Pedosféra

 

   Otázka: Pedosféra

   Předmět: Zeměpis

   Přidal(a): Verity

 

 

 

 

Pedosféra = půdní obal země

–          Vznik:   Zvětrávání (matečná hornina) —› Půdotvorný  substrát – půdotvorní činitelé –› Půda

–          Pedosféra – leží na styku sfér, vznikla jejich působením

–          Základem půdy je matečná hornina

–          Dělí se vertikálně i horizontálně

–          Úrodnost půd:

1)       Přírodní – podmíněna typem půdy

2)       Kulturní = mladší = ovlivněno člověkem

– kladné i záporné

= hnojení, zavlažování/odvodňování,… + záleží na plodinách (jak drží vodu…)

– likvidace zemědělských ploch = sklady okolo měst

–          Půda se skládá:

a)       Pevné anorganické složky půdy – úlomky nerostů a hornin

b)       Kapalná složka půdy – půdní voda s rozpuštěnými minerálními a organickými látkami = půdní roztok

c)       Plynná složka půdy – půdní vzduch – dusík, kyslík, oxid uhličity

d)       Organická neživá složka půdy – humus – zbytky odumřelého rostlistva a živočištstva

e)       Živá složka půdy = edafon

 

Dělí se: fytoedafon a zooedafon, mikroedafon a makroedafon

 

Půdotvorní činitelé

–          Pestrý půdní kryt Země – podle působení různých  činitelů

1)       Matečná hornina = základ pevné horniny, z ní vznikají ostatní horniny

– každá hornina dá půdě jiné vlastnosti – textura, pH, živiny, barva,…

2)       Podnebí – ovlivňuje:         rychlost chemických reakcí v půdě

Tropy (rychlejší zvětrávání) X tundra

+ poměr mezi výparem a srážkami, teplota

3)       Živé organismy – hlavně mikroorganismy => humus

4)       Podzemní voda – redukční procesy a pohyb složek půdní hmoty

5)       Reliéf – ovlivněňuje vlhkost a teplotu půdy,…

6)       Čas – 1 m podzolu v ČR trvá 1000 – 1500 let            – vyhraněnost půdního typu

7)       Člověk – úrodnost, degradace,…

 

Půdní druhy

–          Rozhodujícím činitelem je ZRNITOST = textura

–          Podle velikosti zrn se dělí:

a)       Hrubozemě = drtě = skelet       – nad 2mm           – čím výše jdeme, tím více skeletu

b)       Jemnozemě                 – do 2 mm

I)                    Jílovité částice                    pod 0,01mm        těžké

II)                 Prach                                    0,01 – 0,05 mm   středně těžké

III)               Práškový písek                   0,05 – 0,1 mm

IV)               Písek                                     0,1 – 2 mm           lehké

–          Hlinitá půda = nejúrodnější

 

–          V zemědělství se dělí:

Lehké (písčité) – lehce udělatelné, nedostatek jílových částic. Velmi provzdušněné, dobře propustné pro vodu, málo humusu. Výskyt ve vátých píscích a pískovcích.

Středně těžké (hlinité) – středně obdělávatelné, stejný podíl písku a jílových částic. Bývají hluboké, patří k zemědělsky výhodným půdám. Rozšířeny v nížinách.

Těžké (jílovité) – nesnadno obdělávatelné, nadbytek jílových částic. Pro vodu a vzduch hůře propustné, mají velkou vodní a malou vzdušnou kapacitu. Velká část vody je vázána v jílových částicích a tím je pro rostliny nepřístupná.

 

Struktura a pórovitost

–          Struktura = půda se spojuje v agregát = ve shluky (kulovité, deskovité, kostkovité,…)

–          Velký vliv na úrodnost, ukazatel kulturnosti půdy

–          Člověk může ovlivňovat

–          Póry = volné prostory, umožňují průchod vodě a vzduchu, vyjádřeno v % k objemu půdy

–          Nejcennější – půdy pórovité s drobně hrudkovitou strukturou

 

Chemické složení půdy

–          Půdní reakce = chemická vlastnost půdy, která je určována aktivitou iontů v roztoku.

–          Ovlivňuje půdní edafon

–          Neutrální, kyselá (ph pod 7), zásaditá (pH nad 7) – pro rostliny lepší neutrální

–          Kyselé deště

–          U  nás – kyselé půdy (= vápnění)

 

Půdní typy

–          Podle toho, v jakých podmínkách se vyvíjí jednotlivé půdy

–          Rozdělení na půdní vrstvy = horizonty

–          Podléhají vodorovné pásovitosti a výškové stupňovitosti

–          Zákonné uspořádání

–          V půdním profilu = půdní řez

–          Azonálnost = nivní půdy (v okolí řek)

 

Horizonty

–          Liší se barvou i vlastnostmi

–          Vznikly přemisťováním složek půdního profilu a opětovným ukládáním

  1. = svrchní pásmo

–          Vysoký obsah humusu = tmavý

–          Probíhají v něm biologické procesy

A0 – spadané listí, jehličí

A1 – humózní vrstva

A2 – eluviální = ochuzený horizont

  1. = iluviální = obohacený horizont

–          Obohacený o látky vyplavené z horizontu A

–          Hnědý nebo černošedý

  1. = půdotvorný substrát
  2. = matečná hornina

 

+ další druhy:

Glejový = půdy glejové, ovlivněn spodní vodou, modrozelený

Ca horizont = půdy vápenatky/rendziny = obohaceno o Ca

„Železňák“ = tvrdá, červená – soustřeďuje oxidy železa

Alligerový horizont = vybělený (A2)

