Dějiny starověkého Řecka – maturitní otázka

Proč je zakázané kopírování? 💾 Stáhnout materiálVIP členstvíNahlásit chybu

dějiny

 

   Otázka: Dějiny starověkého Řecka

   Předmět: Dějepis

   Přidal(a): Hana102

 

STAROVĚKÉ ŘECKO

Veškerá civilizace starověkého Řecka započala na ostrově Kréta. Kréta má ideální polohu, neboť je mezi Evropou, Asií i Afrikou. Kréťané využili této pozice a veškerý svůj zisk postavili na obchodování. Nejznámějším palácem na Krétě byl Knóssos, který známe z řecké pověsti o labyrintu.

Další obdobím je období mykénské, ze kterého se nám dochovala např. Lví brána v Mykénách.

Toto období trvalo od roku 1600 do roku 1200 př.n.l. a po něm následovalo tzv. homérské – temné období, při němž pravděpodobně proběhla Trojská válka.

Dalším levelem byly městské státy, jejichž vznik se datuje někdy kolem 8. st. př.n.l., často mezi sebou bojovaly. Také se lišily politickým systémem. Což byla např. tyranida, která ale nikdy nevydržela moc dlouho, oligarchie, což je vláda několika prominentních osob, aristokracie, vláda šlechty, a nakonec se zde objevovala už i demokracie čili vláda lidu.

Mezi nejvýznamnější řecké státy můžeme zařadit Athény, Spartu, Théby nebo třeba Milétos.

Obyvatelstvo bylo rozčleněno na plnoprávné občany, cizince – nebyli plnoprávní, ale byli svobodní a otroky. V tomto období byl převážně klid, Řecku se dařilo. Až tak moc, že došlo k přelidnění a to, co se vypěstovalo už na uživení nestačilo. Řekové začali zakládat kolonie, měly tedy odbytiště pro své výrobky, či olivový olej a zároveň získali novou půdu.

Sparta je typická pro svoji drsnou výchovu. Obyvatelstvo se zde dělilo na plnoprávné občany, jen válčili a stát jim přiděloval půdu i s otroky, perioiky, svobodné a helioty – otroky, kteří patřili státu.

V čele státu 2 králové, 5 eforů – úředníků, kteří byli zvoleni lidovým shromáždění, a dále rada starších, která mohla rozhodnutí lidového shromáždění zrušit.

Dále tu máme Athény, kde je rozdělení obyvatelstva stejné jako ve Spartě akorát otroci nepatřili státu. Nejprve v Athénách vládla aristokracie, později však její moc byla omezena. Vládlo tam 9 archontů – nejvyšších státních úředníků. Měli radu bývalých archontů = areopag a také lidové shromáždění.

Solónovy reformy – Solón byl aristokrat, který se zabýval obchodem. Zrušil dlužní otroctví, rozdělil obyvatele do 4 majetkových tříd, podle nichž směli zastávat různé úřady, zavedl Radu čtyř set, lidové porotní soudy, díky nimž se směli lidé odvolat proti rozhodnutí úředníků.

Za tyranidy Peisistratovců došlo k rozkvětu obchodu a začaly se razit mince se sovami.

Kleisthénes zas jako proti pól provedl mnoho demokratických reforem, jimiž omezil moc aristokracie, a položil tak základy demokracie. Rozdělil Athény do deseti fýl, což byli územní správní jednotky. Nebyla to demokracie úplná, neboť nejchudší obyvatelé mohli pouze volit, ale nemohli být sami voleni. Zavedl ostrakismus neboli střepinový soud, který měl chránit před tím, aby byla nastolena tyranida. Lidé napsali na střepy jméno člověka, který by mohl být potencionálním tyranem. Ten, který „vyhrál“ byl na 10 let poslán do vyhnanství.

Řecké dějiny pokračují klasickým obdobím, do kterého spadají především řecko-perské války. Ty začaly povstáním maloasijských Řeků proti Peršanům někdy kolem roku 500 př.n.l. Toto povstání bylo potlačeno a Milétos, který byl centrem této vzpoury byl srovnán se zemí.

Peršané postupně ovládli Thrákii i Makedonii a začali se přibližovat k Řecku. Jako záminku udali pomoc Athén maloasijským Řekům v tom povstání a roku 490 př.n.l. se vylodili u Marathonu. Kde proti sobě stanuli athénský velitel Miltiadés a perský král Dáreios I. Díky taktice slabý střed a silná křídla, Řekové vyhráli. Podle pověsti pak běžel posel athénskému lidu zvěstovat tu dobrou novinu, běžel 42 km z Marathonu do Athén, řekl: „Zvítězili jsme!“ a zemřel vyčerpáním.

Řekové tušili, že to Peršané nenechají jen tak a začali zdokonalovat své loďstvo.

