Otázka: Nevědomí
Předmět: Společenské vědy, Psychologie
Přidal(a): KíťaCZ
Nevědomí zahrnuje podstatnou část psychických obsahů a procesů. Tyto procesy a obsahy ovlivňují chování a prožívaní. Nevědomí je součástí nás samotných. Na rozdíl od vědomí se nedá ovládat vůlí. Mohli bychom ho chápat také jako „to, co nevím“. Nevědomí je místo, kde se nacházejí informace, které nevnímáme jako vědomé. Sem můžeme řadit instinkty a pudy. Dále je to místo, kde můžeme uložit nechtěné vzpomínky, představy a další. Můžeme říci, že nevědomí řídí různé metabolické dráhy a procesy lidského těla.
Jako pojem se nachází v mnohých disciplínách. Ve filosofii bylo nevědomí chápáno podle Descarta jako neřízené instinkty a reflexy. U Hegela byly tyto nevědomé procesy chápány jako vědoucnost, která má původ v logu. Dále bylo nevědomí také chápáno jako vrozené ideje. V umění bylo nevědomí chápáno jako zdroj představy a kreativity. Nejvíce se projevilo v surrealismu, který vznikl přibližně v 1. polovině 20. století.
Já se chci ale více zaměřit na pojetí nevědomosti v kontextu psychologie. Jedněmi z prvních nejvýraznějších osobností, které se zabývaly nevědomím, byly Sigmund Freud a Carl G. Jung.
Sigmund Freud se narodil roku 1856 v moravské městě. Jako dítě se s rodinou přestěhoval do Vídně. Stal se lékařem. Pacienty se snažil léčit z propuknutých neuróz tak, že o svých problémech pacienti mluvili a říkali své pocity. Díky tomu se snažil přijít spolu s pacientem k důvodu proč propukla neuróza. Důvody byly například zapomenuté a zavrhnuté vzpomínky z dětství či potlačené mentální obsahy v nevědomí. Hypnózu prováděnou při léčbě nahradil asociovanou sugescí. Proto je považován za zakladatele psychoanalýzy jako vědy o nevědomí.
Osobnost člověka si představuje jako ledovec. Na špičce ledovce stojí vědomí. Poté předvědomí, ve kterém jsou uloženy zapomenuté myšlenky a zážitky. Největší část osobnosti zabírá právě nevědomí, ve kterém jsou neuvědomované představy a přání. Tyto představy mají silný motivační vliv na funkci osobnosti. Tento Freudův ledovec se dál nazývá první topika.
Druhá topika zahrnuje Superego, Ego a Id. Právě Id, je zdroj energie pro Ego a Superego a můžeme ho zařadit do roviny nevědomí. Jako jádro nevědomosti považuje Freud libido. Libido se vyvíjí podle Freuda díky procházení určitými stádii. Tyto stádia jsou orální období do 18 měsíců (erotogenní zónou ústa, slast se získá sáním atd.), anální období od 18 měsíců do 2 let (slast je získána zadržováním a vypouštěním stolice), falické období od 3 let do 5 let (do popředí se dostávají genitálie), latentní období od 5 let do 12 let (dítě je zdánlivě desexualizováno) a genitální období od 12 let (ustanovení pevné identity, včetně té sexuální).
Sigmund Freud nebyl tolik přijímán odbornou i širokou veřejností. Na rozdíl od něj Carl G. Jung přijímán byl. Carl G. Jung se narodil roku 1875 ve Švýcarsku a jako Freud byl lékařem. Souhlasil v mnohých ohledech psychoanalýzy Freuda, ale nesouhlasil s tím, že hlavními činiteli psychiky člověka jsou sexuální pudy. Zdálo se mu to jako příliš zúžený pohled z Freudovi strany. Jung se považuje za zakladatele analytické psychologie, která zahrnuje mnoho aspektů.
Osobnost pojmenoval psyché a chápal ji jako samostatnou soustavu. Psyché se skládá ze čtyř subsystému a to jsou kolektivní nevědomí, osobní nevědomí, ego, bytostné já. Kolektivní nevědomí je nějaká neuvědomovaná zkušenost, která je dědičná. Můžeme sem zahrnout různé instinkty či pudy. Kolektivní nevědomí je podle Junga nejhlubší společný jmenovatel všech lidí. Je to ta nejhlubší vrstva lidské duše.
V analytické psychologii se vyskytují také tzv. archetypy, které jsou chápány jako pravzory chování a myšlení. Mezi archetypy můžeme zařadit animus a anima. Myslí tím, že v každé mužské osobnosti se nachází kousek ženské a naopak. Toto by se dle mého názoru mohlo připodobnit jin a jang.
Pojetí libida zobecnil jako psychickou a životní energii bytosti zaměřenou na cíl. Podle zaměření libida zavedl dvě kategorie lidské povahy – introvertní a extrovertní. Později tyto kategorie rozšířil funkční typy psychiky – myšlení (funkce intelektového poznání), cit (funkce subjektivního hodnocení), vnímání (všímání si pomocí smyslových orgánů), intuice (nevědomé vnímání).
Oba lékaři studovali lidskou psychiku. Shodovali se v nějakých principech psychoanalýzy, spolupracovali spolu a byli přátelé. Přesto se Jung po pár letech s Freudem v určitých názorech v psychoanalýze rozchází. Na rozdíl od Freuda nevědomí Jung nechápal jen negativně, naopak více pozitivněji. Dospěl ke zjištění, že nevědomí a vědomí se chovají k sobě kompenzačně a komplementárně.
Můžu říci, že nevědomí tvoří podstatnou část lidské duše a podílí se na utváření osobnosti. Jeho studium přispělo a připívá k léčbě různých psychických poruch jako jsou hysterie a neurózy.
Zdroje:
- https://cs.wikipedia.org/wiki/Nev%C4%9Bdom%C3%AD#Kolektivn%C3%AD_nev%C4%9Bdom%C3%AD
- https://wikisofia.cz/wiki/Nev%C4%9Bdom%C3%AD
- https://www.psychologiechaosu.cz/kvantove-vedomi/nevedomi/
- http://www.studium-psychologie.cz/dejiny-psychologie/4-psychoanalyza-sigmund-freud.html
- https://wikisofia.cz/wiki/Sigmund_Freud
- https://cs.wikipedia.org/wiki/Sigmund_Freud#V%C4%9Bdom%C3%AD,_p%C5%99edv%C4%9Bdom%C3%AD,_nev%C4%9Bdom%C3%AD_(prvn%C3%AD_topika)
- https://cs.wikipedia.org/wiki/Carl_Gustav_Jung
- https://wikisofia.cz/wiki/Analytick%C3%A1_psychologie
- https://wikisofia.cz/wiki/Carl_Gustav_Jung
