Psychické procesy – maturitní otázka (3)

 

Otázka: Psychické procesy

Předmět: Společenské vědy, Psychologie

Přidal(a): orange222

 

Čití, vnímání – druhy počitků, charakteristiky vnímání, poruchy vnímání, představivost – dělení představ, asociační zákony, typy představivosti, myšlení – myšlenkové formy a operace, druhy myšlení, city – znaky a druhy citů, paměť – fáze paměti, vlastnosti a druhy paměti, pozornost – druhy pozornosti…

 

Čití

• prostý reflexivní příjem podnětů našimi smysly
• podnět – nervová soustava – mozek

výsledek čití = počitek

• výsledná informace (světlo, tma, teplo, chlad,…)
• nemají na něj vliv naše minulé zkušenosti

úroveň adaptace

• hraje důležitou roli při vnímání počitků
• jde o intenzitu podnětu, který vnímáme jako neutrální
• může se lišit u jednotlivých lidí (vnímání chladu u nás x v Africe)
• sledujeme i u jedince – po určité době se oko adaptuje na intenzivní světlo, apod.

rozdělení počitků

• zrakové – umožňují rozeznávat světlo od tmy, tvary, barvy,…
• sluchové – dodávají info o intenzitě a tónu zvuku
• čichové – umožňují rozpoznat jednotlivé vůně
• chuťové – orientace v jednotlivých chutích
• tělové – informují nás o stavu našeho těla zevnitř (hlad, nevolnost,…) nebo zvenčí (kontrolujeme skrze ně tělo a jeho části při pohybu)
• hmatové – umožňují rozeznávat tlak, teplotu, bolest

 

Vnímání

• = percepce
• základní psychická funkce umožňující nám získat subjektivní obraz vnějšího i vnitřního prostředí na základě informací získaných našimi smysly
• celkové zpracování informace člověkem na základě subjektivních zkušeností
• výsledek vnímání = vjem
• např. při pohledu na růži počitky – červená barva, sladká vůně, vjem – díváme se na růži

 

Charakteristiky vnímání

• celostnost
• • jednotlivé informace vždy odrazy nějakého celku
  • obraz skládající se z částí též vnímán jako celek, některé části mohou působit výrazněji, ale vždy na pozadí celku
  • velký vliv má i naše minulá zkušenost
• výběrovost
• • v určitém okamžiku nevnímáme vše, co na nás působí, ale pouze část podnětů
  • výběr řízen naší pozorností, motivací či dalšími psychickými stavy (stupeň únavy,..)
  • pole vnímání – figura = to, co je vnímáno jako dominantní, pozadí (např. fotografie s různou hloubkou ostrosti)
• významovost – vnější obrazy a objekty jsou pro nás nositeli určitých významů, nelze je vnímat jen jako „čistá data“

 

Poruchy vnímání

• smyslové klamy
• • normální, ne náznak patologie
  • vznikají na základě střetů fyzikálních zákonů a procesu smyslových zákonů (hůl ponořenou do vody vnímáme jako zlomenou)
• eidetická vloha
• • schopnost velmi podrobně popsat pozorované („vidět to v mysli“)
  • nejčastěji u dětí
  •  normální
• halucinace
• • klamné vjemy
  • vznikají bez vnějšího stimulu smyslových orgánů, ale dotyčná osoba přesvědčena o jejich skutečnosti
  • spojeny s patologií, nejčastěji s psychózou či intoxikací
  • dělí se na sluchové, zrakové, hmatové,…

 

Představivost

•  schopnost vybavit si znovu podnět (osobu, zvuk, atd.), který byl v minulosti vnímán prostřednictvím některého ze smyslových receptorů
• představa
  • více či méně přesný obraz něčeho, co v daném okamžiku nepůsobí na naše smyslové orgány
  • znovu vyvolaný vjem, bez vnějšího podnětu (jablko, které jsme měli včera, jeho tvar, chuť,…)
• fantazie
  • proces, kdy vytváříme relativně nové obrazy
  • minulá zkušenost důležitá, ale není to na základě reálného podnětu (např. fantazie fialového jablka vznášejícího se ve vzduchu)

 

Dělení představ

• podle hlavního smyslového orgánu
  • zrakové (představa blízkého člověka)
  • hmatové (představa bavlněné látky)
  • chuťové (představa chuti jahod)
  • sluchové (vybavení si písničky)
  • čichové (vůně čerstvého pečiva)
  • tělové (představa pocitu hladu
• podle obsahu
  • konkrétní (můj bratr, pes)
  • abstraktní (pes obecně, ryby, mladí lidé)
• podle podnětu
  • vzpomínkové – znovuvybavení konkrétní události prožité v minulosti, např. 1. rande
  • fantazijní – vytvoření obrazu události, která se nestala na základě kombinace jednotlivých představ, např. rande se známou osobností (vychází z představy, jak vypadá rande a jak vypadá známá osobnost)
• denní snění – zvláštní druh představ, vědomé vytváření snů v bdělém stavu

 

Asociační zákony

• asociace představ = jednotlivé představy mají tendenci se spojovat do řetězců, tzn., vybavíme-li si 1 představu, vyvolá další
• 1. primární zákony
  • zákony dotyku a času – při vybavování se spojují představy vzniklé na stejném místě a ve stejné době (např. vzpomínky na zsv v aule)
  • zákon podobnosti a kontrastu – vzájemně na sebe navazují představy podobné, nebo naopak kontrastní (rysy ve tváři člověka vyvolají vzpomínky na podobného známého, deštivé a chladné počasí vyvolá vzpomínky na léto)
• 2. sekundární zákony
  • zákon novosti – v reakci na 1. zážitek (jeho představu) se nám novější představy vybaví dříve a snadněji než ty starší (při vyslovení „dítě s kočárku“ se mladé mamince vybaví představa jejího dítěte v kočárku dříve, než představy z dětství, kdy vozila mladšího sourozence)
  • zákon četnosti – dříve si vybavíme zážitky, které se v minulosti opakovaly (při představě sportu se každému vybaví jeho oblíbený a s ním spojené zážitky dříve než ostatní sporty)
  • zákon živosti – nejprve si vybavíme představy vzniklé na základě prožitků spojených se silným emočním dojmem

 

Typy představivosti

• zrakový (vizuální) typ
  • velmi dobrá orientace zrakem
  • zapamatování obrazů událostí, osob,…
  • eidetická vloha u dětí (eidetizmus)
  • výtvarníci, architekti
• sluchový (auditivní) typ
  • spoléhání se na sluch
  • schopnost vybavit si slyšený text, melodii, rytmus zvuků
  • hudebníci
• pohybový (motorický) typ
  • snadno si zapamatuje a vybaví pohybovou aktivitu od sportu přes taneční kroky nebo manuální dovednosti
  • tanečníci, sportovci, řemeslníci
•  > některé převažují, téměř nikdo nemá čistý typ

 

Myšlení

• úzce s ním souvisí řeč
• psychický proces umožňující nám získat zprostředkované a zobecňující poznání reálného světa, včetně jeho znaků a vztahů
• další úroveň mentální práce s počitky, vjemy, představami
• zobecněné, odvozené, zprostředkované

 

Formy myšlení (logické operace)

• pojem
  • jednotka myšlení
  • určitá obecná kategorie, do které se přiřazují konkrétní objekty mající společný základ, tj. určitý soubor vlastností
  • většinou vyjádřen jedním slovem a vytváří se na základě rozlišování obecného v jednotlivých předmětech a jevech (pojem strom, atd.)
• soud
  • spojení jednotlivých pojmů
  • jednoduché sdělení, které o pojmech něco tvrdí nebo popírá („Lípa je strom.“)
• úsudek
  • spojení 2 a více soudů
  • poznatek vytvořený na základě myšlenkové operace z toho, co již bylo známo (tedy např. ze zmíněných soudů) – „Lípa je strom“ (1. soud), „Všechny stromy mají kmen a korunu“ (2. soud) – „Lípa má kmen a korunu“ (úsudek vzniklý na základě 2 soudů)
  • princip tvorby: dedukce – od obecného ke konkrétnímu, indukce – od konkrétního k obecnému („Listnatý strom má kmen a korunu“, „Jehličnatý strom má kmen a korunu“ – „Všechny stromy mají kmen a korunu“)

 

Myšlenkové operace

• obecné myšlenkové postupy, na kterých naše mysl pracuje
• probíhají většinou plynule, navazují jedna na druhou, prolínají se a kombinují, takže je velmi těžké je postřehnout a odlišit
• analýza – rozdělování celku na části, vyzdvihování jednotlivostí, detailů (vidíme obličej křičícího člověka a zkoumáme výraz jeho obličeje – očí, úst, atd.)
• syntéza – spojování částí do celku na základě znalosti jednotlivých detailů (usoudíme, že je člověk smutný podle rozboru jeho mimiky)
• srovnávání – porovnávání 2 nebo více objektů či jevů a zjišťování jejich podobnosti či odlišnosti (výčet rozdílů či podobností u jablka a hrušky)
• abstrakce – proces, kdy vybereme z vlastností jevu nebo objektu to podstatné a ostatní ponecháme stranou (při zjišťování, jak se člověk cítí, se řídíme pouze výrazem tváře)
• generalizace (zevšeobecňování) – postihování společných vlastností jednotlivých objektů nebo jevů (rozdělení druhů v biologii)

 

Druhy myšlení

• induktivní – od znalosti detailů se jde až k závěru (vědec znající detaily dojde k nalezení nějakého objektu)
• deduktivní – ze závěru usuzujeme na jednotlivé detaily (z místa činu vyvozují vyšetřovatelé jednotlivé kroky pachatele
• konvergentní (sbíhavé myšlení) – myšlenková operace se ubírá 1 směrem, na určitý podnět či jev reaguje osoba pouze použitím jednoho známého postupu či řešení (vycvičený voják slyší výstřel – zalehne, nepřemýšlí o jiných řešeních)
• divergentní (rozbíhavé myšlení) – kreativní způsob řešení situace (hledáme různé varianty řešení, vybíráme nejvhodnější, nespoléháme pouze na ověřenou cestu)

 

City

• psychické procesy zahrnující subjektivní zážitky libosti a nelibosti provázené fyziologickými změnami (změna srdečního tepu, rychlosti dýchání), motorickými projevy (mimika, gestika), změnami pohotovosti a zaměřenosti
• každý cit má několik složek
  • subjektivní prožitek citu
  • vnitřní tělesná reakce (zejména autonomního nervového systému)
  • naše kognitivní hodnocení – význam, který prožité emoci dáváme
  • výraz obličeje a celého těla
  • naše jednání (reakce na emoci)

 

Znaky citů

• subjektivnost – prožívání ryze individuální, stejnou situaci mohou 2 lidé prožívat zcela odlišně
• spontánnost – city nelze ovládat, vznikají spontánně a impulzivně
• předmětnost – emoce se váží k určité situaci, věci, osobě, myšlence
• aktuálnost – jedná se o okamžitý proces – „teď a tady“
• polarita – mnoho citů tvoří protikladné dvojice a velmi snadno se mění z jednoho pólu na druhý (vzrušení – uvolnění), některé události mohou vyvolat city smíšené (ambivalenci)
• vliv na další psychické procesy – naše citové nastavení ovlivňuje dále ostatní procesy jako je pozornost, paměť, myšlení, vnímání

 

Druhy citů

• tělesné city – týkají se prožívání našeho těla a jeho vnitřní rovnováhy, včetně uspokojování jeho fyziologických potřeb (únava, bolest, tlak, atd.)
• citové reakce – bezprostřední odezva na silný podnět, afekty – silné emoční prožitky provázené výraznou odezvou v těle (tlak, tep), v mimice, gestice, jednání, v extrémních případech může dojít k přechodné ztrátě vědomí – patický efekt
• citové stavy (nálady) – dlouhodobá pohotovost k určitým emočním reakcím, ovlivňují naše psychické procesy v mírnější formě, ale po delší dobu (i negativní – trvalé napětí může být příčinou vzniku některého z psychosomatických onemocnění)
• citové vztahy – subjektivní prožívání směrem k další osobě, předmětu, zvířeti nebo sobě samému

 

Paměť

• schopnost člověka přijímat, uchovávat a znovu si vybavovat předchozí zkušenosti, a  to i delší dobu po ukončení podnětu nebo situace, která je vyvolala

 

Složky paměti

• vštípivost – schopnost zapamatování, uložení obsahu do paměti
• schopnost uchování uložených obsahů v paměti
• znovupoznání – schopnost znovu si vybavit uložené obsahy

 

Druhy paměti

• obecné rozdělení
  • fylogenetická – zahrnuje podmíněné reflexy, instinkty společné lidem i dalším živým organismům
  • ontogenetická – prožitky, zkušenosti získané v souvislosti s lidským životem
    • paměť procedurální – tvoří ji dovednosti a návyky, často zapamatované i vybavované nevědomě (zautomatizované činnosti, nevěnujeme jim pozornost)
    • paměť deklarativní – vědomě zapamatované verbální výroky, představy, zážitky, při znovuvybavení musí znovu projít vědomím
• podle délky uchování obsahů
  • ultrakrátká (senzorická) – těsně propojena s pozorností, všechny uvědomělé podněty jdoucí ze smyslových orgánů rovnou do mozku (trvá zlomky sekund – bolest způsobená jehlou)
  • krátkodobá paměť – trvá vteřiny, hraje roli při vštípení nové informace, drobné úkony – zvednutí upadnutého objektu
  • střednědobá paměť – dochází zde k přeměně krátkodobé paměti na dlouhodobou, velkou roli hraje i emoční podmíněná informace, např. systém odměny a trestu může vést i k nechtěnému zapamatování negativního zážitku
  • dlouhodobá paměť
    • ukládá veškeré významné obsahy a zkušenosti
    • přechod z krátkodobé do dlouhodobé paměti trvá přibližně 30 minut, lze ho podpořit záměrným opakováním nebo bezděčně tím, že určitý podnět prožijeme opakovaně
    • uchování je závislé i na motivaci jedince, jeho emočním stavu, logickém zpracování obsahu, atd.

Paměť lze trénovat a rozvíjet častou činností a učením, její činnost hraje důležitou roli při dalších procesech, jako je myšlení, vnímání, city a emoce

 

Pozornost

• zaměřenost a soustředění duševní činnosti na určitý objekt nebo děj
• psychický stav zajišťující soustředění jedince na určitý jev či činnost po určitou dobu
• úroveň závisí na prostředí a stavu jedince, přiměřená míra pozornosti přechází všem ostatním psychickým procesům, bez ní by nemohl vzniknout počitek, vjem, pocit, uložení informace do paměti
• schopnost pozornosti (celkovou aktivaci jedince) zpětně ovlivňují např. pocity, nálady

 

Rozdělení pozornosti

• bezděčná
  • jedinec vnímá podnět, jev či situaci neúmyslně, aniž by se k tomu cíleně rozhodl
  • příčinou může být intenzita podnětu (silný zvuk), prudká změna v prostředí (rychlé rozsvícení světla) nebo signál spojený se zájmem či potřebou jedince (štěkot psa pro milovníka psů)
• záměrná
  • vzniká vědomě, cíleně, s vyvinutím určité míry úsilí
  • není od narození, postupně se vyvíjí, lze ji zlepšovat systematickým tréninkem
  • důležitý faktor všech náročných činností