Pedosféra – maturitní otázka

Otázka: Pedosféra

Předmět: Zeměpis

Přidal(a): Verity

Pedosféra = půdní obal země

Vznik: Zvětrávání (matečná hornina) —› Půdotvorný substrát – ^{půdotvorní činitelé} –› Půda
Pedosféra – leží na styku sfér, vznikla jejich působením
Základem půdy je matečná hornina
Dělí se vertikálně i horizontálně
Úrodnost půd:
- 1) Přírodní – podmíněna typem půdy
- 2) Kulturní = mladší = ovlivněno člověkem
kladné i záporné
- = hnojení, zavlažování/odvodňování,… + záleží na plodinách (jak drží vodu…)
- likvidace zemědělských ploch = sklady okolo měst

Půda se skládá:

a) Pevné anorganické složky půdy – úlomky nerostů a hornin
b) Kapalná složka půdy – půdní voda s rozpuštěnými minerálními a organickými látkami = půdní roztok
c) Plynná složka půdy – půdní vzduch – dusík, kyslík, oxid uhličity
d) Organická neživá složka půdy – humus – zbytky odumřelého rostlistva a živočištstva
e) Živá složka půdy = edafon

Dělí se: fytoedafon a zooedafon, mikroedafon a makroedafon

Půdotvorní činitelé

Pestrý půdní kryt Země – podle působení různých činitelů
1) Matečná hornina = základ pevné horniny, z ní vznikají ostatní horniny
- každá hornina dá půdě jiné vlastnosti – textura, pH, živiny, barva,…
2) Podnebí – ovlivňuje: rychlost chemických reakcí v půdě
Tropy (rychlejší zvětrávání) X tundra
+ poměr mezi výparem a srážkami, teplota
3) Živé organismy – hlavně mikroorganismy => humus
4) Podzemní voda – redukční procesy a pohyb složek půdní hmoty
5) Reliéf – ovlivněňuje vlhkost a teplotu půdy,…
6) Čas – 1 m podzolu v ČR trvá 1000 – 1500 let – vyhraněnost půdního typu
7) Člověk – úrodnost, degradace,…

Půdní druhy

Rozhodujícím činitelem je ZRNITOST = textura

Podle velikosti zrn se dělí:

a) Hrubozemě = drtě = skelet – nad 2mm – čím výše jdeme, tím více skeletu
b) Jemnozemě – do 2 mm
- I) Jílovité částice – pod 0,01mm těžké
- II) Prach – 0,01 – 0,05 mm středně těžké
- III) Práškový písek – 0,05 – 0,1 mm
- IV) Písek – 0,1 – 2 mm – ehké
Hlinitá půda = nejúrodnější

V zemědělství se dělí:

Lehké (písčité) – lehce udělatelné, nedostatek jílových částic. Velmi provzdušněné, dobře propustné pro vodu, málo humusu. Výskyt ve vátých píscích a pískovcích.
Středně těžké (hlinité) – středně obdělávatelné, stejný podíl písku a jílových částic. Bývají hluboké, patří k zemědělsky výhodným půdám. Rozšířeny v nížinách.
Těžké (jílovité) – nesnadno obdělávatelné, nadbytek jílových částic. Pro vodu a vzduch hůře propustné, mají velkou vodní a malou vzdušnou kapacitu. Velká část vody je vázána v jílových částicích a tím je pro rostliny nepřístupná.

Struktura a pórovitost

Struktura = půda se spojuje v agregát = ve shluky (kulovité, deskovité, kostkovité,…)
Velký vliv na úrodnost, ukazatel kulturnosti půdy
Člověk může ovlivňovat
Póry = volné prostory, umožňují průchod vodě a vzduchu, vyjádřeno v % k objemu půdy
Nejcennější – půdy pórovité s drobně hrudkovitou strukturou

Chemické složení půdy

Půdní reakce = chemická vlastnost půdy, která je určována aktivitou iontů v roztoku.
Ovlivňuje půdní edafon
Neutrální, kyselá (ph pod 7), zásaditá (pH nad 7) – pro rostliny lepší neutrální
Kyselé deště
U nás – kyselé půdy (= vápnění)

Půdní typy

Podle toho, v jakých podmínkách se vyvíjí jednotlivé půdy
Rozdělení na půdní vrstvy = horizonty
Podléhají vodorovné pásovitosti a výškové stupňovitosti
Zákonné uspořádání
V půdním profilu = půdní řez
Azonálnost = nivní půdy (v okolí řek)

Horizonty

Liší se barvou i vlastnostmi
Vznikly přemisťováním složek půdního profilu a opětovným ukládáním
A= svrchní pásmo
- Vysoký obsah humusu = tmavý
- Probíhají v něm biologické procesy
  - A⁰ – spadané listí, jehličí
  - A¹ – humózní vrstva
  - A² – eluviální = ochuzený horizont
B= iluviální = obohacený horizont
- Obohacený o látky vyplavené z horizontu A
- Hnědý nebo černošedý

C = půdotvorný substrát
D = matečná hornina

+ další druhy:

Glejový = půdy glejové, ovlivněn spodní vodou, modrozelený
Ca horizont = půdy vápenatky/rendziny = obohaceno o Ca
„Železňák“ = tvrdá, červená – soustřeďuje oxidy železa
Alligerový horizont = vybělený (A²)

Půdní typy

(Hlavní) Půdní typy: černozem, podzoly, hnědozem, hnědé lesní půdy, fluvizemě, šedé lesní půdy, podzoly, tundrové půdy
Podle uspořádání půdních horizontů se určují půdní typy
Půdní typ musí mít alespoň 2 půdní horizonty
Dělí se na horizontální (vodorovná pásovitost) a vertikální zonálnost (výšková stupňovitost)

Horizontální zonálnost hlavních půdních typů

Projevuje se ve velkých nížinách nebo zarovnaných površích
Od pólu k rovníku

1) Tundrové půdy

Vznikají v subarktických podmínkách na severu Eurasie a S. Ameriky
Tvořen horizonty A, C => horizont C tvoří permafrost
V létě rozmrzá do několika decimetrů
Permafrostem zadržená voda v hor. A podmiňuje glejový proces
Nehodí se pro obdělávání, slouží jako chudá pastvina pro soby

2) Podzolové půdy

Skandinávie, sever Ruska – tajga a Kanada
Probíhá podzolizací proces = rozklad nerostu pomocí silných org. kyselin
Horizonty A₂, B, C – šedá barva
Nekvalitní humus, kyselá reakce, nedostatek živin – málo úrodné, obvykle jehličnaté lesy

3) Černozemě

Stepi a lesostepi mírného pásu
Vznik černozemním procesem – dlouhodobé hromadění humusu z hor. A₁ – 60-100cm humusu
Profil A,C
Neutrální reakce, drobně hrudkovitá struktura, vysoký obsah živin – nejúrodnější půdy
Největší plochy – Ukrajina, Rusko, USA

4) Žlutozemě a červenozemě

Vlhké subtropické lesy
USA, Čína
Půdní profim A,B,C
Název odvozen od hor. B => proces feritizace (= oželeznění)
Kyselé, chudé na živiny, vyžadují intenzivní hnojení, ale ošetřené – bavlna, čaj, tabák, podzemnice olejná, sója

5) Pouštní a polopouštní půdy

Subtropické podnebí, ale i mírný a tropický pás
Oblasti se suchým klimatem, ne přes 150 mm srážek
Hlinité, štěrkovité, písčité, kamenité
Málo humusu – pouze jako chudé pastviny
Vzlínáním – hromědění soli => tvoří solnou kůru

6) Červené půdy

Mezi 10° jižní a sevetní š. a obratníky
Horské savanovité podnebí, s výrazným obdobím dešťů a suchou zimou
Procesy oželeznění a obohacení o oxidy hliníku
V době sucha vzlíná voda s Fe = červenohnědé zabarvení
Úrodné, ale používány primitivně – pastviny, plantáže

7) Červenožluté půdy

Půdy ekvatoriální oblasti – Amazonie, Kongo
Stálé podnebí – vlhké, teplé, bez období sucha
Intenzivní biologický koloběh
Proces feralitizace (= laterizace) = půda se obohacuje o oxidy hlinité a železité = zabarvení
Zemědělství – vyžaduje hnojení – cukrová třtina, kakaovník, tropické ovoce.
Kácení lesů = rozsáhlá eroze půdy

Vertikální zonálnost hlavních půdních typu

Převážně v hornatých krajích
Závisí na nadmořské výšce
Hlavní půdní typy střední Evropy:

1) Nivní půdy = fluvizemě

Nejníže položená místa říčních rovin – říční náplavy
Ovlivněny i dle kvality spodní vody
Slabě vyvinuté horizonty – zaplavovány povodněmi
Štěrkovité až jílovité
Úrodnost je různá – pole, louky, pastviny

2) Lužní půdy = černice

Stejné jako nivní půdy, ale položeny výše, dále od vodních toků – nenarušovány záplavami
30 – 100 cm vrstva humusu – velmi úrodné

3) Černozemě

Vznik černozemním procesem – viz dříve
Profil A,C
Nadm. v. do 300 m, suchá, teplá místa, vznikají na spraších
Humifikace = černozemní pochod – dáno trouchnivěním kořenů travin

4) Hnědozemě

Na svazích pahorkatin, lemují černozemě
Mírně teplé, vlhké podnebí
Profil A₁, B, C (spraše)
Proces mírné ilimerizace = splavování jílových částic
Hnědá barva, úrodný

5) Ilimerizované půdy = luvizemě

Výše od hnědozemí, navazují
Intenzivnější ilimerizační proces
Profil A₁, A₂, B
Středně úrodný

6) (Šedo)hnědé lesní půdy = kaulizemě

Půdy vrchovin, skelet křemičitanových hornin = půdotvorný substrát
Ve střední Evropě převládají, využití pro lesní (listnaté) produkci, méně náročné plodiny
Probíhá brumifikace = zbarvování do hněda + obohacování o Fe

7) Podzolové půdy

Vznik podzolizacím procesem vyšších hornatin = výrazné vytváření obohaceného horizontu
Vytvořily se při horní hranici lesa
Profil A₁, A₂, B, C
Malá úrodnost – jehličnaté lesy
Velmi rozšířené