Otázka: Měřidla ve strojírenství

Předmět: Strojírenství

Přidal(a): lukas

Obsah

• 1) Měřítka
• 2) Posuvné měřítka
• 3) Mikrometr
• 4) Úhloměry
• Měřidla pro nepřímé měření

Měřidla pro měření skutečných hodnot

1) Měřítka

Ocelová měřítka

• Ocelová měřítka slouží k měření délek s přesností 0,2mm – 0,5mm

Metry a pásma

• Metry a pásma mají přesnost 1,2,3,5,10-50m (metrů)
• Měřítky se moc neměří, jelikož jsou nejméně přesná.

2) Posuvné měřítka

Posuvné měřítko – mechanické

• Přesnost měření dle dílků nonia.
  • Nonická stupnice – přesnost 1/10
    • 9mm hlavní stupnice je děleno 10 dílky nonia
    • Přesnost měření 0,1mm
  • Nonická stupnice – přesnost 1/20
    • 19mm hlavní stupnice je děleno 20 dílky nonia
    • Přesnost měření 0,05mm
  • Nonická stupnice – přesnost 1/50
    • 49mm hlavní stupnice je děleno 50 dílky nonia
    • Přesnost měření 0,02mm
• Čtení naměřených hodnot
  • Stupnice 1/10 – přesnost 0,1mm
  • Stupnice 1/20 – přesnost 0,05mm
  • Stupnice 1/50 – přesnost 0,02

Posuvné měřítko – digitální

• 0,1-0,001mm

3) Mikrometr

Mikrometr – mechanický

• Mechanický mikrometr má přesnost měření 0,01mm

Mikrometr – digitální

• Digitální mikrometr má přesnost 0,001mm
• Hlavní stupnice u mechanických měřidel je na bubínku a 1 dílek = 0,01mm.
• Vedlejší stupnice je na trubce a 1 dílek = 1,0mm a 0,5mm.
• Nejpoužívanější je třmenový mikrometr.
• Měřítka jsou odstupňovány v měřícím rozsahu po 25mm:
  • 0-25mm
  • 25-50mm
  • 50-75mm
  • 75-100mm
  • Atd….

4) Úhloměry

Úhloměr – obloukový

• Používá se pro měření ve stupních.

Úhloměr – universální

• Používá se pro měření ve stupních a minutách

Měřidla pro nepřímé měření

1) Hmatadlo

• Dutinové
• Obkročné
• Jsou určena pro přenášení rozměrů při výrobě jednotlivých kusů, kde nelze použít přímo posuvné měřítko. Skládá se ze dvou ramen spojených kloubem.
• Mohou přenášet dílky 100, 150, 200, 250 a 300 mm.

2) Kalibry

• Používají se pro měření a kontrolu přesných děr (tolerovaných děr)
• Dobrá strana kalibru se musí vejít do otvoru, zmetková naopak se nesmí vejít do otvoru. Zmetková strana je označena červenou čárkou.

Článek Měřidla ve strojírenství se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Téma: Teorie pořezu kulatiny

Předmět: Technologie – Nábytkářská a dřevařská výroba

Přidal(a): PetrPan

Obsah:

• Pilařské stroje, jejich popis a charakteristika.
• Způsoby pořezu – základní a speciální.
• Náčrty, výhody-nevýhody, druhy řeziva z jednotlivých způsobů pořezu, výtěž.

Řezivo vzniká podélným dělením kulatiny. Začíná krácením na výřezy (v lese nebo na pilnici), následuje odkornění. Výřezy se dále podélným řezáním zpracovávají na pilařských strojích.

Technologie pořezu závisí na volbě hlavního pilařského stroje. Kmenové rámové pily (katru), kmenové pásové pily nebo kmenové kotoučové pily. Tyto hlavní pilařské stroje jsou doplněny o zkracovací a omítací pily, které slouží k opracování a zhodnocení bočního řeziva. Výrobu doplňuje zpracování kusového odpadu štěpkovačkou. Jednotlivé stroje jsou propojeny dopravníky. Dle tvaru dopravovaného materiálu používáme dopravníky: kuželové, řetězové a to podélné a příčné, válečkové, šnekovací, šnekové, hrabicové a pásové.

Způsoby pořezy:

• Pořez na výtěž středového řeziva. Jeho šíře vychází z propočtu 0,7d čepového průměru. Jedná se o řezivo boční (bok), které se dále zhodnocuje krácením a omítáním. Boční řezivo je vždy tangenciální a to znamená, že se více bortí.
• Pořez na sortiment-z celého průřezu získáme řezivo radiální nebo tangenciální bez ohledu na celkovou výtěž.

Radiální řezivo je žádané pro svoji průřezovou stabilitu v rozsahu sesychání a husté letokruhy s pruhovou texturou. Jedná se o výrobu řeziva pro výrobu eurohranolů.

Tangenciální řezivo se naopak vyznačuje texturou fládrovou a proto se využívá v případě zvláštních estetických požadavků. Jeho sklon k borcení je třeba vzít v úvahu již při volbě konstrukce.

Řezivo dle příčného pořezu

• Deskové – prkna, fošny (omítané, neomítané)
• Hraněné – hranoly, hranolky, latě, lišty
• Polohraněné – trámy, polštáře, povaly

Pily

• Rámová pila – katr
• • Skládá se z: bočnic, kmitavého rámu, podávacích válců (přední, zadní), separačních plechů, v podpilí je na betonových základech motor, převody, setrvačník, klikový mechanismus. Před katrem je zavážecí a pomocný vozík (mechanický nebo hydraulický).
  • Stroj je vhodný na prizmovaný pořez a pořez naostro.
• Pásová pila
• • Svislá – pohybuje se výřez, vodorovná – pohybuje se pila
  • Řezný mechanismus obsahuje hnací kolo a hnané kolo – jsou na styčné ploše s pásem tvarovány a tím brání pásu před sklouznutím.
  • Vyznačuje se čistým řezem, protože má pravidelnou rychlost a řezné ostří (zuby) se pohybují po přímce.
  • Svislé pásové pily bývají vybaveny štěpkovačem, který při prvním řezu rozštěpkuje krajinovou část kmene. Kmenové pásové pily jsou náročné na údržbu pilových pásů. Ale vzhledem k jejich pracovní délce mají delší životnost.
• Kotoučová pila
• • Nevýhodou uplatnění kmenových kotoučových pil v pilařské výrobě je požadovaná výška řezu. Velké průměry kotoučů mají s ohledem na svojí tloušťku a rozvod zubů velkou řeznou spáru. To vede k snižování výtěže. Z těchto důvodů se tyto stroje používají pro zpracování tenké kulatiny.
    Zejména pro výrobu hranolů.
  • V pilařských provozech se používají kotoučové pily kmenové, krátící, hranolovací, rozmítací jednohřídelové a dvouhřídelové.

Způsoby pořezu na výtěž

• Pořez naostro
• Prizmováním
• Agregátní

Způsoby pořezu na sortiment

• Segmentový
• Čtvrtkový
• Cantibay
• Moreau
• Kruhový

Výtěž řeziva

• 55 – 67 %, štěpky 20 – 22 %, piliny 10 – 15 %

Článek Teorie pořezu kulatiny se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Pneumatické prvky

Předmět: Technologie a strojírenství

Přidal(a): Frimos

Pneumatika

Základy

• Principem pneumatiky je přeměna stlačeného vzduchu na mechanický pohyb/energii
• Využití je primárně v lehkém až středním průmyslu (malé až střední síly) a je třeba rychlý pohyb a frekventovanost
• Pomocí stlačeného vzduchu vysouvá, zasouvá a různě interaguje s písty a dalšími pneumatickými prvky
• Vzduch o atmosférickém tlaku je nasáván kompresorem, kde je následně stlačován na požadovaný tlak
• Na výstupu z kompresoru bývá zpravidla regulační člen, který zajišťuje požadované nastavení tlaku v rozvodu

Výhody pneumatických pohonů

• Bez negativních vlivů na životní prostředí, provoz pneumatických pohonů je čistý a při správném ošetření vyfukovaného vzduchu lze splnit příslušné normy pro provoz v čistém prostředí
• Bezpečnost, pneumatické pohony se při provozu nezahřívají, a proto je možno je bez obav použít i ve výbušném prostředí
• Velké zrychlení, velké zrychlení umožňuje velká rozpínavost stlačeného vzduchu a malá hmotnost pohybujících se častí pneumatických motorů
• Možnost rozvodu na delší vzdálenosti, odolnost a flexibilita rozvodových prvků (hadiček) umožňuje přenos na dlouhé vzdálenosti
• Nepotřebuje odpadové větve rozvodu, vzhledem k přítomnosti odfukovacích ventilů na pneumatických prvcích se lze okamžitě zbavit‘ ‘odpadového vzduchu‘

Nevýhody pneumatických pohonů

• Omezená síla, jelikož stlačený vzduch má velká omezení, co se týče vyvinutí síly na jednotlivé pneumatické součásti
• Problematické dosažení pomalých, plynulých pohybů, pneumatické pohony lehko dosáhnou rychlých a frekventovaných pohybů, avšak s pomalými a plynulými si tak dobře neporadí 

Zapojení pneumatických obvodů

• Pneumatické obvody musí být hadičkami pospojovány takovým způsobem, aby to korespondovalo se zamýšleným účelem využití daného pneumatického prvku (hadičky se musí zapojit do správných vstupů/vstupů pro zajištění správnosti funkce)

Základní rozdělení pneumatických vstupů/výstupů:

• Pracovní výstupy – jsou označovány sudými čísly: 2,4,6. Dříve byly označovány jako: A, B, C. Slouží k přenosu stlačeného vzduchu dále do pneumatického obvodu
• Odfukovací ventily – jsou označovány lichými čísly: 3,5,7. Dříve se označovaly písmeny: R, S, T. Slouží k odfuku přebytečného stlačeného vzduchu v pneumatickém prvku
• Napájecí vstup – je označován pouze číslem 1. Dříve byl označován písmenem P. Slouží k zavedení stlačeného vzduchu do pneumatického prvku
• Řídící vstupy – jsou označovány: 10 + číslo – to znamená: 12, 14, 16. Jejich úlohou v pneumatickém obvodu je vyslání řídícího signálu pro přívod stlačeného vzduchu do výstupových ventilů. Dříve označovány písmeny: Z, X, Y

Základní pneumatické prvky

Rozvaděče

• Označují se podle počtu poloh a vstupů/výstupů
• Rozvaděč 3/2 (na obr.1) má 3 vstupy a výstupy. 1 – vstup, 2- výstup, 3 – odfuk. Má 2 polohy
• Obvykle se setkáváme s 5/2 a 3/2 rozvaděči
• Slouží pro přenos stlač. Vzduchu s ovládacím prvkem

Zdroj stlačeného vzduchu

• Slouží jako plyn, který je stlačen v pneumatických prvcích a tím je ovládá
• Běžně regulován regulačním členem

Písty

• Písty se dělí na jednočinné a dvojčinné
• Jednočinné písty
  • u jednočinného pístu se ovládá pouze vysouvání, vzhledem k tomu, že zasouvání (návrat) je automatický 

Dvojčinné písty

• U dvojčinného pístu se ovládá manuálně vysouvání i zasouvání pístu.

Článek Pneumatické prvky – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Papír

Předmět: Výtvarná výchova, Technologie

Přidal(a): Lily

Historie

• Pochází z Číny (3. tis. př. nl.)
• původní materiál: konopí
• následně zbytky hedvábí a lnu (počátek n. l.)
• nejstarší takový spis – Korea 167 n.l.
• Arabové přinesli výrobu papíru do Evropy (8.st)
• První papírna v Česku: 1370 v Chebu

Definice:

• zplstěná směs rostlinných vláken s přísadou klížidel a plnidel, slepená a usušená do tuhé vrstvy a zválcovaná do hladké plochy

Suroviny:

• a) hadrovina (nejkvalitnější papír)
• b) bavlněná a lněná buněčná vlákna 2-4cm (velmi pevný papír)
• c) dřevní buničina zbavená ligninu a buněčného obsahu intenzivním čištěním
• d) dřevní buničina vyčištěná jen částečně (balící papír, lepenky..)
• e) dřevní obrus, surová juta, sláma, surové konopí (novinový papír, levné lepenky)
• další: klížidla, plnidla (velký vliv na kvalitu papíru)
  • přidávají se i bělidla a barviva

Stručný popis výroby papíru:

• vyrábí se z dřevěné drtě, která se vaří v tlakových nádobách s několika různými druhy chemikálií
• NaOH / NaOH spolu s NA2S / v roztoku hydrogensiřičitanu vápenatého a kyseliny siřičité
• Rozpouští se inkrustační látky (směs tříslovin, barviv, ligninu, pryskyřice)
• Zbývající vlákna celulózy se dále vypírají, rozmělňují, třídí, odvodňují a melou v holandru
• V holandru se klíží a přidávají se plnidla (kaolín, mastek, sádra, barit, mletý vápenec, bílá magnézie)
• Plnidla slouží k tzv. Nastavení papíru – bělí papír, upravují ho pro tisk, zmenšují pevnost
• Dále se přidávají barvící látky (převážně dehtové)
• Z holandru se vypouští papírovina do lapače písku (písečník) a do uzelníku, kde se zachycují uzlíky a zrnky pryskyřice
• Následně papírovina teče do rozdělovače a dále na papírenský stroj
• Nejprve do splsťovacího zařízení, kde u kaše pohybem a otřásáním dochází ke splstění vláken
• Splstěná hmota prochází ždímačkou k lisům a odtud vycházející pás papíru se vysušuje
• Před koncem sušení se papír hladí na žehlícím stroji pomocí válců
• Hotový papír se řeže na listy nebo natáčí do svitků

Rozdělení papíru:

a)Podle klížení

• Papíry neklížené
• Papíry poloklížené
• Papíry klížené

Papíry neklížené:

• načechrané s drsným povrchem (zpravidla nenastavované plnidly)
• pijavý papír
• Filtrační papír
• Kopírovací papír

Papíry poloklížené:

• zakližují se ve hmotě, ale pouze malým množstvím klížidla
• Především papíry tiskové
• Nejkvalitnější – papíry pro tisk bankovek a cenin, dále tisk ilustrací, reprodukcí a jemných rytin (bavlna, len, konopí)
• Nejméně kvalitní – novinový papír (velký obsah dřevní drtě, z levných odpadových surovin)
• knihtiskový papír
• Hlubotiskový papír
• Ofsetový papír

Papíry klížené:

• převážně psací papíry
• dokumentový papír
• Dopisní papír
• Kancelářský papír
• Konceptní papír
• Kreslící papír
• Akvarelový papír
• Kladívkový papír

b) Podle použití

• papíry obalové
• Papíry upravené (preparované)
• Lepenky

Papíry obalové:

• balící papír
• Obalový papír na knihy
• Hedvábný papír
• Pergamenový papír (napodobenina)
• Cigaretový papír

Papíry upravované (preparované)

• pergamenový papír
• Gumový papír – povrch natřený lepidlem
• Ornigový papír – potřen vrstvou mastné barvy
• Karbonový papír – potřen vrstvou mastné černé barvy
• Nepromokavý papír – napojený roztoky různých vosků, parafínů nebo cerezínů ve lněném oleji a petroleji
• Tapetový papír
• Pauzovací papír – napojený vysychavými oleji
• Přetiskový papír – opatřen klihovou vrstvou
• Fotografický papír – opatřen želatinovou vrstvou s obsahem stříbra
• Křídový papír – natírá se tenkou vrstvou směsi kaolínu, baritové barvy… spojených s lepidly

Lepenky:

• tuhý list papíru, který se obvykle nedá ohnout bez poškození
• Surovinou bývá odpadový materiál – sláma, nepraná dřevní drť, hrubší hadrovina…
• hlazené, lešťěné – slouží ke psaní a potištění
• Na krytí střech – většinou asfaltované a pískované
• malířské
• Asbestové – nehořlavé
• Vulkánfíbr – umělá rohovitá hmota vyrobená z neklíženého bavlněného papíru namáčením v koncentrovaném roztoku ZnCL2
• Kartony – extra silné papíry z několika silnějších archů.

Článek Papír – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Výroba oken

Předmět: Technologie a strojírenství

Přidal(a): JanaL

Požadavky

Okno má být:

• být lehké
• dobře těsnit
• snadno se otevírat, zavírat, čistit
  • rozměry, tvar, materiál a konstrukce zvolíme podle účelu využití

Funkce oken

• umožňuje vstup denního světla
• zabezpečuje větrání interiéru
• tepelně izolují interiér proti hluku zvenčí a naopak
• ochrana před povětrnostními vlivy
• izolují vnitřní prostor, zabraňují úniku tepla
• ochrana před vniknutím hmyzu, zvěře, nepovolaných osob
• dotváří estetický vzhled výroby

Rozdělení oken

Podle způsobu otevírání křídel

• Otevíravá
• Otevíravá a sklopná
• Sklopná – dolní
• Výsuvná
• výklopné
• Posuvná okna
• Kyvná – horní
• Pevně zasklená
• Otočná
• Vyjímatelná

Podle konstrukce

• Jednoduchá (jeden rám a jedno křídlo př. euro okna, jen mají jiný průřez)
• Zdvojená (dvě křídla jsou k sobě spojena a otevírají se jako jeden celek)
• Dvojitá (špaletová – dva rámy, dvě křídla, jen se každé křídlo se otevírá samostatně dovnitř)
  • deska mezi rámy = špaleta

Podle směru otevírání

• otevíravá dovnitř
• otevíravá ven
• otevíravá dovnitř a ven

Podle počtu křídel

• Jednokřídlová
• Dvoukřídlová
• Tří a vícekřídlová
  • při posuzování počtu je rozhodující počet v nárysném pohledu na okno

Podle okování

• Pravá
• Levá

Části dřevěných oken

Osazovací rám

• osazují se do něj zcela dokončená okna
• je zakotven do zdi před omítáním
• může být: dřevěný, ocelový, betonový
• u některých oken chybí

Okenní rám

• kotví se před omítáním do ostění nebo do osazovacího rámu
• jsou na něm zavěšeny křídla nebo okenice

Okenní křídlo

• pohyblivé zasklené části oken
• skládají se z vlysů spojených na dvojitý čep a rozpor
• velké skleněné plochy dělí na menší části úzké lišty – příčle

Okenice

• pohyblivé nezasklené části oken
• funkce:
  • vnější okenice: ochranná funkce (domy, chalupy, celoročně neobývané stavby)
  • vnitřní okenice: zastiňovací, zatemňovací funkce (slouží jako žaluzie)
  • jde o rám s pérkovou výplní, která může být pevná nebo otočná

Větrací štěrbiny

• úzké uzavíratelné otvory v rámu nebo v křídle
• umožňují větrání i při uzavřeném křídle
• zmenšují zasklenou plochu a tím i množství světla procházejícího do místnosti
• nejčastěji u střešních oken

Podokeník a poprsníková (parapet) deska

Podokeník

• vnější úprava poprsníku (parapetu)
• z plechu, keramických hmot nebo kamene
• je nakloněn od okenního rámu a přesahuje vnější zeď o 4cm

Poprsníková deska (parapet)

• vnitřní úprava poprsníku
• ze dřeva, z KD, plastu, keramických hmot
• vnitřní zeď přesahuje o 2cm

Deštění

• vyskytuje se u dvojitých oken
• je to obložení mezi vnitřním a vnějším okenním rámem
• může být tvořeno rámem s výplní nebo jen konstrukční deskou

Klapačky, krycí lišty a okapnice

Klapačky

• lišty překrývající styk dvou křídel
• zabraňují úniku tepla
• mohou být vnitřní nebo vnější

Krycí lišty

• tenké lišty překrývající styk okenního rýmu s omítkou nebo styk dvou rámů
• v rozích spojeny na pokos, připevněny hřebíky bez hlavy

Okapnice

• části vodorovných vlysů křídel
• zabraňují vnikání dešťové vody do konstrukce okna
• jsou ze dřeva, plastu, plechu

Kování

Konstrukční kování

• závěsy = slouží k zavěšení pohyblivých částí (křídel a okenic)
• uzávěry = uzavírají křídla, mohou být válečkové, dvoucestné, třícestné rozvory, obrtlíky
• záskočky = zajišťují křídlo v otevřené poloze
• spojky a spojovací šrouby pro zdvojená okna
• rozpěry pro zajištění sklopných křídel v otevřené poloze
• pomocné kování – rohovníky, zajišťovací kolíky, lavičníky

Vrchní kování

• olivy a půlolivy pro uzávěry křídel
• nárazníky pro dvojitá okna, zabraňují rozbití skla a křídel otevírajících se dovnitř
• rukojeť kyvných, výsuvných a posuvných dveří
• pákové uzávěry os oken

Sklo a zasklení

• používá se sklo tloušťky 2 – 3mm nebo izolační dvojskla
• dvojsklo je tvořeno dvěma skly, mezi kterými je plastový rámeček
• uvnitř rámečku je hmota pohlcující vlhkost, zabraňuje rosení skla zevnitř
• prostor mezi skly je vyplněn vzduchem nebo plyny jako je např. Argon, xenom
• sklo se osazuje do polodrážky , která je podmáznutá pružným tmelem: tím se zvýší tepelná a zvuková izolace
• sklo je zajištěno lištami nebo sklenářskými trojúhelníky a tmelem
• sklo musí mít v polodrážce vůli min. 1 mm

Těsnění oken

Ve styku rámu a stavby

• zvyšuje se tepelná i zvuková izolace
• po mechanickém ukotvení se dnes těsní nejčastěji PUR pěnou
• dříve se používaly materiály jako skelná či minerální vata, plast, pružné tmely apod.

Ve styku křídel s rámem

• těsnění má být v jedné rovině a nemá bát přerušená
• připevňuje se po zaschnutí vrchního nátěru
• používají se různé silikonové profily (jsou dlouho pružné)
• dříve se používaly pásky z pěnového PVC nebo mechová pryž
• jejich nevýhoda – časem ztrácí pružnost, musí se obnovovat

Zacloňovací a zatemňovací zařízení

Zacloňovací zakřízení

• zabraňuje přímému slunečnímu svitu nebo poskytuje soukromí při umělém veřejném osvětlení
• je tvořeno roletou, záclonami, závěsy

Zatemňovací zařízení

• jeho účelem je vytvořit tmu
• používá se v některých labor. rengen. komorách apod.
• tvoří ho hustá tkanina nepropouštěcí světlo
• je vedena v drážce v ostění, šířka drážky je 1 cm.

Článek Výroba oken – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Výroba dveří

Předmět: Technologie a strojírenství

Přidal(a): JanaL

Technologie – dveře

Funkce a rozdělení:

• určeny k uzavírání příchozích otvorů místnosti a budov nebo jsou součástí určitých zařízení např. výtahů

A) PODLE POUŽITÍ

• VNITŘNÍ – uzavírání místností
• VNĚJŠÍ (vchodové) – uzavírání budov

B)PODLE ZPŮSOBU OTVÍRÁNÍ

• PRAVÉ
• LEVÉ

C)PODLE POČTU KŘÍDEL

• JEDNOKŘÍDLOVÉ
• DVOUKŘÍDLOVÉ
• TŘÍ
• VÍCEKŘÍDLOVÉ

Dveře se skládají:

• ZÁRUBEŇ PRAHOVÉ PRKÉNKO
• DVEŘNÍ KŘÍDLO SVĚTLÍK A NADSVĚTLÍK
• KOVÁNÍ OKOPNÉ PLECHY

Velikost dveří

• daná provozem a velikostí přepravovaných předmětů
• ŠÍŘKA – nejmenší 600 mm pro malý provoz, běžně 700 – 900mm pro bytové účely

Způsob otevírání
Závisí na:

• ČETNOSTI OTEVÍRÁNÍ
• PROSTORU PRO DVEŘNÍ KŘÍDLO
• POŽADAVCÍCH NA BEZPEČNOST

Tepelná izolace:

• požaduje se při oddělování prostorů s různou teplotou

Závisí na:

• KONSTRUKCI A TLOUŠŤCE KŘÍDLA
• TEPELNĚ IZOLAČNÍCH VLASTNOSTECH MATERIÁLŮ
• SPÁRÁCH
• TĚSNĚNÍ

Zvuková izolace

• běžně je malá, lze ji zvýšit čalouněním, zvětšením tloušťky křídla, vložením izolační výplně

Požární odolnost

• schopnost odolávat určitou dobu ohni
• u vstupních dveří má být 20 – 30 minut

Bezpečnost před nežádoucím otevřením

• podle druhů dveří se volí zamykání a zajištění proti vloupání (bezpeč. Zámky,kukátka, závory, řetízky…)

Tvary a členění křídel

• vnitřní obvykle hladké nebo rámové
• vnější členitější, individuálně navržené

Zárubně

• rámují dveřní otvory (jsou zakotveny do zdi)
• • jsou: KOVOVÉ, DŘEVĚNÉ, PLASTOVÉ
  • skládají se z: STOJEK
• NADPRAŽÍ
• PRAHOVÁ SPOJKA

Osazování zárubně
a) zároveň s vyzdíváním ostění

• možnost pevného zakotvení do zdi, ale snadné poškození během hrubé stavby nebo při dokončování omítek

b) po dokončení omítek

• možnost průmyslové výroby kompletizovaných dveří s kováním i PÚ – obtížnější

Druhy dřevěných zárubní

• TESAŘSKÁ
• FOŠNOVÁ
• TEPLICKÁ
• ÁMOVÁ (!)
• OBLOŽKOVÁ (!)
• RÁMOVÁ ZÁRUBEŇ
  • pro vnější i vnitřní dveře, rámové příčky a dělící stěny
  • může mít polodrážku (15x27mm), pro kyvné dveře je bez polodrážky
  • stojky jsou zapuštěny do podlahy cca 30 – 40mm
  • neprobíhá-li podlaha nepřerušované, není nutné prahové prkénko
  • osazují se před provedením omítek nebo po a to do rovného nebo zalomeného ostění
  • kotví se lavičníky nebo vruty
  • spáry mezi omítkou a zárubní se překryjí zárubní
• OBLOŽKOVÁ ZÁRUBEŇ
  • z DTD nebo MDF potažené fólií nebo
  • tvořena 2 – 3 závěsy, těsněním a profi plechem
  • stojky a nadpraží spojeny pomocí lamel a lepidla (zajišťují se excentrem a kovovými spojkami)
  • usazuje se po omítání
  • stavební prostor o 10 cm širší a 5 cm vyšší a poté se prostor vyplní PUR pěnou
  • ze zadní strany se do drážky vloží obložka spojena do tvaru V excentrem
  • spáry mezi zdí a obložkami zakryty akrylátem
  • používají se pro zdi tloušťky 8 – 30cm
  • Dveřní křídla HLADKÁ PLNÁ
  • pouze vnitřní dveře
  • hladký povrch
  • z voštinové desky
  • z dveřovky – ta se skládá:
    • OBVODOVÉHO RÁMU Z MASIVU NEBO DTD
    • VÝPLNĚ Z PAPÍROVÉ VOŠTINY NEBO SOLOLITNÉ MŘÍŽKY
    • PLÁŠTĚ Z TVRDÉ DVD NEBO TENKÉ DTD
• VLOŽEK V MÍSTĚ KOVÁNÍ
  • povrchově je dveřovka dokončena pigmentovou NH, dýhou nebo fólií
  • Dveřní křídla HLADKÁ ČÁSTEČNĚ ZAKRYTÁ
  • vyrábí se z dveřovek vyříznutím potřebného otvoru, obvykle 1/3 nebo 2/3
  • pod vyříznutým otvorem musíme dýt přes celou šířku křídla, aby sklo nepropadlo a mohly se upínat lišty
  • vyříznutý otvor se nahradí sklem, které se připevní lištami ze dřeva nebo plastu

Dveřní křídla rámová s výplní

• používají se pro vnitřní i vnější dveře
• základem pro křídla je rám z masivu, do kterého se ukládá výplň
• svislé vlysy rámu a horní vlepy jsou široké 110 – 120mm
• spodní vlysy mají šířku 220 – 250mm
• příčky mohou mít různou šířku 55 – 120mm
• tloušťka rámu je 40 – 55mm podle toho, jsou – li to dveře vnitřní nebo vnější
• vlysy rámu v rozích spojeny na čep a dlab s pérkem nebo kolíky
• výplň: sklo, KD
• do drážky (kdyby to bylo do polodrážky, tak by se nedalo vyměnit sklo)

Dveřní křídla palubková

• mají složitější a nejpracnější konstrukci
• pro vnější vchodové dveře
• skládají se z obvodového rámu s příčkami a dvojitého pláště z podélných nebo jinak orientovaných palubek
• spojují se na pero a drážku
• svislé vlysy – průměr 45x110mm
• vlysy jsou o tloušťku palubek z každé strany tenčí
• mezi svislými vlysy rámu musí být vždy celé palubky
• krajní palubky jsou přibité bez hlavy
• všechny palubky jsou podlepeny a přibity v drážce

Článek Výroba dveří – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Vrtání, vyhrubování, vystružování a vyvrtávání

Předmět: Strojírenská technologie

Přidal(a): Lea

Význam, princip a použití, řezné podmínky

• vrtání – obrábění vnitřních rotačních ploch (děr) do plného nebo navrtaného, případně předvrtaného (předlitého atd.) materiálu zpravidla dvoubřitým nástrojem
• Vrtání slouží k vytváření válcových průchozích i neprůchozích otvorů. Nástroj se vůči obrobku otáčí kolem své osy rotace a současně se v této ose posouvá do obráběného materiálu tak, aby jeho řezná hrana odebírala třísku. Pohyb rotační je pohybem hlavním. Pohyb ve směru osy rotace se nazývá posuv a vytváří výsledný pohyb ve tvaru šroubovice o stoupání velikosti posuvu na 1 otáčku nástroje. 

Velikost a rychlost pohybu závisí na: 

• druhu obráběného materiálu
• způsobu obrábění díry (vrtání, vyhrubování, vystružování) 
• požadované kvalitě povrchu (drsnost, rozměrová a geometrická přesnost) 

Základní dělení vrtání je dáno poměrem průměru vrtáku a délky (D/L):  

Vrtání krátkých děr (D/L=1/5 až 1/10) a hlubokých děr (už od poměru L/D>5). 

Základní druhy vrtání: 

1. běžné vrtání – pro díry s průměrem D:L = 1:7(10) – používají se běžné vrtáky 
2. krátké díry – předlité, předkované, vystřižené, vrtání do plechu 
3. hluboké díry – používají se speciální vrtáky, které se někdy pouze otáčejí a obrobek se posouvá (korunkový, dělový (hlavňový) vrták (musíme předvrtat otvor), BTS a STS systémy) 
4. díry velkých průměrů – používají se nejčastěji vrtací nebo vyvrtávací tyče, kdy je zvětšován otvor 

Řezné podmínky při vrtání ovlivňuje velikost řezné rychlosti. Ta se určuje v zákonitosti na druhu materiálu nástroje a obráběného materiálu tak, aby bylo dosaženo vždy co největší hospodárnosti. Počítá se od nejvzdálenějšímu bodu ostří, od středu nástroje k největšímu průměru.

Počítají se z dané řezné rychlosti otáčky, posuvy (posuv na otáčku a posuv za minutu). Posuv na zub je stanoven výrobcem nástroje nebo vyhledáme ve strojnických tabulkách (ST).

Zásady při volbě řezné rychlosti

• vyšší pevnost a tvrdost obrobku, znamená vyšší odpor, proto rychlost snižujeme na základě obrobitelnosti (počítáme s koeficientem obrobitelnosti viz ST) 
• nad 25 mm průměru se rychlost volí vždy menší (vzhledem k velkému odporu nástroje)
• u zvláštních materiálu SK, KNB, diamant volíme několikanásobně větší rychlosti než u RO
• u velkých průměru vrtáků je jádro pevnější, proto můžeme volit větší posuv

Řezná (obvodová) rychlost: 

• nižší hodnoty než u soustružení (pomalý odvod tepla z místa řezu, tepelné zatížení břitu, chlazení emulzí), 20÷25 m/min (podle D) 
• nejvyšší je na obvodě vrtáku, směrem k ose klesá k hodnotě 0 m/min 

D – největší průměr vrtáku (směrem ke středu stopky zmenšuje se D !!, znamená to zhoršující se řezné podmínky směrem ke středu nástroje)

vyvrtávání – zvětšování děr (předvrtaných, předlitých, předkovaných)

• definice technologií pro výrobu vnitřních válcových ploch 
  • vnitřní plocha rovnoběžná s osou obrábění, lze ji vyrobit:
• Vrtání, vyhrubování, vystružování – základní způsob výroby kruhové díry je vrtání 
  • Netolerované rozměry, jednoduché, ale málo přesné u RO vrtáků, pro RO vrták musíme předvrtat otvor (vrtání RO vrták je přesnost IT 12-14, nástroj vrták SK IT 8-9)
  • Vyhrubování (převážně RO nástroje, IT 10-11) zpřesnění otvoru, v dnešní době už málo využívané kvůli větší přesnosti vrtání pomocí SK vrtáků
• Soustružení – jeden ze způsobů výroby téměř jakéhokoliv rozměru otvoru, pomocí vnitřních soustružnických nožů, zhotovíme větší průměry (tělo nože a špička se musí vejít do otvoru), špatné podmínky, ale přesné, výhody díra i do rovného dna nebo mělká díra

Vyvrtávání – je metoda, sloužící ke zvětšení nebo zlepšení kvality obrobeného 

• Povrchu již předzhotovené díry (předvrtané nebo předlité), velmi přesné díry u malých i velmi velkých průměrů, přesnost IT 5-7 dle kvality nástroje, dříve tyče s upnutým soustružnickým nožem, dneska nastavitelné tyče s VBD

Vrtáváním a frézováním – je metoda, sloužící k výrobě, ke zvětšení nebo zlepšení kvality

• obráběného povrchu díry, při použití korekcí na CNC stroji vyrobíme velmi přesné otvory
• nástroje – druhy, konstrukce, popis, použití, geometrie, upínání

Vrtáky

• středící (nejpoužívanější pro navrtání, normalizované tvary, vyvrtáme středicí důlky, (např. navrtání důlku před vrtáním nebo pro upínání mezi hroty) 
• šroubovité (nejpoužívanější), min. přídavek 1,5 až 2,5 mm na průměr pro přesné otvory 
• stupňovité – sdružené (vrtání osazených děr, zahloubení) 
• kopinaté – ploché (nejstarší, nejjednodušší) 
• dělové = hlavňové (hluboké díry D: l > 1:10, musíme pro ně vždy předvrtat vodící otvor)
• vrtací hlavy (díry velkých průměrů nebo zvětšování otvorů) 
• vrtáky s vyměnitelnými břitovými destičkami – VBD (dovolují velké řezné rychlosti)

Šroubovité vrtáky

• Většinou dvoubřité nástroje se šroubovitými drážkami (odvod třísek, přívod chladicí kapaliny)
• tělo vrtáku – mírně kuželovité (směrem ke stopce se D zmenšuje) zúžené místo je krček
• stopka – s vyrážečem, válcová, kuželová (Morse), rozhoduje o způsobu upnutí
• jádro – průměr jádra se ke stopce zvětšuje (zvýšení tuhosti vrtáku) hrot má dvě hlavní ostří – symetricky k ose vrtáku (stejně dlouhé!!!), uprostřed spojené příčným ostřím – neřeže, deformuje (v≅0 m/min), spojuje dvě hlavní ostří!!! 
• válcová fazetka – na vedlejším ostří, slouží k vedení ve vrtané díře, snižuje tření, úhel nastavení hlavního ostří ovlivňuje tloušťku třísky (stejný pro obě ostří!!!). Dělíme na druhy. 
• Podle směru otáčení: pravořezné, levořezné
• Podle délky: dlouhé, krátké
• Podle úhlu stoupání šroubovice: např. se šroubovicí 12° se šroubovicí 30° se šroubovicí 40° Materiály: nástrojová nízkolegovaná ocel rychlořezná ocel (řezná část z RO, stopka z konstrukční oceli natupo přivařená) slinutý karbid (celistvé monolitní nebo vsazená břit.destička, např. pro obrábění litin), povlakované – TiN (zlepšuje řezivost, tvrdost, otěruvzdornost)

Kopinaté vrtáky

• nejstarší dvoubřité nástroje, mají špatný odvod třísky z místa řezu 
• mechanicky upínaná břitová destička z RO, SK k držáku, dělené ostří 
• pro CNC stroje – využívají se k výrobě krátké díry (šroubovité vrtáky), pro dlouhé díry (dělový vrták), vhodné pro malé i větší průměry výroby otvorů, přesnost rozměrů IT 8-10 (není už potřeba výhrubník!), dosahují Ra 1,6 až 3,2 
• nástroje SK a povlakované SK – většinou není už potřeba středící vrták ani výhrubník pro přesné otvory

Technologický postup obecný příklad pro SK nástroje: 

• vrták SK průměr menší o 0,2 mm, záhlubník SK srazí hranu a výstružník SK dokončí přesný otvor

Výhrubníky

• rozšiřují předvrtané a předlité díry o 0,5 až 1,5 mm, min. přídavek 0,8 mm na průměr 
• IT 10 – IT11, Ra 3,2 
• vytvářejí rovnoměrný přídavek materiálu pro vystružování 
• nemohou vrtat do plného materiálu!!!
• tří až čtyřbřité nástroje (jemnější tříska, 4 fazetky pro přesnější otvory) 
• kratší a tužší těleso než u vrtáků – zachování směru (přesnější otvory) 
• řezná část je krátká a kuželová
• zuby na válcové části neřežou

druhy

• s kuželovou stopkou (menší díry do ø 30) 
• nástrčné (větší díry nad ø 30)

Výhrubníky jsou trojbřitové až čtyřbřitové nástroje, zpravidla se zuby ve šroubovici o stoupání 20° . Pracovní část výhrubníku se skládá z řezného kužele a z válcové kalibrovací (vodící) části. Výhrubníky se používají pro dosažení přesnějších rozměrů a lepšího geometrického tvaru předvrtaného otvoru.

Výstružníky

• vícebřité řezné nástroje (většinou lichý počet zubů, podélné drážky) 
• zhotovení kalibrované přesné díry – válcové nebo kuželové (pro ruční výrobu kuželové výstružníky – předhrubovací, hrubovací a dokončovací, liší se tvarem řezné části)
• min. přídavek pro vystružování je 0,2-0,3 mm na průměr pro další obrábění

Technologický postup obecný příklad pro SK nástroje: 

vrták SK průměr menší o 0,2 mm vrtá otvor, záhlubník SK srazí hranu a výstružník SK dokončí přesný otvor

• ruční
• strojní

Ruční výstružníky

• Mají dlouhý řezný kužel (1/3 činné délky), válcovou vodicí část, zadní část mírně kuželová (zužuje se), průměr stopky menší, stopka končí čtyřhranem, upnutí do vratidla a ruční výroba otvoru nebo ručně na soustruhu (otvor v ose obrobku)
• Výstružníky pro kuželové díry – zhotovení např. díry pro kuželové kolíky, předvrtaná díra – válcová (např. šroubovitým vrtákem) 

Strojní výstružníky – mají krátké těleso, liší se konstrukčně 

• s válcovou stopkou
• s kuželovou stopkou 
• nástrčné

Záhlubníky

• a) válcové
• b) kuželové
• c) ploché
• d) zpětné

• s vodicím čepem – pro rozšíření části díry (pro zapuštění např. hlavy šroubu) válcové zahloubení nebo kuželové zahloubení 
• bez vodicího čepu – pro sražení hran, válcové záhlubníky bez čepu lze vést např. vodicím pouzdrem (přípravkem)

Po záhlubníku následuje dokončování děr pomocí některé technologie (vyhrubování, vystružování, frézování, soustružení přesného otvoru)

Upínání nástrojů

Do tříčelisťových vrtačkových sklíčidel, která mají hladký vnější povrchupneme nástroje s válcovou stopkou. Dvoučelisťová vrtačková sklíčidla se nemají používat, neboť mají vystupující části, které ohrožují obsluhu. Při výměně nástroje musí být vřeteno vrtačky v klidu. Výjimkou je upínání do rychloupínacích hlav (jsou používány u otočných vrtaček nebo ručních elektrických vrtaček). Nástroje nebo pomocné zařízení se nesmí z vřetena uvolňovat jinak než vyrážecím klínem (pokud není instalováno přímo na stroji). Vyrážecí klín se v žádném případě nesmí ponechávat ve vřetenu, aby nedošlo k jeho vymrštění při uvedení vřetena do pohybu; tento klín nesmí být připevněn ke stroji!

U CNC strojů převládá upínání nástrojů s válcovou stopkou do tepelných upínačů, hydraulických upínačů nebo speciálních nástrojových držáků. 

vrtací a vyvrtávací stroje

Ručními elektrickými vrtačkami vyrábíme menší otvory od 2 do cca 25 mm. Tyto vrtačky mají dvoustupňovou, nebo plynulou regulaci otáček. Na strojních vrtačkách vrtáme přesněji a efektivněji. Otáčky volíme pomocí stupňovitých řemenic. Příčný posuv vřetena je buď ruční, nebo strojní. Vrtat lze i na soustruhu jen otvory v ose výrobku (univerzální soustruh).

Podle konstrukce jsou vrtačky stolní, sloupové, stojanové, otočné a speciální. 

Vyrábějí a používají se tyto nejčastější druhy vrtaček: 

• Stolní vrtačka – vřeteník, který je umístěn na krátkém stojanu a posouvá se po něm. Vřeteník nese motor a převodovku pro otáčky a posuvy, a pracovní vřeteno, na které lze připevnit sklíčidlo s nástrojem do průměru asi 16 mm.
• Sloupová vrtačka – podobná, ale masivnější a má delší sloup, po kterém se pohybuje výškově přestavitelný stůl. Menší obrobky lze připevnit na stůl, zatímco větší je třeba upnout na podstavec. Tato vrtačka umožňuje upnutí nástrojů s průměrem až 40 mm.
• Stojanová vrtačka – robustní stojan, po jehož svislém vedení se pohybuje vřeteník a stůl. Lze na ní opracovat otvory s průměrem až cca 80 mm.
• Radiální vrtačka – má posuvný vřeteník po rameni, které lze otáčet a posouvat po sloupu. Tím lze opracovávat dosti velké a rozmanité obrobky, které jsou upnuté do strojního svěráku nebo do dělicího přístroje. Lze také opracovat větší obrobky nástroji o průměru až 100 mm.
• Souřadnicové vrtačky – jsou vhodné pro opracování velmi přesných otvorů (IT 2 až 5) s dodržením přesné rozteče až na 0,002 mm. Jsou buď dvoustojanové s výškově přestavitelným příčníkem, po němž se pohybuje vřeteník, nebo mají výškově přestavitelný vřeteník pohybující se po stojanu. Rovinný pohyb obrobku v obou osách zajišťuje křížový stůl. Nastavení je podobné jako u NC stroje.
• Speciální vrtačky – patří sem například přenosné vrtačky pro lehké montážní práce, které umožňují vrtání otvorů o průměru cca 13-16 mm. Dále přenosné vrtačky jeřábem s magnetickými upínkami lze použít pro těžké montážní práce. Vícevřetenové a revolverové vrtačky jsou také speciální typy vrtaček.

Všechny výše uvedené druhy se v dnešní době vyrábějí jak v konvenčním provedení, tak i jako CNC stroje.

Vodorovné vyvrtávačky – nejuniverzálnější obráběcí stroj s řadou přídavných zařízení, umožňuje realizaci mnoha různých obráběcích operací. Uplatňují se v malosériové výrobě. Používají se tyto druhy: 

Stolová vyvrtávačka  – má vřeteník, který lze výškově přizpůsobit a na kterém se upínají nástroje. Pracovní stůl je podélně, příčně i otočně posuvný a proti vřeteníku se nachází pomocný stojan s otočným ložiskem pro vedení dlouhých vyvrtávacích tyčí.

Desková vyvrtávačka – má posuvný stojan, po kterém se pohybuje svisle přestavitelný vřeteník. Neobsahuje pracovní stůl a obrobky se přímo upínají na desku, aniž by se pohybovaly.

Jemná vyvrtávačka – obsahuje jedno nebo více vřeteníků upevněných na loži. Obrobek se upíná na pracovní stůl, který se posouvá přímočaře a používají se krátké tuhé nástroje nebo vyvrtávací tyče.

Na vodorovných vyvrtávačkách (slangově horizontkách) se jako základní operace provádí vyvrtávání.  

Lze na nich však také vrtat otvory, provádět jejich zahloubení, dále vyhrubovat, vystružovat, vytvářet zápichy, řezat vnitřní závity, zarovnávat čela, vypichovat drážky do čela a také frézovat. Pomocí zvláštních přípravků lze obrábět i kuželové plochy a také soustružit vnější válcové plochy. 

Článek Vrtání, vyhrubování, vystružování a vyvrtávání se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Stroje na dopravu plynu

Předmět: Strojírenská technologie

Přidal(a): Jakub

Stroje na dopravu plynu

Základní rozdělení strojů na dopravu plynů se provádí podle dosaženého výtlačného tlaku:

• Vývěvy: slouží k vytvoření podtlaku v uzavřeném prostoru, 
• Dmychadla: k stlačování plynů, velké množství stlačovaného vzduchu
• Kompresory: k stlačování plynů, menší množství stlačovaného vzduchu
• Ventilátory, exhaustory: pro dopravu plynů – překonávají pouze odpory při proudění plynu v potrubí, stejný tlak před i za oběžným kolem, respektive velmi malý přetlak (asi 0,01 MPa) stačí pro vznik a zdržení proudu plynu. Ventilátor překonává převážně odpory ve výtlačném potrubí, exhaustor v sacím (např. odsávání dřevoobráběcích strojů. 

Kompresory lze dále dělit podle velikosti objemového průtoku, druhu stlačované látky, druhu pohonu, uspořádání válců, způsobu chlazení apod. 

Kompresory 

PÍSTOVÉ KOMPRESORY

• Kliková skříň
• Válec
• Ojnice
• Píst
• Sací hrdlo
• Výtlačné hrdlo
• Sací ventil
• Výtlačný ventil

Pracovní oběhy pístového kompresoru v p-V diagramech:

Tlakový diagram kompresoru:

• ((Škodlivý prostor V0)/(Zdvihový prostor VZ))*100 = Poměrný škodlivý prostor (3-10%)

Objemová (volumetrická) účinnost

• Poměr skutečně nasátého plynu a zdvihového objemu se nazývá objemová (volumetrická) účinnost podle obrázku platí V + V = V + V. Objem V, na který plyn expanduje, se počítá rovnice adiabaty.
• Dosazením a úpravou dostaneme, kde je poměrná velikost
• Škodlivého prostoru (bývá 0,05 až 0,15). Poměr se nazývá kompresní poměr.
• Objemová účinnost pístového kompresoru je tedy závislá na poměrné velikosti škodlivého prostoru a velikosti kompresního poměru. 

Poznámka: Poissonova konstanta (poměr měrného tepla plynu při konstantním tlaku a objemu) je konstantní pro všechny plyny o stejném počtu atomů v molekule. Pro dvouatomové plyny, a tedy kyslíky O je 

Vícestupňová komprese

V případě potřeby dosažení vyšších výtlačných tlaků, a tedy vyšších kompresních poměrů se komprese rozděluje do několika stupňů. Důvodem je klesající objemová účinnost při velkém kompresním poměru. Současně stoupá i teplota, což nepříznivě působí na činnost výtlačných ventilů, zhoršuje se mazání a vzniká nebezpečí vznícení oleje. Z těchto důvodů se dělí komprese do několika stupňů. Nejčastěji se používá dvoustupňová komprese. 

Článek Stroje na dopravu plynu – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Ložiska

Předmět: Strojírenská technologie

Přidal(a): Jakub

Ložiska – Strojní součásti, určenému k otočnému uložení hřídelů, které umožňuje snížení tření při vzájemném otáčivém nebo posuvném pohybu strojních dílů.

VALIVÁ LOŽISKA

Výhody

• Menší tření -> vyšší účinnost (i při rozběhu/doběhu, malé otáčky, kývavý pohyb)
• Nepotřebují zaběhávat
• Menší délka ložiska
• Většina typů radiálních ložisek zachycuje i axiální síly
• Odolnější vůči zadření
• Možnost plného silového zatížení za klidu
• Menší nároky na údržbu (menší spotřeba maziva)
• Všechna jsou normalizovaná (běžně dostupné pro výměnu)
• Umožňují vysoké otáčky hřídelů (až 30 000 min -1) a vysoké teploty

Nevýhody

• Hůře snáší rázy
• Mají větší vnější průměr
• Při vyšší otáčkách jsou hlučné
• Výroba náročná na přesnost -> vyžaduje speciální strojní zařízení

VÝHODY POUŽITÍ VALIVÝCH LOŽISEK (V POROVNÁNÍ S KLUZNÝMI LOŽISKY):

• Valivá ložiska
  • mezi čepem a tělesem jsou valivá tělíska (s bodovým nebo přímkovým stykem)
• Kluzná ložiska – čep se přímo stýká s pánví v ploše
  • menší tření – vyšší účinnost, menší oteplení
  • malá spotřeba maziva, vysoká odolnost proti zadření
  • možné vyšší provozní teploty
  • přenos velkých zatížení při rozběhu i doběhu
  • možnost práce při vyšších otáčkách
  • snadná údržba

ROZDĚLENÍ VALIVÝCH LOŽISEK

Podle směru zatížení:

• Radiální 
• Axiální 
• Kombinovaná (radiálně-axiální) 

Podle tvaru valivého elementu:

• Kuličková
• Válečková
• Soudečková
• Kuželíková
• Jehlová
  

Podle formy styku valivého tělesa s kroužkem:

• S bodovým stykem – Kuličková
• S čárovým stykem – Válečková, Soudečková, Kuželíková, Jehlová

Podle počtu řad valivého tělesa:

• Jednořadá
• Dvouřadá
• Víceřadá

HLAVNÍ ČÁSTI VALIVÉHO LOŽISKA

• Ložisko se skládá z kroužku vnitřního, kroužku vnějšího, klece, krytování a valivého elementu – Rozteč valivých elementů zajišťuje klec. Klec je výlisek z plechu, který je spojen bodovým svařovaní nebo nýtováním

3. DRUHY TĚSNĚNÍ:

• Dotykové těsnění (třecí)
  • příkladem je plstěný kroužek, u kterého se při montáži, musí obdélníkový průřez těsnění dostat do lichoběžníkového tvaru drážky v tělese ložiska
  • Těsnění   Gufero – je   velmi rozšířeným způsobem těsnění.   Je   vyrobeno   z tvrdé syntetické pryže a těsnicí břit je přitlačován na hřídel kovovou pružinou navlečenou po obvodu na Gufero. Protože dotyková plocha je malá, má Gufero také nízké ztráty. Nevýhodou jsou vysoké požadavky na drsnost povrchu hřídele a ztráta těsnosti při poškození povrchu hřídele
• Bezdotykové těsnění
  • mezi hřídelí a tělesem je vytvořena dlouhá úzká mezera.
  • Nejjednodušším příkladem je štěrbinové těsnění. Většího utěsnění se dosáhne, když se u štěrbiny střídají malé prostory s velkými. Unikající kapalina nebo plyn musí měnit svou rychlost, dochází k víření a větším ztrátám energie tohoto plynu nebo kapaliny.
• Kombinace dotykového a bezdotykového těsnění
  • pokud se použije dotykové i bezdotykové těsnění, vznikne kombinované těsnění U těsnění uvedeném na obrázku plstěný kroužek zcela uzavírá prostor ložiska a labyrint brání přístupu nečistot (které by mohly poškodit těsnicí plochu) k tomuto kroužku.

ÚČEL MAZÁNÍ, MAZIVA

Účel:

• snížení tření 
  • vytvořením vrstvy maziva se od sebe oddálí třecí plochy a sníží se velikost koeficientu tření a tím i ztrát v ložisku. Toto má význam hlavně u kluzných ložisek, kde je velká třecí plocha
• odvod tepla
  • především u těch způsobů mazání, kdy mazivo cirkuluje, odvádí mazivo tepelnou energii ze třecích stykových ploch
• odvod nečistot
  • vzájemným třením může dojít k vylamování nepatrných pevných částic ze stykových ploch.   Pokud   nejsou   tyto   nečistoty   odvedeny   mazivem   ze stykových ploch, mohly by vyvolat další poškození materiálu

Maziva, se dělí podle své viskozity na: 

• kapalná maziva
  • nejčastěji se používají minerální oleje. Typickým příkladem je mazání motoru automobilu
• plastická maziva
  • typickým příkladem je vazelína. 
• tuhá maziva
  • jsou méně rozšířena. Tuhým mazivem je např. grafit.

MONTÁŽ VALIVÝCH LOŽISEK

• nejefektivnější způsob montáže kuličkových ložisek je montáž ložiska s využitím ručního nebo hydraulického lisu a různých přípravků. Montáž větších ložisek usnadňuje jejich ohřev v olejové lázni při teplotě až 80°C.
• Postup při montáži válečkových ložisek závisí na tom, zda je ložisko rozebíratelní nebo nerozebíratelné.
• Jednořadá válečková ložiska jsou ve většině případů rozebíratelná, proto se vnější a vnitřní kroužky dají montovat odděleně. Válečky v kleci tvoří s přírubovým kroužkem soudržný celek a mohou se po bez přírubovém kroužku posouvat. K montáži kroužků se používá obvyklých pomůcek, např. narážecích pouzder, popř. pouzder úderných.
• Dvouřadá naklápěcí válečková ložiska jsou nerozebíratelná, proto se musí montovat v celku. Jelikož vnější kroužek se dá naklápět, je nutné věnovat pozornost tomu, aby se nevzpříčil. K měření radiální vůle se používá spároměr. Vůle musí být u obou válečků stejná a měří se u válečků v horní poloze, musí se vnější kroužek nadzvednout. U velkých ložisek, kde je zvedání vnějšího kroužku obtížné, měří se u spodních nezatížených válečků.

NĚKTERÉ DRUHY KLUZNÝCH LOŽISEK

• Ložisková pouzdra (s výstelkou nebo bez výstelky)
• Ložisková pouzdra skružovaná (s výstelkou nebo bez výstelky)
• Ložiskové pánve (s výstelkou nebo bez výstelky)
• Ložiskové kroužky axiální
• Kloubová ložiska
• Kloubová ložiska s rozšířeným vnitřním kroužkem

Podle směru zatížení

• radiální – síla působí kolmo na osu otáčení (válcová styková plocha)
• axiální – síla působí ve směru osy otáčení (rovinná styková plocha)
• kombinované – síla může do jisté míry působit v obou směrech (kuželová nebo kulová styková plocha)

MATERIÁL LOŽISKOVÉHO TĚLESA

• Vyrábí se z běžné oceli nebo litiny. Materiál ložiskového tělesa musí být pevný, odolávat vibracím a pro svou větší spotřebu dostupný. Ložisková tělesa bývají často odlévaná nebo svařovaná a materiál musí být vhodný pro daný způsob výroby. 

MATERIÁL POUZDRA A PÁNVE

• Na materiál pouzdra je kladena řada požadavků: minimalizace tření a možnosti zadírání, dobrá smáčivost maziva, tepelná vodivost a v neposlední řadě i cena. Podle potřebných vlastností se používají tyto materiály: olověné a cínové kompoziční materiály, slitiny hliníku a mědi (mosazi a bronzy), spékané práškové kovy, litina nebo plast (teflon).
• U vícevrstvých ložisek lze kluzné vlastnosti zlepšit vnitřní tenkou vrstvou ze slitin olova, cínu, hliníku nebo mědi, nanesené slinováním, naprašováním nebo galvanicky. V ložisku může být použita i mezivrstva z niklu, která zabraňuje difuzi atomů cínu z kluzné vrstvy do vrstvy nosné, a tím kluzné vlastnosti vrstvy zůstanou zachovány po celou dobu životnosti ložiska. 

Článek Ložiska – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Hřídele

Předmět: Strojírenská technologie

Přidal(a): Jakub

Hřídele

Hřídele jsou základní strojní součásti obvykle válcového tvaru, které umožňují nebo přenášejí rotační pohyb. Jsou na nich umístěna ozubená kola, kladky, páky, spojky, ruční kliky apod.

