Otázka: Karel Čurda
Předmět: Dějepis
Přidal(a): Minie
Spolehlivý, rozhodný, iniciativní a s upřímnou povahou. Právě takto popisovali Karla Čurdu jeho nadřízení ještě před jeho osudným činem. Poté je jeho jméno spíše spojováno s hanbou a slabostí, kterou vidí ostatní v jeho činu zrady. Ale tady začínat nechci. Vrátím se ještě o pár let dále do minulosti. Abych nastínila, kam vláčel osud Karla Čurdu. Když opustil rodnou ves, vydal se do Francie, kde byl přijat do cizinecké legie, poté jeho cesty směřovaly do Británie. Tam také podstoupil výcvik, aby se již jako parašutista „vrátil“ do protektorátu Čech a Moravy. Z mnoha dobových dopisů a svědectví vyplývá, že zůstal i přes všechny nástrahy velkým vlastencem.
Dovolte mi, se zamyslet nad tím, co ho vedlo k tomu činu. Samozřejmě si ještě musíme ujasnit, jaký čin myslím. Na mysli mám to, jak vyzradil gestapu, kde se ukrývají další parašutisté, lidé, kteří spáchali atentát na Reinharda Heinricha.
V některých článcích historici hovoří o tom, že si vzal dovolenou, a jiní o tom, že jen prostě utekl. Hlavní není způsob, jakým se tam dostal, ale spíše to kam jel. V době kdy již byl spáchán atentát, jel Karel Čurda do své rodné vsi za svojí matkou. Při návštěvě se setkával nejen s matkou, ale i se svými sourozenci a jejich rodinami. Byl celou svojí rodinou ukrýván a mírně přemlouván, aby udal atentátníky. Jejich zděšení plynulo i z vypálení Lidic. Kdyby ho našli, tak by se to mohlo stát i jeho vesnici. Nejvíce se to vystupňovalo, když byla vydaná amnestie pro toho, kdo poskytne informace, i pro celou jeho rodinu. Na tento příslib reagovala i Čurdova rodina. Čurda byl přesvědčen. Nejdříve napsal dopis, bez reakce. Poté se Čurda vypravil na velení gestapa do Prahy. Tam bez naléhání vydal informace, které měl o Gabčíkovi a Kubišovi. A tím si podepsal rozsudek.
Po válce byl zatčen a odsouzen k trestu smrti. Žádost o milost si nepodal. Byl oběšen 29. dubna 1947. Podle všeho to pro něho byla velká úleva.
Co ho tedy k činu hnalo? Pouhý strach. Chtěl zachránit svoji rodinu před vyvražděním a tím poslal na smrt jiné. Myšlenku, že zachrání svojí rodinu a sebe samého, postavil nad všechny ostatní. Nejlépe bych to přirovnala ke koni, který má na očích klapky, vidí pouze jednu věc, nic okolo. Je něco silnějšího než strach ze smrti? Ne, i z největších hrdinů vytvoří trosky, které radši zradí a tím si zachrání malinký kousíček toho, co ještě zbývá. Strach ovládne celého člověka a pohltí jeho normálně racionální myšlení. Pro člověka, který je ovládán strachem, je jen jedna věc důležitá, PŘEŽÍT.
Nechtěla jsem obhajovat ani hanobit jeho čin, protože nikdo z nás nemůže jistě vědět, jak bychom se zachovali na jeho místě a s jeho životními zkušenostmi.
