuje s výtvarným uměním, princip míru a řádu, klidový, rozumový, intelektuálový, mravně čistý –> převažuje-li apollinský – život je nudný
  • Dionýský princip – Nietzsche ho propojuje s hudbou (živelná), princip zničení, vášnivý, nespoutaný, smyslný

* Jediný národ, který dokázal ty principy držet v rovnováze byli Řekové (Řekové to dokázali v divadle – tragédiích, antických dramatech)

 

> Idea věčného návratu

  • Útočí na myšlenku osvícenství – myšlenku pokroku
  • mám žít tady a teď, nedoufat v ráj po smrti, protože se život bude opakovat –> život není jen dobrý, musíme žít i s tím špatným, co nám přinese
  • Křesťanská morálka dělá z člověka slabocha (člověk totiž jedná podle předem daných schémat – musí se ale sám rozhodovat), též odsoudil platónskou víru v nějaký lepší, skutečnější svět – odsoudil tím veškerou metafyziku, která popírá život – lidé místo toho, žili tady a teď (užívali si ho), tak jen čekají a přežívají

 

> Rozměry vůle k moci (máme dvojí morálku)

  • Morálka pánů (silných) – vlastnosti: neohroženost, zdraví a hrdost–> tato morálka vede k budování vůle k moci; že máme žít nebezpečně
  • Morálka otroků (slabých) – vlastnosti: slabost, utrpení, pokora; původci: křesťanství, Sokrates, Platón

* Nietzsche se pozitivně vyjadřuje ke kosmologickému období – hlavně Hérakleita

 

> Současnost –> nihilismus

  • Tvrdí, že lidé ve společnosti vědeckého pokroku, jsou slabší než kdy předtím
  • Život bez hodnot, upadá doba a kultura –> lidé netouží po životě, ale nebytí (ač odstřihli Boha, touží po tom, aby rychle zemřeli a přišel další svět, který je spasí) –> ,,Bůh je mrtev.‘‘

,,Bůh je mrtev.‘‘

    • Znamená to, že Boží moudrost již nepomáhá –> křesťanství a obecně náboženství obecně ztratily svou sílu a vliv moderní společnosti –> tím vyjadřuje názor, že lidstvo se stalo nezávislejším na náboženství a musí hledat způsoby, jak najít smysl a hodnoty ve světě bez náboženského vedení.
    • Ač jsem odstřihli Boha, ale stále žijeme v jeho stínu (nemůžeme se vymanit z té otrocké morálky)
    • Jak se dostat z nihilismu? Přehodnotit dosud zažité hodnoty, tradice – cesta přehodnocování je panská morálka, která vede k vybudování nadčlověka.

,,Člověk je něco něco, co má být překonáno.‘‘

    • V díle Tak pravil Zarathustra tvrdí, že člověk by měl usilovat o překonání svých omezení, konvenčních a morálních hodnot a předsudků, aby dosáhl vyššího stupně existence a vědomí –> vrací se k původní morálce

 ,,Člověk je provaz mezi zvířetem a nadčlověkem – provaz nad propastí.‘‘

 

  • Proměny ducha (velbloud –> lev –> dítě)
    • Velbloud – symbolizuje tradiční hodnoty
    • Lev – symbolizuje vymanění se z tradice –> svoboda
    • Dítě – symbolizuje nadčlověka (naturalistická, původní morálka)

 

PRE-EXISTENCIALISMUS

SOREN KIERKEGAARD (1813-1855)

  • Dánský myslitel, předchůdce existencialismu, křesťanský filosof
  • Křehké zdraví, stal se terčem bulvárů kvůli jeho kritikám
  • Osobní život – ,,peklo‘‘– zemřeli mu ti nejbližší (sourozenci, matka) a vychovává ho otec
    • Tvrdí, že neštěstí je způsobeno tím, že jeho otec proklel Boha
    • Podivná výchova otce –> nechodil ven, zůstával doma –> melancholie, rozvoj představivosti
  • Kritizoval Hegela, moderní společnost, církev a teology
    • Není to tak, že by kritizoval náboženství jako takové, ale spíš jako instituci a vyznavače náboženství
      • Kladl důraz na to, že skutečná víra je spočívá ve vnitřním požitku
    • Předchůdce existencialismu – otázku bytí prokládá s existencí člověka
      • Být = existovat – chci, můžu, trpím, miluji…
      • Člověk je něco, co se stává, uskutečňuje, naplňuje – není zrozen hotový
    • Hybná síla našeho jednání je náš vnitřní pocit – úzkost, strádání
    • Psal pod pseudonymy

 

KIERKEGAARDOVA FILOSOFIE

  • 2 základní témata:
    • Existenciální analýza lidského života – co znamená být, existovat
    • Analýza pojmu Boha
  • Rozlišuje 3 stádia existence / individuálního života / cesta k cíli
    • estetické stádium (nejnižší)
      • stádium založené na okamžiku
      • orientuje se na přítomnost a smysly
      • je to život bez cíle, kdy člověk naplňuje své vášně–> člověk naplňuje vášně, a pak další a další… –> výsledkem je ale nudný život a nenaplněná touha (která je nekonečná)
      • ztělesněním tohoto stádia Don Juan – vášeň
    • etické stádium
      • v tomhle stádiu hledá člověk sám sebe ve vztahu k okolí
      • nežiji již okamžikem, ale povinností
      • orientuje se na rozum (řeším, co je správné/nesprávné)
      • ztělesněním je úředník (byrokrat) – povinnost
    • náboženské (religiózní) stádium
      • lidskost vs božství
      • Víra jako taková není něco, co lze objektivně dokázat –> můžeme ji poznat jedině ,,skokem víry‘‘ mimo racionálno, mimo objektivitu, do nejistoty
      • Ztělesněním je Abraham (muž víry) – víra
      • Tohle stádium není pro každého
      • Pokud neuspěji ve třetí stádiu, čeká mě život jako permanentní strast a úzkost, větší utrpení

