Atmosféra – otázka ze zeměpisu (3)

 

Otázka: Atmosféra

Předmět: Zeměpis

Přidal(a): Nikdo

 

Úvod do atmosféry

  •  složení a vlastnosti, všeobecná cirkulace atmosféry, počasí, podnebí,
  • z řečtiny „atmos“ = pára a „sféra“ = koule
  • plynný (vzdušný) obal Země
  • nezbytná geosféra pro výskyt života = nepostradatelná pro život na Zemi
  • přetváří (převádí) sluneční energii na tepelnou
  • rozptyluje sluneční záření
  • usměrňuje rozložení tepla a vláhy na Zemi → ve dne zabraňuje přehřívání zemského povrchu a v noci zabraňuje unikání tepla ze zemského povrchu

 

Složení

  • kromě plynných látek obsahuje také kapalné a plynné částice
  • hlavní plyny:
    • DUSÍK – 78,01%
    • KYSLÍK – 20,95%
    • ARGON – 0,93% (vzácný plyn)
  • další:
    • OXID UHLIČITÝ – 0,034%
    • NEON (0,0018%), HELIUM (0,0005%), XENON, KRYPTON
    • OXID SIŘIČITÝ (sopečná činnost)
    • AMONIAK, OXID UHELNATÝ, OZON, METHAN
    • VODNÍ PÁRA (průměr 2,6%)
    • AT. AEROSOLY
      • přirozené (kosmický, vulkanický, půdní prach)
      • antropogenní (lidská činnost – vytápění, doprava)
  • nečistoty:
    • zplodiny, dýmové částice, mikroorganismy, prach

 

Vrstvy

TROPOSFÉRA

  • nejspodnější vrstva přilehlá k zemskému povrchu (75%)
  • průměrná výška 14 km
    • → u rovníku do 17 až 18 km
    • na pólech jen do 8 až 9 km
  • úbytek teploty s rostoucí výškou asi o 0,6 º C na 100m → klesá i hustota a tlak
  • probíhá zde většina meteorologických procesů = dynamická, proměnlivá → počasí
  • soustřeďují se zde vodní páryvznik oblačnosti a srážek
  • formují se zde vzduchové hmoty a atmosférické proudy
  • rozvíjení cyklon = tlaková níže – vzduch se nasává do středu, proti směru ručiček
      • zataženo, deštivo
    • → tropická cyklona – vniká vždy nad oceánem, oblast až 1 000 km
      • tajfun, hurikán
  • anticyklon = tlaková výše – oblast vysokého tlaku vzduchu hlavně na obratnících
    • vzduch je vytlačován ze středu na okraj a stáčí se ve směru hod. ručiček
    • jasno, beze srážek

 

STRATOSFÉRA

  • vrstva sahající do výšek 50-60 km
  • ozonosféra (ozónová vrstva) = důležitá vrstva – maximální koncentrace ozónu
    • ve výšce 35 km
    • pohlcuje UV záření, čímž chrání Zemi

 

MEZOSFÉRA

  • dosahuje výšky 80 – 85 km, tloušťka = 20-30 km
  • teplota vzduchu s výškou klesá → na horní hranici -100˚C

 

TERMOSFÉRA

  • do výšky 500 km (někde až 700 km)
  • teplota stoupá až na 1400˚C
  • odráží se od ní rádiové vlny → vysílání se může šířit na obrovské vzdálenosti (TV, rádio)

 

EXOSFÉRA

  • okrajová část atmosféry → 20 000 – 70 000 km nad zemským povrchem
  • únik částic vzduchu – atomů vodíku a helia – do meziplanetárního prostoru

 

POČASÍ

  • okamžitý (krátkodobý) stav atmosféry v určitém místě
  • vyjádřený souborem hodnot prvků (tlak, teplota, vlhkost, oblačnost)
  • meteorologie = věda o atmosféře, o její stavbě, vlastnostech a fyzikálních dějích v ní probíhajících
  • synoptická mapa – mapa předpovědi počasí
  • oblačnost = jasno, skorojasno, polojasno, skorozataženo, zataženo

 

Základní meteorologické prvky:

  • 1) Sluneční záření
    • hlavní zdroj energie pro fyzikální děje v atmosféře
    • část záření se při průchodu atmosf. a dopadu přeměňuje na energii tepelnou
    • 58% slun. záření → pohltí atmosféra a hydrosféra
    • 42% slun. záření → odráží se zpět do vesmírného prostoru
    • složení:
      • 48% viditelné záření (světlo) – krátkovlnná
      • 7% ultrafialové záření (krátkovlnná složka)
      • 45% infračervené záření (dlouhovlnná sl.)
    • bilance záření = příjem nebo ztráta slunečního záření
      • ve dne – kladná  X  v noci – záporná
    • solární konstanta = množství slunečního záření dopadající na horní hranici atmosféry
  • 2) Teplota vzduchu
    • udává tepelný stav ovzduší
    • izoterma = čára spojující místa se stejnou teplotou
    • teplotní výkyv – rozdíl mezi denní a noční teplotou (největší je na pouštích až 30°C, nejmenší na mořích a oceánech)
    • roční chod teploty – průměrné roční teploty (maximální a minimální teploty)
    • teploty na Zemi:
      • a) maximální teplota → 57°C = Arizija, Libie – S Afrika
      • b) minimální teplota → (-89°C) = Vostok, Antarktida
      • c) maximální průměrná teplota → 30°C = Afrika, Etiopie
      • d) minimální průměrná teplota → (-57°C) = Antarktida
  • 3) Tlak vzduchu
    • síla vyvolaná hmotností vzduchového sloupce, který sahá od výšky měření až do horních vrstev atmosféry
    • vyjadřuje se v hektopascalech (hPa)
    • průměrná hodnota na mořské hladině při 15°C = 1013 hPa
    • s rostoucí nadmořskou výškou tlak klesá
    • čím je vzduch chladnější (těžší), tím je pokles pomalejší
    • izobary = místa se stejným atmosfér. tlakem
    • cyklona = tlaková níže – vzduch se nasává do středu, proti směru ručiček
      • zataženo, deštivo
      • → tropická cyklona – vniká v tropických oblastech nad oceánem, až 100 m/s
      • tajfun, hurikán – vichřivá, extrémní srážky
    • anticyklona = tlaková výše
      • oblast vysokého tlaku vzduchu hlavně na obratnících     – vzduch je vytlačován ze středu na okraj a stáčí se ve směru ručiček
      • jasno, beze srážek
    • brázda = výběžek nízkého tlaku vzduchu
    • hřeben – výběžek vysokého tlaku vzduchu
  • 4) Proudění vzduchu
    • podmíněno tlakovými rozdíly na zemském povrchu
    • pohybem vzduchu vzniká vítr, který proudí z míst vyššího tlaku vzduchu do míst nízkého tlaku vzduchu
    • ovlivňováno Coriolisovou silou → vzduch postupuje spirálovitě
    • v anticykloně vzduch klesá ve směru ručiček – snižuje se relativní vlhkost a oblačnost → jasné a suché počasí (léto – vysoké teploty, zima – silné mrazy)
    • v cykloně vzduch stoupá proti směru hodin. ručiček → zmenšuje se tlak → ochlazení, roste vlhkost vzduchu → oblačnost, srážky
      • → na jižní polokouli je to opačně
    • pasát = stálé proudění vzduchu, pravidelné větry – proudí od obratníku k rovníku
    • antipasát = proudí od rovníku k obratníku, je nad pasátem
    • místní větry:
      • bríza = pobřežní vítr – na principu monzunu (moře a jezera)
      • bóra = studený vítr z hor, pobřeží Jadranu, na jaře
      • mistral = vítr v údolí řeky Rhóny (Francie)
      • blizard = stepní vítr, vpád arktického vzduchu do mírných šířek (v USA), přináší ochlazení a sněhovou bouři
    • fén = teplý vítr z hor
    • tornádo = větrný vír
    • Jugo – pobřeží Jader. moře
    • chamsín = pouštní vítr
    • El Nino – zvláštní klimatický jev nad Tichým oceánem
  • 5) Atmosférické srážky
    • vznikají kondenzací vodních par v ovzduší
    • pokud je nízký tlak, tak je deštivo a zataženo
    • mohou být
      • kapalné – déšť, mrholení
      • pevné – kroupy, sníh
      • vertikálnípadá – déšť (v mm), sníh (v cm), kroupy, krupky, mrholení
      • horizontální – rosa (kondenzace vlhkosti při zemi), jinovatka, náledí
    • úhrn srážek = udává se jako výška vodního sloupce – 1mm na 1m2
    • izohyety = čáry spojující místa se stejnými úhrny srážek
    • typy mraků:
      • cirry (řasy) – velké mraky, rozmazané mraky
      • cumulus – kupa, beránci
      • kumulonimbus – bouřkový mrak
      • stratos – sloha, vrstva
  • rosný bod = teplota, při níž jsou vodní páry nasyceny a začínají se srážet
  • intenzita srážek = množství vody na jednotku plochy za 24h
  • maximální roční srážky – Havajské ostrovy = 12000mm
  • minimální průměrné srážky – Asuán (Afrika) = 0,5mm

 

PODNEBÍ (klima)

  • dlouhodobý režim počasí v určité oblasti
  • klima je stálé a k jeho změnám dochází v delších časových úsecích
  • klimatologie = věda zabývající se podnebím
    • studuje základní podmínky proudění vzduchu nad zemským povrchem
    • rozdíly tlaku vedou k proudění vzduchu, vítr proudí z oblastí vysokého tlaku vzduchu do oblastí nízkého tlaku vzduchu
  • makroklima = určuje ráz podnebí velkých oblastí
  • mikroklima = určuje ráz podnebí malých oblastí (místní podnebí)
  • vytváří se působením klimatogeografických činitelů:
  • 1) zeměpisná šířka – ovlivňuje příděl slunečního záření i tepelné energie
  • intenzita klesá od rovníku směrem k pólům
  • 2) obecný oběh atmosféry (cirkulace) – přenos vzduchových hmot rozdílných fyzikálních vlastností (teplé a studené, suché a vlhké)
  • 3) vzdálenost od oceánů a moří – stupeň oceanity a kontinentality – povrch oceánu se otepluje pomaleji než pevnina
    • podnebí oceánů – vysoká vlhkost, velká oblačnost, srážky
  • 4) oceánské proudy – přenášejí tepelnou energii na velké vzdálenosti
    • teplé – přenos teplejší vody do vyšších zeměpisných šířek (Golfský, Kurošio)
    • studené – přenos chladnější vody do mírných, subtropických a tropických oblastí (Labradorský, Peruánský)
  • 5) Vlastnosti zemského povrchu – vliv nadmořské výšky (výraznější než vliv z. šířky)
    • pokles teploty kolem 0,6 °C na 100 m
  • 6) Činnost člověka (antropogenní):
    • globální oteplování = zvyšování teploty atmosféry – rozpouštění ledovců → zvednutí hladiny → zaplavení pobřežních oblastí, změny počasí by byly velmi rychlé → změna ekosystému (vymírání druhů korálů)
    • skleníkový efekt – proces, který je způsoben skleníkovým plynem oxidem uhličitým
      • CO2 se chová jako sklo ve skleníku – propustí teplo dovnitř, ale ne ven
      • CO2 je přidáván do atmosféry spalováním fosilních paliv (ropa, uhlí)
      • zvýšený obsah tohoto plynu → negativní účinky na přírodu a klima
      • klima se s nárůstem CO2 otepluje
    • ozonová díra – ve stratosféře → úbytek ozónu v atmosféře
      • vysoká stálost freonů (několik let)
      • přes ozonovou vrstvu proniká UV zářenípoškozuje zrak a pokožku
      •  nejvýraznější ozonová díra – Austrálie
      • přízemní ozon – zplodiny z aut, smog
        • Los Angeles → mnoho aut + sluneční záření
        • Londýn – mlha + smog (továrny, auta) → poškozuje zdraví
        • severní Čechy
      • methan je také skleníkový plyn → uvolňování z chovaných zvířat
  • 7) Znečištění ovzduší:
    • kyselé deště
      • díky rostoucímu množství oxidů síry a dusíku v atmosféře
      • poškození dýchací soustavy, ničení listů
      • dříve i v ČR – teď jsou v továrnách filtry na odsiření
      • výskyt v Číně
    • poletavý prach – Ostravsko, Přerov, i části Olomouce
      • v sušším období – zima – u dopravních komunikací → alergie, astma, rakovina

 

VŠEOBECNÁ CIRKULACE VZDUCHU

  • složitý proces proudění vzduchových hmot v planetárním měřítku
  • přenos vzduchových hmot rozdílných fyzikálních vlastností (teplé a studené, suché a vlhké)
  • vyvolána vlivem nerovnoměrného rozložení radiační bilance na Zemi, rozložením oceánů a pevnin a zemskou rotací
  • při zemském povrchu ovlivňuje ráz cirkulace i tření
  • ovlivňováno Coriolisovou sílou – příčinou toho, že se vzduchové hmoty stáčejí na severní polokouli napravo ve směru pohybu a na jižní polokouli doleva
  • mechanismus cirkulace:
    • podél rovníku = díky vysokým teplotám vznikají výstupné proudy, které se ve výšce stáčejí k obratníkům a vytvářejí antipasáty
    • podél 30. rovnoběžek (obou polokoulí) – subtropický pás vysokého tlaku
      • pasáty – v. hmoty směřující k rovníku = stálé vzduch. proudy
    • podél 60. rovnoběžek – pásy nízkého tlaku vzduchu – vzduch proudí S na J
  • monzunová cirkulace – způsobena nerovnoměrným zahřívání pevnin a oceánů
  • monzun = sezónní proudění vzduchu – jižní a jihovýchodní Asie (od Indie po Japonsko)
    • letní – teplý, vlhký vzduch → vane z chladnějšího oceánu na teplejší pevninusrážky
  • zimní – studený a suchý → vane z prochladlé pevniny na teplejší oceán
    • období sucha
  • vzduchové hmoty:
    • arktické (antarktická)
    • polární (mírné srážky)
    • tropické
    • rovníkové
  • v. hmoty jsou od sebe odděleny přechodovou vrstvou = atmosférické fronty:
    • hlavní:
      • arktická (a. a pol.)
      • polární (p. a t)
      • tropická (t. a rovník)
    • podružné:
      • studená – vzniká postupem studené hmoty do teplejší
      • teplá – opačně
      • okluze – splývání obou front
💾 Stáhnout materiál   ✖ Nahlásit chybu
error: Stahujte 15 000 materiálů v naší online akademii 🎓.