 

Půdní typy

–          (Hlavní) Půdní typy: černozem, podzoly, hnědozem, hnědé lesní půdy, fluvizemě, šedé lesní půdy, podzoly, tundrové půdy

–          Podle uspořádání půdních horizontů se určují půdní typy

–          Půdní typ musí mít alespoň 2 půdní horizonty

–          Dělí se na horizontální (vodorovná pásovitost) a vertikální zonálnost (výšková stupňovitost)

 

Horizontální zonálnost hlavních půdních typů

–          Projevuje se ve velkých nížinách nebo zarovnaných površích

–          Od pólu k rovníku

1)       Tundrové půdy

–          Vznikají v subarktických podmínkách na severu Eurasie a S. Ameriky

–          Tvořen horizonty A, C             => horizont C tvoří permafrost

–          V létě rozmrzá do několika decimetrů

–          Permafrostem zadržená voda  v hor. A podmiňuje glejový proces

–          Nehodí se pro obdělávání, slouží jako chudá pastvina pro soby

2)       Podzolové půdy

–          Skandinávie, sever Ruska – tajga a Kanada

–          Probíhá podzolizací proces = rozklad nerostu pomocí silných org. kyselin

–          Horizonty A2, B, C – šedá barva

–          Nekvalitní humus, kyselá reakce, nedostatek živin – málo úrodné, obvykle jehličnaté lesy

3)       Černozemě

–          Stepi a lesostepi mírného pásu

–          Vznik černozemním procesem – dlouhodobé hromadění humusu z hor. A1 – 60-100cm humusu

–          Profil A,C

–          Neutrální reakce, drobně hrudkovitá struktura, vysoký obsah živin – nejúrodnější půdy

–          Největší plochy – Ukrajina, Rusko, USA

4)       Žlutozemě a červenozemě

–          Vlhké subtropické lesy

–          USA, Čína

–          Půdní profim A,B,C

–          Název odvozen od hor. B       => proces feritizace (= oželeznění)

–          Kyselé, chudé na živiny, vyžadují intenzivní hnojení, ale ošetřené – bavlna, čaj, tabák, podzemnice olejná, sója

5)       Pouštní a polopouštní půdy

–          Subtropické podnebí, ale i mírný a tropický pás

–          Oblasti se suchým klimatem, ne přes 150 mm srážek

–          Hlinité, štěrkovité, písčité, kamenité

–          Málo humusu – pouze jako chudé pastviny

–          Vzlínáním – hromědění soli => tvoří solnou kůru

6)       Červené půdy

–           Mezi 10° jižní a sevetní š. a obratníky

–          Horské savanovité podnebí, s výrazným obdobím dešťů a suchou zimou

–          Procesy oželeznění a obohacení o oxidy hliníku

–          V době sucha vzlíná voda s Fe = červenohnědé zabarvení

–          Úrodné, ale používány primitivně – pastviny, plantáže

7)       Červenožluté půdy

–          Půdy ekvatoriální oblasti – Amazonie, Kongo

–          Stálé podnebí – vlhké, teplé, bez období sucha

–          Intenzivní biologický koloběh

–          Proces feralitizace (= laterizace) = půda se obohacuje o oxidy hlinité a železité = zabarvení

–          Zemědělství – vyžaduje hnojení – cukrová třtina, kakaovník, tropické ovoce.

–          Kácení lesů = rozsáhlá eroze půdy

 

Vertikální zonálnost hlavních půdních typu

–          Převážně v hornatých krajích

–          Závisí na nadmořské výšce

–          Hlavní půdní typy střední Evropy:

1)       Nivní půdy = fluvizemě

–          Nejníže položená místa říčních rovin – říční náplavy

–          Ovlivněny i dle kvality spodní vody

–          Slabě vyvinuté horizonty – zaplavovány povodněmi

–          Štěrkovité až jílovité

–          Úrodnost je různá – pole, louky, pastviny

2)       Lužní půdy = černice

–          Stejné jako nivní půdy, ale položeny výše, dále od vodních toků – nenarušovány záplavami

–          30 – 100 cm vrstva humusu – velmi úrodné

3)       Černozemě

–          Vznik černozemním procesem – viz dříve

–          Profil A,C

–          Nadm. v. do 300 m, suchá, teplá místa, vznikají na spraších

–          Humifikace = černozemní pochod – dáno trouchnivěním kořenů travin

4)       Hnědozemě

–          Na svazích pahorkatin, lemují černozemě

–          Mírně teplé, vlhké podnebí

–          Profil A1, B, C (spraše)

–          Proces mírné ilimerizace = splavování jílových částic

–          Hnědá barva, úrodný

5)       Ilimerizované půdy = luvizemě

–          Výše od hnědozemí, navazují

–          Intenzivnější ilimerizační proces

–          Profil A1, A2, B

–          Středně úrodný

6)       (Šedo)hnědé lesní půdy = kaulizemě

–          Půdy vrchovin, skelet křemičitanových hornin = půdotvorný substrát

–          Ve střední Evropě převládají, využití pro lesní (listnaté) produkci, méně náročné plodiny

–          Probíhá brumifikace = zbarvování do hněda    + obohacování o Fe

7)       Podzolové půdy

–          Vznik podzolizacím procesem vyšších hornatin = výrazné vytváření obohaceného horizontu

–          Vytvořily se při horní hranici lesa

–          Profil A1, A2, B, C

–          Malá úrodnost – jehličnaté lesy

–          Velmi rozšířené





Další podobné materiály na webu: