Pedagogicko-psychologická diagnostika, síť poraden

 

Otázka: Pedagogicko-psychologická diagnostika, síť poraden v ČR

Předmět: Pedagogika

Přidal(a): Erika

 

Diagnostika

• Zjištění stavu, posouzení, hodnocení, zahrnuje posloupnost činností vedoucí k diagnóze

 

Pedagogicko-psychologická diagnostika

• Slouží k tomu, že učitel hodnotí nejen obsah vzdělávání, ale i osobnostní zvláštnosti žáka (dispozice, vlastnosti, aj.)

 

V užším slova smyslu jde zejména o diagnostiku (hodnocení, posuzování):

• vědomostí
• dovedností
• návyků

 

V širším slova smyslu jde o:

• diagnostiku třídy
• diagnostiku práce učitele
• zkoumání vnějších podmínek výchovy a vzdělání

 

Cílem PPD je to, že se stává jakýmsi prostředkem pro další odbornou činnost

 

V pedagogické rovině:

• cílem je zhodnocení výchovného působení na dítě
• zjištění nějakého stavu, který je východiskem pro možné změny, např. optimalizace pedagogického působení na dítě, pro jeho další rozvoj
• na diagnostiku navazuje intervence (doporučení konkrétního zásahu ve prospěch úpravy problému, doporučení změn v přístupech k dítěti)

 

V psychologické rovině:

• uskutečňuje se v případě znalosti psychologického pozadí problému, je-li nutné řešit problém psychologickými prostředky
• na diagnostiku navazuje psychologická terapie (PPP)

 

Metody diagnostiky

Rozumíme tím určité postupy či způsoby, pomocí nichž získáváme informace o daném předmětu zkoumání:

• rozhovor
• pozorování
• dotazník
• didaktické testy vědomostí a dovedností
• analýza hry – rozbor hry na jednotlivé části

 

Rozhovor

• Důležité je vědět:
  • na co, jak, kdy se ptát a jak získané informace posuzovat – interpretovat
• Rozlišujeme:
  • strukturovaný rozhovor – máme předem připraveny jednotlivé okruhy otázek
  • nestrukturovaný rozhovor – průběh je volný, což je náročnější

 

Pozorování:

• je náročnou metodou
• nemělo by být jednorázové, náhodné a příliš široké
• nutné je zvolení si cíle pozorování – proč sledování uskutečňujeme
• nutná je příprava na pozorování
• Dělení:
  • Ke zvyšování validity (platnosti) přispívá strukturované pozorování – je vhodné si všímat třeba pouze jednoho prvku chování, neboť pak se můžeme na daný jev koncentrovat
  • V nestrukturovaném pozorování postupujeme tak, že zapisujeme – zaznamenáváme – jevy, které jsme registrovali.
• Je to postup náročnější na průběh pozorování, můžeme požádat jinou učitelku, aby souběžně s námi prováděla pozorování, pak oba nálezy konfrontujeme.
• Můžeme používat videozáznam, magnetofonovou nahrávku, které nám pomohou opakovaně analyzovat sledovanou situaci.

 

Dotazník

• používá se především před nástupem do MŠ, kde se v dotazníku určeném pro rodiče zjišťují základní informace o dětech a jejich:
• zdravotním stavu
• psychické vyspělosti
• individuálních zvláštnostech v chování a prožívání
• o oblíbených činnostech
• případně o rodině
• dotazník může být využíván při:
  • průběžném hodnocení pokroku dětí
  • závěrečném hodnocení při odchodu z MŠ
• Také učitelka může vyplňovat dotazník o dítěti. A to hlavně tehdy, spolupracuje-li s odborným pracovištěm.

 

Didaktické testy vědomostí a dovedností

• bývají většinou zaměřeny na hodnocení pokroku dětí. Většinou mají podobu slovní, nikoliv písemnou.

 

Analýza hry

• je v MŠ častá a nezbytná.
• Poskytuje údaje o:
  • prožitcích dítěte
  • aktuálním psychickém rozpoložení
  • zkušenostech
  • o tom, jak je dítě ve hře schopno komunikovat a spolupracovat s vrstevníky
  • jak je schopno se podřizovat pravidlům

 

Význam diagnostiky pro dítě a pro rodiče

• Její výsledky vedou k:
  • pružnému přizpůsobování se dětem a následného naplňování vhodně zvolenými činnostmi
  • vhodnému zvolení témat a konkrétních činností v souvislosti s respektováním individuálních potřeb dítěte
  • zjištění vývojové úrovně dětí (nejedná se pouze o posuzování mentální vyspělosti, ale o komplex bio-psycho-sociálních vlastností)
  • posouzení osobnostních a pracovních charakteristik dítěte
  • pomoci dětem se speciálními vzdělávacími potřebami
• Rodiče se na základě diagnostiky dozvídají:
  • v čem je dítě dobré
  • jaké má přednosti
  • na čem se může u dítěte stavět a co ještě více rozvíjet
  • jak si dítě osvojuje dovednosti
  • jak je schopno komunikovat s vrstevníky
  • jak se zapojuje do činnosti
  • jak s dítětem pracovat doma
  • může být podnětem návrhu ze strany učitelky k návštěvě odborníka

 

Didaktická diagnostika

Diagnostika je složitá činnost, ve které se odráží zkušenosti učitele a jeho znalost žáků i třídního kolektivu. Během zkoušení je třeba uplatňovat didaktické zásady i pedagogický takt spojený s úctou k žákovi. Každé zkoušení je pro zkoušeného jedince určitým zdrojem stresu, proto je třeba vytvořit takové podmínky, které budou stres spíše snižovat, neboť při zvýšené úrovni stresu podáváme obvykle horší výkony.

 

Hodnocení výchovně vzdělávacího procesu

Každý výkon žáka by měl být hodnocen, protože hodnocení předurčuje další vývoj výchovně-vzdělávacího procesu a pomáhá konkretizovat jeho cíle. Hodnocení má tedy funkci regulační a prognostickou, dále také kontrolní (ověřuje, jak si žák osvojil poznatky), informativní (poskytuje zpětnou vazbu k výkonu žáka), motivační (posiluje úsilí žáka k další práci), selekční a diagnostickou (pomáhá žáky diferencovat podle jejich individuálních schopností), je vodítkem k vytipovávání vznikajících problémů, které je třeba dále sledovat atd.
Hodnotíme nejen úroveň a kvalitu poznatků, kterými žák disponuje, ale také jeho přístup k vzdělávání i jeho chování, individuálně zohledňujeme podmínky, které ke vzdělávání má, i pokrok, který ve svých výkonech dosahuje.
Hodnocení však nelze ztotožňovat s klasifikací, protože to je jen jedna z forem hodnocení. Hodnocení může mít také formu verbální vyjádřenou slovně či písemně, nonverbální prezentovanou zejména mimikou a gesty, či symbolickou (motivační razítka, smajlíci, hvězdičky a puntíky apod.).
Při hodnocení je důležitá objektivita. Hodnocení by nemělo být zaměřeno pouze na hledání nedostatků, což by v žákovi vzbudilo jen frustraci. Aby bylo hodnocení motivující a aktivizovalo žáka k další práci, mělo by vyznít spíše pozitivně a povzbudivě.

Pravidla hodnocení jsou upravována také závaznými dokumenty, kterými jsou především zákon č. 561/2004. Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) a také kurikulární dokumenty (Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání a školní vzdělávací programy jednotlivých škol). Školský zákon požaduje uvedení pravidel hodnocení také v rámci školních řádů škol.

 

Pedagogická evaluace

• Evaluace – znamená stručně hodnocení.
• Pedagogická evaluace:
  • je zjišťování, porovnávání a vysvětlování dat charakterizujících stav, kvalitu, fungování, efektivnost škol, částí nebo celku vzdělávacího systému. Zahrnuje hodnocení vzdělávacích procesů, hodnocení vzdělávacích projektů, hodnocení vzdělávacích výsledků, hodnocení učebnic aj.
  • je také disciplína pedagogiky (relativně nová).
• Klíčové pojmy pedagogické evaluace jsou kvalita a efektivita vzdělávání. Vědecká disciplína pedagogická evaluace se zabývá zejména metodami, kterými lze kvalitu a efektivitu vzdělávání objektivně hodnotit, měřit a porovnávat

 

Předmětem zkoumání pedagogické evaluace jsou následující oblasti:

• evaluace vzdělávacích potřeb: hodnotí se, co potřebují subjekty vzdělávání.
• evaluace vzdělávacích programů: analýzy vzdělávacích programů, projektů a plánů pro školní i mimoškolní vzdělávací zařízení
• evaluace edukačních prostředí: hodnotí se hmotné prostředí (např. vybavení pomůckami, hygienické podmínky, estetická kritéria aj.) i psychosociální prostředí
  •  např. třídní klima či klima školy
• evaluace výuky: evaluace průběhu reálné výuky
• evaluace vzdělávacích výsledků: srovnávání vědomostí a dovedností žáků
• evaluace na základě standardů: hodnocení vzdělávacích výsledků prostřednictvím předem stanovených kritérií – seznamu výkonů, kterých by mělo být prostřednictvím vzdělávání dosahováno
• evaluace činnosti a produktivity škol (viz. níže Evaluace vnější)

 

Evaluace vnitřní – autoevaluace školy

Stručně by se dalo říci, že autoevaluace školy je soustavný proces hodnocení, ve kterém škola (školské zařízení) shromažďuje údaje o všech hlavních aspektech fungování školy (z hlediska naplňování kurikula, vzdělávacích výsledků, školního klimatu aj.), které se vyhodnocují pro účel zlepšení fungování a efektivity školského (vzdělávacího) zařízení.

Autoevaluace se často provádí pomocí různých technik (např. pomocí anket, dotazníků (pro učitele, žáky i rodiče), sociometrických testů a srovnávacích didaktických testů, analýzy kurikulárních dokumentů školy aj.

 

Evaluace vnější

Z vnějšku se souhrnným posuzováním a hodnocením škol zabývá v České republice instituce Česká školní inspekce ČŠI (orgán Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy MŠMT).

Česká školní inspekce hodnotí průběh, podmínky a výsledky vzdělávání žáků a studentů, jsou-li v souladu se vzdělávacími programy, je-li dosahováno stanovených vzdělávacích cílů, a zdali je dodržován školský zákon. Výsledkem školní inspekce je zveřejnění inspekční zprávy, která hodnotí komplexně dané vzdělávací zařízení. Inspekce může navštívit školu na základě svého plánu, ale také na základě stížnosti či na popud zřizovatele. Komplexním hodnocením vzdělávání se vedle ČŠI (v kontextu výzkumné činnosti) zabývají také CERMAT – Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání, NÚOV – Národní ústav odborného vzdělávání a VÚP – Výzkumný ústav pedagogický.

 

V České republice pracuje na žebříčku hodnocení středních škol Ústav pro informace ve vzdělávání.

> Pracuje například s ukazateli:

• úspěšnost absolventů u přijímacích zkoušek
• náročnost maturitní zkoušky (před aplikací státních maturit)
• vylučování ze studia
• rozsah výuky v oblasti cizích jazyků a práce s výpočetní technikou
• prestiž školy

 

Pedagogicko-psychologické poradenství v resortu školství

Systém pedagogicko-psychologického poradenství tvoří v ČR školská poradenská zařízení (tj. pedagogicko-psychologické poradny a speciálně pedagogická centra) a školní poradenská pracoviště. Tato zařízení jsou zřizována dle § 116 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Poradenské služby poskytují také střediska výchovné péče (SVP). Ta zatím status školského poradenského zařízení nemají – jsou součástí zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, která jsou vymezena zákonem č. 109/2002 Sb. o výkonu o ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů. Jejich zařazení do systému pedagogicko-psychologického poradenského systému však lze v následujících letech očekávat.