Otázka: Náhradní péče, dětský domov
Předmět: Společenské vědy
Přidal(a): Monika
Úvod
Ve své seminární práci se zaměřuji na problematiku dětí, který jsou odebrány svým biologickým rodičům a následně převezeny do ústavní péče. Chtěla bych popsat a více rozšířit svoje znalosti, jaké možné druhy náhradní péče o děti máme zde v České republice. Jaká je výchova dětí, jaké jsou priority, jak je sněmy zacházeno a jaké mají děti povinnosti, a naopak jaká mají práva. Následně se budu věnovat začlenění dítěte do společnosti z ústavní péče do běžného života. Představila bych Vám všechny možné způsoby, kam může být dítě umístěno. Dále bych se více rozepsala o dětském domově, které je jedno z možností umístění dítěte. V části praktické, bych se ráda podívala právě do dětského domova a budu ráda, když budu mít příležitost položit dětem pár otázek a následně z toho vyvodit závěr.
Toto téma mě zajímá velmi dlouho a díky této seminární práci mám aspoň možnost se dozvědět více. Téma jsem si vybrala z důvodu, že tímto životním příběhem si prošel můj kamarád. Vyrůstal v pěstounské péči a nenavštívil pouze jednu. Život mu moc hezké dětství nepřál a musel cestovat od rodiny k rodině, a i přes dětský domov.
1 Terminologie
Dítě
Dítě je prvním zástupcem vašeho života. Období dětství není přesně určeno věkem. V některých směrech se za počátek dětství považuje narození, v jiných kontextech se za dítě považuje i nenarozené dítě i plod. V dalších případech je opět konec dětství skončeno s dosažením dospělosti, tedy 18 let.
Rodina
Rodina je v sociologii skupina osob, která je spjato s manželstvím, příbuzenstvím nebo adopcí, která spolu dlouhodobě žijí a vychovávají jejich potomky. Tito lidé mají k sobě opravdu velké pouto a dá se říct, že větší ani neexistuje.
Příbuzenství
Příbuzenství je hlavním principem organizace jednotlivců do sociálních skupin. Je to i z právního pohledu. Vztah je založen zejména na pokrevním poutu. I v příbuzenství máte velice velké emocionální vztahy (např. teta, strýc, babička, dědeček, bratranec, sestřenice…)
OSPOD (Orgán sociálně právní ochraně dětí)
Jedná se nejvíce o obecní a krajské úřady. Největší rozsah pravomocí mají obecní úřady a také obce s rozšířenou působností. Nejvíce mluvíme o městských úřadech, které mívají pro tuto funkci ustanovený odbor péče o děti a mládež. Toto se může týkat pouze nezletilých dětí, tedy.
2 Rozlišení náhradní péče
- První z nich je náhradní rodinná péče, která se rozděluje:
- Poručenství
- Osvojení
- pěstounská péče
- Druhá je ústavní výchova, která se rozděluje:
- dětský domov
- dětské domovy pro děti do 3 let
- dětský domov se školou
- výchovný ústav
- kojenecké ústavy
- diagnostický ústav
- zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc
2.1 Náhradní rodinná péče
- a) poručenství
Soud nařídí poručníka dítěti pokud:
- zemřou rodiče dítěte
- rodiče byli zbaveni zodpovědnosti
- byl pozastaven výkon jejich rodičovské zodpovědnosti
- nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu
- Tato funkce je stále sledována soudem, zda je o dítě postaráno. Soud se dívá nejen na správu jeho majetku, ale i na jeho psychiku a osobní sféru. Jakýkoliv jeho důležité rozhodnutí musí vždy schválit soud.
- b) osvojení
Tato funkce si dává za cíl si udělat pěkný, přijatelný vztah mezi rodiče mi a dítětem. Usiluje se o vytvoření opravdového, stabilního a harmonického domova pro osvojené dítě.
V českém právním řádu o osvojení rozhoduje soud po podání návrhu osvojitele. Vždy se přihlíží k nejlepšímu zájmu dítěte. Osvojením vzniká příbuzenský vztah. Osvojitelé mají rodičovskou odpovědnost a mají stejné povinnosti jako biologičtí rodiče. Dítě dostane automaticky příjmení svých osvojitelů, ale pokud by nesouhlasil, soud se může rozhodnout, že si jméno nechá. Mají také povinnost oznámit v určitém, vhodném věku o téhle situaci. Měli by tak učinit do nástupu dítěte do školy. Na rozdíl od pěstounské péče vám nejsou přidělovány speciální dávky.
Lze rozlišit 2 druhy osvojení:
1) osvojení
- v mimořádných případech jde tato funkce zrušit
- osvojitelé se zapisují do matriky, jako rodiče
2) osvojení nezrušitelné
- osvojitelé jsou zapsány po rozhodnutí soudu do matriky místo rodičů
- toto osvojení nelze zrušit
- pro toto nezrušitelné osvojení musí být jedinci minimálně 1 rok
- c) pěstounská péče
Do pěstounské péče jsou svěřovány děti, o které nepečují rodiče nebo poručník. Ale tyto děti nejsou takzvaně právně volné, tzn. že minimálně jeden z rodičů nesouhlasí s osvojení dítěte.
O svěření dítěte do pěstounské péče rozhoduje samozřejmě soud. Pěstounem může být fyzická osoba, která se jeví jako dobrý příklad dítěte. Musí mu poskytnout zázemí a zabezpečit po finanční stránce. Dále musí mít trvalý pobyt v České republice.
Od roku 2006, kdy byl uzákoněn nový institut pěstounské péče, existují dvě formy:
Pěstounská peče dlouhodobá (PPD)
- Péče není na krátkou dobu, ale na dlouhou dobu. Oficiálně končí dosažením zletilosti dítěte nebo pokud není svéprávné. Ale pokud rodina funguje, tak jak by měla, tak dítě zůstává, než dostuduje nebo získá práci. Role tohoto dítěte je většinou stejná, jako kdyby byl jejich vlastní. Je také možné propůjčit dítěti své příjmení, ale po souhlasu biologických rodičů.
Pěstounská péče na přechodnou dobu (PPPD)
- Poměrně nová „pěstounské péče na přechodnou dobu“ bývá někdy označován pojmem „profesionální pěstounská péče.“ Jde o rodinnou individuální formu péče, státem podporovanou, která nezletilým dětem poskytuje na určitou dobu pěstounskou rodinu.
2.2 Ústavní výchova
- a) dětský domov
Účel dětského domova je zajistit dítěti ústavní výchovu, pokud nemají poruchy chování. Tyto děti se vzdělávají ve škole, které nejsou ale v dětských domovech, ale normálně ve společnosti, kam chodí běžné děti ze svých rodin. Tyto děti mohou být zde umístěny ve věku od 3 let do maximálně své plnoletosti což je tedy 18 let. Do dětského domova se také umísťují nezletilé matky spolu s jejich dětmi.
- b) domovy pro děti do 3 let
V dětském domově jsou poskytovány zdravotní služby a zaopatření dětem zpravidla do tří let věku, které nemohou vyrůstat v rodinném prostředí, protože se jim staly nehezké osudy.
- c) dětské domovy se školou
Dětský domov se školou je pro ty, kteří mají poruchy chování nebo kvůli své duševní poruše. Potřebují totiž léčebnou péči. Do domova může být dítě umístěno od 6 let po dokončení povinné školní docházky.
- d) výchovný ústav
Výchovný ústav pečuje o děti, které jsou starší 15 let a mají závažné poruchy chování.
Tato výchova jim byla přidělena ústavní výchovou. Dítě má za povinnost plnit zadané výchovné úkoly. Do ústavu může být zařazeno i dítě, má-li uloženou ochrannou výchovu. Protože má tak závažné chování tak nemůže být uložen do dětského domova se školou.
- e) kojenecký ústav
Kojenecký ústav poskytuje komplexní péči dítěti od jejich raného života, protože je ohrožen jejich zdravý vývoj. Mluvíme tu o kojenci, které bylo v původní rodině zanedbáváno a v tech nejhorších případech i týráno. Do kojeneckého ústavu jsou přidělovány děti, které matka hned po porodu opustí, nebo děti od drogově závislých matek.
- f) diagnostický ústav
Diagnostický ústav plní podle potřeb dítěte úkoly diagnostické, vzdělávací, terapeutické. A po vyšetření se rozhodne, kam dítě půjde. Pobyt v diagnostickým ústavu bývá kolem 8 týdnů.
- g) zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc
Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc poskytuje pomoc a ochranu dítěti, které se ocitlo samo a nemá žádnou péči, nebo je vážně ohroženo nebo narušeno.
Tomuto dítěti jsou poskytnuty základní životní potřeby. Těmi jsou strava, ubytování, zdravotnická léčba nebo psychická.
Dítě se do zařízení umísťuje, pokud o to požádá samo, nebo po usnesení soudu, po žádosti zákonného zástupce dítěte, nebo také po žádosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností.
3 Dětský domov
Dětský domov je druh zařízení ústavní výchovy, které dětem poskytuje základní životní potřeby. Do zařízení mohou být umístěni děti od 3 do 18 let, ale pokud dítě chodí do školy, může zde zůstat do ukončení školní docházky, tedy do věku 26 let. Děti umístěny v dětských domovech dochází do škol mimo domov, je to za účelem socializace dětí.
Nejdůležitější úkol dětského domova je připravit dítě na opravdivý život, a aby dokázaly žít samostatně po odchodu z domova. Děti se učí už od brzkého věku správnému chování a praktické věci do života. Vychovatelé pečlivě dohlíží, aby se děti učili v domácnosti užitečným věcem a, aby odchod z domova byl co nejsnazší.
3.1 Limity dětského domova
Výchova dětí v dětském domově není opravdu jednoduchá. Z psychologického hlediska je obtížná a náročná na psychiku. V ústavní výchově je největší problém, že každé dítě nemá svého jednoho vychovatele a vychovatel nemá pouze jedno dítě, ale více dětí. Vychovatelé mají totiž pouze z části zodpovědnost za vývoj a výchovu dítěte. Všechny druhy ústavní výchovy se snaží přiblížit dítěti, co nejvíce rodinný život, ale není to zcela možné. Pedagogičtí pracovníci nemůžou totiž nahradit z plnou funkci běžné, stabilní rodiny.
Podle průzkumů u děti z těchto domovů byla prokázána nižší životní úroveň, nižší funkce ve společnosti nebo v zaměstnání a vyšší kriminalita.
3.2 Pracovníci v dětských domovech
V domovech pracují pedagogičtí i nepedagogičtí pracovníci, každé místo má svoje pravidla a povinnosti. Pracovníci s vystudovanou pedagogikou jsou například učitelé, psychologové, trenéři, pedagogové volného času, asistenti pedagogů, vychovatelé, pedagogové v zařízení pro další vzdělávaní pedagogických pracovníků. Tyto pracovní pozice mohou a také vykonávají výchovnou činnost dětí. Nepedagogičtí pracovníci jsou kuchařky, účetní, uklízečky a údržbář. Tyto pozice zastupuje sociální pracovník.
Zaměstnanci zajišťují dítěti výchovu, vzdělání, snahu o rozvoj jejich citové stránky, sebedůvěru dítěte a začlenění aktivně do společnosti. Podle věku dítěte je také zacházeno a přihlíženo na jejich potřeby a zájmy.
Výchova ke každému dítěti je přizpůsobena individuálně, musí se zohledňovat psychologické, bezpečnostní, hygienické, pedagogické, právní požadavky.
Dětský domov se samozřejmě snaží o zlepšení vztahu dítěte s jejich rodiči a navázaní nového, bližšího vztahu, než bylo doposud. Snaží se o návrat dítěte do jeho biologické rodiny.
3.3 Práce vychovatele v dětském domově
Vychovatel je pro dítě tou nejbližší osobou. Nahrazuje mu rodiče a dodává lásku a porozumění v těch nejtěžších chvílích. I když dětský domov nenahradí plně fungující rodinu, snaží se, aby to tak bylo a děti si připadaly v domácím prostředí. Vychovatel pro dítě hraje tu nejdůležitější roli, co může. Vychovává ho a poučuje, co je špatně, a co naopak dobře, dává mu lásku, pocit bezpečí a důvěru.
3.4 Rodinné skupiny
Organizační jednotkou jsou tady rodinné skupiny, které se mohou skládat z maximálně 8 a minimálně 6 dětí. Snaha domova je dát sourozence do jedné rodinné skupiny, a tak udržet jejich sourozenecký vztah nadále. V jednom určitým domově může bát maximálně 6 a minimálně 2 rodinné skupiny. Ve většinu případech se v jedné rodině střídají tři vychovatelé na den a jeden na noc.
4 Příběhy dětí z dětských domovů
- Tyto příběhy dětí jsou skutečné, které ve svých krátkých příbězích napsaly.
- Také popisovaly jejich průběh z biologických rodin přes dětský domov a pěstounské rodiny.
- Tyto příběhy jsou velmi dojemné a člověk se na konci zamýšlí a děkuje za to, co má.
4.1 Daniela, 22 let, studentka VŠ, obor pedagogiky volného času (psáno v roce 2021)
Slečna, která popisuje vše od jejich začátku v biologické rodině, kde se musela dívat, jak přítel její matky ji mlátí. Byla malá a nedokázala matce pomoct. Byla pouze bezradná a stále jen brečela. Přítel byl pro ně to největší zlo, co je mohlo potkat, ale to vidí pouze ona, protože matka sním žije dodnes, i přesto, co jí způsobuje. Naštěstí jednoho dne pro ni přišla sociální pracovnice, když jí bylo pět let. Tehdy poprvé skončila v dětském domově, kde byla, ale pouze krátce. Pouze jeden rok. Za celou tuto dobu jí její matka navštívila pouze jednou a s nadějí, že si ji jednou zase odvede domů. Po umístění do první pěstounské rodiny si pěstouny velmi oblíbila a začala je oslovovat mami a tati. Celá doba u rodiny probíhala hladce a podle jejích představ. Rodina ji ve všem podporovala a dávala spoustu lásky a říká, že za vše, co se naučila, může vděčit z největší části pouze jim. Matka jí dokonce pomohla najít její biologickou sestru Lenku, kterou biologické matce shodou okolností také odebraly. Ale matka Lenky nesouhlasila s jakýmkoliv stykem s ní. Jednoho dne, když Daniela měla setkání se sociální pracovnicí, na svoji matku trochu žalovala, ale nemyslela si, že pracovnice z toho udělá až takový závěr, který ji změnil a obrátil život úplně naruby. Daniela byla svojí pěstounské rodině odebrána a přeložena zpět do dětského domova. Celý tento příběh, co se stal, si vyčítala a dávala za vinu pouze sobě. „Myslím, že to byl právě tenhle den, který mě zlomil. Nabyla jsem pocitu, že mě nikdo nechce a že všechno, co mi doma naslibovali ohledně plánované adopce, byla to lež.“
O pár týdnů později, pro Danielu přišla sociální pracovnice do školy a odvedla jí do dětského domova a řekla, že si má sbalit svoje věci ihned a že jde do další pěstounské rodiny, kterou jí našla. Tuto rodinu od začátku neměla nikdy ráda, nikdy jim nedokázala říct jinak než křestním jménem. Dlouho tu nepobyla, po dvou letech jim byla odebrána a byla předána do nového dětského domova. Dětský domov Boršov nad Vltavou se stal jejím novým domovem. Dlouhá léta nedokázala o této věci s nikým mluvit a vše si dávala za vinu sobě. V novém domově, jak se svěřila, byla psychicky šikanována, protože byla chytrá a introvertní. Ostatní děti jí to dávaly silně najevo, ale měla velkou oporu ve svých vychovatelkách. V domově jí nebylo ale vždy zle, vděčí dětskému domovu za to, že se dostala na letní školu do Londýna. V pozdějším věku, ale byla za vše ráda a říká, že by nic nezměnila, protože neví, jak by jinak skončila. Vždy může být hůř, říkala. Asi vždy bude poznamenána svými úzkostmi, ale ví, že tu jsou i lidé, kteří se mají hůř a je potřeba jim pomáhat. Myslí si, že jediná věc, co jí domov vzal, je naivní představa o tom, že dobro vždycky zvítězí.
5 Praktická část – Úvod
V praktické části jsem navštívila soukromý dětský domov Holeje. Měla jsem možnost se zeptat na otázky sociální pracovnice a odpověděla mi na vše, co mě zajímalo. Dále mi ukázala celý dětský domov, kde se, co nachází a o každém místě mi pověděla důvody, proč to tak je a co zde děti dělají. Na konci návštěvy dětského domova mě čekala ta nejpříjemnější část a to, že jsem byla osobně za dětmi a měla jsem sněmy možnost strávit nějaký ten čas.
V této části jsem chtěla zjistit rozdíly mezi dětmi z dětského domova a dětmi z úplných rodin. Proto jsem dětem položila pár otázek, na které mi odpověděly a díky nim jsem mohla zjistit to, co jsem chtěla. Po příjezdu jsem položila stejné otázky dětem ve stejném věku z úplných rodin v mém okolí. Dále jsem vypracovala závěr z těchto odpovědí a docílila toho, čeho jsem chtěla.
5.1 Zařízení prostoru soukromého dětského domova Holeje
Zařízení dětského domova jsme s paní sociální pracovnicí prošly celý. Ukázala mi jednotlivé místností, kde děti tráví čas. Nejdříve jsme navštívili šatnu, kde děti při příchodu odkládají své kabáty a boty, tato místnost, vypadá trochu jako ze školního prostředí. V domovech byly prostory rozděleny po tzv. rodinách. Jeda rodina měla svoji kuchyň, koupelnu, pokoj a společenskou místnost. Místnosti byli vybaveny podobně jak jsme na to zvyklí z domů. V kuchyni děti měli jídelníček, podle kterého musejí o víkendech vařit, aby věděli, jak správně naservírovat zdravou, vyváženou stravu a po odchodu z dětského domova byly schopny tyto jídla uvařit. Ve společenské místnosti, měli gauč a televizi, kde tráví společný čas hraní her, koukání na filmy a podobně. V pokojích byli většinou po dvou až čtyřech lidech. V pokojích měli postele a nábytek s hračkami nebo svými osobními věcmi. U dospívajících dětech byly všude na stěnách vyvěšené fotografie nebo vystavěny plechovky od energetických nápojů. Mladší děti měly v pokojích hračky, ale oproti dětem z úplných rodin jich měly minimálně. Pokoje vypadaly prázdně, protože moc věcí neměly. Každý prostor rodin byl oddělen dveřmi, aby se děti naučily vždy zavírat za sebou dveře. Ve venkovním prostoru, ale měly vše, co najdete na zahradě u vás doma, jak od sání na zimu až po klouzačky nebo koloběžky a skateboardy. Každé ráno je vozí autobus dětského domova do školy a školky a odpoledne je zpět vozí domů.
6 Položené otázky dětem
Dětem jsem položila otázky osobně, protože jsem nechtěla a ani nemohla pokládat dotazníky na papíru. Chtěla jsem, aby mě braly jako přátelskou osobu, která za nimi přijela z dobrého úmyslu, a ne je zkoušet, jako ve školy. Neptala jsem se jich ani postupně otázku za otázkou, ale průběžně během celé doby, když byla vhodná chvíle. Během této doby jsem je pozorovala, jak reagují na určité okamžiky a jaké je jejich chování, oproti dětem z úplných rodin. Jaké mají zájmy hraní, když jsem za nimi přijela a jaké mají vědomosti.
Děti se pohybovaly v nízkém věku okolo 4 až 6 let.
6.1 Odpovědi dětí z dětského domova
- Co si přejete na Vánoce tento rok?
Dušan (4 roky) – Dušan je nejmladší dítě v dětském domově a na Vánoce si přál hasičské auto a fotbalový míč na odpolední hraní fotbalu s kamarády.
Iva (5 let) – Iva si tento rok přála panu na česání a omalovánky.
Roman (6 let) – Stejně jako nejmladší Dušan si přál fotbalový míč, protože fotbal je v soukromém, dětském domově Holeje velmi oblíbený a dále by si přál koloběžku na skákání.
- Jaké aktivity děláte ve volném čase?
Dušan (4 roky) – Ve volném času Dušan hraje s ostatními kamarády z domova fotbal a jezdí s auty.
Iva (5 let) – Iva okamžitě po mém příchodu mi začala česat vlasy, a to také ráda dělá ve volném čase. Také ráda skáče přes švihadlo a plave.
Roman (6 let) – V této rodině je Roman nejstarší, proto už občas rád hraje na mobilu hry, ale i tak si spíše raději zahraje s chlapci fotbal.
- Máte představu, co byste chtěly dělat v budoucnu?
Dušan (4 roky) – Dušan ještě představu přesného zaměstnání nemá, ale chtěl by se stát fotbalistou, protože nejraději ve volných chvílích hraje fotbal.
Iva (5 let) – Iva má představu zase jasnou, chtěla by se stát kadeřnicí.
Roman (6 let) – Roman se chce stát pilotem, protože se mi svěřil, že pilot byl jeho děda.
- Chybí vám něco?
Dušan (4 roky) – Dušan mi na tuto odpověď odpověděl, že ne.
Iva (5 let) – Iva mi pověděla, že ji chybí máma a že by chtěla svoje domácí zvířátko
Roman (6 let) – Romanovi chybí starší bratr, protože sním chodil na fotbalové hřiště a chtěl by do mobilu stejné, placené hry, kteří mají jeho spolužáci.
6.2 Odpovědi dětí z úplných rodin
- Co si přejete na Vánoce tento rok?
Šimon (4 roky) – Šimon si přál, trampolínu, auto, dinosaura a nákladní auto.
Liliana (5 let) – Liliana si přála na letošní Vánoce dostat mobil, DVD Harry Potter, šaty a Barbie.
Adam (6 let) – Adam by chtěl dostat hokejku na hraní hokeje, nový rychlejší mobil a auto na ovládání
- Jaké aktivity děláte ve volném čase?
Šimon (4 roky) – Šimon mi odpověděl, že rád bobuje a hraje si s hračkami.
Liliana (5 let) – Liliana se ráda dívá na pohádky a trhá kytky a také si moc ráda hraje se svým psem, jménem Elza.
Adam (6 let) – Adam hraje v zimním období rád hokej a obvykle si hraje na piráty a na mobilu hry.
- Máte představu, co byste chtěly dělat v budoucnu?
Šimon (4 roky) – Šimon má představu, že v budoucnu bude kosmonaut.
Liliana (5 let) – Liliana by se chtěla stát modelkou nebo herečkou.
Adam (6 let) – Adam by chtěl být postava supermana, kterou hraje ve hře v mobilním telefonu.
- Chybí vám něco?
Šimon (4 roky) – Šimon mi nepověděl nic, co by mu chybělo.
Liliana (5 let) – Liliana odpověděla, že by také chtěla tablem, protože její kamarádka Marie ho má.
Adam (6 let) – Adam postrádá hrací pistol na dětské hry tzv. střílečky a chtěl by nový mobil.
7 Závěr
Tato práce se zabývá rozlišením náhradní péče a podrobné rozdělení ústavní péče a náhradní rodinné péče. Déle času jsem se zabývala jednou z možností ústavní péče, a to je dětský domov. Konkrétně jsem osobně navštívila soukromý dětský domov Holeje a praktickou část jsem vypracovala na základě informací a poznatků z dětského domova. Paní sociální pracovnice mě provedla celým objektem a zodpověděla na vše možné otázky, které jsem jí položila a dále jsem na základě odpovědí vypracovávala informace, které jsem potřebovala.
V této práci mi šlo o to, abych zjistila rozdíly mezi dětmi z dětského domova a od dětí z úplných rodin. Proto jsem položila čtyři různé otázky, vždy věkově stejným dětem. Na základě odpovědí dětí jsem dokázala rozeznat rozdíl a docílila jsem toho, o co mi v této práci šlo. Děti z dětského domova ve věku 4–6 let byly velmi slušné, bylo vidět, že mají v domově řád, který musí dodržovat. Na těchto dětech bylo opravdu vidět, že jim chybí láska, objetí, které jim domov nemůže dát, stejně jako dětem z úplných rodin. Děti nebyly moc zvyklé na elektroniku, proto i v odpovědích, co si přejí na Vánoce, nebyla mnohokrát zmíněna. A při mém příchodu s mobilem v ruce, o něj nejevily veliký zájem na rozdíl od děti z úplných rodin. Tyto děti jsou zvyklé z domácnosti, že na každém rohu mají vše moderně zařízené a nejevily takový zájem o hračky. Je otázkou, co je lepší? Zda děti, které jsou zvyklé už od mala na elekroniku, která je v pozdní době bude obklopovat všude, nebo děti, které si dětství užijí do poslední chvíle. K jejím budoucím povolání, mají děti z domova optimálnější pohled. Zúčastňují se spousta programů, které je nasměřují k reálnějším povolání oproti dětem z úplných rodin. Žijí v představách a ve snech, buď které vidí na internetu nebo nejsou vedeny od mala k reálným pracím. Celkově na mě děti ve věku 4–6 let udělaly z domova skvělý dojem. Myslela jsem si, že budou odtažití a nevychovaní, ale nebylo tomu tak. Myslím si, že v tomto nízkém věku jsou více připravené do života na rozdíl od dětí z úplných rodin, ale otázkou je, jak se chovají děti z domovů ve starším věku. To jsem neměla možnost poznat, ale po domluvě s paní ředitelkou, bych se ráda do dětského domova jela znovu podívat, ale to už ve svém volném čase a třeba poznám i druhou stranu dětského domova. Byla to výborná zkušenost nakouknout někam, co pro mě není běžná věc a dozvědět se nové informace, které mě vždy zajímaly.