Kartografie – otázka ze zeměpisu (7)

 

   Otázka: Kartografie

   Předmět: Zeměpis

   Přidal(a): Veronika Skotnicová

 

Úvod do kartografie

  • Kartografie – věda, technika a dovednost zhotovovat a vysvětlovat mapy a mapám příbuzná znázornění (glóby)
  • Mapa – zmenšené, zjednodušené a vysvětlené zobrazení zemského povrchu nebo povrchu jiných vesmírných těles sestrojené v rovině pomocí přesně definovaných matematických vztahů.
  • Mapa – zmenšený rovinný obraz Země nebo jiného vesmírného tělesa
  • Glóbus – trojrozměrný, zmenšený, kulový a zjednodušený model Země
  • Výhoda glóbů: zobrazují zemský povrch bez zkreslení
  • Nevýhoda glóbů: nepoužitelné měřítko
  • Typy globu: zemský glóbus, hvězdný glóbus

 

Historie kartografie

Pravěk

  • Kartografie – součást nejstaršího geografického poznávání
  • nutnost člověka zapamatovat si terén v okolí bydliště
  • rytiny na kostech zvířat a hliněných destičkách
  • město Nippur, Mezopotámie, cca 1500 před Kr.

Starověk

  • Kartografie v antickém Řecku je součástí filozofie, která se snaží o vysvětlení přírodních jevů
  • Anaximandros z Milétu – 1. mapa světa
  • Kratés – 1. glóbus
  • Eratosthénes z Kyrény – určení rozměrů Země, mapa
  • Klaudios Ptolemaios – geocentrický systém, kuželové zobrazení, mapa

Novověk

  • Nutnost vytvářet mapy z důvodů:
    • a) vojenských (vojenská tažení, bitevní strategie)
    • b) politických a finančních (evidence pozemků kvůli daním)
    • c) cestovatelských (objevné cesty, rozvoj dopravy)
  • Výše uvedené důvody zároveň přispívají k tvorbě nových map
  • 1778 – mapa světa (obsahuje nové poznatky J. Cooka)

Současnost

  • nové technologie ve vývoji a vzniku map – digitální mapy, využití satelitních snímků apod.
  • mapování mimozemských světů = mapy vesmírných těles (Měsíc, Mars)
  • orientace na mapě s pomocí GPS

 

Kartografie – Matematický zeměpis

Kartografická zobrazení

  • Početní a konstrukční postupy, pomocí nichž lze převádět kulovou plochu do roviny mapy
  • Do roviny mapy se zobrazuje referenční těleso (elipsoid nebo koule), které svými rozměry nejlépe odpovídá rozměrům Země
  • Požadavek na zobrazení – co nejmenší zkreslení

 

Dělení kartografických zobrazení

Podle vlastností zkreslení:

  • plochojevné – nezkreslují plochy, zkreslují délky a úhly
  • délkojevné – nezkreslují délky, zkreslují plochy a úhly – využití v geodézii a námořní plavbě
  • úhlojevné – nezkreslují úhly, zkreslují plochy a délky
  • vyrovnávací – rovnoměrně zkresluje délky i úhly

Podle polohy konstrukční osy

  • normální (pólová) – konstrukční osa je totožná s osou referenčního tělesa
  • příčná (transverzální) – konstrukční osa je kolmá na osu referenčního tělesa
  • obecná (šikmá) – konstrukční osa svírá s osou referenčního tělesa úhel <0° – 90°>

Podle druhu zobrazovací plochy

  • jednoduchá
    • azimutální – zobrazuje se na tečnou rovinu – zobrazení polárních oblastí (př. Lambertovo – poloha příčná, stereografické – poloha normální, Gnómonické – poloha příčná, Jamesovo a Clarkovo)
    • válcová – zobrazuje se na povrch válce – území protáhlá podél poledníků (Cassiniho – poloha příčná, Mercatorovo – poloha normální)
    • kuželová – zobrazuje se na plášť kužele – území protáhlá podél vedlejších kružnic (Zobrazení na tečný kužel, Albersovo – plochojevné, poloha normální)
  • obecná – zobrazení jinou formou – polykónické pro mapu světa (Sansonovo – nepravé válcové poloha normální, Robinsonovo – nepravé válcové poloha normální, Bonneovo nepravé kuželové, polykónické nepravé kuželové)

 

Kartografie – Vznik mapy

Dělení map z hlediska jejich vzniku

  • mapy původní: vznikly na základě měření v terénu nebo vyhodnocením leteckých snímků (fotogrammetrie)
  • mapy odvozené: vznikly z map původních, mají nový obsah

 

Tvorba map

  • práce astronomické:
    • přesným měřením stanovují polohu základních bodů mapované oblasti vůči hvězdám
    • určení zeměpisných souřadnic
  • práce geodetické
    • tvorba trigonometrické sítě – slouží k určení vzájemné polohy objektů (S, J, V, Z)
      • síť trojúhelníků mezi základními body
      • výchozí trigonometrický bod je vrch Pecný (JV od Prahy)
    • tvorba nivelační sítě – slouží k určení nadmořské výšky
      • výškový systém baltský po vyrovnání
      • základní nivelační bod je vrch Lišov u ČB nadm. výška 564, 7597 m
  • práce topografické
    • v terénu – podrobné polohopisné a výškopisné měření
    • v laboratoři – vyhodnocování leteckých snímků
    • přenos topografického obsahu do mapových listů
  • práce kartografické – zpracování topografických prací do výsledné mapy
  • práce reprodukční – reprodukce a tisk mapy (kartografická polygrafie)
    • V současnosti se při tvorbě map stále více uplatňuje výpočetní technika
    • data v databázích GIS
    • satelitní snímky s velkým rozlišením
    • software pro tvorbu map (např. firma ESRI, Atlas)

 

Kartografie – Obsah mapy

  • Mapa obsahuje:
    • měřítko
    • mapový rám
    • síť zeměpisných souřadnic
    • legendu (vysvětlivky)
    • název
    • vlastní obsah
      • polohopis
      • výškopis
      • popis

 

  • Měřítko – vyjadřuje poměr zmenšení mezi referenční koulí a mapou
  • Měřítko:
    • délkové – 1 : m
    • plošné  – 1 : m2
  • Měřítko:
    • číselné – 1 : 25 000
    • grafické
  • Mapový rám – ohraničuje mapové pole
  • Může mít různé grafické podoby
  • Obsahuje číselná vyjádření zeměpisných souřadnic – např. 15° 49´ v. d.
  • Legenda – obsahuje znázornění všech mapových značek, které se vyskytují v mapovém díle
    • mapové značky jsou v legendě vysvětleny

 

Polohopis:

  • znázorňuje – vzájemnou polohu objektů na zemském povrchu v horizontálním směru (kde se objekty nacházejí), malé objekty se vyjadřují pomocí symbolů

Výškopis:

  • vyjadřuje výškové poměry a tvary reliéfu
  • Vyjadřovací prostředky:
    • A) výškové body (kóty) – 265,5 m n.m.
    • B) vrstevnice – spojnice míst stejné nadmořské výšky (např. interval po 10 m) Pro zvýšení efektu členitosti se vrstevnice doplňují stínováním
    • C) barevná hypsometrie – znázornění výškové členitosti terénu barevnou škálou

Popis:

  • popisuje a vysvětluje ostatní obsah mapy
  • používá různé druhy písem

 

Zeměpisná jména:

  • choronyma (jména vodorovných částí  souše – velkých celků) Afrika, Evropa, Skandinávie, Česko
  • místní – oikonyma (obydlená místa): Hradec Králové, Svinary, Tokio
  • pomístní – anoikonyma (neobydlená m.): Chlum, Velká Deštná, Máchovo jezero, Orlice, Krkonoše

 

Použití cizích názvů v mapách

Cizí názvy se v českých mapách uvádějí:

  • Transpozice – původní znění, latinka (London, Paris, Warszawa)
  • Transliterace – přepis z nelatinské abecedy, arabština (Al-Jazá´ir, Al-Qáhira, Ar-Riyád)
  • Transkripce – fonetický přepis, čínština (Xianggang, Shanghai, Beijing)

 

Kartografické vyjadřovací prostředky

  • Obsah mapy vyjádřen mapovými značkami
    • A) Bodové – geometrické obrazce a symboly
    • B) Liniové – čáry souvislé i přerušované, izolinie (izohypsa, izobara, izobáta)
    • C) Plošné – objekty v ploše (areály)

 

Metody znázornění tématického obsahu map

  • Speciální metody vyjádření obsahu mapy používané v tématických mapách, metody:
    •  kartogramu
    • kartodiagramu
    • lokalizovaných diagramů
    • areálová
    • stuhová
    • anamorfózy
    • tečková
    • (dasymetrická)
  • Kartogram: areál, v němž je znázorněna různá intenzita daného geogr. Jevu
  • Kartodiagram: areál s diagramem, který vyjadřuje kvalitu či kvantitu geogr. Jevu
  • Lokalizované diagramy: ukazuje druh a velikost jevu diagramy, umístěnými v bodech výskytu
  • Stuhová metoda – velikost a dynamika jevu se vyjadřuje šířkou liniového pásu
  • Anamorfóza – plocha území odpovídá intenzitě daného jevu – sousedství areálů zůstává zachováno
  • Tečková metoda – vyjadřuje hustotu (výskyt) jevů tečkami

 

Kartografická generalizace

  • Generalizace = zjednodušení
  • Výběr obsahu mapy: – výběr nejdůležitějších objektů
    • zjednodušení klikatosti linií (zarovnávání zatáček silnic, řek nebo členitosti pobřežní linie)

 

Kartografie – Druhy map

Klasifikace a třídění map

  • Existuje velké množství map, které se třídí podle různých kritérií
  • Nejběžnější je třídění podle:
    • měřítka
    • obsahu
    • účelu

 

Dělení map podle měřítka

  • Mapy velkého měřítka – do 1: 200 000 plány měst, topografické mapy
  • Mapy středního měřítka – od 1: 200 000 do 1: 1 000 000 autoatlasy
  • Mapy malého měřítka – nad 1: 1 000 000 mapy ve Školním atlase světa

 

Dělení map podle obsahu

  • mapy s topografickým obsahem: – mají vyváţený obsah přírodních a společenských jevů
    • A) Podrobné mapy – (do 1: 5 000) katastrální plány
    • B) Topografické mapy – (od 1: 10 000 po 1: 500 000 úřední mapy, vojenské mapy (speciálka)
    • C) Obecně geografické mapy – malé měřítko, zobrazení velkých územních celků
  • mapy tématické: topografický obsah je potlačen, zdůrazněn obsah tématický
    • A) Mapy přírodních jevů: fyzickogeografické, geologické, meteorologické, geomorfologické
    • B) Mapy společenských jevů: průmyslu, dopravy, obyvatelstva
    • C) Ostatní tématické mapy: ŽP, turistické, dějepisné

 

 Dělení map podle účelu

  • Mapy pro hospodářskou výstavbu
  • Mapy vědecké
  • Mapy vojenské (tématické armádní speciálky)
  • Mapy školní (nástěnné FG mapy)
  • Atlasy (soubory map zpracované jako celek)





Další podobné materiály na webu: