Klasická řecká filosofie – maturitní otázka ZSV

Otázka: Klasická řecká filosofie

Předmět: Základy společenských věd

Přidal(a): Marky96

KLASICKÁ ŘECKÁ FILOZOFIE

Sofisté – Sofistika

od slova sofia = moudrost
skupina myslitelů v Antickém Řecku, profesně učitelé, nazývali sami sebe učitelé moudrosti – nakonec většina z nich se usadila v Athénách – centrum kultury
vyučovali různé obory a předměty (gramatika, gymnastika, matematika, poznatky o přírodě, rétorika = umění řečnit – byl to požadavek v politické sféře, eristika = obor, který učí lidi vést spor a spor i vyhrát -> umění toho druhého porazit, umění tance, hudba,…)
dialektik = umění vést rozhovor a dopracovat se nějakého výsledku – nalézt i kompromis
Sofisté byli žádaní a velmi dobře placení -> začali vést okázalý život, dávali bohatost najevo
filozof Sókratés prošel vzděláním sofistů, ale jejich učení odmítal
byl velmi chytrý a skromný
kritizoval Sofisty za to, že se považovali za vyučující moudrosti -> moudří jsou pouze Bohové

Sofistů bylo velké množství – nejznámnější:
Protágorás
Gorgiás
obrátili pozornost na filozof. antropologii
do popředí se dostává člověk
člověk bude určovat, co je pravdivé, co není, co je špatné
gnoseologický relativismus = poznání a pravda jsou relativní (každý má svoji pravdu, co je pro jednoho dobré, může být pro jiného špatné a naopak)
mravní relativismus = dobro a zlo jsou relativní
subjektivismus = vše určuje člověk, přecenili člověka
„člověk je mírou všech věcí, jsoucích, že jsou a nejsoucích, že nejsou“
neexistuje žádná absolutní pravda (pravda je relativní) – Protágorás
„Neexistuje nic, a i kdyby něco existovalo, nemohli bychom to poznat. I kdybych něco mohl poznat, nemohl bych to sdělit jiným lidem.“ Gorgiás
zpochybňování věcí a lidí = skepse
zpochybnění, že i kdyby něco existovalo, nemohli bychom to poznat = gnoseologická skepse
absolutizovali člověka, nic není objektivní
do sofistiky patří tzv. sofismata = odpovídaly logice, ale ne realitě

Sókratés

nejznámější filozof, stal se známým kvůli svému životnímu osudu
filozofii miloval, vyučoval ji zadarmo, musela se o něho starat jeho žena Xantypa
celý život žil velmi skromně
na jedné straně spousta lidí, kteří ho obdivovali, ale na straně druhé měl i nepřátele, protože kritizoval poměry – miloval Athéňany a ctil, ale vytýkal jim jejich styl života (jejich zájem o moc, slávu,…)
byl stoupencem aristokracie
zřídil tribunál, kde byl veřejně obviněn
obhajovací řeč pronesl sám (Platón nám ji zachoval)
prohrál, byl obviněn, že kazí mládež
kritizuje demokracii a zavádí nové bohy
byl odsouzen k trestu smrti, který na sobě musel učinit on sám (vypil číši s jedem)
jeho přátelé mu dávali šanci, aby z Athén utekl, ale on odmítl, nechtěl ztratit svou důvěryhodnost, stál si za svými názory, byl ochoten kvůli nim zemřít
jeho nejvlivnější žák byl Platón – zachytil většinu jeho myšlenek
Sókratés nenapsal nic

Sókratovy filozofické názory

vyučoval pomocí dialogů – dialektika
odsuzoval sofistický relativismus (v oblasti pravdy i morálky)
zajímaly ho gnoseologické otázky a otázky morálky
„Vím, že nic nevím.“
čím více víme, tím se nám otevírají pořád další otázky k řešení
svět je podle něj absolutně nepoznatelný, nemůžeme znát vše
„Moudří jsou pouze bohové.“
vnitřní hlas = daimonion (je dán člověku od Boha)

Platón (428 – 374 př. n. l.)

ačkoliv se chtěl původně věnovat hudbě a poezii – nakonec se rozhodl pro filozofii
byl žákem Sókratovým – v mnoha věcech se lišili
dožil se slávy a obdivu
nejvýznamnější představitel idealismu v Antice
představitel objektivního idealismu (zdůrazňuje vědomí mimo subjekt – duchovno existuje objektivně)
Platón si pod duchovnem představoval svět ideí – vytvořil svět ideí
proti němu stojí atomisté (= důsledný a nejvýznamnější materialistický směr – nepřipouštěli v podstatě žádné duchovno)

historikové tvrdí, že ve vývoji Platónova života existovaly 3 etapy:

etapa – období sókratovského idealismu (20 – 40 let)

Platón velmi obdivoval svého učitele Sókrata
napsal dílo Obrana Sókratova = zachytil Sókratovu řeč před Athénským tribunálem – dílo psané v monologu
napsal celou řadu dialogů

etapa – období vlastní filozofické tvorby (40 – 60 let)

již se začíná odpoutávat od Sókrata, vytvořil vlastní učení o ideích
utváří učení o lidské duši a učení o ideálním státě
v tomto období často cestoval (navštívil Syrakusy – zde vládl Dionýsos – stoupenec tyranie – Platón mu popsal své názory o ideálním státě -> Dionýsos ho uvrhl do otroctví, ale následně se pomocí svých bohatých přátel dostal zpět z Athén)
založil filozofickou školu Akademii
velmi významná, i po smrti Platóna
měla tisíce žáků, fungovala až do 6. st. n. l.
vyučovalo zde mnoho myslitelů, ale nemohli zde vyučovat atomisté (neměl rád atomisty a nejspíše jeho žáci spálili spisy Démokrita)

etapa = období pythagoreismu (pythagorejská filozofie)

napsal velké množství děl, velká část se zachovala – Platón se zasloužil i o to, že se zachovaly Sókratovy názory
napsal velké množství dialogů – Faidon, Faidros -> zmiňuje se v nich o nejvýznamnějším ontologickém učení – teorii ideí

dílo Politeia = ústava
také význam jako forma vlády – vláda více lidí
pracoval na něm celý život

nejdůležitější Platónovy názory:
teorie ideí
učení o lidské duši
učení o ideálním státě

lidská duše má 3 části:
rozumová
citová (volní)
žádostivost (později označováno jako pudovost, biologičnost)

lidé se liší tím, jaká část duše u nich převládá
lidská duše je nesmrtelná – věřil ve stěhování lidských duší – v reinkarnaci
je obohacena o předchozí poznatky (již z předchozích bytí)
jedná se o apriorní proces – lidské poznání (a priori = dané předem)
člověk má v sobě něco daného a poté to poznává během života
mnoho myslitelů na Platóna navázalo v novověku př. Descartes (17. -18. století)
lidská duše předurčuje člověku, jaké postavení bude mít v životě

Platonova teorie ideí (viz papír)

Ideální stát

Platón stál u zrodu teorie elity – vládnout ve státě má elita (ne lid)
vládnout ve státě by měli být ti nejmoudřejší – filozofové = strážci (neměli by být majetní)
existence tří přirozených stavů:
řemeslníci = výrobci – mají právo na majetek
strážci = válečníci = obránci
vládci = filozofové
rovné podmínky v dětství pro všechny
zastáncem celoživotního vzdělávání
demokratičnost a aristokracie
vládnout by měli ti nejvzdělanější, ale musí prokázat i praktické dovednosti
duše člověka předurčuje jeho schopnosti
v novověku navázali na Platóna někteří myslitelé – vzniklo několik teorií elity (skupina lidí, kteří převyšují svými schopnostmi běžný průměr)
Akademia působila v Athénách
další filozofická škola vznikla také v Athénách – Lykeion

dnes pojem lyceum pochází z Lykeion – založena Aristotelem

Aristoteles (384 – 322 př. n. l.)

zakladatel psychologie, logiky, přírodních věd
zajímal se o lidskou duši a její péči – spisy O duši
považován za nejvšestrannějšího filozofa (zaujímal se o humanitní i přírodní vědy)
stál u zrodu vědeckého myšlení a metod – „filozof vědy“
pocházel z lékařské rodiny – jeho otec byl osobní lékař Filipa Makedonského (byl zavražděn) – otec Alexandra Makedonského
byl to žák Platóna – vstoupil do Akademie (následně zde i vyučoval)
osobním vychovatelem a učitelem Alexandra Makedonského – poté, co se stal Alexandr vojevůdce – Aristoteles se vrací do Athén
věnoval se cestování, patrně se oženil, měl syna
založil svou akademii – Lykeion
měla tisíce žáků, velmi významná škola
začala se zde uplatňovat vědecká metodika – bylo zde mnoho sbírek spisů, rostlin, zvířat,…
vedl své žáky k vědeckému postupu
řešilo se zde kromě filozofie i poznání přírody (hvězdy, nebe,…)
po smrti Alexandra se vytvořila protimakedonská skupina -> Aristoteles byl obviněn z bezbožnosti -> uprchl na ostrov Euboia (řecký ostrov) – rok zde žil a poté zemřel
jeho žáci se rozhodli, že nezapomenou na jeho odkaz – zachránili Aristotelovy spisy (utřídili je)
nejvýznamnější skupinou spisů se stal Organon (organon = nástroj) = soubor logických spisů
on sám pojem logika nepoužíval – to jeho žáci

pro pojem logika používal pojem analytika -> logické spisy = analytika (později název Organon)
nepoužíval logiku za vědu, nýbrž jako nástroj myšlení
nejznámější britský filozof Francis Bacon – Nové Organon
navázal na Aristotela – polemizoval s ním o logice a snažil se najít novou metodu lidského myšlení
dále se zabýval přírodovědou
označoval ji jako fyziku – napsal dílo Fyzika neboli spisy fyzické (o přírodě)
spadají do toho mnohé úvahy (o nebi, o hvězdách, o rostlinách, o zvířatech, …) -> kosmologické úvahy
tvrdil, že nejprve vznikaly jednodušší organizmy -> poté se postupně vytvářely složitější organizmy a na vrcholu stojí člověk (existence vývoje)
dílo Metafyzika
spisy
to, co stojí za fyzikou je filozofie
nejznámější A. filozofické dílo
zachytil nejstarší filozofické názory o světě (v podobě zlomků)
metafyzika zahrnuje samotné ontologické a gnoseologické úvahy o světě
nejvíce jeho filozofických úvah v tomto díle
není jednoznačně ani idealista ani materialista
dílo Etika Nikomachova
pojmenoval ji po svém synovi
rozsáhlé dílo, otázky etiky
dílo Politika
různé politické úvahy
podobně jako Platón se zabýval otázkami uspořádání společnosti
v Antice chápali politku jako správu věcí veřejných
na rozdíl od Platóna svou teorii ideálního státu nedokončil (ale řešil, které formy státu jsou dobré, a které ne)
dílo Poietika
kniha, která zkoumá umění, oblast poezie
řemesla zařazoval také do umění – do oblasti kultury
-> široký rozsah (čím se zabýval)
měl velký respekt, získal slávu a uznání
založil se i o metodologii vědy (na Lykeionu)
jako první se pokusil o rozdělení – utřídění vědeckých poznání -> pokusil se rozdělit vědy
hovořil o vědách:
teoretických (filozofie, částečně fyzika,…)
poietických = uměnovědných (kultura, literatura,…)
praktických (ekonomika, politka,…)
nezařazuje logiku do věd (ani nepoužívá tento název) – analytika

Aristotelovy ontologické názory

podstata světa ontologie = nauka o bytí
byl uznávanou a respektovanou autoritou (stejně jako Platón) ve středověké křesťanské filozofii
ontologické názory byly ovlivněny jeho názorem na kosmos
aithér = éter (nekonečný prostor)
kolem země je jakýsi obal ohně, vody a vzduchu (pouze do dráhy měsíce)
vymyká se naší představivosti
náš svět je materiální, tvoří jej 5 podstat: voda, země, vzduch, oheň a éter
v oblasti éteru – mimo nás, existuje Bůh (nejvyšší bůh, nejvyšší duchovno)
uvádí náš svět do pohybu (zemi, měsíc, hvězdy,…)
Bůh je hybatelem světa -> proto byl respektován ve středověku
víra v Boha
země je střed vesmíru = geocentrický názor potvrzovali i ve středověku (nejdříve Mikoláš Koperník) – Telemaios (ve středověku)
v renesanci se tento názor vyvrátil -> heliocentrický model = slunce je středem vesmíru
další učení:
učení o látce a formě (abstraktnější filozofická teorie)
látka – materiálno je základ světa, ale představuje pouze možnost (látka sama o sobě nic není)
k tomu, aby látka vytvořila realitu, potřebuje formu (formou myslel nějaké uspořádání = myslel tím nějakou duchovní sílu)
nejvyšší forma = duchovní síla – Bůh
z toho důvodu nebyl důsledným materialistou
spravedlnost je pro něj základ ve státě (fce: obecné blaho všech občanů)
Aristoteles byl kritikem Platónovy teorie ideí (ale A. duchovní formy jsou pouze jinou formou teorie ideí)
úmrtím A. se hovoří o konci klasické řecké filozofie
v Athénách existovalo mnoho škol (nejvýznamnější byly Akademie a Lykeion)
nazývaly se Malé školy Sókratovské (navazovaly na Sókrata)
Kynická škola (kynos = pes)
představitel Diogenes ze Sinope
znám svým extravagantním způsobem života -> pohrdal všemi vymoženostmi lidstva (žil v sudu)
člověk by se měl přiblížit životu, jako žijí psi
byl šťastný a skromný – věřil, že majetek (bohatství) člověku nepřinese štěstí
škola Kyrenejská
logika a život je někdy odlišný
kyrenejská otázka: Když lhář tvrdí, že lže lže nebo mluví pravdu?

-> logicky lhář lže, ale ve skutečném (reálném) životě nikdo není 100% lhář, není to tedy řešitelné (může zároveň mluvit pravdu a zároveň být lhář)