Otázka: Globální tektonika
Předmět: Zeměpis
Přidal(a): Tereza
Wegenerova teorie
- 1912
- Alfred Wegener – německý meteorolog a geofyzik
- Vysvětluje vznik kontinentů rozpadem superkontinentu Pangea
- Před 570 miliony let – jediný kontinent Pangea, praoceán Panthalassa
- Na konci prvohor (permské období, před 250 miliony let) se Pangea začala rozdělovat na dva menší celky – prakontinenty – Laurasie (sever) a Gondwana (jih), kontinenty oddělené mořem Tethys
- Laurasie a Gondwana se postupně rozpadaly na menší části, zbytky zaniklých prakontinenty se staly základem dnešních světadílů
- Posouvání pevninských bloků = kontinentální drift
- Laurasie -> Severní Amerika, Evropa, Asie
- Gondwana -> Jižní Amerika, Austrálie, Antarktida
- Důkazy: vrásnění hor, zemětřesení v určitých oblastech, kontinenty do sebe zapadají, na místech, která byla dříve spojená, nacházíme stejné druhy rostlin a fosílie příbuzných druhů vyhynulých organismů
- Přímý důkaz – magnetická orientace, pohyb litosférických desek se dá změřit, pohybují se rychlostí cca 1 cm za rok
Stavba a složení Země
- Australský geofyzik K. E. Bullen (20. století) rozdělil zemské těleso do 7 částí – tzv. Bullenovy zóny – liší se tlakem, teplotou, hustotou
- 3 základní jednotky: zemská kůra, zemský plášť, zemské jádro
Zemská kůra
- Tvořena jednou Bullenovou zónou
- Svrchní část litosféry
- Mocnost je proměnlivá, cca 6 km v oceánech, na pevnině 30-40 km, v horách až 80 km (Himaláje)
- Nejhlubší vrt na světě (v Rusku) – 12 000 m
- Průměrná mocnost = 35 km
- Hustota 2,7-2,9 g/cm3
- Obsahuje kyslík (46%), křemík (28%), hliník (8%), oxidy, křemičitany
- Části zemské kůry vystupují nad oceán a tvoří souš = pevninu
- Největší bloky pevniny = světadíly
- 3 typy zemské kůry:
Pevninská kůra zemská
- Skládá se ze tří vrstev, na povrchu je sedimentární, uprostřed žulová (grafitická), dole nejmocnější čedičová (bazaltová)
Oceánská kůra zemská
- Složena ze tří vrstev, na povrchu sedimentární, pod ní sedimenty, do kterých pronikly čediče, dole čedičová vrstva
Přechodná kůra zemská
- Skládá se ze dvou vrstev, ne povrchu je vrstva sedimentů, pod ní čedičová vrstva, přechodná kůra je v oblastech přechodu pevniny v oceán
- Pevninská kůra je starší než oceánská
- Sedimentární vrstva: pískovec, břidlice, vápenec
Zemský plášť
- Složen z 3 Bullenových zón – svrchní, střední a spodní plášť
- Svrchní plášť – do hloubky 300 – 400 km
- Střední plášť – do hloubky 1000 km
- Spodní plášť – do hloubky 2900 km
- obsahuje: křemičitany, oxidy železa, hořčíku. Sulfidy železa
- větší hustota než zemská kůra
- představuje 67,5% Země
Zemské jádro
- Od hloubky 2900 km až do středu Země – 6378 km
- Složeno z 3 zón
Vnější jádro
- Zasahuje do hloubky 4980 km, je polotekuté
Vnitřní jádro
- Je tvořeno pevným materiálem
- Zemské jádro – železo s příměsí niklu
- Uvnitř jádra probíhají pochody radioaktivního rozpadu, tavení hmot = endogenní pochody, z nitra se uvolňuje energie na povrch
Litosférické desky
- Litosféra (pevný zemský povrch) zahrnuje zemskou kůru a svrchní část zemského pláště, je uložena na astenosféře
- Je rozdělena na litosférické desky
- Nejmocnější jsou pod kontinenty, nejméně mocné pod oceány
- Pohybují se po plastickém podkladu astenosféry, stoupají, klesají a pohybují se do stran
- Pohyb je způsoben pomalým prouděním plastické hmoty – tzv. konvekční proudy, proudění je způsobeno tepelnými rozdíly mezi různými částmi astenosféry
- 6 velkých litosférických desek: Pacifická, Severoamerická, Jihoamerická, Eurasijská, Africká, Indicko-australská, Antarktická + další malé (Nazca, Kokosová, Filipínská, Arabská, Karibská)
- Na hranicích litosférických desek – sopky, hlubokomořské příkopy, vrásová pohoří, příkopové propadliny
Kolize litosférických desek
| K sobě -><- | Od sebe <- -> | |
| Oceánská x oceánská | Mariánský příkop | Středoatlantský hřbet |
| Oceánská x pevninská | S. + J. Amerika (Tichý oceán), Pacifická x východ Asie | Filipínská deska (Filipíny se vzdalují od pevniny) |
| Pevninská x pevninská | Africká x Eurasijská, př. Alpy, Himálaj, pohoří v Evropě, alpínské vrásnění | Propadliny, riftová údolí
Př. Afrika – odtržení Madagaskaru |
- Rift – údolí, které vzniká, když se od sebe oddělují dvě litosférické desky
Vulkanismus
- Sopečná činnost, magmatismus
- Dochází k němu na okraji litosférických desek, v místě kde je narušená kůra
- Projevuje se výbuchy sopek, zemětřesením
- Yellowstone – „supervulkán“ – představuje nebezpečí, je aktivní, v NP hodně geotermálních jevů
- Havajské ostrovy– „hot spot“
- Hot spot– místo se zvýšeným tokem geotermální energie, může se nacházet na pevnině i v oceánu magma vystupuje na povrch a vznikají místa sopečné činnosti, způsobuje vznik sopečných ostrovů
- Další sopky: Pico de Teide (Tenerife, Kanárské ostrovy) – polospící, Etna (Sicílie) – jedna z nejaktivnějších sopek, Katla, Hekla (Island), Vesuv (Apeninský poloostrov) – činná, Fuji (Japonsko), Stromboli (Liparské ostrovy)
- Exploze sopečných ostrovů – může mít za následek Tsunami
- Stratovulkán – strmý, viz obrázek
- Stratovulkán – např. Etna, Stromboli, Pico de Teide, Fudži, Cotopaxi
- Vzniká střídavým navrstvením pyroklastických hornin a málo tekuté lávy
- Štítová sopka – nízký sklon, obvykle nevybuchují a jen lávu vylévají do okolí, př. Mauna Kea, Mauna Loa na Havajských ostrovech
- Největší výbuchy v historii – Santorini (Egejské moře), Azorské ostrovy
- ČR – Komorní hůrka – nedaleko Chebu a Františkových Lázní
- Říp – batolit – není to sopka, ale láva, která ztuhla dřív, než se dostala na povrch, stejně jako České středohoří
- Nejvyšší sopka – vulkán San Pedro (Chile)
Zemětřesení
- Richterova stupnice = magnitudo = dekadický logaritmus poměru amplitudy a periody seismické vlny, má 10 stupňů
- Náhlý pohyb zemské kůry vyvolaný uvolněním napětí, např. při pohybu litosférických desek
- Větší zemětřesení – v oblastech na rozhraní litosférických desek (západní pobřeží Ameriky, východní Asie, Kavkaz, Turecko, Středomoří)
- Místo vzniku zemětřesení = hypocentrum
- Kolmý průmět hypocentra na zemském povrchu = epicentrum
- Zemětřesení na mořském dně -> tsunami
- V ČR – severozápadní Čechy (Mariánské Lázně, Slavkovský les)
- Důvod: hluboký propad, střet dvou zlomových linií (vznik Krušných hor), důkaz – SOOS – bahenní sopky
- Nejničivější zemětřesení od roku 1900 podle počtu obětí:
| Postižená oblast | Počet obětí | Rok | Stupeň Richterovy škály |
| Sumatra, Indonésie | 283 106 | 2004 | 9,1 |
| Ťan Šan, Čína | 240 000 | 1976 | 8,2 |
| Čching-chaj | 200 000 | 1927 | 7,9 |
| Kan-su | 180 000 | 1920 | 8,6 |
| Kantó (Japonsko) | 143 000 | 1923 | 8,3 |
| Haiti | 200 000 | 2010 | 7,1 |
| Ašchabad | 110 000 | 1948 | 7,3 |
| Messina (Itálie) | 83 000 | 1908 | 7,5 |
| Peru | 50 000 | 1970 | 7,7 |
| Kašmír (Pákistán) | 86 000 | 2005 | 7,6 |
| Japonsko | 28 000 | 2011 | 8,9 |
Vliv na člověka
- Sopečné půdy jsou úrodné – hustě osídlené (Kalifornie, Japonsko, Indonésie, Jáva)
- Rekreace, lázeňství
Další informace + pojmy
- Ostatní planety – geologicky mrtvé, povrch se nemění
- Pevninské štíty = platformy = základy kontinentů
