Poválečný vývoj v Československu

Proč je zakázané kopírování? 💾 Stáhnout materiálVIP členstvíNahlásit chybu

dějiny

 

Otázka: Poválečný vývoj v Československu

Předmět: Dějepis (seminární práce)

Přidal(a): xx

 

1945 – 1948

  • Důležitá událost: jednání v Moskvě v 3/45 – sešli se zástupci sovětského a londýnského exilu-dohoda o poválečném uspořádání ČSR-schválena ztráta Podkarpatské Rusi, dohodnuto vytvoření nové vlády a nového politického programu, nepodíleli se zástupci domácího odboje – chyba!
  • Vytvořena Vláda Národní fronty, v čele soc. dem. Zdeněk Fierlinger (ale sympatizoval s komunisty), celkem 25 členů (16 Čechů, 9 Slováků), rovnost politických stran – zastoupeny sociální demokracie, KSČ, národní socialisté a lidovci + nestraníci. Klíčové pozice obsadili komunisté. Vláda byla jmenována v 4/45 v Košicích, kde byl vyhlášen také nový vládní program – Košický vládní program. Poté vláda postupně přebírala moc. Od dubna do října byla politika řízena prostřednictví prezidentských dekretů – tzv. Benešovy dekrety (neexistoval parlament – dekrety o odsunu Němců, o konfiskaci majetku atd.)
  • Politický systém: hlavním orgánem státní správa se staly národní výbory – místní, okresní, zemské, podřízenost nižších vyšším. Pro celou republiku platil tzv. asymetrický model –
  • V Čechách zrušena ČNR (Česká národní rada), na Slovensku zachována SNR (Slovenská NR), vládne spolu se Sborem pověřenců.
  • Základem politiky se stala Národní fronta – tvořena výše zmíněnými stranami + na Slovensku nově vytvořenou Demokratickou stranou (sdruženy ostatní dem. strany mimo KSS). Národní fronta tvořila uzavřený systém – nové strany mohly vznikat pouze s jejím souhlasem, zakázána byla řada předválečných stran (hlavně agrární), legální opozice nepřípustná. Oporou se stalo Revoluční odborové hnutí – sjednocené odbory ovládané komunisty, v čele Ant. Zápotocký.
  •  Ihned po válce začala probíhat tzv. národní očista: realizována prostřednictvím tzv. Benešových dekretů – potrestání zrádců a kolaborantů, konfiskace majetku – řada představitelů okupační správy popravena – K. H. Frank, J. Tiso, V. Tuka, na doživotí byli odsouzeni např. J. Stříbrný, R. Beran aj. (Hácha krátce po válce zemřel). Potvrzeno znárodnění majetku zrádců a kolaborantů, rozšířeno v říjnu 45 na klíčové oblasti průmyslu, banky, pojišťovny a podniky nad 500 zaměstnanců – vznik třísektorové ekonomiky – státní, soukromý, malovýrobní (družstevní). V továrnách zřízeny závodní rady – orgány dělníků, které se podílely na řízení podniků, velké pravomoci, v rukou KSČ.
  • Dále vydána i 1. pozemková reforma – zkonfiskována půda zrádců, kolaborantů a Němců
  • (asi 2 mil. hektarů), přidělena zájemcům za symbolickou cenu (max. 13 ha na osobu), osidlování pohraničí.
  • 28. 10. 1945 – zasedalo poprvé Prozatímní národní shromáždění – parita pol. stran – potvrdilo zpětně Benešovy dekrety, jmenování vlády, zřízeno předsednictvo vlády (podobná fce jako předválečná Pětka) – hl. cíl – dovést zemi k volbám.
  • květen 1946 – první poválečné volby – V Čechách vítězí KSČ (40 %), na Slovensku Demokratická strana (62 %), celkově ale vyhrála KSČ. Propad dem. stran v Čechách.
  • Důsledky – klíčové pozice pro KSČv čele vlády Kl. Gottwald, kontrola klíčových ministerstev, ve vládě 2 nestraníci – min. obrany – L. Svoboda, min. zahraničí – J. Masaryk, konec parity, hlavní roli přebírají komunisté i v národních výborech.
  • Hospodářský vývoj: v roce 1946 schválen dvouletý plán obnovy hospodářství (platil na léta 1947-48). Velmi brzy se objevily potíže – zaostávání průmyslu, zdražování, pokles zahraničního obchodu – spory mezi pol. stranami o řešení obtíží. Navíc v r. 1947 se ČSR nepřidala k Marshallově plánu (i pol. důsledky), v témže roce sucho a neúroda – pomoc ze SSSR, ideologicky využívá KSČ k posílení svého vlivu. Ve 2. pol. roku 1947 se začíná vyhrocovat politická i ekonomická krize – KSČ požaduje milionářskou dávku, vytvořen tzv. Hradecký program (rozšíření pozemkové reformy, parcelace statků nad 50 ha). Dochází k rozkladu NF, v demokratických politických stranách vznikají tzv. levé frakce (např. formálně jsem národní socialista, ale ve skutečnosti sympatizuji s komunisty), KSČ bojkotuje jednání v rámci NF-neschopnost přijímat zákony. Na Slovensku byla v říjnu 1947 zbavena vlivu demokratická strana – údajné spiknutí, výsledkem bylo podřízení slovenských orgánů československým.
  • Krize vrcholí v únoru 1948 – přeloženi nekomunističtí velitelé SNB z Prahy, nahrazeni komunisty – protesty dem. stran, KSČ odmítá jednat. Výsledkem bylo 20. 2. podání demise nekomunistických ministrů – nepřidali se soc. – dem. a nestraníci (překvapení hlavně u Jana Masaryka). Nekomunisté očekávali, že prezident ji nepřijme a bude jmenovat úřednickou vládu. Aktivizují se i komunisté – do Prahy svolán sjezd závodních rad, rolnických komisí, vznikají lidové milice, probíhají demonstrace, 24. 2. vyhlášena generální stávka – 25. 2. velká demonstrace na Staroměstském náměstí + nátlak K. Gottwalda – prezident Beneš demisi přijal a jmenoval novou vládu podle návrhů K. Gottwalda – vítězství KSČ. Následovala očista úřadů, armády, policie, továren, škol aj. Z vedoucích míst byli vytlačeni nekomunisté, nahrazeni členy KSČ, která definitivně převzala moc ve státě. (10. 3. 48 – smrt Jana Masaryka – vražda x sebevražda?)
  • Už v březnu a dubnu vydány zákony o nové pozemkové reformě-znárodněno vše nad 50 ha, rozšířeno i znárodnění průmyslu – všechny podniky nad 50 zaměstnanců. 95 % průmyslu tak přešlo do rukou státu, do konce r. 1948 byl zcela zlikvidován soukromý sektor.
  • Byla vypracována nová ústava-Ústava 9. května-počátky totality, prezident Beneš odmítl podepsat. V květnu proběhly nedemokratické volby – jednotná kandidátka NF, 70 % hlasů získali komunisté. 2. 6. Beneš abdikuje, novým prezidentem K.G. – ihned podepsal ústavu, premiérem se stal Ant. Zápotocký. Poslední pokusy o odpor byly 11. všesokolský slet a pohřeb E. Beneše. Oba potlačeny. Následuje období stalinismu.

 

1948 – 1956

  • KSČ likviduje ostatní politické strany, ty buď zakázány, nebo existují pouze formálně. Vedou se spory s církví – omezovaní její moci, podřízení státu-odpor kněžích i Vatikánu. ČSR se stává pevnou součástí sovětského bloku ve východní Evropě. I u nás nastává stalinizace, přecházíme na „sovětský model“ řízení státu a ekonomiky. Vytvářeny pětileté plány, centrálně řízená ekonomika, provedena přestavba průmyslu – preferován hlavně těžký a zbrojní průmysl. Vytvořena tzv. Generální linie výstavby socialismu – stanoveny ekonomické zásady pro další léta, schválena roku 1949, od r. 1950 probíhá první pětiletka – nesplnitelné plány. Součástí i Zákon o JZDnásilná kolektivizace po vzoru SSSR. Výsledkem byl pokles životní úrovně, nárůst černého trhu. Vrcholem byla měnová reforma v roce 1953 – lidé přišli o celoživotní úspory-první demonstrace proti KSČ. Roste vliv STB. Likvidace nepohodlných osob prostřednictvím politických procesů-zinscenované za pomoci sovětských poradců, oběťmi sedláci, politici dem. stran, vojáci ze západního odboje, kněží aj. Nejznámější procesy1949 – popraven gen. Heliodor Píka – první velký proces, 1950 – poprava Milady Horákové (poslankyně národně soc. strany), 1952 – proces s Rudolfem Slánským a špičkami KSČ-údajná velezrada. Využíváno psychického nátlaku, mučení-vynuceno „dobrovolné přiznání“.
  • Celkem popraveno kolem 180 osob, dalších 80 000 uvězněno na dlouhá léta.
  • Začíná první vlna emigracevzniká tzv. třetí odboj – v zahraničí, za obnovu demokracie – nejznámější organizace – Rada svobodného Československa (v čele Petr Zenkl), později Svobodná Evropa (P. Tigrid).
  • Změny ve vedení státu – 1953 umírá K.G, novým prezidentem A. Zápotocký, předsedou vlády Viliam Široký, generálním tajemníkem KSČ byl A.Novotný.
  • Změna nastala po roce 1956 – 20. sjezd KSSS, odhalen kult Stalina – uvolnění poměrů i u nás.

 

1956 – 1968

  • 1955-60 – probíhá druhá pětiletka-opět ekonomické problémy, zaostávání za západem, mírné zlepšení až na konci 50. let. Ve druhé polovině 50. let probíhá tzv. druhá kolektivizace.
  • 1957 – další změny ve vedení – prezidentem se stává A. Novotný – boj proti jakýmkoli politickým změnám, snaha udržet se u moci za každou cenu.
  • 1960 – zásadní změny – konstatováno vybudování základů socialismu, vydána nová ústava – změna názvu na Československou socialistickou republiku, potvrzena vedoucí úloha KSČ, upevněn centralismus – omezení pravomocí slovenských orgánů.
  • 1963 – krach třetí pětiletky-zrušena (V euforii mírného vzestupu z konce 50. let silně přeceněny plány). Naproti tomu se začíná uvolňovat napětí ve společnosti, i u nás odsouzen stalinismus, začínají rehabilitace pol. vězňů.
  • Od poloviny 60. let se začíná rozjíždět reformní proces společnosti i ekonomiky – Ota Šik představil ekonomickou reformu – založena na tržních principech, rozbíhá se veřejná diskuse o společenské reformě na stránkách novin, časopisů, v rozhlase i televizi. I uvnitř KSČ se začíná formovat reformní křídlo – politická krize na podzim 1967. Začala už v červnu 1967 na IV. sjezdu československých spisovatelů-tvrdá kritika byrokracie a vedení strany a vlády, požadavek tvůrčí i osobní svobody. Proti vystupuje A.N. – řada spisovatelů vyloučena z KSČ, zanikají Literární noviny. K prohlášení sjezdu se přidávají studenti – demonstrace, reakce i v dalších kulturních institucích, zvyšuje se napětí i mezi stranickými skupinami.
  • 1/1968Novotný odvolán z funkce generálního tajemníka KSČ, nahrazen Al. Dubečkem. Pod jeho vedením začíná obrodný proces (tzv. Pražské jaro 1968). Cílem reformy je demokratický socialismus (s lidskou tváří), má nastat politické uvolnění, dochází ke změnám na nejvyšších postech – prezidentem se stává Ludvík Svoboda, premiérem Oldřich Černík, předsedou Národního shromáždění Josef Smrkovský.
  • 4/1968 ÚV KSČ přijímá tzv. Akční program-postupná demokratizace, vedoucí úloha KSČ má být zachována, ale musí si ji zasloužit. Navrženy dem. reformy, rehabilitace, zrušena cenzura, obnoven Skaut, vznik nových organizací – KAN (Klub angažovaných nestraníků), K-231 (sdružení politických vězňů)
  • Proti tomuto vývoji se staví konzervativní komunisté (V. Biľak, A. Indra), ale především SSSR – nátlak na KSČ, aby proces zastavila, vojenské hrozby
  • 6/1968 zveřejněn manifest 2000 slov (L.Vaculík) – kritika pomalého tempa reformy, kritika komunistického programu – velký ohlas na veřejnosti, řada demonstrací
  • 7/1968 schůzka generálních tajemníků KS ve Varšavě – varování pro KSČ (Dubček se nezúčastnil) -zaslán ultimativní dopis vedení KSČ, aby zastavil kontrarevoluci v ČSSR – odmítnuto. Na přelomu 7/8 1968- poslední varování při setkání delegací KSČ a KSSS v Čierné nad Tisou-opět neústupnost české delegace.
  • 21.8.1968 – zásah vojsk Varšavské smlouvy – na základě tzv. zvacího dopisu, který zaslali do Moskvy přívrženci konzervativního křídla KSČ (V.Biľak, A.Indra, A.Kapek, O.Švestka)
  • Celé území obsazeno (asi 750 000 vojáků), odpor obyvatelstva, ztráty na životech. Svolán mimořádný sjezd KSČ-požadavek na odchod vojsk, vyhlášena gen. stávka – bez úspěchu. Vedoucí představitelé uneseni do Moskvy, kde donuceni podepsat tzv. Moskevský protokol – souhlas s intervencí a rozmístěním vojsk na našem území, slib normalizace. Konec reformního procesu, obnovena závislost na SSSR, vydána tzv. Brežněvova doktrína o „omezené suverenitě“- SSSR má právo zasáhnout, pokud bude ohrožen komunismus, povinnost hlasovat stejně na půdě OSN.
  • Západ na události v ČSSR reagoval pouze formálními protesty.

 

1969-1989

  • období normalizace
  • návrat do stavu před „Pražským jarem“, změny ve vedení státu – odstraněni všichni příznivci reformy, Dubčeka nahradil ve funkci G. Husák, další vlna čistek na všech úrovních společnosti, druhá vlna emigrace (až 200 000 lidí)
  • 28.10.1968 – přijat Zákon o federalizaci-změna uspořádání státu-federace 2 samostatných republik, nejvyšším orgánem Federální shromáždění– 2 komory-Sněmovna lidu (poměrné zastoupení) a Sněmovna národů (obě republiky stejný počet poslanců), každá republika má svou Národní radu a vládu, vedle národních vlád i vláda ČSSR. Do těchto struktur s pomocí STB protlačeni příznivci konzervativců.
  • Protesty veřejnosti: 1/69 upálil se na protest Jan Palach, 2/69 – totéž Jan Zajíc, 3/1969 – Evžen Plocek
  • Během roku 69 proběhla restaurace stranické byrokracie, vypracováno Poučení z krizového vývoje (1970) – zkreslená interpretace celého reformního procesu. Následuje období „normalizace“ – 70.-80.léta. Char. rysy: rezignace veřejnosti na politiku, emigrace, lidé preferují osobní zájmy – chaty, televize …V ekonomice byla opuštěna ek. reforma, návrat starých principů – další zpožďování za Západem. Pouze malá skupina se staví proti-vzniká disidentské hnutí (viz. literatura) Jejich činnost vyústila v roce 1977 ve vznik Charty 77 – protest proti porušování lidských práv, prvními mluvčími V.Havel, Jiří Hájek, Jan Patočka, původně 239 signatářů, počet se neustále zvyšoval, její příznivci pronásledováni. V 70. letech proběhly také změny ve vedení státu – 1975 se prezidentem stal G.Husák (znovu spojena funkce prezidenta a generálního tajemníka KSČ, až do r. 1987, kdy funkci GT převzal Milouš Jakeš), předsedou vlády L.  Štrougal.
  • Změny ve společnosti se začaly objevovat ve 2. polovině 80. let – nástup Gorbačova, uvolnění vazeb na SSSR. Protesty vrcholí od ledna 1989- tzv. Palachův týden – brutální zásahy policie proti demonstrantům, 6/89 vydán manifest Několik vět – požadavek demokratizace společnost, autoři V.H. a další disidenti-velký ohlas ve společnosti, brzy více než 30 tis. podpisů, další demonstrace v srpnu – protesty proti zásahu z roku 1968 – opět tvrdý zásah policie. Vrchol nastal 17.11. – demonstrace studentů v Praze, proti ní brutální zásah policie na Národní třídě. Následuje první demonstrace veřejnosti. 18.11.- účast více než 20 tis. lidí – počátek tzv. Sametové revoluce, vzniká Občanské fórum, na Slovensku Verejnosť proti násiliu. Následují další masové akce (více než milion lidí na Letenské pláni)
  • 24.11. – rezignace Jakeše, ostatní ve funkcích. Pokračuje tlak veřejnosti, velká shromáždění na Václavském náměstí, generální stávka. Počátkem prosince reformována vláda, nový premiér Marián Čalfa – vytvořena „vláda národního porozumění“ – zastoupeni komunisté i disidenti. Odstupuje G.H., prezidentem zvolen Václav Havel, předsedou Federálního shromáždění zvolen A. Dubček – odkaz r. 68.

 

Po roce 89

  • 1990 – první svobodné volby – účastnily se obnovené i nové pol. strany, ale vítězí jednoznačně Občanské fórum. Zahájeny demokratické reformy, zákony o privatizaci atd. Změny názvu státu – nakonec Česká a Slovenská Federativní Republika
  • 1991 – dokončen odsun sov. vojsk, podepsán protokol o zániku Varšavské smlouvy, vzniká tzv. visegrádská spolupráce – koordinace s Polskem a Maďarskem
  • 1992 – rozpad OF, vznikají nové pol. Strany – ODS, ODA, ČSSD atd. Následují volby, u nás vítězí ODS, na Slovensku HZDS – snaha o rozdělení republiky (V. Klaus a Vl. Mečiar)
  • 1993Rozpad ČSFR, vznik ČR a SR
  • Následují integrační procesy s demokratickými státy-vstup do NATO (1999), vstup do EU (2004)