Otázka: Pedosféra
Předmět: Zeměpis
Přidal(a): Verity
Pedosféra = půdní obal země
– Vznik: Zvětrávání (matečná hornina) —› Půdotvorný substrát – půdotvorní činitelé –› Půda
– Pedosféra – leží na styku sfér, vznikla jejich působením
– Základem půdy je matečná hornina
– Dělí se vertikálně i horizontálně
– Úrodnost půd:
1) Přírodní – podmíněna typem půdy
2) Kulturní = mladší = ovlivněno člověkem
– kladné i záporné
= hnojení, zavlažování/odvodňování,… + záleží na plodinách (jak drží vodu…)
– likvidace zemědělských ploch = sklady okolo měst
– Půda se skládá:
a) Pevné anorganické složky půdy – úlomky nerostů a hornin
b) Kapalná složka půdy – půdní voda s rozpuštěnými minerálními a organickými látkami = půdní roztok
c) Plynná složka půdy – půdní vzduch – dusík, kyslík, oxid uhličity
d) Organická neživá složka půdy – humus – zbytky odumřelého rostlistva a živočištstva
e) Živá složka půdy = edafon
Dělí se: fytoedafon a zooedafon, mikroedafon a makroedafon
Půdotvorní činitelé
– Pestrý půdní kryt Země – podle působení různých činitelů
1) Matečná hornina = základ pevné horniny, z ní vznikají ostatní horniny
– každá hornina dá půdě jiné vlastnosti – textura, pH, živiny, barva,…
2) Podnebí – ovlivňuje: rychlost chemických reakcí v půdě
Tropy (rychlejší zvětrávání) X tundra
+ poměr mezi výparem a srážkami, teplota
3) Živé organismy – hlavně mikroorganismy => humus
4) Podzemní voda – redukční procesy a pohyb složek půdní hmoty
5) Reliéf – ovlivněňuje vlhkost a teplotu půdy,…
6) Čas – 1 m podzolu v ČR trvá 1000 – 1500 let – vyhraněnost půdního typu
7) Člověk – úrodnost, degradace,…
Půdní druhy
– Rozhodujícím činitelem je ZRNITOST = textura
– Podle velikosti zrn se dělí:
a) Hrubozemě = drtě = skelet – nad 2mm – čím výše jdeme, tím více skeletu
b) Jemnozemě – do 2 mm
I) Jílovité částice pod 0,01mm těžké
II) Prach 0,01 – 0,05 mm středně těžké
III) Práškový písek 0,05 – 0,1 mm
IV) Písek 0,1 – 2 mm lehké
– Hlinitá půda = nejúrodnější
– V zemědělství se dělí:
Lehké (písčité) – lehce udělatelné, nedostatek jílových částic. Velmi provzdušněné, dobře propustné pro vodu, málo humusu. Výskyt ve vátých píscích a pískovcích.
Středně těžké (hlinité) – středně obdělávatelné, stejný podíl písku a jílových částic. Bývají hluboké, patří k zemědělsky výhodným půdám. Rozšířeny v nížinách.
Těžké (jílovité) – nesnadno obdělávatelné, nadbytek jílových částic. Pro vodu a vzduch hůře propustné, mají velkou vodní a malou vzdušnou kapacitu. Velká část vody je vázána v jílových částicích a tím je pro rostliny nepřístupná.
Struktura a pórovitost
– Struktura = půda se spojuje v agregát = ve shluky (kulovité, deskovité, kostkovité,…)
– Velký vliv na úrodnost, ukazatel kulturnosti půdy
– Člověk může ovlivňovat
– Póry = volné prostory, umožňují průchod vodě a vzduchu, vyjádřeno v % k objemu půdy
– Nejcennější – půdy pórovité s drobně hrudkovitou strukturou
Chemické složení půdy
– Půdní reakce = chemická vlastnost půdy, která je určována aktivitou iontů v roztoku.
– Ovlivňuje půdní edafon
– Neutrální, kyselá (ph pod 7), zásaditá (pH nad 7) – pro rostliny lepší neutrální
– Kyselé deště
– U nás – kyselé půdy (= vápnění)
Půdní typy
– Podle toho, v jakých podmínkách se vyvíjí jednotlivé půdy
– Rozdělení na půdní vrstvy = horizonty
– Podléhají vodorovné pásovitosti a výškové stupňovitosti
– Zákonné uspořádání
– V půdním profilu = půdní řez
– Azonálnost = nivní půdy (v okolí řek)
Horizonty
– Liší se barvou i vlastnostmi
– Vznikly přemisťováním složek půdního profilu a opětovným ukládáním
- = svrchní pásmo
– Vysoký obsah humusu = tmavý
– Probíhají v něm biologické procesy
A0 – spadané listí, jehličí
A1 – humózní vrstva
A2 – eluviální = ochuzený horizont
- = iluviální = obohacený horizont
– Obohacený o látky vyplavené z horizontu A
– Hnědý nebo černošedý
- = půdotvorný substrát
- = matečná hornina
+ další druhy:
Glejový = půdy glejové, ovlivněn spodní vodou, modrozelený
Ca horizont = půdy vápenatky/rendziny = obohaceno o Ca
„Železňák“ = tvrdá, červená – soustřeďuje oxidy železa
Alligerový horizont = vybělený (A2)
Půdní typy
– (Hlavní) Půdní typy: černozem, podzoly, hnědozem, hnědé lesní půdy, fluvizemě, šedé lesní půdy, podzoly, tundrové půdy
– Podle uspořádání půdních horizontů se určují půdní typy
– Půdní typ musí mít alespoň 2 půdní horizonty
– Dělí se na horizontální (vodorovná pásovitost) a vertikální zonálnost (výšková stupňovitost)
Horizontální zonálnost hlavních půdních typů
– Projevuje se ve velkých nížinách nebo zarovnaných površích
– Od pólu k rovníku
1) Tundrové půdy
– Vznikají v subarktických podmínkách na severu Eurasie a S. Ameriky
– Tvořen horizonty A, C => horizont C tvoří permafrost
– V létě rozmrzá do několika decimetrů
– Permafrostem zadržená voda v hor. A podmiňuje glejový proces
– Nehodí se pro obdělávání, slouží jako chudá pastvina pro soby
2) Podzolové půdy
– Skandinávie, sever Ruska – tajga a Kanada
– Probíhá podzolizací proces = rozklad nerostu pomocí silných org. kyselin
– Horizonty A2, B, C – šedá barva
– Nekvalitní humus, kyselá reakce, nedostatek živin – málo úrodné, obvykle jehličnaté lesy
3) Černozemě
– Stepi a lesostepi mírného pásu
– Vznik černozemním procesem – dlouhodobé hromadění humusu z hor. A1 – 60-100cm humusu
– Profil A,C
– Neutrální reakce, drobně hrudkovitá struktura, vysoký obsah živin – nejúrodnější půdy
– Největší plochy – Ukrajina, Rusko, USA
4) Žlutozemě a červenozemě
– Vlhké subtropické lesy
– USA, Čína
– Půdní profim A,B,C
– Název odvozen od hor. B => proces feritizace (= oželeznění)
– Kyselé, chudé na živiny, vyžadují intenzivní hnojení, ale ošetřené – bavlna, čaj, tabák, podzemnice olejná, sója
5) Pouštní a polopouštní půdy
– Subtropické podnebí, ale i mírný a tropický pás
– Oblasti se suchým klimatem, ne přes 150 mm srážek
– Hlinité, štěrkovité, písčité, kamenité
– Málo humusu – pouze jako chudé pastviny
– Vzlínáním – hromědění soli => tvoří solnou kůru
6) Červené půdy
– Mezi 10° jižní a sevetní š. a obratníky
– Horské savanovité podnebí, s výrazným obdobím dešťů a suchou zimou
– Procesy oželeznění a obohacení o oxidy hliníku
– V době sucha vzlíná voda s Fe = červenohnědé zabarvení
– Úrodné, ale používány primitivně – pastviny, plantáže
7) Červenožluté půdy
– Půdy ekvatoriální oblasti – Amazonie, Kongo
– Stálé podnebí – vlhké, teplé, bez období sucha
– Intenzivní biologický koloběh
– Proces feralitizace (= laterizace) = půda se obohacuje o oxidy hlinité a železité = zabarvení
– Zemědělství – vyžaduje hnojení – cukrová třtina, kakaovník, tropické ovoce.
– Kácení lesů = rozsáhlá eroze půdy
Vertikální zonálnost hlavních půdních typu
– Převážně v hornatých krajích
– Závisí na nadmořské výšce
– Hlavní půdní typy střední Evropy:
1) Nivní půdy = fluvizemě
– Nejníže položená místa říčních rovin – říční náplavy
– Ovlivněny i dle kvality spodní vody
– Slabě vyvinuté horizonty – zaplavovány povodněmi
– Štěrkovité až jílovité
– Úrodnost je různá – pole, louky, pastviny
2) Lužní půdy = černice
– Stejné jako nivní půdy, ale položeny výše, dále od vodních toků – nenarušovány záplavami
– 30 – 100 cm vrstva humusu – velmi úrodné
3) Černozemě
– Vznik černozemním procesem – viz dříve
– Profil A,C
– Nadm. v. do 300 m, suchá, teplá místa, vznikají na spraších
– Humifikace = černozemní pochod – dáno trouchnivěním kořenů travin
4) Hnědozemě
– Na svazích pahorkatin, lemují černozemě
– Mírně teplé, vlhké podnebí
– Profil A1, B, C (spraše)
– Proces mírné ilimerizace = splavování jílových částic
– Hnědá barva, úrodný
5) Ilimerizované půdy = luvizemě
– Výše od hnědozemí, navazují
– Intenzivnější ilimerizační proces
– Profil A1, A2, B
– Středně úrodný
6) (Šedo)hnědé lesní půdy = kaulizemě
– Půdy vrchovin, skelet křemičitanových hornin = půdotvorný substrát
– Ve střední Evropě převládají, využití pro lesní (listnaté) produkci, méně náročné plodiny
– Probíhá brumifikace = zbarvování do hněda + obohacování o Fe
7) Podzolové půdy
– Vznik podzolizacím procesem vyšších hornatin = výrazné vytváření obohaceného horizontu
– Vytvořily se při horní hranici lesa
– Profil A1, A2, B, C
– Malá úrodnost – jehličnaté lesy
– Velmi rozšířené
Další podobné materiály na webu:
