Kartografie – otázka ze zeměpisu (7)

 

   Otázka: Kartografie

   Předmět: Zeměpis

   Přidal(a): Veronika Skotnicová

 

Úvod do kartografie

• Kartografie – věda, technika a dovednost zhotovovat a vysvětlovat mapy a mapám příbuzná znázornění (glóby)
• Mapa – zmenšené, zjednodušené a vysvětlené zobrazení zemského povrchu nebo povrchu jiných vesmírných těles sestrojené v rovině pomocí přesně definovaných matematických vztahů.
• Mapa – zmenšený rovinný obraz Země nebo jiného vesmírného tělesa
• Glóbus – trojrozměrný, zmenšený, kulový a zjednodušený model Země
• Výhoda glóbů: zobrazují zemský povrch bez zkreslení
• Nevýhoda glóbů: nepoužitelné měřítko
• Typy globu: zemský glóbus, hvězdný glóbus

 

Historie kartografie

Pravěk

• Kartografie – součást nejstaršího geografického poznávání
• nutnost člověka zapamatovat si terén v okolí bydliště
• rytiny na kostech zvířat a hliněných destičkách
• město Nippur, Mezopotámie, cca 1500 před Kr.

Starověk

• Kartografie v antickém Řecku je součástí filozofie, která se snaží o vysvětlení přírodních jevů
• Anaximandros z Milétu – 1. mapa světa
• Kratés – 1. glóbus
• Eratosthénes z Kyrény – určení rozměrů Země, mapa
• Klaudios Ptolemaios – geocentrický systém, kuželové zobrazení, mapa

Novověk

• Nutnost vytvářet mapy z důvodů:
  • a) vojenských (vojenská tažení, bitevní strategie)
  • b) politických a finančních (evidence pozemků kvůli daním)
  • c) cestovatelských (objevné cesty, rozvoj dopravy)
• Výše uvedené důvody zároveň přispívají k tvorbě nových map
• 1778 – mapa světa (obsahuje nové poznatky J. Cooka)

Současnost

• nové technologie ve vývoji a vzniku map – digitální mapy, využití satelitních snímků apod.
• mapování mimozemských světů = mapy vesmírných těles (Měsíc, Mars)
• orientace na mapě s pomocí GPS

 

Kartografie – Matematický zeměpis

Kartografická zobrazení

• Početní a konstrukční postupy, pomocí nichž lze převádět kulovou plochu do roviny mapy
• Do roviny mapy se zobrazuje referenční těleso (elipsoid nebo koule), které svými rozměry nejlépe odpovídá rozměrům Země
• Požadavek na zobrazení – co nejmenší zkreslení

 

Dělení kartografických zobrazení

Podle vlastností zkreslení:

• plochojevné – nezkreslují plochy, zkreslují délky a úhly
• délkojevné – nezkreslují délky, zkreslují plochy a úhly – využití v geodézii a námořní plavbě
• úhlojevné – nezkreslují úhly, zkreslují plochy a délky
• vyrovnávací – rovnoměrně zkresluje délky i úhly

Podle polohy konstrukční osy

• normální (pólová) – konstrukční osa je totožná s osou referenčního tělesa
• příčná (transverzální) – konstrukční osa je kolmá na osu referenčního tělesa
• obecná (šikmá) – konstrukční osa svírá s osou referenčního tělesa úhel <0° – 90°>

Podle druhu zobrazovací plochy

• jednoduchá
  • azimutální – zobrazuje se na tečnou rovinu – zobrazení polárních oblastí (př. Lambertovo – poloha příčná, stereografické – poloha normální, Gnómonické – poloha příčná, Jamesovo a Clarkovo)
  • válcová – zobrazuje se na povrch válce – území protáhlá podél poledníků (Cassiniho – poloha příčná, Mercatorovo – poloha normální)
  • kuželová – zobrazuje se na plášť kužele – území protáhlá podél vedlejších kružnic (Zobrazení na tečný kužel, Albersovo – plochojevné, poloha normální)

• obecná – zobrazení jinou formou – polykónické pro mapu světa (Sansonovo – nepravé válcové poloha normální, Robinsonovo – nepravé válcové poloha normální, Bonneovo nepravé kuželové, polykónické nepravé kuželové)

 

Kartografie – Vznik mapy

Dělení map z hlediska jejich vzniku

• mapy původní: vznikly na základě měření v terénu nebo vyhodnocením leteckých snímků (fotogrammetrie)
• mapy odvozené: vznikly z map původních, mají nový obsah

 

Tvorba map

• práce astronomické:
  • přesným měřením stanovují polohu základních bodů mapované oblasti vůči hvězdám
  • určení zeměpisných souřadnic
• práce geodetické
  • tvorba trigonometrické sítě – slouží k určení vzájemné polohy objektů (S, J, V, Z)
    • síť trojúhelníků mezi základními body
    • výchozí trigonometrický bod je vrch Pecný (JV od Prahy)

• • tvorba nivelační sítě – slouží k určení nadmořské výšky
    • výškový systém baltský po vyrovnání
    • základní nivelační bod je vrch Lišov u ČB nadm. výška 564, 7597 m
• práce topografické
  • v terénu – podrobné polohopisné a výškopisné měření
  • v laboratoři – vyhodnocování leteckých snímků
  • přenos topografického obsahu do mapových listů
• práce kartografické – zpracování topografických prací do výsledné mapy
• práce reprodukční – reprodukce a tisk mapy (kartografická polygrafie)
  • V současnosti se při tvorbě map stále více uplatňuje výpočetní technika
  • data v databázích GIS
  • satelitní snímky s velkým rozlišením
  • software pro tvorbu map (např. firma ESRI, Atlas)

 

Kartografie – Obsah mapy

• Mapa obsahuje:
  • měřítko
  • mapový rám
  • síť zeměpisných souřadnic
  • legendu (vysvětlivky)
  • název
  • vlastní obsah
    • polohopis
    • výškopis
    • popis

 

• Měřítko – vyjadřuje poměr zmenšení mezi referenční koulí a mapou
• Měřítko:
  • délkové – 1 : m
  • plošné  – 1 : m²

• Měřítko:
  • číselné – 1 : 25 000
  • grafické

• Mapový rám – ohraničuje mapové pole
• Může mít různé grafické podoby
• Obsahuje číselná vyjádření zeměpisných souřadnic – např. 15° 49´ v. d.
• Legenda – obsahuje znázornění všech mapových značek, které se vyskytují v mapovém díle
  • mapové značky jsou v legendě vysvětleny

 

Polohopis:

• znázorňuje – vzájemnou polohu objektů na zemském povrchu v horizontálním směru (kde se objekty nacházejí), malé objekty se vyjadřují pomocí symbolů

Výškopis:

• vyjadřuje výškové poměry a tvary reliéfu
• Vyjadřovací prostředky:
  • A) výškové body (kóty) – 265,5 m n.m.
  • B) vrstevnice – spojnice míst stejné nadmořské výšky (např. interval po 10 m) Pro zvýšení efektu členitosti se vrstevnice doplňují stínováním
  • C) barevná hypsometrie – znázornění výškové členitosti terénu barevnou škálou

Popis:

• popisuje a vysvětluje ostatní obsah mapy
• používá různé druhy písem

 

Zeměpisná jména:

• choronyma (jména vodorovných částí  souše – velkých celků) Afrika, Evropa, Skandinávie, Česko
• místní – oikonyma (obydlená místa): Hradec Králové, Svinary, Tokio
• pomístní – anoikonyma (neobydlená m.): Chlum, Velká Deštná, Máchovo jezero, Orlice, Krkonoše

 

Použití cizích názvů v mapách

Cizí názvy se v českých mapách uvádějí:

• Transpozice – původní znění, latinka (London, Paris, Warszawa)
• Transliterace – přepis z nelatinské abecedy, arabština (Al-Jazá´ir, Al-Qáhira, Ar-Riyád)
• Transkripce – fonetický přepis, čínština (Xianggang, Shanghai, Beijing)

 

Kartografické vyjadřovací prostředky

• Obsah mapy vyjádřen mapovými značkami
  • A) Bodové – geometrické obrazce a symboly
  • B) Liniové – čáry souvislé i přerušované, izolinie (izohypsa, izobara, izobáta)
  • C) Plošné – objekty v ploše (areály)

 

Metody znázornění tématického obsahu map

• Speciální metody vyjádření obsahu mapy používané v tématických mapách, metody:
  •  kartogramu
  • kartodiagramu
  • lokalizovaných diagramů
  • areálová
  • stuhová
  • anamorfózy
  • tečková
  • (dasymetrická)

• Kartogram: areál, v němž je znázorněna různá intenzita daného geogr. Jevu
• Kartodiagram: areál s diagramem, který vyjadřuje kvalitu či kvantitu geogr. Jevu
• Lokalizované diagramy: ukazuje druh a velikost jevu diagramy, umístěnými v bodech výskytu
• Stuhová metoda – velikost a dynamika jevu se vyjadřuje šířkou liniového pásu
• Anamorfóza – plocha území odpovídá intenzitě daného jevu – sousedství areálů zůstává zachováno
• Tečková metoda – vyjadřuje hustotu (výskyt) jevů tečkami

 

Kartografická generalizace

• Generalizace = zjednodušení
• Výběr obsahu mapy: – výběr nejdůležitějších objektů
  • zjednodušení klikatosti linií (zarovnávání zatáček silnic, řek nebo členitosti pobřežní linie)

 

Kartografie – Druhy map

Klasifikace a třídění map

• Existuje velké množství map, které se třídí podle různých kritérií
• Nejběžnější je třídění podle:
  • měřítka
  • obsahu
  • účelu

 

Dělení map podle měřítka

• Mapy velkého měřítka – do 1: 200 000 plány měst, topografické mapy
• Mapy středního měřítka – od 1: 200 000 do 1: 1 000 000 autoatlasy
• Mapy malého měřítka – nad 1: 1 000 000 mapy ve Školním atlase světa

 

Dělení map podle obsahu

• mapy s topografickým obsahem: – mají vyváţený obsah přírodních a společenských jevů
  • A) Podrobné mapy – (do 1: 5 000) katastrální plány
  • B) Topografické mapy – (od 1: 10 000 po 1: 500 000 úřední mapy, vojenské mapy (speciálka)
  • C) Obecně geografické mapy – malé měřítko, zobrazení velkých územních celků
• mapy tématické: topografický obsah je potlačen, zdůrazněn obsah tématický
  • A) Mapy přírodních jevů: fyzickogeografické, geologické, meteorologické, geomorfologické
  • B) Mapy společenských jevů: průmyslu, dopravy, obyvatelstva
  • C) Ostatní tématické mapy: ŽP, turistické, dějepisné

 

 Dělení map podle účelu

• Mapy pro hospodářskou výstavbu
• Mapy vědecké
• Mapy vojenské (tématické armádní speciálky)
• Mapy školní (nástěnné FG mapy)
• Atlasy (soubory map zpracované jako celek)