Materiál hybných hřídelí je volen podle požadované hmotnosti, opotřebitelnosti, možnosti tepelného zpracování, vrubové citlivosti, provozního zatížení: oceli 11  423, 11  500, 11  600, ušlechtilé (12), slitinové (13 až 17) – pro více namáhané hřídele určené zpravidla k zušlechťování 12  040, 12  050, 14  240, 15  240, 16  240, 16  440.

PODLE DRUHU ZATÍŽENÍ DĚLÍME HŘÍDELE NA:

• NOSNÉ – nepřenáší pohyb a výkon, pouze nesou zátěž. Jsou namáhány na ohyb. Dělíme je na:
  • Nehybné – jsou uloženy pevně v rámu stroje (zajištěny proti otáčení) a nesou otáčející se součást např. kladku, pojízdná kola kolejových vozidel apod.
• Otáčivé – s pevně nalisovanými nebo naklínovanými koly. Nejsou namáhány na krut. Otáčejí se, pokud působí tažná síla. Např. nápravy železničních vagónů.
• HYBNÉ – přenášejí otáčivý pohyb a krouticí moment z místa pohybu do místa pracovního. Jsou tedy nuceně poháněny. Aby mohlo dojít k jejich pohybu, musí být uloženy v kluzných nebo valivých ložiskách. Jsou namáhány na krut (tam, kde přechází moment z jedné součásti do druhé, např. mezi ozubenými koly), popř. na krut a ohyb v případě, že nelze zanedbat hmotnost samotné hřídele a nesených součástí.

Rozdělení hybných hřídelů PODLE TVARU

• přímé
  • hladké
  • osazené
• duté – mají mezikruhový průřez, výrobně velmi nákladné, v případě stejného průměru jako plné hřídele mají větší tuhost. Použití – např. vřeteno soustruhu, pohon lodních šroubů (dlouhé hřídele).
• klikové – pro víceválcové pístové stroje (spalovací motory, čerpadla, pístové kompresory). Za každým zalomením následuje uložení hřídele v ložisku. Výrobně náročné, buď z jednoho kusu odléváním nebo kováním, popř. složené z několika kusů.
• ohebné (flexibilní) – použití v případě, kdy je potřeba měnit polohu hnacího hřídele vzhledem k hnanému 
  • navíjení ohebného hřídele – na střední drát je vždy v opačném směru navinuto ve šroubovici 5 až 6 vrstev drátů. Poslední vrstva je navinuta ve smyslu otáčení hřídele. Pokud se hřídel otáčí v protisměru, jeho únosnost klesá o 20 až 50 %. Je tedy nutné, aby byl směr otáčení na hřídeli vyznačen
  • ochranné hadice ohebného hřídele – jsou na hřídeli nasazeny s vůlí 1 až 2 mm, která je vyplněna tukem
  • ochranné hadice ohebného hřídele – jsou na hřídeli nasazeny s vůlí 1 až 2 mm, která je vyplněna tukem
  • drážkové

Rozdělení hybných hřídelů PODLE FUNKCE

• spojovací
• hnací
• předlohové
• hnané
• vačkové – osazené vačkami, v závislosti na svém pootočení ovládají posun strojních součástí (např. ovládaní ventilů ve spalovacím motoru).

DRÁŽKOVÉ HŘÍDELE (SPOJE)

• Má po obvodu provedeny (vyfrézovány) podélné drážky, v podstatě pera. 
• V náboji je stejný počet drážek a plní stejnou funkci jako perový spoj
• Používá se především v případě, kdy je potřeba zajistit možnost axiálního posuvu rotačních součástí upevněných na hřídeli (nejčastěji ozubených kol). 
• U pevných spojů je nutné zajištění proti axiálnímu posuvu upevněné součásti. 
• Slouží pro přenos krouticího momentu – velká zatížení, střídavá a rázová.
• Výroba je náročná na přesnost a nákladná, je třeba speciálního vybavení, proto není drážkový spoj vhodný pro kusovou výrobu. 
• Je nutné zajistit souosost a kolmost hřídele s nábojem. 
• Spolehlivost spoje je nepříznivě ovlivněna vrubovými účinky drážek (hrozí únavový lom). Montáž a demontáž spoje je snadná. Drážkování je normalizováno.

DRUHY DRÁŽKOVÝCH SPOJŮ

• S ROVNOBOKÝM DRÁŽKOVÁNÍM – použití pro posuvné náboje, velké a střídavé krouticí momenty (např. přesuvné ozubené kolo v převodovce, lamely spojky….).
• S JEMNÝM DRÁŽKOVÁNÍM – pro přenos velkých krouticích momentů, nevhodné pro přesuvné náboje, méně zeslabuje hřídel, zatěžující tlak je menší, náboj je na hřídeli možné přesadit o velmi malý úhel, použití pro uchycení torzních tyčí.
• S EVOLVENTNÍM DRÁŽKOVÁNÍM – pro přenos velkých a rázovitých krouticích momentů, náboj je možné přesadit o velmi malý úhel, použití – unášení lamel u lamelové spojky.

Hřídelové čepy

• části hřídelí, pomocí kterých je hřídel uložena v ložisku (resp. v rámu stroje). 
• Z toho důvodu jsou na hřídelové čepy kladeny vysoké nároky, co se týká kvality povrchu a přesnosti rozměrů (ve stykových plochách vzniká tření a dochází k jejich opotřebení). 
• Pro zvýšení tvrdosti stykových ploch mezi čepem a ložiskem je často tato část hřídele povrchově kalena, cementována, nitridována apod.
• Každá rotující hřídel musí být uložena alespoň ve dvou ložiskách, proto tedy má minimálně dva hřídelové čepy.

DRUHY HŘÍDELOVÝCH ČEPŮ

Podle SMĚRU ZATĚŽUJÍCÍ SÍLY:

1. radiální – přenáší síly, které působí kolmo na osu hřídele
2. axiální – přenášejí síly působící v ose hřídele

Podle TVARU A UMÍSTĚNÍ NA HŘÍDELI:

Radiální čepy

• Válcové – nejběžnější provedení, ukládají se do radiálních ložisek (kluzných i valivých)
  • čelní – vytvořeny na konci hřídele
  • krční – vytvořeny na hřídelích s převislými konci, ale i ve střední části u hřídelí, uložených na více než dvou podporách (pak je nutné použít dělený náboj).
• Kuželové – mají tvar komolého kužele, z konstrukčních důvodů musí být umístěny vždy na konci hřídele. U kuželových čepů je nutné správně volit velikost kuželovitosti. V případě malého úhlu hrozí samosvornost hřídele v rámu stroje a k jeho zničení. V případě velkého úhlu kužele vznikají nežádoucí přídavné axiální síly (vlivem rozkladu sil ve stykové ploše). Kuželový radiální čep zajišťuje hřídel proti osovému posunutí v jednom směru.
• Prstencové – velmi malé využití, složitá výroba, použití možné pouze v kluzných ložiskách, malé opěrné plochy – přenášejí jen malé zatížení.
• Kulové – přenášejí zatížení v libovolném směru, výrobně nejnáročnější. Použití v zařízeních, ve kterých v průběhu činnosti mění zatížení svůj směr (např. náprava automobilu – průjezd zatáčkou, nerovnosti vozovky apod.).

Axiální čepy

• Nožní (patní) – zachycují silového zatížení ve svislém směru. Obvykle je to vlastní tíha konstrukce, strojního zařízení, tíha břemene. Střední část kluzné plochy je vybrána pro zlepšení kluzných vlastností čepu. Je to proto, že v této části se nemůže vytvořit mazací olejový film, protože kluzná rychlost je v blízkosti středu čepu velmi malá. Čep by se ve střední části zadíral. Patní hřídelový čep má rovinnou kluznou plochu ve tvaru mezikruží. Ukládá se do kluzných axiálních ložisek.
  • válcové – pro malé tlaky, čep je kalený, opírá se o kalenou podložku
  • kuželové
  • kulové – samostavitelné, velká třecí plocha.
• Prstencové
• Hřebenové – výrobně obtížné a drahé, nutná velká přesnost výroby nákružků. Možné obousměrné zatížení. Zatížení je stejnoměrné. 

Článek Hřídele – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.