Odveta přišla roku 480 s bitvou u Thermopyl. Tuto soutěsku bránil proti králi Xerxénovi spartský král Leonidas. Jelikož zrádce ukázal Peršanům cestu přes, podařilo se Peršanům Řeky obejít. Část Řeků ustoupila, ale král Leonidas s asi 1000 bojovníky bojovalo dál. Proti přesile však neměli šanci. Jejich čin ale získal čas pro evakuaci Athén a dalších měst.

Další bitvou byla námořní bitva u Salamis, kde zvítězili Řekové. Využili úžiny, kam vehnali velké perské lodě, které se tam, oproti jejich úzkým lodičkám, špatně pohybovali.

Po dvou výhrách v bitvách u Platají a u mysu Mykalé už se Řecko nemuselo Peršanů tak obávat, alespoň tedy ta evropská část. Pro jistotu však v Athénách založili Délský námořní spolek, kam přispívaly i další městské státy penězi nebo loděmi. Athény si však nad ostatními kladla velká práva, a tak mnoho členů spolek opustilo.

Rokem 449 končí Kalliovým mírem řecko-perské války. Řekové zvítězili, osvobozena byla i maloasijská města a Peršané měly zákaz vplutí do Egejského moře.

Po těchto válkách se zase Řekové mohli chvilku věnovat rozkvětu jejich městských států. Například Periklés prosadil peněžité náhrady pro nemajetné občany, kteří zastávají nějakou funkci. V jejich době to totiž bylo tak, že funkce nebo nějaký úřad byl otázkou prestiže a nebyly za jeho výkon vypláceny peníze. Dovolit si jej vykonávat mohl tedy jen ten, který už měl peněz dost. Zahájil obrovskou výstavbu Athén, což dalo práci mnoha lidem, stejně jako zvětšování loďstva, kde potřebovali veslaře. Kromě moru za jeho vlády, vypukla i peloponéská válka.

Na jedné straně byla Sparta s Peloponéským spolkem, ti byli lepší v boji na souši, a na druhé straně Athény s námořním spolkem, kteří vynikali v námořních bitvách. V první fázi, kdy se tyto městské státy postavily proti sobě, šlo o Korintu a Korkyry. Tady válka skončila nerozhodně a byl podepsán Nikiův mír.

Ve druhé fázi chtěly Athény ochránit spojenecká města na Sicílii proti Syrakusám. Vojsku velel Alkibiádes, kterému přišlo předvolání k athénskému soudu za hanobení soch. Urazil a místo toho, aby dorazil k soudu, sběhl ke Spartě. Toho Sparta využila a na Sicílii vyslala vojsko. Athény byly poraženy, což znejistilo některé členy spolku a tak z něj odešli. Alkibiádes několikrát změnil stranu, pak utekl do Persie, kde ho ale nechali zavraždit.

Rozhodující bitva přišla roku 405 př.n.l. u Kozí říčky, kdy bylo athénské loďstvo totálně zničeno a po obklíčení města na pevnině už jim nezbývalo nic jiného než se vzdát a přijmou spartské podmínky. Musely strhnout zdi mezi Athénami a Pireem, mohly si ponechat jen 12 lodí, zrušit spolek a Sparta jim do čela města dosadila tyrany. Táto vláda však vydržela jen rok. Théby, které později nad Spartou zvítězily v bitvě u Leukter, jim pomohly navrátit do Athén demokracii.

Bitvou u Chaironeie roku 338 př.n.l. končí řecká samostatnost a Řecko je Filipem II. připojeno k Makedonii. Řecké státy, kromě Sparty, vytvořily Korintský spolek, který spolu s Makedonií vyhlásil Persii válku. Řekové se chtěli pomstít za řecko-perské války. Filip II. zavražděn na svatbě své dcery a na trůn musel nastoupit jeho syn Alexandr Veliký. Potlačil vzpouru a Théby, které ji vedly, srovnal se zemí. Roku 334. př.n.l. zahájil Alexandr válku proti Persii, rozsekl gordický uzel a po několika vítězstvích obsadil Egypt, kde ho uvítali jako osvoboditele a prohlásili jej za faraona. Založil několik Alexandrií a vrátil se zpět do válečného tažení. Výpravu ukončila bitva u Gaugamel roku 331 př.n.l., kde porazil krále Dáreia III. a vypálil Persepolis jako odvetu za vypleněné Athény.

Při svých výpravách se dostal až do Indie, čtyřikrát se oženil, počal syna a pro sjednocení národů uspořádal hromadnou svatbu pro makedonské muže a Peršanky. Hlavním městem zvolil Babylon, kde roku 323 zemřel.

Po jeho smrti se říše rozpadla, jeho nástupci – diadochové proti sobě válčili, až nakonec vznikly tři říše. Ptolemaiovců, což byl Egypt, Seleukovců – což byla asijská část a Antigonovců, kterým patřila Makedonie a Řecko.

Řecko zaniká roku 146 př.n.l., kdy je definitivně připojeno k římské říši.

Napsat komentář