* Kierkegaardův Bůh – Bůh strachu

  • Spisy: Současnost
    • Současnost = doba zoufalství
    • V moderní společnosti se stává člověk publikem neboli veřejností
      • Hlavním znakem publika je nezávazné (bezduché) tlachání, univerzace hodnot (každý přemýšlí stejně)
      • Vše bezprostřední zaniká pod nadvládou srozumitelnosti
      • všichni si myslí totéž, a souhlasí s něčím, k čemu nemají vnitřní vztah

 

PRAGMATISMUS

  • Filosofický směr vznikl na přelomu 19. a 20. století
  • Z řeckého slova pragma = čin, jednání
  • Upřednostňuje užitek, zisk, výsledek a úspěch nad ostatními hodnotami
  • Přiznává rozmanitost pravd, kde pravdou je to, ,,co nejlépe pracuje pro nás, to co vyhovuje životu
  • Každé přesvědčení slouží jako návod k činnosti
  • Pojetí pravdy: pokud mi umožňuje dosáhnout cíle –> je to pravda; pokud ne –> je to nepravda
  • Zakladatel pragmatismu: William JAMES – vycházel z myšlenek S. PEIRCE (uvedl slovo pragmatismus do filosofie)
    • Zdůrazňuje subjektivní užitečnost jako pravdivostního kritéria

,,Co je pro mne užitečné, je pravdivé.‘‘

* Analogie ,,ztracený člověk v lese‘‘

    • Člověk je ztracen v lese a stojí před dilematem – v dáli vidí světlo – má zůstat nebo jít za ním? –> pragmatická cesta, která nás má dostat ven + podle W. Jamese je důležité věřit v to, že nás ta cesta vyvede ven (pokud věří, ten cíl se stává pravdou)
  • John DEWEY – zakladatel pragmatické pedagogiky –> učení se skrz řešení problémů (praxe, aktivita) na úkor biflování
    • Dítě představuje v pedagogice ,,slunce‘‘, okolo kterého se má soustřeďovat pedagogický proces, učitel je pouze průvodcem
    • Základní požadavky na učení:
      • výchova má pocházet ze zájmu dítěte a jeho praktické zkušenosti
      • výchova čerpá podněty a prostředky jak výchovné, tak i učební ze společenství
      • demokratická výchova vede ke zlepšení životní, duchovní a hmotné úrovně
  • V Evropě měl filosofickou odezvu především v Anglii
  • Ovlivnil Karla Čapka

 

FILOSOFIE VĚDY

  • Vývoj vztahu mezi filosofií a vědou (názory)
    • 1. Filosofie je služkou vědy
    • 2. Filosofie předpokládá výsledky věd a zpracovává je v syntézu
    • 3. Filosofie a věda jsou autonomní
    • -> 4. pohled na filosofii – filosofie a věda se navzájem doplňují (filosofie nutí vědy kriticky zkoumat své postupy, hledat k nim alternativu

* Heisenberg – princip neurčitosti

A. Einstein – teorie relativity

 

NOVOPOZITIVISMUS

  • Redukuje filosofii na pečlivou analýzu jazyka
  • Výpověď o realitě by se měla co nejvíce podobat realitě
  • Cílem novopozitivismu je odstranit nejasnosti a nesrozumitelnost jazyka

 

LUDWIG WITTGENSTEIN

  • Dílo: Traktát – ,,O čem nelze mluvit, o tom se musí mlčet.‘‘
    • Některé otázky jsou mimo dosah jazyka a nemohou být smysluplně diskutovány nebo vyjádřeny slovy, protože je jazyk omezený
  • Formou novopozitivismu je LOGICKÝ POZITIVISMUS
    • Vídeňský kroužek: Rudolf Carnap
    • Cíl logického pozitivismu: převést a redukovat vědecké pojmy a výroky na empirické
    • Využívala se metoda VERIFIKACE (=ověření)
      • Experimentální verifikace ­– na základě experimentu ověřím pravdivost
      • Logická verifikace – použiji logiku, abych ověřil pravdivost
  • V opozici k logickému pozitivismu je KRITICKÝ RACIONALISMUS

 

KARL RAIMUND POPPER

  • Filosof vědy, matematiky, fyziky
  • Ovlivněn K. Marxem, S. Freudem
  • Zlom myšlení nastal ve chvíli, kdy se účastnil přednášky Einsteina (teorie relativity)
  • Cílem je dokázat nesprávnost druhých, ale i svých názorů –> bavit se se svými oponenty, hledat informaci, která vyvrátí mé přesvědčení –> metoda FALZIFIKACE (zjišťování (ne)pravdivosti výroku/domněnky)
  • Věda je podle kritických racionalistů evoluční proces v překonávání –> tím naše poznání roste a vyvíjí se

Problém –> Hypotéza –> Dedukce –> Test

 

THOMAS KUHN

  • Dílo: struktura vědeckých revolucí
  • Klíčové slovo: paradigma

* anomálie = porušení přirozeného stavu, něco, co jde proti doposud stanovenému zákonu

Paradigma = je pravidlo, ze kterého vše vychází

Vědecká revoluce = tradiční úsilí vědy si je předchůdcem vlastní změny

Na jakém příkladu prezentuje Kuhn svou teorii? – objevení kyslíku

💾 Stáhnout materiál   ✖ Nahlásit chybu
error: Stahujte 15 000 materiálů v naší online akademii 🎓.