Otázka: Člověk ve společnosti, společenské skupiny, mládež
Předmět: Společenské vědy
Přidal(a): kryska
Člověk ve společnosti
- „Základním rysem člověka je společnost.“ „Člověk je bytost společenská – zoon politikon.“ Aristoteles
- společenství tvoří jedinci a společenské skupiny
- společenské styky – vznikají v prostoru a čase – jsou soukromé (rodina) nebo veřejné (chodci) – jsou osobní (citové vazby) a věcné – jsou základem společenských vazeb, mohou přejít ve vztahy
Společenské vztahy
- jsou trvalejší – zahrnuje vztahy a povinnosti dvou jedinců
Socializace
- proces začleňování člověka do společnosti – začíná uvědoměním si svého místa ve světě a končí plnohodnotným fungováním ve spol. – celoživotní proces – osvojování si kulturních norem a hodnot – základní socializační činitelé – rodina, škola, vrstevníci
Způsoby socializace
- sympatie a citová nákaza
- nápodoba
- sugesce – přejímání názorů významné osoby
Resocializace
- obnovení stavu harmonické adaptace
Sociální struktura – síť vztahů spojující jednotlivé členy nebo části společnosti dohromady – základem vztahu je postavení jednotlivců (sociální stratifikace) – pohlaví; věk; národnost…
Sociální role – odrážejí očekávání ostatních členů skutečnosti – s rolí se může i nemusí člověk ztotožňovat – každý člověk má vždy několik rolí př.: žena – matka, dcera, manželka, sekretářka…
Sociální třídy – Marx: „třída se určuje vztahem k výrobním prostředkům (feudál, nevolník, otrok, dělník) – Weber: „třída se určuje podle výše příjmů“ – dnes: třídy se dělí podle prestiže povolání
Dělení tříd:
- a) subjektivní teorie – individuální společenské vědomí
- útvar založený na společenském hodnocení – jak člověka oceňujeme a kam ho zařazujeme
- skupina lidí majících stejné vědomí druhu, pociťujících podobné spol. postavení, podobný postoj
- třída je formou politické moci – záleží na tom, zda-li jedinec patří mezi vládnoucí, nebo ovládané
- b) objektivní teorie – třída je chápána jako forma ek. kategorie; třídní příslušnost ~ postavení v ek. – určující je bohatství, zaměstnání, výše příjmu
Společenské skupiny
- seskupení lidí spojených určitým cílem, společnou činností nebo zájmy
- největší sociální skupinou je lidstvo, nejmenší jsou 3 lidé – trés faciunt colegium (tři tvoří skupinu)
- každá skupina má svou identitu
- společenská skupina je jednotně vnitřně organizovaná
Dělení společenských skupin a útvarů
A) AGREGACE
- prostý součet lidí, kteří jsou v určitou dobu na určitém místě (obyvatelé města)
- dočasné shluky – na místě dopravní nehody
- dav – člověk je v něm chráněn anonymitou a tak se může chovat naprosto odlišně, než je zvyklé – ztráta individuality, převaha instinktů, ztráta rozumové i morální kontroly – aktivní – úniková forma (panika), získávací (drancování), expresivní (demonstrace) – pasivní – publikum
B) SOCIÁLNÍ KATEGORIE
- skupiny nemusí být pevně organizovány; členové mají pouze společné rysy (pracovní, kulturní…)
- dělnictvo, družstevníci, studenti…
C) SPOLEČENSKÝ SOUBOR
- tvořeny podle kategorií (dělící znak)
- blondýny, lidé do 150cm…
D) PROFESIONÁLNÍ KATEGORIE
- skupina lidí vykonávajících stejnou profesi (mohou mít jiné zájmy a nemusejí se znát)
- lidé spolupracující na konferenci
Dělení podle struktury skupiny:
- a) centralizovaná – jeden vůdce
- b) decentralizovaná – vůdce a řada opozičníků
- c) polycentrická – několik vůdců a několik středisek
- d) vyčichlá – funguje na tradicích a zidealizovaných vztazích
Dělení skupin podle velikosti:
- a) malé – maximálně 30 lidí; znají se, jsou soudržní, společné cíle a ideály, normy, vznikají podskupiny (třída)
- b) velké – nad 30 osob
Dělení podle formálnosti:
- a) formální skupiny – mají své předpisy a řády (třída), vznikla uměle
- b) neformální skupiny – neoficiální vztahy a vazby (přátelé na návštěvě)
Dělení podle doby trvání:
- a) krátkodobá – je jen na určitou dobu (školní třída)
- b) trvalá – po celý život (národnost)
Dělení podle vlivu na jedince:
- a) primární – v počátku socializace jedince; malá skupina, vysoký podíl citů a sympatií (rodina)
- b) sekundární – vliv na další socializaci; volnější až formální vazby
Dělení podle nároků na jedince:
- a) exkluzivní – velmi vysoké nároky; zájem o odborníka, důraz na kvalitu
- b) inkluzivní – minimální nároky
Dělení podle způsobu členství:
- a) automatické – rodina
- b) nucené – mohu si je volit (základní škola)
- c) přikázané – není zde volba
Další typy:
- uzavřená a otevřená
- vnitřní a vnější
- referenční – sympatie s určitou skupinou, nejsem členem
Funkce člověka ve skupině se vytvoří přirozeně
- a) vůdce – má přirozenou autoritu, uznává ho většina členů skupiny
- b) opoziční – člověk s přirozenou autoritou, uznává ho jen část členů, nemůže (nechce) převzít roli vůdce
- c) outsider – člen skupiny, který bývá nejmladší, submisivní (skupina ho ochraňuje)
- d) iniciátor – organizuje činnost skupiny
- e) informátor – informuje skupinu; někdy = iniciátor
- f) kompromisník – urovnává hádky
Společenské role
- způsob jednání, který je jedinci očekáván
- rolím se člověk učí nebo se s nimi ztotožňuje
- role se prolínají
- mohou být vnucené
- a) krátkodobé – návštěvník divadla
- b) dlouhodobé – rodiče
- c) individuální – manželka
- d) skupinové – prodavačka, vedoucí tábora
Mládež
- věková skupina mezi dětstvím a dospělostí
- v tomto období je dovršen fyzický a psychosociální vývoj člověka
- příprava na samostatnou existenci – schopnost obživy, založení rodiny, integrace v komunitě
- dosažení plné zralosti je otázkou vztahující se ke geografické lokalitě, kulturnímu prostředí, sociálním strukturám
Mládí
- období v životě člověka, průměrně je vymezeno od 15 do 25 let
- jedinec opouští normy stanovené rodinou a dostává se do vlivu vrstevnické skupiny – mění se spol. pozice, životní názory a postoje (aktivity ve skupině, zaměstnání, samostatnost, založení rodiny)
Znaky:
- radikální postoje, kritika, morální citlivost, netrpělivost, odpor k stereotypu, smysl pro nové, nižší sebekritika
Význam rodiny – prioritní, rodina je vzorem pro jednání a chování v dětství – v mládí ustupuje důležitost a vliv (chlapci ve 14, dívky ve 12) – podle rodiny srovnává mladý své postoje a hodnoty
Role rodiny – biologická (geny), sociální (vzory, výchova), ekonomická (finanční zajištění)
Význam společenských skupin
- kladný/záporný
Konflikty skupin
- a) intragenerační – uvnitř generace (mezi členy skupiny)
- b) intergenerační – mezi gen. (citové problémy, neadekvátní projevy rodičovské lásky, rodinné problémy)
- c) uvnitř jednotlivce – nejistota, boj mezi očekáváním rodičů a vlastní vůlí
- d) mezi jednotlivci
- e) mezi skupinami
Diferenciace mládeže:
- 1) základní diferenciace – studující, pracující (dělnická, zaměstnanecká), vojenská, nezaměstnaná – dělí se podle toho, jak řeší svůj volný čas
pracující se dále dělí na:- a) připravující se na povolání – mládež na učilišti
- b) pracující
- c) nezaměstnaná
- b) podle vzdělání a kvalifikace
- c) podle místa bydliště – venkovská, maloměstská, velkoměstská
- d) mládež mimo pracovní poměr – ženy na mateřské, nezaměstnaní
- 2) podle věku
- raná adolescence – do 18 let
- pozdní adolescence – do 21 let
- raná dospělost – nad 21 let
- 3) mládež postižená
* Etapizace lidského vývoje obecně (slabší… 🙂
věk (roky)
etapa
znaky
0-2
rané dětství
poznávání okolí, počátky neverbální komunikace, chování, citové vazby, důvěra
2-5
předškolní věk
verbální dorozumívání, počátky sociálních vztahů (rodina), osvojení návyků (hygiena, sociální interakce), kolektiv
6-12
školní věk
školní vztahy, skupinové chování, poznávací vzdělávání, zodpovědnost
12-15
puberta
vztahy mezi pohlavími, emancipace od rodiny, problém sociální identity
16-20
dospívání
nabývání zákonných práv a povinností, selekce zájmů, nezávislost
21-25
raná dospělost
osvojování rolí dospělého, samostatnost, formování životních plánů
26-40
střední dospělost
sledování sociálních rolí, společenská angažovanost, životní plány, stabilizace ve spol.
41-55
pozdní dospělost
krize středního věku, formování životní perspektivy zbytku života
56-65
důchodový věk
vrchol sociálního postavení a autority, změna zájmů, hodnocení života
66-74
stáří
změny sociálních a psychických f-cí, oslabení životní aktivity, závislost na ostatních
75-89
stařecký věk
oslabení pohyblivosti, prohloubení závislosti na ostatních, nesamostatnost
90 a více
dlouhověkost
* Eriksonova psychoanalytická teorie – lidé se v každé etapě svého života musí vypořádat s urč. problémem
0-1
tvoření základní důvěry a vztahu s matkou
1-3
rozpor autonomie a studu (že něco dělat nesmíme)
3-6
vlastní iniciativa (motivace), svědomí
6-12
snaživost, vstup do společenského života
12-19
dospívání, hledání sebe sama, nejistota
19-25
mladá dospělost – partnerský život, obětování se pro druhé
25-50
plození dětí, stagnace
50+
pozdní dospělost – pojetí a sumarizace vlastního života, vyrovnání se se smrtí
