Otázka: Emoce a vůle člověka
Předmět: Psychologie
Přidal(a): JaničkaSestřička
Emocionalita – je prožívaní vztahů jedince ke skutečnosti, není možné ji oddělit od poznávání a od sociálních vztahů.
Emoční inteligence
- Za paradoxem, že samotné IQ nestačí, stojí EQ emoční inteligence.
- Osobnosti s vysokým IQ (ale menším EQ) mohou totiž zdánlivé paradoxně selhává v životě i ve škole.
- EQ je však možné rozvíjet a vytvářet tak nové předpoklady pro úspěch. Přestože je vykládána definice EQ odlišně u různých specialistů, tak se shodují v tom, že kličkové jsou emoce.
- Emoční inteligence popsaná americkým psychologem Golemanem v podstatě znamená cit pro vlastní emoce se schopnosti jejich správného hodnocení a tak regulování vlastního chování a chování k druhým lidem.
Emoční inteligence tvoří pět základních složek – schopnosti
- Sebeovládání – zvládaní a kontrola citů.
- Sebeuvědomění – znalost sebe, svých emoci a regulace svého chování.
- Motivace – schopnost využit emočního potenciálu pro dosahování cílů.
- Sociální dovednosti – navazování a udržování společenských vztahů.
- Empatie – vnímání emoci druhých a následná regulace chování k nim.
Rozvoj emoční inteligence a její význam pro člověka
- Práce s emoční inteligencí EQ zasahuje do všech oblastí osobností a patří k ní např. sebecit, sebejistota, sebedůvěra, sebekázeň, regulace impulsů, odpovědnost za vlastní chování a pracovní výkonnost, ctižádostivost, iniciativa, vytrvalost, dokázat se poučit z vlastních chyb i úspěchu, chápání citu a pocitů ostatních, orientace v nich a pak podle toho rozhodovat a jednat, schopnost naslouchat a komunikovat, diplomacie ve společenském styku, vžívaní se do nálad jiných, vhodné zužitkovávání poměrem IQ a EQ může být například dobrý manažerem, obchodníkem, psychologem.
- Cvikem a zkušenostmi se navíc může stát ještě lepším, když EQ přesáhne IQ.
- Naopak ten kdo má nadprůměrné IQ a pouze průměrné EQ mívá inteligence se dá na rozdíl od IQ zkvalitňovat a rozvíjet výrazně snadněji.
Stavební kameny emoční kompetence
Poruchy emocí
Patický afekt
- Chorobně vystupňovaný afekt, může dojít ke krátkodobé poruše vědomí s amnézií
- Vzniká náhle
- Je doprovázen bohatou motorickou reakcí
- Před samostatným záchvatem může být stupor, což je nehybnost a následuje bouřlivá nálada
Afektivní útlum (osobní šok)
- Při zemětřesení, velkém neštěstí
- Člověk reaguje bez emotivity (emoce)
- Reakce emotivní se dostaví později
Anxiózní rapt (úzkost)
- Objevuje se u úzkostí
- Motorický neklid až agresivita
Patická nálada (vzniká z vnitřních příčin a je nepřiměřená v délce a intenzitě)
- Expanzivní (rozpínavá) – projevuje se zvýšenou emoční reaktivitou, zvýšenou činnost, vitalita, sebevědomí
- Manická – veselost, rozjařenost
- Rezonantní – aktivní, může vyústit v agresivitu
- Euforická – chorobně tichá, spokojená nálada
- Anxiózní – úzkostná, pacienta zneklidňuje
- Depresivní – smutek, snížené sebevědomí, snížena aktivita a vitalita, může vyústit v útlum pohybový i útlum v jednaní (onemocnění Mutismus), neohrožuje nikoho, ale sám sebe-sebevražda
Fobie (bezdůvodné patologické strachy)
- Klaustrofobie
- Arachnofobie
- Achinifobie
- Nozofobie
- Karcinofobie
- Sociální fobie
Emoce – poruchy emocí, emoční inteligence (city) = movere (hýbat)
- Řadíme je mezi motivační činitele, z toho vyplývá, že nás emoce popohánějí k určitému chování
- Jsou to psychické procesy, které hodnotí to, co děláme/prožíváme. Hodnocení z naších potřeb a citů.
- City – vyjadřují psychickou změnu
- Pocity:
- Vnitřní prožitek (štěstí, smutek)
- Fyzický prožitek (horko, chladno, vítr)
- Tušení
Ambivalence citů
- Jedná se o citovou nejednoznačnost, smíšenost citů (radost z postupu do soutěže se mísí se strachem, trémou že neuspěju; láska se mísí se strachem, nedůvěrou)
- Dlouhotrvající ambivalence může negativně ovlivnit člověka
Protikladnost citů
- Každý cit má v sobě cit protikladný (opačný)
- City příjemné – štěstí, úspěch, láska, smích
- City nepříjemné – zármutek, neúspěch, pláč, neštěstí, nenávist
- Např. Altruismus x Egoismus
Fyziologický základ citů
- V citových reakcích hraje určitou roli část mozku – hypotalamus, ten je nadřízeným orgánem vnitřních orgánů, při emocích pak dochází ke změnám činnosti hypotalamu, srdce, cév, střevní peristaltiky, zrychlení dechu.
Projevy citů
- Ve výrazu tváře (mimika) – úsměv, pláč, zamračení
- V gestikulaci – velká radost, rozčilení, pohlazení, pohlavek
- V postoji těla – hlava vzhůru (sebedůvěra, namyšlenost)
- Hlasový projev
Vlastnosti citů
- Vznikají spontánně (nelze ovlivnit)
- Jsou subjektivní
- Ambivalentní
- Neopakovatelné
- Nakažlivé (skupina veselích lidí může ovlivnit špatnou náladu na dobrou; důležité v těhotenství – matka + plod)
- Protimolové
- Vyjadřují postoj k sobě samému, vnějšímu světu, lidem a k životu vůbec
Funkce citů
- Aktivizující
- Tlumící (negativní emoce tlumí veškerou činnost jedince)
- Regulační (mám dobrou náladu, tak se nebudu hádat)
- Organizující (soustředění svého časuj věci, které nám přinášejí kladné emoce; emoce mohou organizovat naše jednaní – pozitivní emoce při sportu = budu sportovat)
Dělení
Nižší – jsou vývojově starší a jde o upokojení biologických potřeb (spánek, jídlo)
Vyšší – jsou vývojově mladší jde o uspokojení sociálních, estetických, morálních a intelektuálních potřeb
- Citové reakce – krátkodobý, intenzivní cit (vztek, radost, plač, smích, afekt)
- Afekt –prudká reakce, výbuch emoce doprovázený hněv, vztekem, tachykardie, bledost či rudnutím, agresí, zastřeným vědomím.
- Patický afekt – člověk může upadnout do bezvědomí, na čin si nepamatuje a nenese právní odpovědnost.
- Citové stavy – dlouhodobější emoce, ale mají menší intenzitu – NÁLADA (dobrá, veselá, smutná, pobouřená)
- Nálada – lze ji chápat jako určité nastavení, které se projevuje tendenci posuzovat veškeré dění stejným způsobem jako je ta nálada ( smutno – vše bude bráno pesimisticky; veselo – vidím vše ideálně) nálada postrádá většinou konkrétní příčinu, na celkovém vyladění se podílí více faktorů.
Citové vztahy
- Jedná se o prožívání subjektivního vztahu k předmětu, k lidem, k sobě samé
- Mají také dlouhodobější charakter
- Projevují se pozitivním náklonem nebo naopak
- Vášeň– je intenzivní citový vztah, je základem většiny zájmových činnosti
- Odcizení – je ztráta citových vztahů
Vývoj citového života
- Novorozenec (do 1 měsíce života): projevuje libost spánkem a nelibost pláčem
- Kojenec ( do 1 roku života)
- V 6. Týdnu začne projevovat libost úsměvem, nelibost pláčem
- Koncem 8. měsíce začne cítit strach z odloučení a z cizích lidí – SEPARAČNÍ ÚZKOST
- Batole
- Diferenciace emocí – smích, pláč, strach, radost
- V 3 roce si začne uvědomovat city k vlastní osobě- SEBEUVĚDOMĚNÍ
- Největší rozkolísaní citů je v období prepuberty a puberty, kdy emoce jsou silné a kolísavé
- V období adolescence dochází k citové zralosti, vyrovnanosti, emoční nezávislosti a vytvoření zdravého sebevědomí.
VŮLE – volní proces
- Vůle nebo-li volní proces zajišťuje k dosahování cílů a řídí činnost člověka směřující k těm to cílům zvláště v situacích kdy musíme překonat překážky.
- Vůle je odvozena odvozená od slova VELET = řídit se.
- Volný proces může být nastartován:
- JÁ CHCI
- JÁ MUSÍM – z hlediska je to méně atraktivní, podílí se tam více racionalizace (rozumový)
Znaky volního procesů
- Vlastnosti rozhodnuti
- Vlastní akce k dosažení, neustálé uvědomění cíle
Volní vlastnosti
- Odhodlanost
- Vytrvalost
- Aktivní přístup
- Trpělivost
- Sebeovládání
- Pracovitost
- Zodpovědnost
- Pečlivost
Ovlivnění volního proces
- Fantazie – souvisí se stanovení cílů
- Emoce – na kolik je cíl emočně přitažlivý
- Myšlení – ovlivňuje výběr prostředku, kterým má být ten cíl dosažen , jevíce ve vlastní akci.
Síla vůle je určování tím kolik překážek na cestě k cílí musíme překonat.
