Globální tektonika – otázka ze zeměpisu

 

   Otázka: Globální tektonika

   Předmět: Zeměpis

   Přidal(a): Tereza

 

 

Wegenerova teorie

  • 1912
  • Alfred Wegener – německý meteorolog a geofyzik
  • Vysvětluje vznik kontinentů rozpadem superkontinentu Pangea
  • Před 570 miliony let – jediný kontinent Pangea, praoceán Panthalassa
  • Na konci prvohor (permské období, před 250 miliony let) se Pangea začala rozdělovat na dva menší celky – prakontinenty – Laurasie (sever) a Gondwana (jih), kontinenty oddělené mořem Tethys
  • Laurasie a Gondwana se postupně rozpadaly na menší části, zbytky zaniklých prakontinenty se staly základem dnešních světadílů
  • Posouvání pevninských bloků = kontinentální drift
  • Laurasie -> Severní Amerika, Evropa, Asie
  • Gondwana -> Jižní Amerika, Austrálie, Antarktida
  • Důkazy: vrásnění hor, zemětřesení v určitých oblastech, kontinenty do sebe zapadají, na místech, která byla dříve spojená, nacházíme stejné druhy rostlin a fosílie příbuzných druhů vyhynulých organismů
  • Přímý důkaz – magnetická orientace, pohyb litosférických desek se dá změřit, pohybují se rychlostí cca 1 cm za rok

 

Stavba a složení Země

  • Australský geofyzik K. E. Bullen (20. století) rozdělil zemské těleso do 7 částí – tzv. Bullenovy zóny – liší se tlakem, teplotou, hustotou
  • 3 základní jednotky: zemská kůra, zemský plášť, zemské jádro

 

Zemská kůra

  • Tvořena jednou Bullenovou zónou
  • Svrchní část litosféry
  • Mocnost je proměnlivá, cca 6 km v oceánech, na pevnině 30-40 km, v horách až 80 km (Himaláje)
  • Nejhlubší vrt na světě (v Rusku) – 12 000 m
  • Průměrná mocnost = 35 km
  • Hustota 2,7-2,9 g/cm3
  • Obsahuje kyslík (46%), křemík (28%), hliník (8%), oxidy, křemičitany
  • Části zemské kůry vystupují nad oceán a tvoří souš = pevninu
  • Největší bloky pevniny = světadíly

 

  • 3 typy zemské kůry:

Pevninská kůra zemská

  • Skládá se ze tří vrstev, na povrchu je sedimentární, uprostřed žulová (grafitická), dole nejmocnější čedičová (bazaltová)

 

Oceánská kůra zemská

  • Složena ze tří vrstev, na povrchu sedimentární, pod ní sedimenty, do kterých pronikly čediče, dole čedičová vrstva

 

Přechodná kůra zemská

  • Skládá se ze dvou vrstev, ne povrchu je vrstva sedimentů, pod ní čedičová vrstva, přechodná kůra je v oblastech přechodu pevniny v oceán
  • Pevninská kůra je starší než oceánská
  • Sedimentární vrstva: pískovec, břidlice, vápenec

 

Zemský plášť

  • Složen z 3 Bullenových zón – svrchní, střední a spodní plášť
  • Svrchní plášť – do hloubky 300 – 400 km
  • Střední plášť – do hloubky 1000 km
  • Spodní plášť – do hloubky 2900 km
  • obsahuje: křemičitany, oxidy železa, hořčíku. Sulfidy železa
  • větší hustota než zemská kůra
  • představuje 67,5% Země

 

Zemské jádro

  • Od hloubky 2900 km až do středu Země – 6378 km
  • Složeno z 3 zón

Vnější jádro

  • Zasahuje do hloubky 4980 km, je polotekuté

Vnitřní jádro

  • Je tvořeno pevným materiálem
  • Zemské jádro – železo s příměsí niklu
  • Uvnitř jádra probíhají pochody radioaktivního rozpadu, tavení hmot = endogenní pochody, z nitra se uvolňuje energie na povrch

 

Litosférické desky

  • Litosféra (pevný zemský povrch) zahrnuje zemskou kůru a svrchní část zemského pláště, je uložena na astenosféře
  • Je rozdělena na litosférické desky
  • Nejmocnější jsou pod kontinenty, nejméně mocné pod oceány
  • Pohybují se po plastickém podkladu astenosféry, stoupají, klesají a pohybují se do stran
  • Pohyb je způsoben pomalým prouděním plastické hmoty – tzv. konvekční proudy, proudění je způsobeno tepelnými rozdíly mezi různými částmi astenosféry
  • 6 velkých litosférických desek: Pacifická, Severoamerická, Jihoamerická, Eurasijská, Africká, Indicko-australská, Antarktická + další malé (Nazca, Kokosová, Filipínská, Arabská, Karibská)
  • Na hranicích litosférických desek – sopky, hlubokomořské příkopy, vrásová pohoří, příkopové propadliny

 

Kolize litosférických desek

  K sobě -><- Od sebe <- ->
Oceánská x oceánská Mariánský příkop Středoatlantský hřbet
Oceánská x pevninská S. + J. Amerika (Tichý oceán), Pacifická x východ Asie Filipínská deska (Filipíny se vzdalují od pevniny)
Pevninská x pevninská Africká x Eurasijská, př. Alpy, Himálaj, pohoří v Evropě, alpínské vrásnění Propadliny, riftová údolí

Př. Afrika – odtržení Madagaskaru

  • Rift – údolí, které vzniká, když se od sebe oddělují dvě litosférické desky

 

Vulkanismus

  • Sopečná činnost, magmatismus
  • Dochází k němu na okraji litosférických desek, v místě kde je narušená kůra
  • Projevuje se výbuchy sopek, zemětřesením
  • Yellowstone – „supervulkán“ – představuje nebezpečí, je aktivní, v NP hodně geotermálních jevů
  • Havajské ostrovy– „hot spot“
  • Hot spot– místo se zvýšeným tokem geotermální energie, může se nacházet na pevnině i v oceánu magma vystupuje na povrch a vznikají místa sopečné činnosti, způsobuje vznik sopečných ostrovů
  • Další sopky: Pico de Teide (Tenerife, Kanárské ostrovy) – polospící, Etna (Sicílie) – jedna z nejaktivnějších sopek, Katla, Hekla (Island), Vesuv (Apeninský poloostrov) – činná, Fuji (Japonsko), Stromboli (Liparské ostrovy)
  • Exploze sopečných ostrovů – může mít za následek Tsunami
  • Stratovulkán – strmý, viz obrázek
  • Stratovulkán – např. Etna, Stromboli, Pico de Teide, Fudži, Cotopaxi
  • Vzniká střídavým navrstvením pyroklastických hornin a málo tekuté lávy
  • Štítová sopka – nízký sklon, obvykle nevybuchují a jen lávu vylévají do okolí, př. Mauna Kea, Mauna Loa na Havajských ostrovech
  • Největší výbuchy v historii – Santorini (Egejské moře), Azorské ostrovy
  • ČR – Komorní hůrka – nedaleko Chebu a Františkových Lázní
  • Říp – batolit – není to sopka, ale láva, která ztuhla dřív, než se dostala na povrch, stejně jako České středohoří
  • Nejvyšší sopka – vulkán San Pedro (Chile)

 

Zemětřesení

  • Richterova stupnice = magnitudo = dekadický logaritmus poměru amplitudy a periody seismické vlny, má 10 stupňů
  • Náhlý pohyb zemské kůry vyvolaný uvolněním napětí, např. při pohybu litosférických desek
  • Větší zemětřesení – v oblastech na rozhraní litosférických desek (západní pobřeží Ameriky, východní Asie, Kavkaz, Turecko, Středomoří)
  • Místo vzniku zemětřesení = hypocentrum
  • Kolmý průmět hypocentra na zemském povrchu = epicentrum
  • Zemětřesení na mořském dně -> tsunami
  • V ČR – severozápadní Čechy (Mariánské Lázně, Slavkovský les)
  • Důvod: hluboký propad, střet dvou zlomových linií (vznik Krušných hor), důkaz – SOOS – bahenní sopky

 

  • Nejničivější zemětřesení od roku 1900 podle počtu obětí:
Postižená oblast Počet obětí Rok Stupeň Richterovy škály
Sumatra, Indonésie 283 106 2004 9,1
Ťan Šan, Čína 240 000 1976 8,2
Čching-chaj 200 000 1927 7,9
Kan-su 180 000 1920 8,6
Kantó (Japonsko) 143 000 1923 8,3
Haiti 200 000 2010 7,1
Ašchabad 110 000 1948 7,3
Messina (Itálie) 83 000 1908 7,5
Peru 50 000 1970 7,7
Kašmír (Pákistán) 86 000 2005 7,6
Japonsko 28 000 2011 8,9

 

Vliv na člověka

  • Sopečné půdy jsou úrodné – hustě osídlené (Kalifornie, Japonsko, Indonésie, Jáva)
  • Rekreace, lázeňství

 

Další informace + pojmy

  • Ostatní planety – geologicky mrtvé, povrch se nemění
  • Pevninské štíty = platformy = základy kontinentů





Další podobné materiály na webu: