Otázka: Osobnost a její charakteristika
Předmět: Psychologie a komunikace
Přidal(a): Marek Braun + Zuzana
Osobnost = je každý člověk, který má biopsychosociální potřeby
- osobnost posuzujeme ve vztahu ke společnosti – hodnotící hledisko
- př. rodiče, kamarádi
- osobnost posuzujeme z hlediska psychologie
- osobností je každý člověk, protože je jedinečný (individuální)
- osobnost je člověk jako společenská bytost, která plní společenskou roli a zastává společenskou pozici
Společenská role
- nějaká funkce osobnosti
- př. kamarád
Společenská pozice
- nějaký systém společenských vztahů k sobě samému a ke společnosti
Vlastnosti osobnosti
- 1) stálost
- 2) časové trvání
- 3) určitá hierarchie
- 4) určitá polarita
- vlastnosti osobnosti hodnotíme podle vnějších projevů chování a jednání jedince
Činitelé ovlivňující vývoj osobnosti
- 1) biologičtí činitelé
- genetická dispozice a rozvoj centrálního nervového systému činnost endokrinních žláz => štítná žláza
- 2) činitelé sociálního prostředí
- škola, kamarádi
- 3) výchova
- 4) sebevýchova
Vlastnosti osobnosti
- 1) aktivačně-motivační = plány
- 2) vztahově-postojové = charakterové vlastnosti
- 3) vlastnosti výkonové = vlohy, schopnosti, vědomosti
- 4) seberegulační vlastnosti = zdravé sebevědomí, svědomí, sebekritika
- 5) dynamické vlastnosti = temperament
- 6) vlastnosti psychických procesů a stavů
Další dělení
- a) vrozené vlastnosti = patří tam vlohy a temperament
- b) získané vlastnosti = vše ostatn
Bio-psycho-socio vlivy
- osobnost tvoří tzv. bio-psycho-sociální jednotku
- biologická determinace (určení, vymezení): zahrnuje faktory vnitřní a vnější
- mezi vnitřní patří – nervová soustava a její činnost, vegetativní, periferní a centrální nervová soustava, nervové procesy vzruchu a útlumu, žlázy s vnitřním vyměšováním, vrozené vlohy, vrozené reflexy, instinkty a pudy, stavba těla, tělesný stav organismu, odolnost vůči nemocem, zdravotní stav, prodělané nemoci, úrazy apod.
- faktory vnější – složení potravy, kvalita vody, vliv alkoholu, drog, mikro a makroklimatické podmínky (čistota a teplota vzduchu, geografická poloha)
- psychologická determinace: situační podmínky, prostředí (významné je i kulturní prostředí, vliv kultury na člověka se uskutečňuje procesem socializace)
- základní typy výchovy – demokratická, autoritativní a liberální
- zrání (zákonitá posloupnost evolučních a involučních, regresivních změn ve stavbě a funkci organismu)
- učení (dominantní mezi ostatními vlivy)
- zrání vytváří předpoklady pro duševní rozvoj, který je realizován učením, výsledky učení jsou zvratné
- někdy je učení individuální zkušeností, většinou však jde o zprostředkovanou zkušenost
- sociální a sociokulturní determinace: výchovné vlivy prostředí (rodina, škola, vrstevnické skupiny), zážitky, traumata z dětství, společenské normy, zvyky, výtvory lidské kultury a civilizace (umělecká díla, vliv médií), sociologické podmínky (např. hustota zalidnění)
- vývoj lidské psychiky je podmíněn životem ve společnosti a včasným inprintingem (vtištění v senzitivním období), např. vlčí děti
Rysový přístup
- statický, zabývá se přítomnými charakteristikami
- využívá dispoziční teorie (=osobnost celek několika stálých charakteristik, dispozic)
- zdůrazňuje vliv genetiky (dědičnosti), biologických procesů a tělesné konstituce
Hippokratova teorie tělesných šťáv (5. století př n l)
- založena na představě, že temperament určuje poměr čtyř tělesných šťáv
- v případě nerovnováhy se snižoval objem určité tekutiny (např. pouštění žilou)
- teorie je nepravdivá, názvosloví se však ujalo v běžné mluvě:
- krev (sanguis), srdce – sangvinik – stabilní extrovert
- žluč (cholé), játra – cholerik – labilní extrovert
- černá žluč (melaiza cholé), slezina – melancholik – labilní introvert
- hlen (flegma), mozek – flegmatik – stabilní introvert
Typologie Carla Gustava Junga
- dělení temperamentu v závislosti na přístupu k okolnímu světu (zaměření životní energie)
- rozdělil osobnosti podle směrování energie dovnitř/ven
- introvert – obrácený dovnitř, uzavřený, tichý, trpělivý, rozvážný, má úzký okruh přátel, plánuje
- extrovert – otevřený, výřečný, impulzivní, společenský, má rád změnu, rád riskuje
- ambivert – lidé jsou vždy kombinací obojího
Pětifaktorový model = Velká pětka
- založen na faktorové analýze fungující u žen a mužů všech věkových skupin všech kultur
Procesový přístup
- chápe osobnost jako měnící se a vyvíjející se já (=sebepojetí a psychický aparát)
- zaměřuje se na (často nevědomou) motivaci a vliv přítomnosti/minulosti, popisuje osobnost jako výsledek vnitřních mentálních procesů a sociálních interakcí
Dynamická teorie
- zdůrazňuje vliv nevědomé motivace a vliv minulosti na rozvoji mentálních poruch
Freudova struktura osobnosti
- ID – střed nevědomí, základna našeho psych. života, zdroj psychické energie, vrozené (=pudy)
- EGO – já, střed vědomí, vědomá snaha o uspořádání a o ovládnutí pudů a usměrnění jejich energie, vyvine se v prvních dvou letech (=vyrovnávač)
- SUPEREGO – nadjá, představa ideálu vlastní osobnosti, vzor, kterého chceme dosáhnout
Obranné mechanismy ega (Anna Freudová)
- způsoby na zmírnění úzkosti mezi našimi přáními, morálkou a realitou
- vytěsnění – ohrožující myšlenky, vzpomínky a impulzy jsou vytlačeny z vědomí, např. oběti zneužívání si nepamatují své dětství
- popření – odmítání si přiznat nepříjemnou realitu, např. alkoholik si odmítá přiznat závislost
- projekce – jedinec přisuzuje své nepřijatelné tužby, myšlenky a pocity druhým, např. jedinec někoho nenávidí, místo toho začne věřit, že dotyčný nenávidí jeho
- reaktivní výtvor – převedení úzkosti myšlenek v jejich opak, např. syn podvědomě nenávidí otce, ale chová se k němu přehnaně pozitivně
- racionalizace – omlouvání vlastních selhání a nedostatků, např. student neuspěl, ale řekl, že důvodem je zasednutí učitele
- sublimace – převedení nevhodných impulsů do sociálně přijatelných projevů, např. spisovatel naplní svou sexuální touhu psaním románů
Kolektivní nevědomí Carla Gustava Junga
- nevědomí společné všem lidem (dědí se)
- obsahuje archetypy (univerzální, archaické symboly, formy, vzory či pramyšlenky), které se projevují v mýtech, pohádkách a příbězích
- např. animas a anima (ženské a mužské prvky, JingJang), persona (maska, chování ve společnosti), matka (zdroj života a plodnosti)
- archetypy mohou být vyvozeny pouze nepřímo, konkrétně se projevují jako:
- motivy (apokalypsa, potopa, stvoření)
- události (zrození, smrt, sjednocení protikladů)
- postava (hrdina, ďábel, velká matka)
Adlerova individuální psychologie
- člověk není ovládán nevědomými silami, ale úsilím o něco, cíli (především začlenění do společnosti)
- v dětství jsme slabí a bezmocní, proto se vyvine komplex méněcennosti, základním motivačním činitelem jedince je překonat tento pocit, tato snaha může přerůst v komplex nadřazenosti
- dobře přizpůsobený jedinec se správně začlení do společnosti (sociální cit, spolupráce)
- osobnost jednotlivce je zaměřena na cíl a utváření vlastního osudu
Humanistická psychologie Carla Rogerse
- chování je vždy motivováno přítomnými potřebami => plně funkční osobnost má neutuchající tendenci k sebeaktualizaci (vytrvalá snaha naplnit svůj potenciál)
- realizována na osobu zaměřenou terapii zdůrazňující nepodmíněně pozitivní pohled, tj. absolutní přijetí a (empatická) podpora klienta
- self (já), reálné self – jak člověk sám sebe vidí a jak interaguje se světem
- ideální self – představa o tom, jací bychom měli být
- je důležité, aby se self prolínaly, rozpor vede k nespokojenosti
- Maslowova pyramida potřeb
Sociálně-kognitivní teorie Alberta Bandury
- naši osobnost pohání nejenom motivace, ale také očekávání výsledku (odměna/trest) odvozené z pozorování druhých, tj. ostatní slouží jako vzory
- osobnost je výsledkem kontinuální interakce tří proměnných:
- zjevné chování, vlivy prostředí (odměny/trest) a osobní faktory (názory, očekávání, percepce sebe sama)
Mozek
- výsledek evoluce (původně 3 malé sloučené v jeden), pracuje jako integrovaný celek
- vývojové části: mozkový kmen (plazí mozek, prapůvodní jádro regulující zákl. životní funkce), lymbický systém (savčí mozek) a mozková kůra (neokortex, lidský mozek)
Limbický systém
- vývojově starší zvířecí mozek
- hl. úkolem přežití (rychlé myšlení)
- automaticky reguluje motivaci, emoce (strach, radost, vztek, úzkost) a paměť
- častí i amygdala:
- Emoční přestřelení = amygdalický únos
- dříve spouštěčem životní hrozba (dnes ohrožena, nenaplněná potřeba)
- amygdala převezme kontrolu nad naším jednáním a zážitek si emotivně zapamatuje
Čelní lalok
- vývojově nejmladší část mozku
- hl. úkolem kontrola (pomalé myšlení)
- centrum rozumu (abstraktní myšlení), uvažování, vůle (koncentrace), kreativity.
