Sociální politika – maturitní otázka

společenské vědy

 

   Otázka: Sociální politika

   Předmět: Společenské vědy, Politologie

   Přidal(a): Sagitt

 

FUNKCE SOCIÁLNÍ POLITIKY

= schopnost SP vyvolat určité efekty – účinky,

  1. Ochranná fce
    • Řešení již vzniklých sociálních problémů. Události, kdy je jedinec či sociální skupina, znevýhodněna ve vztahu k ostatním,
    • Zmírňují či odstraňují důsledky sociálních problémů (dávky, služby),
    • Vychází z humanitních snah společnosti,
  2. Rozdělovací/Přerozdělovací/Redistribuční fce
    • Co, jak, kdy, komu a dle čeho přerozdělit,
    • Pozornost směřuje ke mzdám a důchodům – k jejich redistribuci,
    • Nejde o prvotní rozdělování – rozděluje se to, co již bylo rozděleno trhem,
    • Cíle přerozdělování,
      • Zajištění důstojných životních podmínek všem občanům,
      • Zajištění rovných šancí,
      • Zabezpečení do nejlepšího fungování společenského systému,
      • Odstranění nedokonalosti trhu,
    • Nástroje přerozdělování,
      • Státní rozpočet a veřejné rozpočty (krajské), pojištění a další instituce (neziskovky, nadace, církve),
        • Lorenzova křivka (důchodová křivka) – používá se k znázornění rozdělování důchodů ve společnosti.
      • Typy přerozdělování,
        • Vysoká míra přerozdělování – oslabuje podněty k práci a podnikání/vede k pasivitě. (př. podnikatelům může vysoké zdanění tlumit jejich aktivitu a motivaci)
        • Nízká míra přerozdělování – oslabuje stabilitu společnosti. Následkem je nedostatečný rozvoj vzdělávacího systému, vyšší výskyt chudoby a sociální neklid (chudoba=nízký odbyt > kolaps hospodářského systému),
        • Střední míra přerozdělování – měla lidi motivovat, neměla vyvolávat nepokoje ve společnosti,
  1. Homogenizační fce
    • Zajišťují stejně šance pro všechny (př. na vzdělání, zdravotní péči, pracovní uplatnění),
    • Souvisí s přerozdělovací fcí > příjmové vyrovnání > zmírnění sociálních rozdílů,
    • Cílem je dosáhnout co nejvyššího stupně stejnorodosti v uspokojování základních životních potřeb,
  2. Stimulační fce
    • Podporovat, podněcovat žádoucí sociální jednání (fce produktivity),
    • Jde o opatření SP, která ovlivňují přímo výkonnost pracovní, a to i ve vzdělání,
  3. Preventivní fce
    • Předcházení nepřiznivým sociálním situacím – chudoba, nezaměstnanost, zdravotní poškození,
    • Zabraňuje vznik nežádoucích sociálních situací – SP směřuje opatření k odstraňování příčin nepříznivých sociálních situací,
    • Plní všechny obory SP – nejzřetelněji vzdělávací a zdravotní politika,
    • Předpokladem je rozsáhlá osvětová činnost a poradenství všeho druhu.

 

Sociální politika

  • Dnes samostatná vědecká disciplína, která je součástí každé vyspělé společnosti,
  • Cílevědomá činnost státu, obcí, organizací, institucí, nadací i zaměstnavatelů, které mají vytvářet podmínky, kterými by se omezily příčiny sociálních nerovností a zajistí předpoklady pro rozvoj jedince nebo sociálních skupin ve společnosti,
  • Pojetí sociální politiky
    • Široké pojetí SP,
      • Snaží se ovlivnit jednání států, kterým se ovlivňují lidé a sociální sféra,
    • Užší pojetí SP,
      • Vnímá jako součást nějaké jiné politiky (nějaké oblasti politiky – př. hospodářské), př. proložena oblast zaměstnanců, zaměstnavatelů, mezd, dovolených, volna,
      • (př. v době krize zkrátit pracovní dobu, aby mohli přijmout nové zaměstnance – riziko snížení mzdy, vykořisťování zaměstnanců (za < hodin > práce),
    • Nejužší pojetí SP,
      • Redukuje se na opatření ve prospěch lidí v nouzové situaci (opatření, která SP může poskytovat),

SP může být

  • Aktivní (perspektivní) – (předcházení vzniku soc. problémů),
    • Ex ante (politika aktivní zaměstnanosti – vytváření nových pracovních míst),
  • Pasivní (retrospektivní) – (zmírňuje soc. problémy),
    • Ex post (pasivní politika zaměstnanosti – podpora v nezaměstnanosti, přísp.
      na zaměstnávání osob se zdravotním postižením,

Sociální ochrana

  • za úkol zabezpečit SP,
  • Zahrnuje právo na soc. péči, právo na zdravotní prevenci, léčbu (zajištěno zákony – zdravotní pojištění – pokud člověk nevydělává, hradí ho stát),
  • 3 typy SO:
    • Preventivní SO – dány mechanismy, zabraňující vznik soc. problémů a narušení integrity společnosti (Policie, hygienické sl., poradenské sl., školení BOZP, dopravní výchova u děti na ZŠ),
      • Obecná – všem (zákazy – př. zákaz koupání/příkazy – povinná školní docházka),
      • Adresná – pouze jedincům/skupinám (karanténa),
    • Terapeutická (léčebná) SO – poskytnutí soc. sl. nebo dávky,
      • Obligatorní (povinná) – máme nárok, pokud splníme určité podmínky,
      • Fakultativní (dobrovolná) – dobrovolné očkování,
    • Rehabilitační SO – nejnovější (vznikl z důsledku rozvoje společnosti) > př. rehabilitace zdravotní – člověk, který po nehodě zůstal na vozíku,
      • U nás SO poskytuje soc. správa,

Sociální správa – řada orgánů, institucí, které se tím zabývají (př. zdrav. Zařízení, školy).

Sociální problém – situace přesahující osobní rámec klienta a zasahuje i do života ostatních lidí, a proto vyžaduje řešení (chudoba, vys. nezaměstannost, nízká porodnost apod.).

Sociální událost – věc, která zasáhla konkrétně klienta (ztráta zaměstnání). Můžeme odlišit; obsahem, délkou, či dle závažnosti).

 

Typy životních situací

  • Přirozené Biologické – dospívání,
    • Sociální – založení rodiny,
  • Nepřirozené Bio – nemoc,
    • Soc. – chudoba,

Sociální zabezpečení – poskytuje ochranu lidem v těžkých životních situacích (nezaměstnanosti, ohrožení zdraví aj.).

  • Sociální pojištění
    • pilíř; Povinný finanční systém, zajišťující občana pro budoucí sociální událost,
    • Povinné – nemocenské a důchodové (nemocenské – nemoc/úraz nejsem schopný pracovat / důchodové – zabezpečuje případy ztráty příjmu),
    • Dobrovolné,
  • Dávky mohou být krátkodobé (ošetřovné) a dlouhodobé (penzijní dávky)),
  • Státní sociální podpora
    • pilíř; Podílí se krytí, výživu a základní os. potřeby děti a rodin,
    • Od r 1995 – poskytování dávek určité skupině obyvatelstva,
    • Rozdělujeme na dávky závislé na výši příjmu (přídavek na dítě) a nezávislé na výši příjmu (pohřebné),
  • Sociální pomoc
    • pilíř; poskytována občanům v hmotné nouzi k uspokojení základních potřeb v nezbytném rozsahu.
    • léta – poskytována formou dávek nebo soc. sl.
    • Zahrnuje 3 oblasti pomoc v hmotné nouzi,
    • Pomoc soc. sl. (zák. o soc. sl.),
    • Dávky poskytované os. se zdrav. pos..

 

Cíle SP

  • Zlepšení základních podmínek života obyvatel, zabezpečení sociální suverenity a sociálního bezpečí,
  • Cílová SP – soc. cíle a zájmy jsou důvodem vzniku rozvoje subjektu nebo smyslem jeho existence,
  • Instrumentální SP – soc. polit. zájmy subjektu jsou jen prostředkem k dosažení cíle,

→ soc. polit. sledujeme své zájmy a cíle,

→ cíle se vyvíjejí a mění v čase,

  • V demokratickém státě soc. subjekty soupeří o prosazení svých zájmů (volby=většinový názor).

Cíle SP = žádoucí, chtěné stavy sociálních systémů v budoucnosti (jde o soustavu cílů → ty naplňují obecný cíl = rozvoj člověka).

  1. Prosazování rovných příležitostí (ke vzdělání, prac. příležitostem),
  2. Předcházení soc. a eko. ohrožením a rizikům (cílem blahobyt občanů),
    • Blahobyt= os. bezpečí, přiměřené bydlení, získání vzdělání, zabezp., záruka odpočinku.

Tvorba a formulace cílů

  • SP se zaměřuje na prospěch lidí – důležité názory a postoje občanů na SP státu (názory jsou různé a nestabilní),
  • SP je prostředkem pro politické soupeření – volby (lidé přiklánějí, kdo jim poskytne vyšší výhody),

= druh rozhodování – má vliv:

  • Znalost a hodnocení reality řízeného systému,
  • Harmonizace představ subjektů,

→ při formulaci cílů dochází k řadě konfliktů (rozdíl mezi cílí a prostředky, které jsou k dispozici),

→ opatření přímý vliv na život každého člověka – pokud cíle nevyhovují – konflikt,

= výsledný soubor cílů – výsledkem jednání všech subjektů a objektů,

  • rozhodující a formulující cíle = rozhodovatel:
    • Rozhodovatelé, kteří neplánují, ale řeší krátkodobé cíle (konzervativní),
    • Rozhodovatelé, kteří se zaměřuj na dlouhodobé, detailnější cíle,

→ v praxi oba typy kombinují,

→ konzervativní typ byl prvotní – v reakci na společenský vývoj se postupně vyvinul dlouhý typ – ten v současných vyspělých státech převažuje,

V ČR snah rozšiřovat druhý typ rozhodování = zaměřit se na dlouhodobé cíle.

 

MODELY SP

= vzory pro tvorbu aktuální soc. politiky, liší chováním státu (liší se rozsahem a způsoby angažovanosti).

Snižuje se redistribuce (důvodem omez. eko zdroje), nutné obnovit individuální odpovědnost za vlastní osud a živ. standard.

  • Model demokratického socialismu
    • Důraz na hosp. aktivity státu,
    • Rozsáhlá redistribuce,
    • Zaručuje a prosazuje široké jištění obyvatel, rovnost a spravedlnost,

→ redistribuční model SP.

  • Model sociálně demokratický
    • Uznává a prosazuje rozmanitost hosp. a soc. subjektů,
    • Redistribuce nižší,
    • Centrem zájmů svoboda, soc. spravedlnost, solidarita a participace,

→ výkonný model SP,

  • Model sociálně liberální
    • zásahy státu v eko. obl. i soc. na nezbytné min.,
    • Zdůrazňuje význam soukromého sektoru,
    • Míra redistribuce výrazně omez.,
    • nerovnost přirozená – výsledkem individuálních snah a zásluh,
    • Důraz na os. odpovědnost každého subjektu → reziduální model SP,
  1. Redistributivní model SP = občanský, strukturální, univerzalistický,
    • Dominantní roli má stát,
    • rozsah redistribuce. Dávky vypláceny plošně,
    • soc. pojištění obyvatelstva,
    • Tento model v současnosti ve zdrav. poj. ČK,
  2. Výkonový model SP = korporativní,
    • Redistribuce nižší,
    • V SP rozdělují prostředky v závislosti na výkonu občanů – na základě pracovního výkonu a zásluh. Zohledňuje se výše příjmů, délka odpracované doby,
    • Stát garantuje základní společensky uznané min. potřeb – tím vytváří prostor pro působení nestátních subjektů,
    • V ČR v nemocenském a důchodovém zabezpečení,
  3. Reziduální model SP = konzervativní, neoliberální,
    • Spoléhá na trh (Na, Po, inflace) a na rodinu – pokud selžou nastupuje stát,
    • míra redistribuce,
    • Malá síť soc. sl. – platby občanů,

→ uváděné země spíše inklinují k danému modelu SP,

→ SP v zemi je výsledkem kombinací všech 3 typů.

 

VZTAH HOSPODÁŘSKÉ A SP

  • Mezi hosp. a SP existuje vzájemná spojitost a podmíněnost,
  • Nejsou shodné, ale mají mnoho společného,
    • HP se zaměřuje na ovlivňování hospodářských veličin,
    • SP se zaměřuje na ovlivňování zdokonalování životních podmínek dětí a rodin.

 

Hospodářská politika

  • Stanovuje stav ekonomiky a přístup státu k ekonomice (rozpočtu),
  • Souvisí daně – soustava daní,
  • 2 pohledy HP,
    • Záměrná praktická činnost státu,
      • Vláda navrhuje rozpočet (předkládá parlamentu),
      • Vláda navrhuje daně (vyš/niž),
      • ČNB může ↓či↑ úrokové sazby,
    • Teoretické disciplíny – jde o teoretickou HP,
      • Zaměřena na analýzu jevů – poté navrhuje opatření na řešení těchto jevů,
      • Jde o teorii jak anulovat schodek → vláda ji využije při řešení problému deficitu veřejných financí – ví co může udělat,
    • HP je hraniční disciplínou – hlavně mezi ekonomií a politologií,
    • V každé zemi je soustavou institucionálních podmínek.

 

Institucionální podmínky HP

  1. Hospodářský systém – typ uspořádán ekonomiky,
    • Koordinační systém,
      • Tržně – cenový systém – vztah mezi Po x cenou x Na,
        • tržní systém je eko soustava velkého množství tržních subjektů,
        • důležité, aby subjekty měli veškeré informace, které mohou ovlivnit rozhodování spotřebitelů i podnikatelů,

→ tento systém vede k optimálnímu využití zdrojů, k maximální hospodárnosti a k max uspokojení potřeb.

  • Výhody: hosp., úsporný.

 Organizačně – příkazový systém

  • Založen na existenci organizací (organizace je chápána jako soustava vědomě koordinovaných činností a sil dvou nebo více lidí,
  • Vazby mají povahu nadřízenosti a podřízenosti,
  • Jde o soustavnou, vědomou koordinaci jednotlivých činností nějakou autoritou (obec stanovuje pořadníky, lidé podávají žádosti a jsou jim přidělovány byty.
  1. Politický systém
    • Politický názor → jeho nositelem jsou politické strany → každá strana má hospodářsko-politický program a cíle, kterými ho chce dosáhnout,
    • Sjednotit zájmy a cíle znamená najít mechanismy kolektivního rozhodování – volby (preference hlasování – lidé důvěřují polit. stranám),
    • Nedostatky: Arrowův paradox – dokázal, že neexistuje žádná hlasovací metoda na principu většiny, která by zaručovala respektování individuálních preferencí,
  2. Byrokracie
    • Hospodářsko-politická rozhodnutí přijatá parlamentem a vládou uvádí do života výkonný aparát – úkolem je realizovat rozhodnutí volených orgánů,
    • Byrokracie má velkou moc a hrozí nebezpečí zneužití → proto je ta výkonná moc kontrolována,
    • Obrannou je legislativní úprava + veřejná kontrola + vytvoření společenského klimatu, který praktiky odsuzuje → ↑ při tom hrají sdělovací prostředky a tisk,
  3. Velké sociální a zájmové skupiny – zájmové skupiny,
    • Působí organizovaně – zaměstnavatelské svazy, odbory,
    • Půs. neorganizovaně – př. senioři pobírající starobní důchod, rodiče, studenti,
  4. Nadnárodní a mezinárodní organizace
    • WHO, Mezinárodní měnový fond, UNESCO, OSN, EU,
    • Musí respektovat povinnosti a závazky, které vznikají zapojením země do mezinárodní dělby práce → jde o zapojení prostřednictvím mezinárodního obchodu,

 

Cíle HP – maximalizace společenského blahobytu,

  1. Svoboda – nepřítomnost překáže, která dovoluje realizovat naše přání,
    • Člověk může svobodně sledovat své cíle, ale přitom je omez. tím, že musí sledovat cíle druhých lidí,
    • Všichni musí mít stejná práva a stejně chránění,
  2. Spravedlnost – chápána z hlediska stejných práv pro všechny = stejná pravidla pro všechny,
  3. Jistota – absence strachu a svobodu,
    • Ohrožení jistoty vede k požadavkům k zvýšení jistoty,
    • Totální jistota – nedosažitelná,
  4. Pokrok – postup na vyšší kvalitativní úroveň,
  5. Nezávislost – suverenita a zodpovědnost za sebe sama a za svoje činy,
  6. Demokracie
    • Nesmí chybět svoboda, spravedlnost, nezávislost,
    • Lidé schopni se domluvit na tom, že budou platit určitá pravidla (zákony),
  7. Racionalita – při uskutečňování cílů se racionálně zvažují jeho náklady, důsledky, srovnává se s jinými cíli.

 

Tradiční cíl HP

  • Tím je zajištění podmínek pro stabilní a progresivní vývoj ekonomiky,
  • Hospodářský růst (stabilní eko) – je spojen s ↑ živ. úrovní – to vede k důvěře občanů ve stávající politický systém,
  • Naopak hospodářské problémy a krize mohou přivést k moci totalitní strany.
💾 Stáhnout materiál   🎓 Online kurzy
error: Content is protected !!